Hlavní obsah

Slavná královská milenka - Madame de Pompadour

Právo, Lenka Bobíková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V prosinci 1730 navštívila známou pařížskou věštkyni madame Lebonovou devítiletá holčička Jeanne-Antoinetta Poissonová. Přišla se svou matkou Louise-Madeleine de La Mott.

Článek

Matku zajímalo, co její malou čeká. Bude mít šťastný osud a dobrého muže, stane se bohatou? Odpověď byla překvapující: Jeanne-Antoinetta (1721-1764) se stane metresou samotného krále. Holčička se cítila zaskočená. Nemohla tušit, že jednou bude patřit mezi nejpůvabnější královské milenky a svět ji bude znát pod jménem madame de Pompadour. K tomu ovšem vedla dlouhá cesta. A ani její rodina tak slavnou budoucnost nezaručovala.

Vrtošivá matka

Tmavooká tmavovlasá Louise-Madeleine de La Mott, dcera Jeana de La Mott, který zásoboval pšenicí Invalidovnu, byla neobyčejně krásná a byla si toho vědoma. Mnoho možností, aby to zúročila, nebylo. Mohla získat dostatečné vzdělání, aby pak pracovala v nějaké bohaté rodině jako placená společnice, či se stát une femme galante. To je obtížně přeložitelný termín používaný k označení žen, které živila jejich tělesná přitažlivost.

Vrtošivá a veselá Madeleine se ke zlosti otce rozhodla pro druhou možnost. A „přátele“ sehnala vždy. Dokonce se stala milenkou Claudia Le Blanca, který byl ministrem války v letech 1718-1723.

La Mottova rodina se rozhodla, že situaci vyřeší po svém - Madeleine se musí vdát, než se dostane do neštěstí.

Klášterní výchova

V říjnu 1718 se Madeleine provdala za armádního dodavatele Francoise Poissona. S ním měla v roce 1721 jako první dítě Jeanne-Antoinettu. I v manželství pokračovala Madeleine ve svých milostných eskapádách. Naštěstí to nijak neovlivnilo Jeanne-Antoinettu. Prozíravá Madeleine ji totiž poslala do kláštera voršilek v Poissy jihozápadně od města. Tam měla dívenka získat vzdělání, které neměla ani matka, ani otec.

Ten byl navíc v roce 1727 obviněn z neplacení obrovských dluhů, které nadělal, a tak raději uprchl do Německa. Vrátit se mohl až v roce 1736, kdy bylo jeho dceři patnáct. V klášteře se Jeanne učila psát, oblékat se, šít a vyšívat.

Po návratu z kláštera v roce 1730 ji učil dalším dovednostem milenec její matky finančník Charles-Francois Paul Le Normant de Tournehem. Jeanne mu říkala strýčku. V té době byla její rodina skálopevně přesvědčena, že se opravdu jednou stane královskou metresou. Doma jí proto říkali „královničko“. A ona se na tuto roli usilovně připravovala.

Madame ď Etiolles

Jeanne se učila vznosně chodit, tančit, kreslit, zpívat a hrát divadlo. Vedle toho vášnivě ráda četla - klasiku i práce současníků. Od sedmnácti navštěvovala pařížské salóny. Nakonec získala vzdělání srovnatelné s tím, jakého se dostávalo princeznám ve Versailles. Navíc byla krásná - měla zlatohnědé vlasy, velmi světlou pleť a tmavomodré oči. A rodina se začala poohlížet po vhodném manželovi.

Jeanne sice mohla být určena pro krále, ale předtím se musela vdát a mít manžela. Dívka se tehdy vdávala, aby získala svobodu. Madame ď Houdetot, kterou velmi obdivoval Rousseau, o tom prohlásila: „Vdala jsem se, abych mohla vstoupit do společnosti, navštěvovat plesy, chodit na procházky, do opery a do divadla.“

Strýček jí manžela vybral - svého synovce, průměrného čtyřiadvacetiletého Charlese-Guillauma, kterého ustanovil svým dědicem. A také mu věnoval panství v Etiolles, které vlastnil. A pak 9. března 1741 se Jeanne-Antoinetta stala v kostele sv. Eustacha madame ď Etiolles. Její cesta ke králi mohla začít.

