Psychologové si záhadnou osudovost vysvětlují několika způsoby. Často se jedná o partnery, se kterými jsme chodili příliš krátkou dobu, a tudíž je stále vidíme velmi idealizovaně.

Jednoduše jsme neměli šanci s nimi prožít okamžiky po opadnutí prvotní zamilovanosti, kdy vztah dostane zcela jiný nádech.

Jindy jsme s nimi prožili silný zážitek, který se nám ukryl hluboce v paměti a na který prostě nelze zapomenout. A náš mozek si tyto prožitky připomíná vždy, když tohoto jedince spatříme. Čím víc jsou naše zážitky spojeny se silnějšími emocemi, tím více si je pamatujeme. Navíc je náš mozek i neustále porovnává s nově vzniklými prožitky.

Někdy ale může jít o čistě platonickou lásku. Kdy tajně toužíme po někom, koho jsme nikdy neměli a pravděpodobně ani nikdy mít nebudeme.

Tajemná moc endorfinů

Mozek si moc dobře pamatuje, pokud nám s někým bylo doslova božsky a celé naše tělo se zalilo endorfiny, tzv. hormony štěstí. Na tyto okamžiky nikdy nezapomeneme. Je tedy pravděpodobné, že kdykoli tohoto jedince potkáme, rozbuší se nám srdce a začneme se chovat nepředvídatelně. A to i tehdy, když budeme žít spokojený život s někým úplně jiným.

To samé se ale děje i v opačných situacích, kdy prožijeme něco velmi bolestného. Ani na tyto okamžiky náš mozek nikdy nezapomene. Možná časem zmíněné prožitky nebudou tolik bolestivé, ale z paměti je člověk nikdy nedostane.

Vymazat osudové lásky z hlavy prostě nelze. Existuje v podstatě jediná možnost, zážitky s ní přetlouci jinými, intenzívnějšími a krásnějšími, což je bohužel velmi nerealistické

Paradoxní na celé situaci je to, že s osudovými protějšky nás obvykle pojí neuvěřitelně krásné okamžiky, ale často i ty velmi bolestné, kdy nás například opustil pro někoho jiného nebo se prostě zalekl toho, že spolu můžeme prožívat něco tak dokonalého. Často tedy nevíme, na co náš mozek nemůže zapomenout víc – zda na ty krásné okamžiky, nebo na probdělé noci a probrečené dny.

Výjimečná zamilování neprospívají

Nenaplněné osudové lásky dělají v životě neplechu. „Pokud žena ve svém životě byla hluboce zamilovaná do muže, který ji ještě v období její zamilovanosti opustil, srovnává všechny své další nápadníky s oním osudovým, který ji opustil, a ke své smůle zjišťuje, že žádný jiný muž tomu osudovému nemůže konkurovat, což je logické,“ vysvětluje psycholožka Alex Doležalová z Institutu partnerských vztahů (www.ipav.cz).

„Když se tak hluboce zamilovala, byl onen osudový muž pro ni zřejmě něčím výjimečný, navíc pokud s osudovým mužem prožila jen pár hezkých večerů či nocí, uchovala si vzpomínku jen na to krásné, co s ním prožila, protože jednoduše nic negativního při krátké aférce v zamilovanosti s ním prožít ani nestihla,“ dodává.

Stejně matoucí mohou být i platonické lásky. „Když žena sní o princi, který si pro ni jednoho dne přijede v bílém sporťáku, bude mít samé skvělé vlastnosti a udělá jí hromadu dětí, brání jí to navázat jakýkoli jen trošku reálný vztah. Když totiž žena srovná svého nápadníka se svou představou osudového muže, opět velmi logicky musí každý reálný pozemšťan v tomto jejím pomyslném testu selhat,“ potvrzuje Alex Doležalová.

Podle ní ulpívání na „osudové lásce“ ženám i mužům brání v navázání reálného fungujícího vztahu, který by jim při troše štěstí mohl vydržet třeba na celý život.

Jak vyhnat přeludy z hlavy

Vymazat osudové lásky z hlavy prostě nelze. Existuje v podstatě jediná možnost, zážitky s ní přetlouci jinými, intenzívnějšími a krásnějšími, což je bohužel velmi nerealistické. Protože jen málokdo z nás si do svého nitra dokáže vpustit někoho jiného než právě „osudového“ či „osudovou“.

Někdy pomůže čas. Přece jen někteří jedinci po delším čase vystřízliví. Podle psychologů je ale nejlepší se s celou situací smířit či zkusit jít osudu naproti. Nikde totiž není napsáno, že spolu osudový muž s osudovou ženou nemohou mít vztah.