Čekáte čtvrté dítě. Těšíte se?

Nemluvím o soukromí. Konec. Další otázka.

Takže mi ani neřeknete, jak se máte a co vaše tři děti?

Máme se všichni skvěle. Konec. Další.

Proč jste tak radikální? Býval jste sdílnější.

Myslím, že nebýval.

Tanečnice Jovana Vojtková je jeho třetí manželkou – čeká s ní své už čtvrté dítě.

Tanečnice Jovana Vojtková je jeho třetí manželkou – čeká s ní své už čtvrté dítě.

FOTO: ČTK

Když jsme spolu mluvili po vaší poslední svatbě před dvěma lety, neodsekával jste.

Tak to si nepamatuju. Promiňte, ale nebaví mě pořád dokola otázky, jak vycházím s bývalými partnerkami a co říkají kluci z kapely na to, že hraju v muzikálech. Častá je taky otázka: Proč se kapela jmenuje Kabát? Na to jsem odpovídal snad už tisíckrát.

Na co byste naopak odpověděl rád?

Na otázky týkající se mojí práce. Málokdo třeba ví, že Kabát prodal od roku 1991 přes milión cédéček. Moc lidem v téhle zemi se to po sametové revoluci nepovedlo.

Od vašeho loňského úspěšného turné s názvem Banditi di Praga o Kabátech moc slyšet nebylo. Proč?

S kapelou máme letos tvůrčí klid. V létě objedeme akorát tak nějaké festivaly. Já se teď soustředím na nový muzikál Hamlet.

Lídr skupiny Kabát zasedá v porotě soutěže Hlas ČeskoSlovenska, zpívá v muzikálech a očekává narození dalšího potomka.

Lídr skupiny Kabát zasedá v porotě soutěže Hlas ČeskoSlovenska, zpívá v muzikálech a očekává narození dalšího potomka.

FOTO: archív TV Nova

Znovu vyprodat stadión na Vypichu, jako se vám to povedlo vloni, se nechystáte?

To se hodilo k výročí kapely. A povedlo se. Přišlo šedesát pět tisíc lidí a to bylo úžasné.

Čekal jste, že jich přijde tolik?

Ne. Dokonce jsme s klukama z kapely uzavírali sázky a nejblíž byl kytarista Tom. Ten tipoval, že jich přijde čtyřicet pět tisíc. My ostatní jsme hádali tak třicet tisíc. Takže po koncertě nějaká ta lahev padla. To je výhoda sázení se v kapele, ať vyhraje kdokoli, vždycky to vypijem společně. (směje se)

V novém muzikálu Hamlet hrajete krále Claudia, nikoli Hamleta jako před deseti lety. Už jste uzrál?

Zrovna včera jsem říkal Jankovi Ledeckému, se kterým opět alternuji jako před lety v roli Hamleta, proč je znovu nehrajeme? Nalíčí nás o dvacet let mladší a bude to!

V novém nastudování muzikálu Hamlet hraje krále Claudia.

V novém nastudování muzikálu Hamlet hraje krále Claudia.

FOTO: Martin Polák

Cítíte se jako mladík?

Ano, cítím se duchem velice mlád, horší by to měli maskéři s úpravou mé tělesné schránky. Přece jenom od našeho hamletování uběhlo už spoustu vody. Ale aspoň bych se nemusel učit text. Byla by to jednodušší práce. Ale vážně, takhle je to zajímavější, protože Hamleta jsem hrál asi tak třistakrát, takže teď si rád střihnu roli krále Claudia.

A ještě můžete napovídat.

Jasně, bejt za chytrýho. Protože padesát mi sice ještě není, ale v Rusku už jsem byl, na vojně. (směje se)

Kromě muzikálu teď zasedáte jako porotce v soutěži Hlas ČeskoSlovenska. Nemáte pocit, že je těch talentových soutěží trošku moc?

