Jenže když člověk začne číst etikety na zboží, co vlastně konzumuje, dojde mu, že není tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci. Jinými slovy: mnohdy je lepší sáhnout po menším množství dražší a kvalitnější suroviny než po levnější náhražce, které je pro stejný efekt zapotřebí mnohem víc. Šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk v tomto případě používá své oblíbené rčení: „Lepší lžička medu než kýbl hnoje.“ To je jedna z cest, jak doma nevařit z podřadných ingrediencí, a přitom nezruinovat rodinný rozpočet.

Ředitel Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk je přesvědčen, že by lidé uspořili, pokud by se vrátili k jednoduchým pokrmům.

Ředitel Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk je přesvědčen, že by lidé uspořili, pokud by se vrátili k jednoduchým pokrmům.

FOTO: ČTK

Řešením je také vrátit se k základním surovinám a méně sázet na zbytečně drahé polotovary pochybné kvality. Vyžaduje to sice více času na přípravu, ale díky tomu víte, co přesně do těla dostáváte. „Problém lidí s nižšími příjmy je v tom, že konzumují spoustu volných kalorií, které jim nic nepřinášejí. Mouku a tuk v salámech a paštikách, sušené mléko, škrob nebo želatinu ve výrobcích tvářících se jako jogurt,“ upozorňuje Pavel Suchánek z Fóra zdravé výživy.

Nemusí být denně posvícení

„Tuhle jsem si koupil květák za sedmadvacet korun a měl jsem tři večeře,“ pochlubil se mi nedávno kolega fotograf, který nemá kvůli hypotéce a placení výživného na své dvě děti peněz nazbyt. Květák uvařil a posypal osmaženou strouhankou. Nebo jeho domácí nudle s mákem a s tvarohem. Způsob, jakým popisuje jejich přípravu a chuť, mi pokaždé vhání sliny do úst. Jenže. Na bezmasých pokrmech se dá ušetřit poměrně snadno. Horší je to s masem, bez kterého jsou oběd nebo večeře pro našince často nepředstavitelné. Dát si takové jídlo je navíc jakýmsi potvrzením úspěšnosti. „Nikde ale není napsáno, že ho musíme konzumovat každý den. Dřív přece bylo hlavně víkendovou záležitostí,“ tvrdí Pavel Suchánek.

„Navíc kromě bílkovin nám zvláště to levnější, tučné dodává až příliš mnoho energie. Pokud ji ze sebe nevydáme, zvyšujeme riziko obezity. Klidně bych v rodinách zavedl dva tři bezmasé dny a hledal bych alternativy v podobě kvalitní bílkoviny ve vajíčkách a v mléčných výrobcích.“

Pokud bych měl jenom na levný šunkový salám, tak bych si radši nedal nic, tvrdí Pavel Suchánek z Fóra zdravé výživy.

Pokud bych měl jenom na levný šunkový salám, tak bych si radši nedal nic, tvrdí Pavel Suchánek z Fóra zdravé výživy.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Způsob, jak uvařit masitý pokrm a vejít se do částky kolem pětadvaceti korun za porci, musejí hledat kuchařky ve školních jídelnách. Při přípravě jídelníčku jsou svázány nejenom cenou, ale také spotřebním košem, který například ukládá, kolik masa, ryb, zeleniny, luštěnin a mléčných výrobků musí použít. Maso patří cenově jednoznačně k nejvyšším položkám, a tak často, podobně jako rodiny, nakupují ve slevových akcích.

„Jednou za čtvrt roku si tak můžeme dovolit koupit králíka, na kterém v akci ušetříme asi čtyřicet korun za kilo,“ říká vedoucí školní jídelny Hotelové školy v Poděbradech Iva Černá. V cenově příznivějších dobách dopřávali studentům i jelení kostky. S hovězí roštěnou v bylinkové krustě se dokonce probojovali do finále celostátní soutěže školních jídelen.

Vedoucí jídelny Hotelové školy v Poděbradech Iva Černá s vepřovým masem pro padesát strávníků. Dá se z něj připravit například závitek s bramborovým knedlíkem, jehož cena také nepřesáhne 26 korun.

Vedoucí jídelny Hotelové školy v Poděbradech Iva Černá s vepřovým masem pro padesát strávníků. Dá se z něj připravit například závitek s bramborovým knedlíkem, jehož cena také nepřesáhne 26 korun.

