Málokdo ráno vyskočí z postele bez problémů. Většinou se mnozí z nás převalují v posteli tak dlouho, jak jen to jde. A i když vstaneme, musíme si dát studenou sprchu nebo pořádně velký hrnek kávy, abychom se cítili jakž takž jako lidé.

Přitom podle odborníků stačí provést i malé změny v našich zvyklostech a ranní vstávání už nemusí být takovým hororem, citoval server Daily Mail.

Schovávaná pod peřinou 

U mnohých z nás bohužel ráno nastane téměř podobná situace. Budík zazvoní, ale stejně máte pocit, že jste nic nenaspali. Cítíte se omámení, nevyspalí, a dá vám většinou dost práce, než se proberete a vypadáte jako člověk. Pokud se tak cítíte téměř každý den, jsou podle odborníka na spánek, doktora Neila Stanleyho, na vině zřejmě dva základní problémy.

"První příčinou je nedostatečná doba spánku potřebná právě pro váš organismus. Je pak logické, že vaše tělo není ve formě. Druhým problémem pak může být nepravidelná doba vstávání," uvádí. I když nemusíte každý den vstávat ve stejnou hodinu a v práci můžete být někdy později, je to možná výhodné pro vás, ale už méně pro váš organismus.

Tělo má totiž rádo pravidelný rytmus a předvídatelnost. Je tedy více než vhodné nejen uléhat, ale i vstávat ve stejnou dobu každý den. "Lidské tělo má jakési přírodní hodiny, zhruba hodinu před plánovaným vstáváním se začne na probuzení automaticky připravovat. Hloubka spánku se zmírňuje, začne se zvyšovat tělesná teplota. Také se uvolňují některé hormony, například kortizol, které vám dodávají energii vstát. Pokud tedy budete vstávat pravidelně v určitou dobu, bude vaše probouzení mnohem jednodušší," vysvětluje Stanley.

Nejhorší zlozvyk? Opětovné odkládání zvonění

Nejhoršími zlozvyky, které můžeme po ránu udělat, je zaklapnutí budíku s nadějí, že si pospíme ještě alespoň pět nebo deset minut. Vše má opět spojitost s automatickým nastavením organismu při pravidelném vstávání (lehčí spánek atd.).

Zaklapneme-li budík a usneme, narušíme tím onu "přípravnou hodinu" před vstáváním. Navíc, mnohdy se může stát, že usneme na více než pět či deset minut, a výsledkem je pak stejně mrzutá nálada, nevyspalost a navíc ještě pozdní příchod do práce.

Zdravotní nebezpečí rychlého vstávání

"Zaklapnutí budíku může být i docela nebezpečné. Pokud totiž během přípravného procesu probouzení opět usnete, upadnete většinou do hlubšího spánku, a další zvonění budíku za pět nebo deset minut vám tak může způsobit dost velký šok," varuje doktor.

Při hlubokém spánku se snižuje nejen tělesná teplota, ale také třeba krevní tlak. Když pak náhodou zaspíte, a rychle vyskočíte z postele, tělo musí rychle reagovat, a následně i všechny orgány, především srdce, musí zvládat náhlou aktivitu. Dokladem nebezpečí takového "překotného" vstávání jsou statistiky o počtu infarktů, které se často stávají právě v ranních hodinách.

Za ranní nevrlost mohou i geny

Z vědeckého hlediska bývá po ránu nevrlá a nepříjemná většina lidí. Pouhých 10 procent by se dalo zařadit mezi "ranní ptáčata", kterým brzké vstávání nedělá žádný problém. Dalších 10 procent lidí lze pak označit za "noční ptáky", kterým naopak nečiní žádný problém dlouhé ponocování.

"Z části můžeme vinit geny za to, že jsme po ránu mrzouti, nebo vyskočíme z postele raz dva. Specifický základ můžeme zpětně vysledovat v rodinném kruhu," uvádí Stanley.

"S interním vnitřním řádem těla souvisí zhruba 12 genů. Ty společně pracují na vytváření proteinů a aktivují hormony, které nás činí v noci ospalými a naopak ve dne nás udržují v pohotovosti," vysvětluje profesor Russell Foster, neurovědec na univerzitě v Oxfordu.

U ranních ptáčat jsou genové procesy urychleny, a tito lidé jsou automaticky večer dříve unavení. U chronických "ponocovačů" jsou naopak určité procesy zpomaleny.

Proč je ráno tak těžké vzbudit teenagera? 

Rodiče dospívajících potomků jistě nejednou ráno řeší stejný problém, jak dostat svou ratolest z postele. Často tak po marných snahách padnou i dosti peprná slova o tom, jak je dítě líné a podobně.

"Není na místě teenagery obviňovat z lenosti. Kvůli hormonálním, fyzickým a emocionálním změnám jednoduše potřebují více odpočinku, než my ostatní," vysvětluje Leon Kreitzman, autor knihy Období života.

"Sexuální hormony, jako testosteron a progesteron, jejichž množství se během puberty zvyšuje, mohou mít velký vliv na tělesný harmonogram, což má za následek, že se puberťáci probouzejí později," dodal Foster.

Rodiče by tak "lenošení" svých potomků měli do jisté míry podporovat. A to i kvůli tomu, že dostatečně odpočaté dítě prokazuje lepší studijní výsledky.