Joaquin Phoenix: Nedělá mi dobře, když jsem ve středu pozornosti

Nepatří sice mezi herce, jejichž jména se skloňují na každém rohu, když se o něm ale začne mluvit, znamená to, že roli, kterou ztvárnil, ocenění nemine. První nominaci na Oscara dostal za proradného syna římského císaře Commoda v Gladiátorovi (2000), Zlatý glóbus a další oscarovou nominaci za ztvárnění Johnnyho Cashe v životopisném snímku Walk The Line. A za čtyři desítky filmů a televizních seriálů, které do svých sedmatřiceti natočil, má i řadu dalších cen.

Přesto se chtěl s hereckou slávou rozloučit. Proč? „Myslím, že jsem na to odpověděl v režijním debutu Caseyho Afflecka I’m Still Here (2010), kdy jsem vysvětlil svoje výstřední až skandální chování posledních let. Přiznávám, že jsem divný patron. Nedělá mi dobře, když jsem ve středu pozornosti. Po slávě vůbec netoužím. I to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl od filmu odejít. Jsem šťastný, když sedím v Central Parku a jsem jeden z miliónů.“

Jeho rozhodnutí ale nenechalo klidným hollywoodské tvůrce, kteří věděli, jaká by byla škoda nechat talentovaného Joaquina pohřbít uprostřed jeho herecké dráhy. Díky nim ho tak už letos uvidíme ve dvou dalších filmech. Jako první ho oslovil americký režisér Paul T. Anderson a nabídl mu roli v nábožensky orientovaném snímku The Master. Hraje v něm mladíka, který se z nepolepšitelného tuláka stane pravou rukou charismatického věřícího, známého jako Mistr.

Další nabídku dostal od Jamese Graye, režiséra snímku Milenci (2008), po kterém chtěl Joaquin u filmu skončit, a natočil s ním další romantické drama LowLife, kde se představí s francouzskou herečkou Marion Cotillardovou.

„Joaquin je skutečně jako herec výjimečný. Točí jen filmy, které dělat chce. Všechny postavy, které vytváří, mají hluboký vnitřní rozměr. Ať už je to chorobně žárlivý nápadník Toby ze snímku U-Turn, odsouzenec k smrti z Popravy, zákeřný Commodus v Gladiátorovi či kněz ze snímku Quills - Perem markýze de Sade. Každou roli prožívá, na každou se celé měsíce pečlivě připravuje. I v Milencích zahrál na výbornou roli rozpolceného mladíka po neúspěšné sebevraždě,“ pěje na herce ódy Gray.

Svého návratu na stříbrné plátno nelituje ani Joaquin. „Nejspíš s tím nic nenadělám. Herectví je můj osud, vyrostl jsem s ním. Ztvárním jakoukoli postavu, která mě vzrušuje. Pokaždé ale v sobě cítím nesmírné, vysilující napětí, abych odevzdal tu nejlepší práci, a málokdy jsem úplně se svým výkonem spokojen, což je někdy na hlavu,“ přiznává herec, kterého si Hollywood po prvé všiml jako jednadvacetiletého mladíka v roce 1995.

Bylo to v černé komedii Zemřít pro. Jeho vzhled - šlachovitá postava, mastné, zplihlé vlasy a nápadná jizva po nepovedené operaci rozštěpu rtu - mu napomohl právě k ztvárnění záporných rolí. Nezapomenutelný je jeho naivní středoškolák, který propadne kouzlu televizní reportérky v podání Nicole Kidmanové tak, že je pro ni ochoten i vraždit.

„To už snad ani není pravda,“ směje se Joaquin při vzpomínce na svůj první velký úspěch a dodává, že film, na který určitě nikdy nezapomene, je slavný Gladiátor (2000).

„Byla to velkolepá, ohromná podívaná, ale pro mě i velikánské nervy. Bylo mi pětadvacet a poprvé jsem natáčel podobný velkofilm. Byl jsem hrozně nervózní, a tak jsem dal na radu staršího a zkušenějšího kolegy Russella Crowa, který mi řekl: „Sklapni, kámo, tady máš valium. Takže klídek, zhluboka dýchej a ničeho se neboj, jedeme v tom spolu,“ vzpomíná s úsměvem.

„Přesto když jsem přijel na natáčení, kde postavili pro legie rozlehlý vojenský tábor, a viděl jsem to množství komparzistů, byla ve mně malá dušička. Ale díky klidu Ridleyho Scotta jsem byl zanedlouho v pohodě. A dopadlo to slušně. Režisér i já jsme dostali oscarovou nominaci a Russell zcela právem Oscara.“