Asi je. Ale kde mají mladí lidé ukázat, co umějí? Tedy myslím tím ty, co opravdu něco umějí. Abych byl upřímný, já na tyhle televizní talentové soutěže nekoukám. Na žádné. A to z jednoduchého důvodu. Někdy na pódium vylezou „talenti“ s tak neúměrně velkým sebevědomím a neúměrně malým talentem, že je z toho musí někdo vyvést. Což je často bohužel role porotců.

Konkurence? Tak to neberu, říká o soutěži, ve které jako porotce hledá nové talenty.

Konkurence? Tak to neberu, říká o soutěži, ve které jako porotce hledá nové talenty.

FOTO: archív TV Nova

Jste jako porotce kat?

Než jsem vzal místo porotce v soutěži, moje první otázka byla na režiséra Hlasu Pepeho Majeského, jestli budu muset někoho urážet a vyhazovat z pódia. Řekl mi, že ne, protože naštěstí to tady takhle není. Předvýběr soutěžících udělala produkce. Pravidla soutěže povolují účast i lidem, kteří se hudbě věnují jako profíci.

Žádná nová Anička Dajdou?

Ano, tohoto jsme byli ušetření. Nechtěl jsem nikoho shazovat a ničit mu sebevědomí. To nemám rád a nemám na to ani právo.

Kolik talentů už vás opravdu zaujalo?

Díky předvýběrům jsme my jako koučové vybírali do svých týmů ze sto šedesáti zpěváků. Což byla už skoro špička ledovce a ta se dál zúžila. Někteří soutěžící jsou vážně skvělí. Několikrát jsem řekl, že pokud dotyčný půjde ke mně, budu nadšený, pokud ne, budu naštvaný, protože to bude opravdu veliký soupeř.

Jiří Langmajer mu byl v roli šaška partnerem v muzikálu Dracula.

Jiří Langmajer mu byl v roli šaška partnerem v muzikálu Dracula.

FOTO: archív Divadla Broadway

Těšíte se na týmovou práci?

Těším se. Díky tomu, že se v téhle branži pohybuju dvacet čtyři let, jsem za tu dobu leccos pochytil. Zkušenosti už mám docela velké. A ty se snažím předat.

Dospěl jste do stadia, kdy chcete předávat zkušenosti?

Myslím, že už bych mohl. Nejsem studovaný hudebník, ale zkušenost se z žádné knížky vyčíst nedá. Ve škole vás ji nenaučí. Moje zkušenosti jsou mým vkladem i do této soutěže. Nechápu dvacetileté, kteří najdou odvahu někoho hodnotit. Nebo kteří jdou na nějakou školu někoho učit.

Nastudovat vystoupení s týmem, což je vyústění celé soutěže Hlas, je o celkové práci s člověkem. To se týká nejen muziky, ale i oblečení, vystupování, a pak ještě začíná taková ta další práce v širším měřítku. Je v tom i kus psychologie, ale hlavně praxe a zkušeností.

Talenty vybíráte jen podle hlasu. Nebojíte se, že si vyberete hlas, který bude patřit někomu problémovému?

To je riziko téhle soutěže. Následují ale ještě další kola, kde se počet aktérů postupně zmenšuje, až zůstane opravdu jen jeden Hlas ČeskoSlovenska.

Talentové soutěže pomáhají objevovat talenty. Kdo před čtvrt stoletím objevil Kabáty?

V době, kdy jsme začínali, ještě nebyl ani internet. Takže jsem přepisoval texty pěkně na klasickém psacím stroji poválečné výroby. A za fanoušky jsme jezdili. Dneska stačí pověsit video na YouTube a už se o vás ví. My jsme každý víkend sedli do autobusu i s aparaturou a vyrazili jsme. Hráli jsme tam u nás na severu na zábavách. Pak jsme ale chtěli dál, a tak jsme udělali první kabátí demo s názvem Orgasmus.

Jako magistr Edward Kelley provádí diváky muzikálem Kat Mydlář. Na snímku s Petrem Kolářem coby odsouzeným lékařem Jeseniem.

Jako magistr Edward Kelley provádí diváky muzikálem Kat Mydlář. Na snímku s Petrem Kolářem coby odsouzeným lékařem Jeseniem.

