Místo dryáčnice a citové vyděračky sedí proti mně drobná, jemná a kultivovaná brunetka se střídmými gesty. Mluví tiše a úsporně, pečlivě váží své odpovědi a způsobně upíjí kávu latté. Vypadá odpočinutě, sluníčkové léto svědčí asi každému. „Léto je moje nejmilejší období, hlavně vlahé večery. Tropy a dusno přes den nemusím, to zůstanu raději doma a koukám na filmy. Teď se chystám s přítelem na dva týdny do New Yorku. Říká se, že si ho buď zamilujete, nebo ho nenávidíte. Byl to můj sen, tak uvidím,“ rozzáří se rodačka z valašského městečka Karolínka, která před šesti lety zakotvila v Praze. A do svého rodiště se nedostala skoro dva roky. „Už se mi moc stýská, je to opravdu malebné místo,“ přiznává. Rodiče ale naštěstí jezdí do metropole často – žije tu i její starší bratr s manželkou Aňou Geislerovou.

Role nezralých matek

Po návratu z New Yorku ji čeká natáčení seriálu Cesty domů. „Hraju dost zpovykanou pětadvacetiletou holku, která vychovává sama pětiletého syna a žije u rodičů. Lpí na tátovi a nemá dobrý vztah s nevlastní matkou, ráda by konečně našla lásku…,“ představuje Evu Janákovou.

V seriálu Cesty domů ji uvidíme od září jako svobodnou matku pětiletého kluka, která je sama ještě napůl rozmazlené dítě.

V seriálu Cesty domů ji uvidíme od září jako svobodnou matku pětiletého kluka, která je sama ještě napůl rozmazlené dítě.

FOTO: TV Prima Family

Dítě jí předepsal scénář už v Ordinaci v růžové zahradě, její Kristýnu Tichou ale diváci moc rádi neměli. „Byla to negativní a nekompromisní potvora, což se zase dobře hraje. Jediné, co jsem nemohla skousnout, bylo právě její chování k dítěti. Už během těhotenství o něm nemluvila hezky, po porodu ho opustila a neuměla ho vychovávat. Já sama děti miluju. Zatím se realizuju jako teta malého Bruna a Stelly, ale jednou chci mít taky svoje, aspoň dvě.“

Kristýna pochází z lékařského prostředí, a tak mě zajímalo, zda jí to usnadnilo vžít se do role zdravotní sestry. „Otec je gynekolog a máma porodní asistentka, zatímco moje postava pracovala na chirurgii. Měla jsem výhodu, že byla podle scénáře velmi nešikovná, takže jsem nepotřebovala žádné nadstandardní vědomosti. Odmala jsem navíc u oběda slýchala veselé historky z porodního sálu, a tak jsem brala bílé pláště jako běžnou věc. Rodiče samozřejmě viděli v seriálu drobné chybičky, ale nic vážného…,“ směje se.

Sama o sobě si myslí, že je docela šikovná. Ovšem práce ve zdravotnictví by ji nebavila. „Je to velká zodpovědnost a já potřebuju něco pestřejšího a časově volnějšího. Nesnesla bych mít pevný režim a makat ráno od šesti. Což pochopili i rodiče, kteří ze mě chtěli původně mít farmaceutku. Musela jsem za svůj sen hodně bojovat.“

Dědeček byl vrba

Kristýna chtěla být herečkou už jako malá. „V Karolínce jsme měli naproti domku divadlo a tam jsme v létě s bráchou a kamarády hrávali cizí i naše kousky. Divadlo mi úžasně vonělo, kostýmy, líčidla, atmosféra. Milovali jsme pořad Možná přijde i kouzelník Kaisera a Lábuse a bavilo nás parodovat jejich scénky. Hlášky jako gumičky nepřišly…,“ zasní se.

Na základní škole měli báječnou učitelku, která pojala učení trochu jako školu hrou a dovolovala jim vytvářet před třídou různé etudy. „To jsem se hlásila pořád. Vzpomínám na úkol předvést rozzlobeného otce, když přinesu domů pětku. To jsem sice nezažila, ale vystřihla jsem tak velký křik, že jsem tátu docela znemožnila. Jo a v družině jsem hrávala žákům loutkové divadlo – pohádky,“ vypočítává své první doteky s divadlem.