FOTO: Petr Horník, Právo

Polévky za pakatel

Pokud u některého z jídel kuchařky přece jenom překročí cenový limit, musí někde ušetřit. V době naší návštěvy byla jedním ze čtyř pokrmů v nabídce levnější dušená vepřová játra s rýží a také cibulová polévka, která se dá připravit za pakatel, aniž by se ošidila. „Polévku doplníme strouhaným sýrem a krutóny,“ upřesňuje Iva Černá s tím, že podobně levně se dají uvařit další zeleninové i luštěninové polévky jako kapustová, květáková nebo čočková. „S gulášovou polévkou, na kterou používáme hovězí maso, se to cenově vůbec nedá srovnávat.“

Na způsob, jak ušetřit právě na polévkách, upozorňuje i gastronomický odborník Roman Vaněk, který hledá inspiraci mimo jiné ve starých českých kuchařkách. „Neumíte si představit, kolik lidí by zahodilo kosti z kuřete do koše. Vždyť se z nich dá přece udělat tak silná polévka, o které by naše babičky řekly, že vás postaví na nohy! A to není zdaleka všechno, v čem se plýtvá. Když perfektně očistíte třeba mrkev, můžete ze slupek uvařit skvělou zeleninovou polévku.“

Cibulová polévka s krutóny a sýrem se dá uvařit za pár korun.

Cibulová polévka s krutóny a sýrem se dá uvařit za pár korun.

FOTO: Petr Horník, Právo

Není přitom důležité, aby použité suroviny byly v drahé bio kvalitě, na kterou řada odborníků hledí s rezervou, ale mnoho zákazníků je za ni ochotno utratit majlant. „I když jsou bio potraviny na trhu už poměrně dlouho, zatím nikdo neprokázal, že jsou zdravější. Existují pouze data, podle kterých mají například na velikost plodu více vitamínů nebo mají lepší senzorické vlastnosti, to znamená, že lépe chutnají a voní. Na druhou stranu u nich hrozí větší výskyt plísní a bakteriálních infekcí,“ zdůrazňuje expert na výživu Pavel Suchánek.

Pokud by už do něčeho s předponou bio investoval, byly by to uzeniny, které v sobě mají přes devadesát procent masa. „Radši si koupím deset deka šunky za dvacet korun než za dvanáct, protože podíl masa, kvůli kterému ji konzumuju, je v ní až pětkrát vyšší. Pokud bych měl jenom na levný šunkový salám plný vody, mouky a soli, tak bych si radši nedal nic, protože to mému organismu přinese nanejvýš vysoký krevní tlak a vysoký cholesterol v krvi.“

Síla v jednoduchosti

„Jestliže budou lidi kupovat méně kvalitní potraviny s pocitem, že ušetří, tak je to z hlediska výživy velmi problematické. Jako třeba u výrobků, které se tváří jako jogurty, a přitom obsahují přidané sušené mléko a škrob a vůbec v nich není tolik prospěšných bakterií mléčného kvašení, které by nám zlepšily zažívání,“ dodává Pavel Suchánek s tím, že spousta lidí chce dvoumetrovou lednici stůj co stůj naplnit, a už jim nedochází, že některé potraviny vůbec nepotřebují. Jako příklad uvádí všemožná ochucovadla, paštiky různých druhů a sladkosti.

O kvalitní stravu ze školní jídelny za slušnou cenu mají zájem i důchodci.

O kvalitní stravu ze školní jídelny za slušnou cenu mají zájem i důchodci.

FOTO: Petr Horník, Právo

Podobně to vidí i šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk. „Lidé by se znovu měli naučit vidět sílu v jednoduchosti. Nemyslet si, že čím víc ingrediencí použijí, tím bude jejich výtvor světovější a načančanější. Jedna z nejlepších kuchyní je v tomto smyslu italská gastronomie, která používá tři plus jednu doplňkovou ingredienci. V Česku špagety rozvaříme, dáme na ně kečup, třicetiprocentní eidam a uděláme z toho kejdu. Přitom ke skvělému chuťovému zážitku stačí špagety uvařit správně a zalít je olivovým olejem s česnekem a rajčetem.“

Schopnost vařit jako pejsek a kočička, když pekli dort, je vidět i při grilování. Když rádoby ušetříme na mase, hromadu peněz vrazíme do koření a marinád. „Abychom ušetřili, tak pro čtyři lidi koupíme čtyři tenké plátky krkovičky, jenže maso pak není šťavnaté jako flák tlustý na dva prsty. Takže se to snažíme dohnat jinak. Krkovičku naložíme tak, aby plavala v oleji, přidáme česnek, hořčici, kečup a nejméně tři druhy koření, za což utratíme neuvěřitelné množství peněz, ale docílíme jenom pochybné chuti.

