Kateřina Lojdová: Ondřej Sokol je milující tatínek, ale partnerství moc neumí

Ale jak? Osobně jsme se viděly snad jen jednou. Kateřina dřív dělala hlasatelku a je známá z filmu Slunce, seno a pár facek. Na internetu k jejímu životopisu dali moji fotku. Tím dokonale zmátli lidi.

Nemám a ani ji nepotřebuji. Práce je dost.

S prvním dítětem jsem odešla z divadla na půl úvazek a s druhým na volnou nohu, takže jednou za rok někde nastuduji představení jako hostující herečka. Úplně bez divadla bych nechtěla být, ale v plném úvazku také ne. S dvěma dětmi a velmi vytíženým tatínkem to nejde. Proto se hlavně věnuji dabingu, který mě baví a můžu ho ideálně skloubit s rodinou.

Tak třeba Keiru Knightleyovou nebo loni například Šeherezádu v 90dílném televizním seriálu. Mého milého Onura daboval Jan Šťastný. Když jsme ale měli svatbu, ve studiu jsem nebyla. Chodíme tam individuálně. Aktuálně namlouvám ústřední postavu vyšetřovatelky Kůstky v seriálu Sběratelé kostí, to je moje srdeční záležitost. Už ji dabuji asi pět let, nové díly chodí v sériích. Mým parťákem je Martin Stránský, toho miluju jako kolegu i dabéra, to si vždycky spolu užijeme.

Dělám také na dalším seriálu Láska je láska, který vysílá Prima Love. Je to o životě gayů a lesbiček a já namlouvám Bette, také hlavní roli. Její partnerkou je Tina, tu dabuje Anna Brousková, teď zrovna jsou rozhádané, ale stejně se mají rády. Ani nevím, jak to dopadne.

Ze života zkušenost nemám a ve studiu se nepotkáváme. Režisér si nás zve jednotlivě, takže se slyšíme jenom ze sluchátek. Ten seriál je hodně otevřený, hodně o sexu a musela jsem si na tu Bette zvyknout. Vyznávat lásku není problém, ale prodýchávat intimní scény, a těch je tam opravdu moc, bylo zvláštní. Trvají třeba tři minuty, a to jsem ze začátku byla docela vykulená. Teď už ale to vzdychání a mlaskání všichni střiháme jako Baťa cvičky. Po několika natáčeních už nám to divné nepřišlo. Navíc ženy jsou velmi něžné a jde jim víc o mazlení.

Vnímám ji jako správnou ženskou, která stojí nohama na zemi, ví, co chce. Teď zrovna chodí s hluchoněmou ženou, tak se učila znakovou řeč a já s ní.

V uměleckých kruzích se jich pohybuje dost, naprosto je respektuji. Mám dokonce pocit, že jich přibylo, anebo se o nich začalo víc mluvit. Dřív jsem kolem sebe měla dva tři homosexuální kolegy, teď už vím nejméně o deseti. Možná se jen ke své orientaci víc hlásí a nic netají. Beru to bez problémů, patří to k našemu životu.

Moment, vdaná jsem byla jedenáct let a předtím jsem s Ondřejem dva roky žila.

Oficiálně jsem rok po rozvodu, ale nežijeme spolu už dva roky.

Kdybych se znovu vdávala, tak už nikdy s růžovými brýlemi na očích. Přece jen už mám něco za sebou. Tehdy jsem do toho šla bez přemýšlení, z lásky, a hodně fungovala chemie. Ta vás většinou nasměruje jinam. Teď bych víc zkoumala, jestli je to opravdu ten pravý.

To doufám! Vdávala jsem se nerozvážně a rozváděla jsem se už rozvážně.

Jako herec je dobrý, třeba v Partičce, ale tady jde spíš o to dostat příležitost. Herců schopných improvizace je spousta, takže to mě zase tak neoslňuje. Ondřeje si vážím hlavně jako divadelního režiséra. Je skvělý. Začali jsme spolu pracovat v Městském divadle Mladá Boleslav, kam on přišel po DAMU a já po konzervatoři. Ještě jsme spolu nechodili a už mě poprvé režíroval. Byl to vždycky zážitek. On to v sobě má, je výjimečný.

Vždycky jsem chtěla mít děti jen s jedním tatínkem. To se stalo. Mám kamarádku, která má tři děti se třemi tatínky. Očíslovala si je a říká – dneska přijde jednička, na zítřek se ohlásila dvojka. Taky se tak dá žít. Já jsem tři roky zvažovala rozvod. Bála jsem se, jak to ponesou děti a ony to překvapivě zvládají dobře. Takže si teď užívám svobody.

Odjakživa mi pomáhají rodiče, Ondřej jen příležitostně. Děti zbožňuje, je milující tatínek, ale partnerství moc neumí.

Esterka naším rozvodem trochu předčasně dospěla, chodí do šesté třídy, je hodně podobná Ondřejovi, nejen fyzicky.

