Ke stolku ke mně usedá Kateřina Smutná z Pojišťovny štěstí, Lada Sušená z Ordinace v růžové zahradě a hubatá Kači Průchová ze seriálu Cesty domů. Ale také máma dvou kluků, z nichž mladší František Kvido je čerstvý prvňáček a starší Kryštof třeťák, partnerka režiséra Jana Pechy, divadelní herečka na volné noze a nadšená zahradnice.

Kdo je doma generál?

„Mám fičák, což potřebuju. Od všeho kousek. Barvité dny mě neunavují, ale naopak nabíjejí,“ pochvaluje si sympatická hnědovláska. Zřejmě si umí zorganizovat čas, zkrátka pořádkumilovná a akurátní Panna, napadne mě.

„Ale vůbec ne, jsem strašný zmatkař a učím se všechno za pochodu. Pořádná nejsem ani náhodou, spíš bordelář. Ovšem mám ráda pořádek ve vztazích. Já se raději pohádám, nesnáším takové to vyhnívání, nevím, uvidí se…, nečitelné lidi. Potřebuju mít všechno jasné. Jinak jsem spíš Vodnář - tedy užvaněná,“ směje se nakažlivě.

Jako bych slyšela Kači z Cest domů. „Jsem určitě stejně temperamentní a zbrklá, hlučná a rázná, ale doufám, že poněkud inteligentnější. Kači je opravdu prostinká. Scény, kde je pěkně od rány, mě moc baví a rozpohybují, ale když mám být plačtivá, hrozně mě to unavuje.“

V rodině Kamila generálem rozhodně není. Tuto roli přenechala partnerovi. „Honza je tichá autorita, kotva, jistota. Já jsem hlava, která udělá humbuk a zmatek, on krk, podle něhož se vše nakonec zařídí. Často až po letech zjišťuji, že mě nenápadně dotlačil tam, kam potřeboval. Je skvělý režisér. Uznávám, že i v můj prospěch.“

A k dobru dětí, kterým se povedlo ukázkově podědit vlastnosti rodičů - starší je po tátovi, mladší po mamince. „Takže jsme každý ochranář toho svého, kterému nejlíp rozumíme. Já chápu chaos, divokost a obrovské výkyvy nálad Kvida, Honza rozumí tichému, uzavřenému a pomalejšímu Kryštofovi.“

Pracovně se Kamila s Honzou setkali jen jednou - při dabingu filmu Moulin Rouge. Těsně se minuli v Ordinaci v růžové zahradě, kterou Honza jeden čas režíroval a Kamila v ní hrála, jenže v jiné dny. „Je to asi lepší, byla bych určitě zbytečně nervózní. Nedovedu si to vůbec představit. Hlavní je, že si rozumíme v civilu. Před Honzou jsem chodila i s herci, ale s žádným jsem se tak neshodla v koníčcích a způsobu trávení volného času. Oba milujeme divadlo a zahradničení. Jsme spolu jedenáct let a pořád nám to funguje,“ klepe Kamila důrazně do dřevěného stolu.

Optimismus je dřina

Působí jako bezproblémová veselá bytost, ale tvrdí, že na sobě musí ještě hodně pracovat, protože je od přírody velký pesimista. Našla se ve slovech dalajlámy: Optimismus je povinnost. „Já nepotřebuji k životu žádné náboženství, ale kdybych se měla pro některé rozhodnout, byl by to buddhismus. Člověk opravdu může být šťastný téměř za jakýchkoliv okolností, jen si to musí takhle nastavit. Je to dřina, ale čím jsem starší, tím se mi to líp daří.“

Většina lidí vzpomíná jako na nejkrásnější dobu na dětství a pubertu a po třicítce se hroutí. Kamila se naopak s úderem třicítky probudila. Tvrdí, že byla zakřiknutá, úzkostlivá holčička, která chodila pořád s knížkou a v koutku si malovala.