Když pátrala mezi předky, našla jen dědečka, který hrál jako ochotník. V jedné hře prý představoval vrbu, což byla náročná role, protože musel dlouho nehnutě stát.
Rodiče marně čekali, že ze své záliby Kristýna vyroste, a radovali se, když ji jednu chvíli zajímala psychologie. Na konzervatoř ji nepustili, ale před zkouškami na DAMU už rezignovali. „S mojí volbou se smířili až ve chvíli, kdy jsem prokoukla v Ordinaci. Viděli, že moje snažení není marné, že se neztratím a dokonce se hraním uživím.“

V televizní pohádce O království z nudlí a štěstí bez konce obveselovala jako jedna z dvorních dam Tomáše Matonohu v roli prince Francesca.

V televizní pohádce O království z nudlí a štěstí bez konce obveselovala jako jedna z dvorních dam Tomáše Matonohu v roli prince Francesca.

FOTO: archív Kristýny Janáčkové

Jinak prý byla poslušná a nekonfliktní dcera, dobře se učila a nedovolila si dělat naschvály. Snad jen prospěch na gymnáziu mohl být o něco zářivější. Bavila ji matematika, ovšem trpěla na hodinách němčiny, která jí přišla velmi tvrdá a direktivní.

Šlo to i bez DAMU

Na DAMU se Kristýna hlásila na loutkové a alternativní herectví k Miroslavu Krobotovi. Ale paradoxně kousek před cílem ji nevzali. „Dostala jsem se do posledního kola, které bylo muzikantské. Chtěli po nás zahrát na nástroj a zpívat u klavíru. A mně se to zkrátka nepovedlo,“ krčí rameny mladá herečka, která na svého vysněného učitele dnes chodí aspoň do Dejvického divadla.

„Mrzelo mě to hodně a dodnes si říkám, jaká by asi byla moje cesta, kdybych tu školu vystudovala. Ale ani na chvíli mě nenapadlo se svého snu vzdát. Řekla jsem si, že to tedy zkusím jinudy.“ Rozhodla se pro Městské divadlo ve Zlíně, kde hostoval mimo jiné režisér Pitínský, kterého si velmi vážila. Vyzkoušela si pár představení a chodila na herecký kurz, který ji ale příliš nenaučil. Hlásit se další rok znovu na DAMU se jí už nechtělo.

„Mám spoustu kolegů, kteří se tam dostali třeba až napotřetí a hrozně je za to obdivuju. Možná kdybych byla trpělivá, dala bych to taky. Ale to já nejsem. Když někde neuspěju, už se mi tam znovu nechce,“ přiznává.

A jedním dechem dodává, že zná řadu herců bez školy, kteří jsou výteční, a naopak. Litovala jen v jeden moment – když získala angažmá v Ostravě v Divadle Aréna. „Protože jsem neměla zkušenosti a učila se za pochodu, trvalo mi dlouho, než jsem se oklepala a zjistila, jak na role. I dnes si někdy řeknu, že absolventi DAMU jsou na tom líp, mají své Divadlo Disk, odkud si je vybírají režiséři. Mrzí mě, že já tyhle kontakty nemám.“

Ostrava Kristýnu neokouzlila, ale dala jí zatím asi největší divadelní příležitost – roli upírky Panočky ve stejnojmenném hororu. „Hrozně ráda na ni vzpomínám, i když s ruským režisérem Sergejem Fedotovem bylo velmi náročné zkoušení. Zhubla jsem pět kilo a skoro se zhroutila, ale to je jeho systém. Dokud herci neleží vyždímaní na jevišti, nedostane z nich to, co chce. Docílil svého, měli jsme obrovskou návštěvnost i ocenění. A byl to opravdu horor, při kterém se diváci báli a odcházeli vytřeštění.“

Na jevišti Studia DVA se zabydlela s Karlem Rodenem v Molierově Zdravém nemocném.

Na jevišti Studia DVA se zabydlela s Karlem Rodenem v Molierově Zdravém nemocném.