Je jako on nepořádná, ale má po něm i hodně nápadů a myslím si, že skončí někde v uměleckých kruzích. Chodí do dramatického kroužku a řekla bych, že už teď vyčnívá. Napsala a natočila s naším Adámkem film, sami ho na počítači sestříhali. Také miluje zvířata, od první třídy jezdí na koni. Mísí se v ní několik talentů, tak uvidíme, který zvítězí. Adámkovi bude v listopadu osm, je ve druhé třídě a je hodně po mně. Doma to máme roztomile pomíchané: Esterka odhodí vršek pyžama v jedné místnosti, spodek pyžama v druhé a jde do školy, Adámek oba kusy vezme, složí a dá pod polštář. To je můj miláček (směje se). S Esterkou trochu bojujeme, je v pubertě, ale je to skvělá holka.

Děti byly dvakrát u moře, jednou s tatínkem, jednou se mnou. To je výhoda rozvodů. Pak jsme vyrazily tři maminky a šest dětí na výlety po Česku. Půjčily jsme si kola a objížděly jsme hrady a zámky, zastavily jsme se u nás na chalupě. Bylo to příjemné.

Zatím ne, děti už tatínka mají, a funkčního, a já pro sebe výhledově hledám partnera. Do dalších dětí už se mi ale moc nechce. Lidé v našem věku většinou nějaké vztahy prožili a mají i své vlastní děti. Na nového partnera jsem ale připravená a těším se, až dorazí.

Když mi bylo pět let, vybral si mě ve školce pan režisér Kachlík do filmu Kouzelné dobrodružství. Od té doby jsem tvrdila, že budu herečkou. Ještě dřív, než jsem se stačila zamyslet nad tím, co bych mohla dělat jiného. V pubertě jsem ještě koketovala s tím stát se vychovatelkou v jeslích. Bavilo mě vozit sousedkám kočárky. Ale přihlásila jsem se i na konzervatoř a vzali mě hned na první pokus. Bylo rozhodnuto. Už při škole jsem hrála v Národním divadle a ve Viole.

Jenom chvíli, protože jsem otěhotněla. Teď už tam jen dohrávám představení České Vánoce. Pak jsem přijala nabídku Honzy Hrušínského do Divadla na Jezerce, byla jsem tam tři roky. Mezitím se narodil Adam, takže jsem skončila. Loni jsem nazkoušela roli v Divadle pod Palmovkou v představení Tramvaj do stanice Touha, letos mě možná něco čeká v polovině sezóny. Ještě to není potvrzené, tak o tom nechci mluvit.

Brala jsem to jako pracovní nabídku. Se Zuzkou jsme se osobně neznaly. Natáčela jsem od ledna do března.

O to mě požádali v produkci, nijak na mě netlačili, ale mně to nevadilo, vlasy mi rostou rychle. Také barvy střídám, jednou jsem světlá, pak tmavá, chvíli zase zrzka. Podle nálady a co se mi zrovna líbí. Změna je život.

Saša je spolužák Ondřeje a Sašův bratr Václav zase můj spolužák, takže to nebyl problém, i když jsme do té doby spolu nehráli. Přeskočili jsme seznamovací fázi. Se Sašou to bylo v pohodě. On má v seriálu nový vztah a já ho chtěla paranoidně získat zpátky, dělala jsem žárlivé scény, strhla jsem ho z nemocničního lůžka a podobně. Ta postava dostala vyhazov, ale v budoucnu se může zase objevit na scéně. Je tam otevřený konec.

Film a televizi dělám velmi sporadicky. Dávala jsem vždycky přednost divadlu, a teď s dětmi hlavně dabingu. Nemám potřebu se předvádět. Herectví jsem začala dělat z psychologických důvodů. Díky postavám a jejich příběhům poznávám i sebe a to, jak řeší svůj život. Jsou to v podstatě sociální sondy. Nejsem herečka - klaun, ani neobíhám castingy. Zjistila jsem třeba, že v České televizi mají fotky z doby, kdy mi bylo sedmnáct. Nejsem schopná tam donést aktuální snímky. Takže to, co ke mně přijde, dorazí samo.

Sport. Ten si také teď užívám. Chodím pětkrát týdně na něco – na brusle, do bazénu, do posilovny. Přes prázdniny jsem přidala spinning a walking. To mě baví. Míchám si aktivity, jak mám chuť.

Cítím se dobře. V osm ráno dám děti do školy a v půl desáté už někde cvičím nebo plavu. Můžu cokoliv. V Praze někdy jen tak vyběhnu do parku, koukám na stromy a relaxuji. S Ondřejem jsme postavili chalupu, tam mě to také baví a ráda navštěvuji hrady a zámky.

Abychom všichni byli zdraví.

(chvíli přemýšlí) Mně je teď dobře. Konečně se mi volně dýchá, to jsem v manželství moc nezažívala. Všechno, co nového mi do života vstupuje, beru jako výzvu. A těším se na nového partnera. To si přeju. Jinak mám všechno – děti, práci, s Ondřejem vycházíme v rámci porozvodových mezí. Velmi jsem se osvobodila.