FOTO: archív Divadla Broadway

Předpokládám, že jste si to demo nahráli na kazetu.

Jistě, na kazetu. Bylo strašně zdlouhavé to rozmnožit, ale povedlo se a kazety jsme rozeslali. Už bylo po revoluci a Petr Janda tehdy začal dělat edici Rockmapa, kterou podpořil začínající kapely, co se mu líbily. Umožnil jim pak vydat singl u Supraphonu. Jednu kazetu jsme poslali i jemu a on nám pak vyprávěl, jak nás v tom množství ukázek kapel našel. Napsal nám dopis, že by nás chtěl. A tak to celé začalo. Jé, to byla doba!

A jak na tu dobu vzpomínáte?

Bylo to divoký (směje se). Bylo to divoké a celé to strašně rychle uteklo. Blbý období se vždycky strašně táhne, ale to pěkný je hned pryč. Byla to doba znovuzrození bigbítu a necenzurovaných textů, takže jsme se nešetřili ani po hudební stránce, ani po žádné jiné.

Já spíš myslela, jak vzpomínáte na dobu, kdy byla jedna telefonní budka na celou ulici, psaly se ručně dopisy a mobily existovaly ve sféře science fiction.

Byla to výhoda, protože když člověk nechtěl být k zastižení, vytrhl kabel ze zástrčky a byl pokoj. A první záznamníky… No dnes už je to skoro neuvěřitelné.

Jeho bývalá partnerka a matka jejich dcery Valentýny Sabina Laurinová s ním hraje v muzikálu Baron Prášil.

Jeho bývalá partnerka a matka jejich dcery Valentýny Sabina Laurinová s ním hraje v muzikálu Baron Prášil.

FOTO: archív Divadla Broadway

Neštve vás dnešní komunikační rychlost?

Technické pomůcky a moderní věci byly vymyšleny pro ušetření času a život by nám měly ulehčit.

A je to skutečně tak?

U mě ano. Tenkrát, když se něco stalo, byl problém se někam dovolat. Dnes díky technice má člověk možnost rychlé pomoci. Mobil je sice čertovská skřínka, díky které může být člověk třeba i neustále sledován, odposloucháván, ale to řeší akorát tvůrci různých konspiračních teorií (směje se).

A co internet a stahování písniček a filmů? Co si o tom myslíte?

Každá práce by měla být oceněna. Peníze jsme si vymysleli my sami, takže člověk by měl být za svou práci finančně ohodnocen. Někteří naši pořád žijí v jakémsi postkomunismu a myslí si, že si mohou brát zadarmo, co zrovna potřebují. Ale pro mě je stáhnout si CD zadarmo stejné jako ukrást auto.

Sdílení dat tedy berete jako krádež?

Jistě. Je to stejné, jako když pekař upeče chleba a někdo ho ukradne. My uděláme písničku a kdosi si ji stáhne zadarmo. Stažená písnička se neřeší, ale chleba jo? Za ukradený chleba jsem zloděj a následují problémy se zákonem. Myslím, že by internet měl být hlídaný a za stahování by měly být postihy.

V muzikálu Angelika se sešel s Monikou Absolonovou coby legendární Joffrey de Peyrac.

V muzikálu Angelika se sešel s Monikou Absolonovou coby legendární Joffrey de Peyrac.

FOTO: archív Divadla Broadway

V podobě kontroly notebooků a mobilů?

Pokud se všichni budou chovat slušně a naučí se, že když něco chci, zaplatím za to, protože v takové společnosti holt žijeme, tak potom nemusí být žádné kontroly. Jenže zatím visí ve Vídni cedule Češi, nekraďte a to je vrcholně trapné. A můžeme si za to sami. Jedna skupina lidí ovlivní vidění celého národa a vysvětlujte pak někomu, že vy zrovna jste ten, co nekrade. A od toho se to odvíjí. Pokud se všichni budou chovat tak, aby to mělo úroveň, nebude problém.

Myslíte?