FOTO: archív Kristýny Janáčkové

I pro Kristýnu ta role byla velmi temná, protože musela každou chvíli vzývat Satana. „S takovými věcmi by si člověk neměl zahrávat. Kamarádka si dokonce vzala na představení křišťál a na konci byl úplně popraskaný. Já k těmhle věcem moc neinklinuju, ale říkám si, že něco nad námi určitě je. A raději to nepokouším.“

Konečně Praha

Přesto si v Ostravě mladá herečka připadala čím dál víc jako zakletá, nevyužitá. „Věděla jsem, že potřebuju změnu. Zdálo se mi, že mám na víc, a tak jsem dala výpověď. Z kraje sezóny, vím, že se to nedělá, ale už jsem nemohla ani zkoušet, cítila jsem, že je nejvyšší čas zmizet. Šla jsem do Prahy s tím, že to buď dám, nebo nedám,“ přiznává.

První půlrok bydlela v bratrově rodině, pak si našla vlastní podnájem. Přesto chvíli trvalo, než se rozkoukala a zapadla do nové party. Do začátku využila nabídky Jana Hřebejka pracovat ve vinárně Bokovka, což ji překvapivě velmi bavilo. Přestože na barmanku není asi nejlepší typ – ani od rány, ani energická.

„Ovšem práce přibývalo, dohrávala jsem ještě pár věcí v Ostravě a začala jsem hrát s Karlem Rodenem na Vyšehradě Zdravého nemocného. A tak zákonitě přišla chvíle, kdy jsem se úplně sesypala a měsíc ležela se zánětem ledvin. Psychika to nevydržela. Proto jsem v Bokovce skončila. A trvalo dva roky, než jsem se vnitřně uklidnila.“ Mezitím si Kristýnu našla taky kamera. Neobsadil ji Hřebejk, ale Jiří Strach, který jí svěřil výraznou roli v třídílné inscenaci Ďáblova lest. I když malý filmový křest zažila už předtím v pohádce Království potoků. Další nabídky se navlékaly jako korálky: kdosi z produkce Ordinace viděl Kristýnu v Ďáblově lsti, a přestože už měli pro postavu sestry Tiché vybranou herečku, byla dodatečně pozvána na kamerové zkoušky…

„Divadlo má pro mě velké kouzlo a moc bych si přála nějakou krásnou roli, která by byla výzvou a naplňovala mě. Ale natáčení mě baví víc. Zatím se učím. Je fakt, že v seriálu svoji postavu skoro neznáte a její vývoj se dozvídáte jen krátce dopředu. Proto je mojí metou film, kde jsou role jasně vykreslené. Nechci být jen seriálová herečka.“

S láskou jde všechno líp

V Praze Kristýna potkala už několik lásek. Jednou byl muzikant Matěj Ruppert ze skupiny Monkey Business. Teď zažívá hezký čas s dalším hudebníkem – Michalem Škrabákem z kapely River Jordan. „Ještě nejsou moc známí, ale věřím, že se proslaví, jsou dobří… Jejich starší věci jsou na mě moc tvrdé, punkové, poslední CD Call the Summer je už melodičtější. Občas je zajdu podpořit na koncerty, ale spíš je nechávám, ať si to užívají. I když se přiznám, že nejvíc poslouchám konkurenci – Charlie Straight.“

Před rokem se k Michalovi přestěhovala. Předtím žila v příjemném podnájmu na Výtoni, milovala končiny kolem Vyšehradu, všude měla blízko. „Dokud nejsou závazky a člověk pořád někde rejdí, je to ideální. Ale až se jednou budu chtít usadit a mít rodinu, představovala bych si hezký domeček se zahradou…,“ uvažuje.

Ordinace v růžové zahradě ji vystřelila mezi známé tváře. Ztělesnila hysterickou Kristýnu Tichou. Na snímku s Radimem Fialou (doktor Hanák).

Ordinace v růžové zahradě ji vystřelila mezi známé tváře. Ztělesnila hysterickou Kristýnu Tichou. Na snímku s Radimem Fialou (doktor Hanák).