Ludvíka bavil jen sex a lov

Madame ď Etiolles se skvěle oblékala a vedla hektický život. Zaměstnávala ji divadla, plesy, salóny. Byla duchaplná a půvabná. Její manžel se do ní ihned zamiloval. To sice neplatilo o ní, ale sex svědomitě přijímala. Přesně devět měsíců po svatbě se jí narodilo první dítě, chlapec Charles-Guillaume Louis. Bohužel po necelém roce zemřel. Další dítě, dcera Alexandrina, se jí narodilo až v roce 1744. Jeanne milovala jízdu na koni. I když na ni manžel velmi žárlil, dovolil jí projíždět se v lese v doprovodu štolby.

A doufala, že si jí všimne král. A on si všiml. V té době stravovala Ludvíka XV. (1710-1774) šílená nuda. Neměl žádnou duševní energii a bavil jej pouze sex a lov. Od dvou let postrádal rodiče a z blízkých příbuzných mu zůstal jen strýc, ale i ten zemřel, když Ludvíkovi bylo třináct. V roce 1725 si patnáctiletý Ludvík vzal dvaadvacetiletou Marii Leszczyńskou, dceru bývalého polského krále Stanislava. S ní měl každý rok dítě, ale dědic - dauphin Ludvík Ferdinand - se narodil až v roce 1729.

Královna byla přísná katolička a po deseti letech odmítla další těhotenství a s tím i sex. A Ludvíkovi bylo pouhých pětadvacet. Měl příležitostné milenky a několik metres. Poslední madame de Cheteauroux zemřela v sedmadvaceti v roce 1744 na jakousi záhadnou nemoc - král byl zdrcen.

Zároveň se doslechl díky svému okolí o krásné Jeanne. A toužil ji uvidět. Stalo se to na plese při příležitosti dauphinovy svatby 24. února 1745. Poté následovaly další plesy, na kterých král pozoroval krásnou Jeanne.

Kapesník je hozen

Na jednom z maškarních plesů Jeanne oslovil. Skrytá pod maskou, vtipně odpovídala. Pak odhalila tvář a upustila kapesníček. Ludvík jej sebral a hodil za madame, protože se už od něj vzdalovala. Okolo zaznívalo šeptání: „Kapesník je hozen!“

Od toho dne se král a Jeanne tajně scházeli k nelibosti některých lidí ze dvora, kteří nemohli madame ď Etiolles prominout, že je pouhá měšťanka.

Nebylo jim to nic platné - král jí už v dubnu přidělil pokojík ve Versailles. V květnu téhož roku proběhla rozluka s jejím manželem. Ludvík Jeanne pořídil erb s titulem markýzy a koupil pro ni zámek Pompadour v sousedství Etiolles.

Král i markýza byli velmi zamilovaní. Sousedé ve Versailles se však k markýze chovali odmítavě. A to ji čekala první důležitá formalita - oficiální představení královské rodině. Ke královně ji musela dovést královská princezna. Ludvík k tomu přemluvil ovdovělou princeznu de Conti, za niž zaplatil dluhy.

Vyprávělo se tehdy, že jakýsi prelát před princeznou prohodil: „To jsem zvědav, kdo je ta prostitutka, která bude ochotna představit takovou ženskou královně.“ Princezna de Conti s klidem odvětila: „Už víc neříkejte, abbé, jsem to já.“ Celá akce měla proběhnout 14. září 1745.

Vyplázl na ni jazyk

Marie Leszczyńská se v inkriminovaný den projevila vskutku královsky. Vlídně s Jeanne rozmlouvala, aby ji zbavila nepříjemných rozpaků. Ta se jí pak třikrát uklonila a políbila lem královniných šatů. Nemohla vidět, že jakmile se otočila, dauphin na ni vyplázl jazyk. Král jej za to poslal do dočasného exilu na zámku Meudon a musel se markýze omluvit. Madame de Pompadour se stala oficiální královskou metresou.

