Moderátor Markus Lanz (43) při cestě za uměleckým šéfem pařížského domu Chanel netušil, co všechno uslyší, a s ním téměř dva milióny diváků v nočním programu.

„Kdy jste se naposled probudil vedle někoho?“ „Nemám rád hororové představy, jsem pro oddělené ložnice.“ „Proč?“ „Protože vedle sebe a v ložnici vůbec nikoho nesnesu. Když už, tak bych spal jen s lidmi, které nemiluji. To je přece to nejlepší, co lze udělat. Jinak by to skončilo banalitou. Sex a láska nemusí být na sebe vázány, i když se někdy mohou sejít.“

Na moderátorovu námitku, že sex a láska se přece scházejí v životě často, módní guru odpověděl: „To už mám raději pornofilmy, kde herci nemusejí nic předstírat. Porno je mi milejší než velké pocity.“ „Chtěl byste syna?“ „Ano, syna bych rád, ale abych se na jeho vzniku nemusel podílet,“ přiznal Lagerfeld.

Karl Lagerfeld

FOTO: fotobanka Profimedia

Model z Marseille

Případného syna si představuje „přibližně“ jako Baptisteho Giabiconiho (22), který před pár lety ještě pracoval jako dělník ve francouzském přístavu Marseille. Objevili ho ve fitku a krátce nato se stal známým po reklamách na sluneční brýle a pro značku Chanel. Pro Lagerfelda je múzou a mladík ho provází i na některé akce.

Podotýká ale, že je patronem několika dětí a vyhovuje mu, že odpovědnost mají jejich rodiče, kdežto on „si z toho užívá jen výhody“. Adopci si proto ještě dobře rozmyslí. Ani Baptiste či jiní spolupracovníci totiž dál do soukromí šéfa návrháře nemohou – nejraději je sám.

Nejnovější múza Karla Lagerfelda - Baptiste.

Nejnovější múza Karla Lagerfelda - Baptiste.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Mám dva domy stojící vedle sebe. V prvním spím a kreslím, ve druhém jím a přijímám návštěvy. Tam je i kuchař a další zaměstnanci včetně dvou šoférů pro několik aut.
Jeden řidič jezdí ráno nakupovat a pro noviny, druhý jménem Sebastién je zároveň tajemníkem a pracuje až do pozdního večera.“

Bez diplomu

A jak vypadá všední den muže s bílými vlasy, který vždy nosí typické černobílé oblečení, rukavice téže barvy a téměř nikdy nesundává brýle proti slunci?

Zásadně potřebuje denně sedm hodin spánku, „i kdyby se kolem dělo, nevím co“. Po probuzení nejdříve čte noviny. „I kdyby se svět zhroutil, přesto bych četl noviny – nesnesu být neinformován.“ Na tisku se mu ale nelíbí korektnost, která nedovoluje hraní se slovy. Kritizuje třeba, že se papež sice omlouvá za zneužívání dětí v církvi, ale po slovech nepřicházejí činy.

Oficiální vzdělání nemá, ale nechybí mu. „Celý život sním. Trochu umím mluvit, trochu kreslit, mám představy a kolem sebe lidi, kteří mi je pomáhají uskutečňovat.“ Narodil se v Hamburku roku 1933, po válce se s matkou přestěhovali do Paříže, v 16 ocenili jeho návrh pánského pláště, v šestadvaceti se stal uměleckým šéfem salónu Paton a v roce 1983 šéfem Chanelu.

Na ženách se mu nelíbí kalhoty, modelku Heidi Klumovou prý nezná, protože nebyla v Paříži, a pleť jejího muže označil za „krajinu s krátery“.

Nehoruje pro plastické operace, ale „když to někomu pomůže psychicky, prosím“. Připomíná, že většinou se veřejnosti ukazují jen ty, které se podařily, ale jsou i takové, po nichž žena vypadá, jako by prošla automyčkou a pak ji špatně sešili.

Jméno si udělal i fotografováním – před jeho kamerou stála i monacká princezna Carolina či Carla Brunniová, manželka francouzského exprezidenta. Sám se ale fotí nerad.

Jeden z tisíců modelů vysněných pro Chanel.

Jeden z tisíců modelů vysněných pro Chanel.

FOTO: fotobanka Profimedia

Denně koktejl s proteiny

K snídani pije proteinový koktejl čokoládové chuti bez cukru, jak mu ho sestavil osobní lékař. Nikdy nepije nic teplého, ani kávu, ani čaj, ale denně spořádá až deset plechovek coly light. Na čtení má kromě novin také 300 tisíc svazků ve své knihovně, z níž je vidět na Louvre a řeku Seinu.

„Před jídlem se nekoupu ani neoblékám. V 11 mi kadeřník dělá vlasy, protože moje mají barvu koňského ohonu a bílá se mi líbí – takové vlasy měla moje matka. Nesnesu, aby mi při práci padaly vlasy do obličeje. Po malování návrhů svlékám dlouhou bílou košili a jdu do vany. Denně měním jak tuto popelínovou košili podle anglického vzoru ze 17. století, tak i veškeré ložní prádlo a oblečení.“ Odpoledne jde na tři hodiny do studia, kde švadleny připravily návrhy z minulého dne. Večeře kolem deváté večer záleží na průběhu dne.

„I když léta žiji ve Francii, narodil jsem se v Německu a chci Němcem zůstat, tedy v dobrém slova smyslu. Jaký mám majetek, nevím, možná bych se stal lakomcem. Peníze se musejí vyhazovat oknem, aby se mohly vrátit dveřmi, to je moje zásada.“