Samozřejmě. Víte, mám s tím dost blbou zkušenost. Naše CD Corrida den před tím, než bylo v obchodech, někdo pověsil na internet. Buď to byl někdo z firmy, která CD distribuuje, nebo kde se lisují, nebo z vydavatelství. Nelze však jen tak někoho osočit. Nedopídíte se, kdo to byl. To mi fakt vadilo. Když prodáme sedmdesát tisíc cédéček, mávnu rukou nad tím, že si to někdo vypálí. Ale den předem, když se těším, že to bude venku, a někdo to zkazí, tak to mě fakt mrzelo.

Vás si vaši fanoušci nestahují?

Překvapilo mě, že sami fanoušci si tehdy na netu psali, že CD Corrida je sice ke stažení, ale ať ho nestahují. Ať si ho koupí. Že stáhnout ho není fér vůči kapele. Když za mnou přijde kluk a vidím, že na tom není finančně dobře a má naše cédéčko vypálený, držím zobák a řeknu mu: Neřeš to. A ještě mu dám originál s podpisem. Ale jinak vypalování je neúcta k naší práci.

 FOTO: Petr Horník, Právo

Jste rocker, který se věnuje muzikálům. Nemáte chuť si střihnout ještě úplně jiný žánr? Zadrnkat si jen tak na kytaru?

Doma se nadrnkám dost. Říkáte rocker? Jsem zpěvák rockové kapely, ale jaký je podle vás rocker?

Žádná měkkota, je drsný.

Jo?

A má tetování. Máte ho i vy?

Mám, ale to mají i maorští obyvatelé Austrálie a nejsou to rockeři.

Chcete tvrdit, že nejste rocker?

To nechci. Mám rád rockovou hudbu, mám rád živé zpívání, ale mám rád i divadlo, činohru. Proto jsem začal dělat muzikály. Ať se to někomu líbí nebo ne, je to i divadlo. Stojím před lidmi, musím říkat text, který je daný, a jestli je to Shakespeare, Hilský, Borovec nebo Lou Fanánek, je jedno. Protože to stejně říct musím. A to tak, aby mi to lidi věřili.

Tak to asi nejste trémista, když máte rád živé publikum.

Ale jsem!

Jak to?

Pokud někdo tvrdí, že trému nemá, je podle mě blázen. V té mé trémě je pořádný kus pocitu zodpovědnosti. Je mi jasné, že to nesmím zkazit. Někdo tomu říká adrenalin. Snažím se vždy hodně soustředit. Pro někoho ale může mít tréma až destruktivní účinek, protože kompletně ztuhne nebo se mu stáhne krk a nezazpívá ani „hoří“. Základ je mít dobře nastudovaný text.

Josef Vojtek

FOTO: Petr Horník, Právo

A to vy máte?

Jasně.

Takže se vám nestane, že byste na pódiu nevěděl, jak dál?

Taky se to stane, ale není to tím, že neumím text. Mohu být unavený, nebo vás něco rozhodí, třeba kolegové vtipálkové. I to se stává.

S kým byste si rád zahrál?

Na divadle nevím, ale v muzice je to jednoznačné. V kapele máme sice na muziku každý trochu jiný vkus, ale já mám rád jižanský rock. Mám rád kapelu Lynyrd Skynyrd. Ti, kdyby mi nabídli hrát s nimi, tak neváhám. Ale oni ještě v Čechách nebyli. Mým snem je vidět je tady. Do Německa nebo do Ameriky si na ně můžu zajet, to není problém. Ale já bych je rád viděl tady. Fanoušků jižanského rocku a motorkářů se v téhle zemi najde dost.

Máte ambici hrát taky tak dlouho jako třeba Rolling Stones?

Výhoda muziky a umění vůbec je, že ho děláte, dokud máte fanoušky, udržíte kytaru a vyloudíte popěvek, co se líbí. Proti sportu, kde jste v pětatřiceti buď odrovnanej, nebo tak nechutně bohatej, že pracovat nepotřebujete. Jsem pořád ještě na trati. Ceduli cíl nikde zatím nevidím.