„Kdo mě znal, říká, že jsem dnes úplně jiná. Je to fakt. Asi nejde o kompletní charakterovou proměnu, ale o určité uvolnění a tím zvýraznění některých vlastností. Jistě to souvisí také s životním partnerem. I kdybychom se s Honzou jednou rozešli, co jsme spolu zažili a jak mě formoval, bude vždycky zásadní.“

Rodiče byli oba ekonomové, ale v mamince dřímal herecký duch. Statovala v Divadle na Vinohradech v mimickém souboru, v takzvaném křoví, kam vodila i tři dcery. Po čtyřicítce k divadlu zběhla úplně a až do loňska fungovala jako nápověda. Kamila se díky ní ocitla poprvé na prknech, která znamenají svět, už ve čtyřech letech.

S Terezou Helšusovou v zájezdové komedii Chudák manžel se Kamila skvěle vyřádí, takže doma je pak chvíli jako beránek.

S Terezou Helšusovou v zájezdové komedii Chudák manžel se Kamila skvěle vyřádí, takže doma je pak chvíli jako beránek.

FOTO: Archiv, Právo

„Pamatuju se naprosto přesně. Hrála se Nora v hlavní roli s paní Gabrielou Vránovou a já byla její třetí dítě. V Přišel na večeři jsem zase prožívala blízkost pana Kopeckého.“ Režíroval tam tehdy pan Dudek a bral odtud lidi na natáčení, takže si Kamila jako dítě zahrála v Nemocnici na kraji města a v Ženě za pultem. Byla na rozdíl od sester hraním úplně posedlá. „Snad se mi líbila možnost schovat se za roli. Když jsem hrála někoho jiného, moje úzkostlivost mizela a přestávala jsem se stydět popustit uzdu emocím.“

Ovšem trvalo dlouho, než se od přání být výtvarnicí nebo spisovatelkou rozhodla pro herectví. „Na základce jsem myslela, že budu psát divadelní hry, protože to je velmi snadné. Na konzervatoři jsem pochopila, jak je to sakra těžké. Ale psala jsem aspoň různé hříčky na přehrávání. A výtvarné sklony si dnes vybíjím v zařizování bytu a chalupy. Možná se k tomu jednou vrátím, lákala by mě grafika. Tehdy mě zajímalo spíš to, že výtvarníci nemají pevnou pracovní dobu.“

Tajné přání? Zpívat v opeře

Na konzervatoři Kamila vystudovala hudebně-dramatický obor. Od devatenácti let byla v trvalém angažmá, ve třiadvaceti začala dabovat, moderovala a hrála v řadě pohádek. Ale až s rolemi v českých seriálech ji začali poznávat lidé na ulici. Sympatická herečka potvrzuje známou pravdu, že teprve obrazovka z herce udělá známou tvář, případně hvězdu. Ještě nedávno se stávalo, že když promluvila, zařadili si ji lidi ve frontě třeba jako prodavačku z Billy na rohu. Což jí bylo trochu líto. „Ale překvapovalo mě, jak mají diváci v uších zafixovaný můj hlas a dikci.“

Nejraději dabovala doktorku Gredovou ze série Chicago Hope a Rachel Weiszovou, kterou u nás proslavila hlavně série filmů o Mumii. „Nemám moc ráda Cameron Diazovou, Nicol Kidmanová je zase trochu studená. Jodie Fosterová mi je bližší. A závidím Martině Hudečkové, která dabuje Renée Zellwegerovou.“ Občas se stane, že by si ochotně vyměnila pozici s herečkou, kterou dabuje. „Ale i tak jsem vděčná, že se jako dabérka dostanu do různých prostředí a situací, které bych jinak jako herečka nepoznala.“

Kamila má spoustu snů - jedním z těch velkých je, že by chtěla zpívat v opeře. „Cítila jsem po dvaceti letech v oboru, že potřebuji nový impuls. A tak chodím pravidelně na operní zpěv, zatím jsem u jednoduchého zpěvu, u muzikálu My Fair Lady. Ale toužím dostat se výš, k áriím… Musím přiznat, že tenhle nápad mi vnukl můj muž, který stejně jako já miluje operu. Ke každému svátku a narozeninám dostanu lístky do Státní opery. To máte jedny krásné boty,“ směje se herečka.

