Zatím se o placení výživného na dceru snažíte marně. Kdo vám s vaší nelehkou situací pomáhá?

Výživné na dcerku řeším stále dokola od jejího narození - už pomalu čtyři roky. Myslela jsem si, že mne taková situace potkat nemůže, že se s otcem dcery známe roky a oba chceme rodinu. Poté, co jsem otěhotněla, se ale jeho představy o rodinném životě začaly velmi lišit od mých. Například mě začal tlačit do úvěru ve výši cca 3 000 000 korun. A já se nerada zadlužuji. Také si myslel, že sama finančně potáhnu celou domácnost.

S řešením alimentů mi nikdo nepomáhá, jelikož mne rodiče naučili, abych problémy řešila a neutíkala před nimi. Ale za velkou podporu musím poděkovat své mamce, která mi pomáhá psychicky, jinak už bych se asi z toho všeho zbláznila.

Obrátila jste se i na soud. Ani ten vám nepomohl?

Ano, řešila jsem to už i soudní cestou, a ne jednou. Někdo to může brát jako mstu, například otec dcerky to tak cítí, ale tak to není... I když jsem podala žádost na exekuci (to bylo první, co jsem udělala), tak jsem od něj za necelé čtyři roky vymohla pouze symbolickou částku. V dnešní době je vše drahé, to se všeobecně ví. I v zákoně o rodině.

Bylo mi sděleno, že je mojí povinností vymáhat výživné na dítě a řádně je spravovat, jelikož patří dítěti, a ne matce. Kdybych tedy výživné neřešila, okrádala bych ji o její vlastní peníze, které jí patří. To mi bylo řečeno, když jsem byla žádat o rodinný příspěvek na dítě (500 Kč). Na nic jiného jsem nárok neměla. Jsem ráda, že mi skončila rodičovská dovolená a já našla práci, kterou dnes mám, ale zítra ji mít nemusím.

První soud dal bývalému partnerovi podmínku, druhý ho odsoudil na šest měsíců se zkušební dobou na 18 měsíců. Pak ale přišla amnestie. Je sice pravda, že když čtyři měsíce neposílá výživné na dceru, můžu podat trestní oznámení. Ale to do doby, než začne soud, trvá devět až deset měsíců.

Věra Hartová

Věra Hartová založila facebookovou stránku: Jsme pro zpřísnění výživného na dítě.

FOTO: archiv Věry Hartové

Proč jste se rozhodla založit facebookovou stránku?

Mé rozhodnutí pramenilo ze zoufalství, jelikož vše dlouho trvá (soud + prošetřování). Hlavně mi vzala sílu amnestie, kdy jsem ztratila naději ve spravedlnost. Přitom jsem si přečetla na internetu, že se neplacení výživného stává trendem. A že také velmi přibývá matek samoživitelek. Proto mne napadlo založit stránku. S lidmi, kteří se na ni přihlásili, jsme pro zpřísnění vymáhání výživného na dítě.

Co si od své snahy slibujete?

Neslibuji si nic, ale přála bych si, aby lidé, kterých se to doopravdy týká - jak otcové, tak matky - se mohli vyjadřovat k neplacení výživného i psát své zkušenosti se soudy, popřípadě návrhy na změnu zákona o rodině. Jednoduše mi to připadlo jako dobrý nápad mít vše pohromadě, protože o čem se nemluví, nepíše, není vidět ani slyšet. A třeba by mohli i naši politici upravit zákon a ulehčit tím matkám/otcům a jejich dětem. Jelikož vše okolo řešení výživného obnáší stres, který je, ať chceme, nebo ne, přenášen na dítě.

Co byste poradila matkám, nebo otcům, kteří se ocitnou v podobné, nebo stejné situaci, jako jste vy sama?

Zde se nic moc radit nedá, vše je na policii a na českých soudech. Člověk jen musí čekat, jak vše dopadne a neztrácet sílu. Mně třeba vždy napadne myšlenka: pro sebe to nedělám, dělám to pro svoji ratolest.

Snažila jsem se mít vždy svůj život nějak v rámci možností naplánován dopředu. Ovlivnil ho nesprávný protějšek. Nejvíc mě bolí, že odnáší má dcera moji chybu - selhání rodiče si ponese celý život.