Především je nutné si uvědomit, že je to zásah do organismu a pak také do zevnějšku. Proto je nutné si velmi dobře rozmyslet, kde jej chce člověk mít a vlastně proč. Je nutné přemýšlet dopředu, jelikož i po vyjmutí ozdoby mohou zůstat na kůži jizvy a další neduhy.

Rizika piercingu souvisí především s infekcí, která se do čerstvé a nezahojené rány může dostat. Proto je tolik důležitá sterilita všech nástrojů i samotné piercingové ozdoby a následná důkladná hygiena propíchnuté kůže. Proto je tak důležité svěřit se se zákrokem skutečným odborníkům a ne doma kamarádům nebo někde laikům na ulici.

Hrozba zanícení rány, následné infekce, ale i přenos dalších nemocí, je skutečně veliká. Navíc po větším zánětu mohou na kůži vznikat jizvy a další deformace.

Piercing

FOTO: fotobanka Profimedia

"Zavedení piercingu do vrcholu ušní chrupavky s sebou nese riziko "vypadnutí" části chrupavky, která je všeobecně málo prokrvená a může se tak špatně hojit. K infekci jsou nejvíce náchylné regiony se zvýšenou vlhkostí - nos, a  s rizikem zapářky, pupek a genitálie. Je zde samozřejmě riziko hnisavé infekce či krvácení (zejména na špičce jazyka) v místě zavedení kovové ozdoby.

Piercing

FOTO: fotobanka Profimedia

Prakticky stejné je riziko přenosu závažných infekcí, jako jsou infekční žloutenky, HIV infekce a další. Je možná i alergie na kovový materiál, obzvláště obsahující nikl. Kolem zavedeného materiálu se mohou utvořit hmatné uzlíky, jako reakce těla na cizí materiál, který odmítá přijmout. Nemalým rizikem je zachycení se o kovovou ozdobu během zájmových aktivit. Tím může dojít k násilnému vytržení ozdoby z kůže a vzniku poranění," říká MUDr. Marie Finsterlová, která se piercingem zabývá i ve své knize Péče o pleť a vlasy.

Další rizika jsou především u piercingu intimních míst. U propichování bradavky u žen hrozí nebezpečí propíchnutí mléčných žláz; u klitorisu může při špatném vpíchnutí dojít k problémům se vzrušivostí; u mužského penisu - pokud prochází piercing vlastním penisem - hrozí nebezpečí zasažení míst, kde jsou topořící tělesa.

Piercing

FOTO: fotobanka Profimedia

Jakým ozdobám dát přednost?

Alespoň na tu dobu, než se dírka pořádně zahojí, je potřeba do ní vložit ozdobu z vhodného materiálu: šperky z nerezové oceli, niobu, titanu, zlata, platiny a plastů. Existují také měkká nylonová vlákna, která lze protáhnout dírkou, aby zůstala zachována přes dobu, kdy v ní nemůžete mít náušnici, například během těhotenství. Bezpečnosti těchto materiálů ale odpovídá i jejich cena. S tím počítejte a nesnažte se tento nutný náklad obejít použitím nějakého drátku.

Bohužel i lepší náušnice mohou u lidí vyvolat alergie na kov. Nejčastějším vyvolavatelem alergie je nikl, který je součástí nerezové oceli, ale i zlatých a stříbrných slitin. Pro mnoho lidí může být nebezpečný i kobalt, jenž je všudypřítomný. S alergií na kobalt se většinou druží i alergie na chrom, který může být též obsažen v kovových slitinách. V posledních letech přibývá i přecitlivělost na zlato.

Piercing - ozdoba těla i duše

FOTO: fotobanka Profimedia

Doba hojení

Po aplikaci piercingu byste neměli 2-6 dní místo vpichu dlouhodobě namáčet a už vůbec chodit na koupaliště, přehrady apod.

Doba hojení závisí na lokalitě. Do 6-8 týdnů se hojí uši, obočí, rty a špička jazyka. Piercing zavedený v oblasti zevního genitálu, na prsní bradavce či v pupku se hojí déle, 8-38 týdnů.

Piercing

FOTO: fotobanka Profimedia

Při odstraňování piercingu opatrně

Ano, daná ozdoba se jednoduše vytáhne, řeknete si. Místo se zahojí drobnou jizvou. U jedinců se sklonem ke koloidním jizvám je ale zvýšené riziko pomalejšího zhojení, zvláště na místech jako jsou uši.

Rozhodně byste ale neměli vytahovat ozdobu ze zanícené rány. V tomto případě ozdoba slouží i jako drén - tedy kanálek k odtoku hnisu. Rána se s ozdobou snáze zahojí.