Žila ve velkém bytě v druhém poschodí paláce. Pilně se učila francouzskou historii. Pomáhala finančně své rodině. A snažila se zavděčit královně. Při tom trávila většinu času s králem. Přesto byl pro ni záhadou, jak sama jednou prohlásila. Ludvík totiž trpěl depresemi, přejídal se a neměl o mnoho věcí zájem. K jeho koníčkům patřily diskuse o architektuře, zajímal se o kreslení map a chemii. Dokonce si pro sebe vyrobil růžový parfém.

Madame de Pompadour se jej neustále pokoušela něčím zabavit. Hrála mu s ostatními dvořany divadlo, zařizovala nově paláce, které si stále pořizovala, organizovala výlety a hostiny. Vymyslela pro něj dokonce speciální recept - rybí řízky z mořského jazyka, posypané lanýži a žampióny. Přitom si našla čas i na své přátele - zejména na Voltaira, který krále zrovna nemiloval, a Jeana Jacquesa Rousseaua. Přesto se po několika letech začalo u dvora šuškat, že vášeň mezi Ludvíkem a madame de Pompadour ochabuje. Sexuální život pro ni ostatně nebyl nikdy lehký.

Chladná jako kachna černá

Jeanne jako jedna z nejkrásnějších žen 18. století byla sexuálně chladná. Nedokázala vášnivě reagovat na králova milostná objetí. Neustále trpěla obavami, že právě kvůli tomu ji Ludvík opustí. Snažila se svou frigiditu překonat - pila horkou čokoládu, pojídala lanýže a celerovou polévku - bez úspěchu.

Král jí dokonce řekl, že je chladná jako „macreuse“, kachna černá, která dokáže žít prakticky v jakémkoli klimatu, protože její krev se nikdy nerozehřeje. Navíc madame de Pompadour trpěla výtoky, které jí zřejmě způsobovaly infekce. Postupně se milenecký vztah metresy a krále asi v roce 1750 měnil v přátelský. A Jeanne se věnovala dalším činnostem.

Vojenská akademie i porcelán

Madame de Pompadour se zasadila o stavbu vojenské akademie Ëcole Millitaire, která byla dokončena v roce 1756. Také se velmi zajímala o manufakturu na porcelán ve Vincennes a zařídila, aby se přestěhovala v roce 1756 do Sevres. Navštěvovala ji a představovala umělcům a řemeslníkům své vlastní nápady. Právě tam chemik Jean Hellot vynalezl slavnou světle růžovou barvu, tak typickou pro manufakturu, zvanou „rose Pompadour“.

Také podporovala vydání slavné Encyklopedie, v niž král neměl důvěru. Smutný pro ni byl rok 1754 - tehdy zemřel její otec a dcera Alexandrina.

Madame de Pompadour bylo třiatřicet a necítila se dobře. Její fyzická krása uvadala, trpěla bušením srdce a závratěmi. Přesto se snažila držet. V pětatřiceti se stala vévodkyní a jednou z dam, které dělají společnost královně.

Nástupkyně madame de Pompadour skončila na gilotině

Slavnou nástupkyní madame de Pompadour se stala madame du Barry, křestním jménem také Jeanne.

Na rozdíl od madame de Pompadour, která ovlivňovala Ludvíka XV. celých dvacet let, měla du Barry „krátkou vládu“ - pouhých pět let (oficiální metresou se stala v roce 1769).

Byla štíhlá, modrooká a plavovlasá podobně jako madame de Pompadour. Král se s ní seznámil jako šedesátiletý v roce 1768 a byl okouzlen.

Po Ludvíkově smrti v roce 1774 musela du Barry do vyhnanství.

Dne 8. prosince 1793 v čase Velké francouzské revoluce byla madame du Barry za spiknutí proti revoluci a podporu tyranie gilotinována.

Mezitím si král vybíral nejrůznější mladé milenky. V roce 1764 začala Jeanne trpět těžkými migrénami. V březnu dostala zápal plic. V dubnu ji nepřecházela těžká bronchitida. Zemřela večer 15. dubna na Květnou neděli 1764. S ní zemřela i celá jedna epocha.

Reklama

Související články

Eva Braunová, žena, která milovala Hitlera

Eva Braunová je historicky bezvýznamnou postavou, zároveň však jednou z nejslavnějších. Svět se o ní dozvěděl až po její smrti, neboť do posledních hodin...

Výběr článků

Načítám