FOTO: TV Nova

K tomu, aby jí bylo dobře, potřebuje Kristýna hodně světla, knih a originálních filmů na DVD. Čtečka ani stahované filmy ji nelákají. „Pro mě má kouzlo, když si můžu osahat papírovou knihu a pokochat se obalem DVD nebo CD. Je možné, že mě technika dožene, ale zatím k ní neinklinuju.“ Taky se zamilovala do bylinek, které pěstuje na parapetu a využívá je při vaření. „Jsem napůl městský a napůl přírodní člověk, zeleň mě nabíjí, dodává mi energii a klid, ráda si venku čtu nebo se učím texty. Na druhou stranu miluju společnost a ruch, kavárny…“

Právě dočetla román Tajemství Shambhaly z prostředí Indie o hledání cesty a o pozitivním myšlení. „V naší profesi je tenhle přístup hodně důležitý, aby člověk zůstal svůj. Vytváří různé charaktery a zároveň se v zákulisí setkává i s negativními vztahy. Já se už trochu obrnila, a když vycítím neupřímnost a faleš, tak se té osobě vyhýbám.“

Kristýna se narodila ve znamení Panny a tvrdí, že na ni přesně sedí její charakteristika. Je pořádkumilovná až puntičkářská, s pečovatelskými sklony, dost kritická, ale ještě víc sebekritická, zároveň intuitivní a vnímavá k ostatním. „Většinou odhadnu, jaký kdo je. Jen málokdy se v lidech zmýlím. Ale někdy je to se mnou těžké,“ připouští.

Uklizené vztahy

Snaží se mít uklizeno i ve vztazích a líbí se jí, že má vedle sebe člověka podobného naladění. Na chození kolem horké kaše si nepotrpí. „Když vzniknou problémy, umíme okamžitě pročistit vzduch, klidně se i pohádáme, aby bylo jasno, co koho trápí a co chce. Konečně, nejsem ta submisivní, co ustupuje a snaží se vytvářet zázemí, ale naučila jsem se myslet víc na sebe, být i trochu sobec. O všem rozhodujeme partnersky a s respektem k druhému.“

Poznali se jako ve filmu – její kamarádka s přítelem je vzali oba na jakousi párty. „Okamžitě to zajiskřilo. Michal má charisma, vtip, je vyrovnaný, tolerantní. A taky je vysoký, atletický typ. Já zatím chodila spíš s menšími kluky,“ směje se.

Kristýna se těší, že budou jednou s Michalem dobří rodiče. Zatím si užívají volnosti a poznávají svět.

Kristýna se těší, že budou jednou s Michalem dobří rodiče. Zatím si užívají volnosti a poznávají svět.

FOTO: archív Kristýny Janáčkové

Dlouho netušila, že je muzikant, věděla jen, že mají rodinnou firmu na bezlepkovou stravu. „To, že dělá normální práci, mě fascinovalo, už jsem nehledala v muzikantských ani hereckých vodách. Nakonec jsem se nevymkla. Ale zase tím, že je z blízké branže, chápe mé starosti i způsob života.“

Bez ženských zbraní

Říká se, že žena, která vyrůstala s bratrem, rozumí mužské duši líp než ta, která vyrůstala vedle sestry nebo jako jedináček. Jak to vidí Kristýna? „Je fakt, že jsem vždycky měla kolem sebe víc kluků než kamarádek. V mužském světě se cítím líp, připadá mi čistší, přímější, zatímco u žen probíhají pořád nějaké hry a soutěže. To, že muži zůstanou malými kluky, je mi jasné už dávno, a přijde mi to osvěžující.“
Ženské zbraně na ně nepoužívá, připadají jí nedůstojné. „Když něco chci, vyložím rovnou karty na stůl a partner se s tím musí vyrovnat. Stejně tak by mě uráželo, kdyby on přede mnou šaškoval a pak mi nenápadně oznámil něco nepříjemného s tím, abych mu to odkývla.“

S Michalem oba rádi cestují – sní o Indii a Portugalsku – a v dalších zálibách se vzájemně inspirují. „Nedávno mi řekl, že jsem v něm probudila to nejlepší já. Nechá si poradit třeba v oblékání, je zvědavý na můj názor na hudbu a začal se víc zajímat o divadlo a film. Já se s ním zase zklidnila a začala dřív vstávat. To prolínání našich světů se mi zkrátka líbí.“