Šílená chalupářka

Jedním dechem dodává, že častěji než za hadříky utrácí za sekačky, okapy, vrtačky… „Oblečení si koupím bez problému v sekáči, mám radost, když se mi povede šikovný kauf. Ale nejvíc času trávím v obchodech pro dům a chalupu. Nejraději bych pořád malovala, tapetovala…“ Kamila s Honzou mají chalupy hned dvě. Jednu u Jindřichova Hradce, druhou u Prahy.

„Na Vysočinu jsem jezdila odmala s rodiči, tu naši jsme koupili v roce 2000. Všichni mě tam znají a leckdo myslí, že tam i žiju, protože pořád říkám U nás na Vysočině. Celou jsme ji zrekonstruovali, zůstaly jen obvodové zdi. A stále není hotovo.“ Kamila sama přiloží ruku k dílu, pomáhala zateplovat skelnou vatou, ale nejvíc ji baví venkovní práce. Je schopná vzít do ruky krumpáč a vydloubat překážející kameny, posekat megazahradu nebo přerýt záhony. Její největší radost je hrabat se v hlíně kolem kytiček a zeleniny.

„Někdy jsem tak nadržená, že pleju i v dešti,“ přiznává. Kolikrát se s manželem seberou během týdne a jedou si na dvě, tři hodinky zapracovat.

„Děti taky pomáhají, mají malá kolečka. Kdysi za to dostávaly do kasičky dvacku, dnes už ji ani nechtějí a makají zadarmo. A jejich pomoc je opravdu znát. Vzaly si k srdci moji často opakovanou větu, že maminka není služka,“ pochvaluje si herečka.

Aby všechno stihla, snaží se pěstovat rostliny, které vyžadují minimum péče - třeba cukety rostou samy na kompostu. Na bližší chalupě pěstují hlavně bylinky a sklízejí s mužem ovoce, se vzdálenou pomáhá i maminka a sestra.

„Ale džemy a kompoty si dělám sama, když jdou děti spát, jsou hotové za chvíli. Dnes na všechno máte stroje, už to necedím přes sítko jako kdysi. A své džemy nejvíc papám já, stejně jako koláče, které peču a nikdo je nechce jíst,“ stěžuje si žertem Kamila, která peče i domácí chleba a zbytky nosí na natáčení kolegům.

Ráda používá domácí bylinky, kterými i léčí, takže má přezdívku babka kořenářka.

„Zrovna jsem expedovala po štábu bylinné masti na kašel. Snažím se všechno léčit přírodní cestou a jsem hrdá, že starší syn bral antibiotika jen na ouška a mladší zatím nikdy. Věřím, že to je díky stravě a stylu života. Ale Luba Skořepová nejsem!“ Kamilu baví i tradiční ženské práce a kluci jsou po ní manuálně šikovní, pořád malují, vystřihují. „Mladší kolikrát po snídani řekne Já budu tvořit. A já musím odpovědět: Ne, půjdeš do školy.“

Už se těším

Hereckým snem Kamily je zahrát si v bláznivém sitcomu ve stylu Malé Velké Británie. Když se potřicáté bezprostředně, nakažlivě a nahlas zasměje, chápu proč.

Miluje pivo, výšky, pěší turistiku a skoky padákem. Když je ve stresu, pomůže jí nejvíc postel. A kamarádky. Je členkou dvou babinců - s jedním se schází od školy a druhý vznikl kolem seriálu Cesty domů. Jezdí i na společné dovolené.

„Kdysi jsme řešily líbačky, teď děti, rozvody… Každá prožívá nějakou etapu a ostatní jí radí nebo tahají z bryndy. V legraci říkáme, že hrdinky Sexu ve městě přišly až po nás. Muži to nevadí, naopak. Když moc žvaním, povídá: Nechceš si uspořádat babinec? On má zase chlapince.“

Už od října se Kamila těší a chystá na Vánoce, nakupuje dárky i celer na kostičky, který prý potom nebude. Takže když konečně svátky přijdou, nepropadá hysterii. Vloni jí volali z dabingu, zda by 23. prosince nepřišla do práce. Asi jako jediná herečka odpověděla, že klidně. „A proběhlo to bez stresu, protože jsem všechno měla připravené. Dělám to pro sebe!“