Místo toho by stačilo koupit silnější plátek masa, který by se tolik nevysušil, jenom ho osolit a opepřit a nakonec na něj položit snítku tymiánu a kousíček másla na rozpuštění. Silnější plátek masa bude šťavnatější a můžete ho rozkrájet pro více hostů.

Neumíte si představit, jak skvělou chuť najednou máte v ústech,“ rozplývá se Roman Vaněk. Na druhou stranu však nezavrhuje třeba dobře udělané karbanátky z cenově dostupnějšího mletého masa.

Špagety s mletým masem patří mezi studenty k nejoblíbenějším.

Špagety s mletým masem patří mezi studenty k nejoblíbenějším.

FOTO: Petr Horník, Právo

Smažák místo roštěnky

Mezi studenty oblíbenou roštěnku nahradili v Poděbradech neméně populárním smaženým sýrem, který směle konkuruje některým masitým pokrmům. Místo lososa, kterého si dřív díky slevovým akcím mohli také čas od času dovolit, teď vybírají jiné ryby - tresku, hejka nebo pangasia - a hledají úpravy, které by byly pro strávníky přitažlivé, např. rybí filé po japonsku s mandarinkou a šlehačkou.

Ani školní jídelně se však nevyplácí kupovat příliš levné věci. „Jednou dodavatel nabízel pangasia za dvě různé ceny. Zkusila jsem objednat toho levnějšího, a už bych to víckrát neudělala, protože z něho vytekly litry vody. S levnějšími těstovinami to také nedopadlo dobře, rozvařily se, takže jsme zůstali u dražších italských,“ říká Květoslava Procházková, vedoucí skladu jídelny Hotelové školy v Poděbradech.

Vedoucí skladu jídelny Hotelové školy v Poděbradech Květoslava Procházková nedá dopustit na kvalitní italské těstoviny.

Vedoucí skladu jídelny Hotelové školy v Poděbradech Květoslava Procházková nedá dopustit na kvalitní italské těstoviny.

FOTO: Petr Horník, Právo

S příklonem ke zdravější kuchyni teď ve školním stravování zažívají boom kromě zeleninových pokrmů také luštěniny, které by mohly být dobrým tipem i pro levný domácí jídelníček. Problém je v tom, že pro řadu lidí, zvlášť dětí, je taková hrachová kaše s vajíčkem málo atraktivní. Když se ale trochu zapátrá na internetu, dají se nejen z hrachu, ale i z čočky, fazolí, sóji nebo cizrny uvařit zajímavá jídla. „U nás jsme si oblíbili například zapečené fazole s mátou a čočku po srbsku s paprikou a rajčaty,“ doplňuje Iva Černá.

Levné, ale pracné

Vděčnými a zároveň poměrně levnými jídly jsou knedlíky plněné vším možným. Mají jedinou nevýhodu - jsou pracné. „Po ovocných knedlících se můžou studenti utlouct, asi i proto, že je doma maminky nedělají,“ odhaduje vedoucí poděbradské jídelny. Podobně jsou na tom bramborové knedlíky plněné uzeným masem nebo buchtičky s krémem, poctivá lidová jídla, která však ztrácejí body kvůli nárokům na přípravu.

Dušená vepřová játra jsou příkladem levného masitého jídla.

Dušená vepřová játra jsou příkladem levného masitého jídla.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Reklama na polotovary do nás přece hustí, že je zbytečné trávit čas vařením, když si můžu koupit něco, co je za pár minut na stole. Ale už neupozorní na to, že tyto produkty obsahují velké množství soli, ztužených tuků a výrazně méně kvalitních složek. Přesto to u některých lidí vede k odklonu od zdravějších základních potravin, jako je mouka, syrová zelenina a ovoce, kvalitní rostlinné oleje a mléčné výrobky,“ míní Pavel Suchánek.

Možná se ale blýská na lepší časy a snaha uspořit nás zase vrátí k plotnám. „Lidi by měli konečně pochopit, že kvalitní jídlo znamená dobrou náladu a zdraví.

A nemusí přitom stát majlant,“ dodává kulinář Roman Vaněk.