Drobné ženě s vizáží dívky, kterou při našem setkání ještě podtrhovaly džíny a sportovní mikina, by člověk neznalý poměrů opravdu nehádal, že se jí hlavou neustále honí myšlenky na to, co dnes bude vařit, kdy nakoupí a kdo dopraví děti do školy, školky a na kroužky tam i zpět. Na otázku, zda plánovala tolik dětí, mi odpověděla, že rozhodně nebyla proti a prostě se zadařilo.

„Mám starší sestru, s níž jsem vyrůstala, a pak mám ještě dvě starší sestry, které měl tatínek se svou první ženou. Jsem tedy nejmladší ze čtyř jeho dcer. Já i moje ségra, s níž jsem vyrůstala, máme každá tři děti, a dokonce jsou i podobně narozené. U těch druhorozených jsme se trefily o měsíc a napotřetí jsme to už dovedly k dokonalosti, protože jsme rodily jen pár hodin po sobě. Když mi ségra volala, že jde rodit, byla jsem právě v nějakém supermarketu a pamatuju si, jak jsem se tam při tom nahlas rozeštkala. A za pár hodin se nám v Podolí narodil Ferda,“ vypráví herečka, jejímž životním partnerem je o dvacet pět let starší herecký kolega Oldřich Vízner.

Už třináct let žije s hereckým kolegou Oldřichem Víznerem.

Už třináct let žije s hereckým kolegou Oldřichem Víznerem.

FOTO: ČTK

Dnes již dospělé dcery Oldřicha Víznera z manželství s herečkou Janou Šulcovou Tereza s Rozálie mají také po třech dětech, protože obě nějaké to dítě vyvdaly, takže v této rozvětvené rodině občas prý přemýšlejí o tom, že by se jim vyplatilo produkovat „vízneří“ letní tábor. Oldřich Vízner má přitom ještě z dalšího vztahu patnáctiletou dceru Viktorku. „Vyrůstala jsem ve velké rodině a jsem ráda, že ji mám i dnes,“ vysvětluje spokojeně Vendula Křížová.

„A protože Olda má už i tři vnuky, jsem také trojnásobná bába,“ dodává ještě.

Ačkoliv spolu už žijí třináct let, manželé ještě nejsou. „Není to proto, že bychom nechtěli, ale pořád to nebylo a stále není to nejdůležitější k řešení.“

Jejich životní cesty přitom svedlo dohromady divadelní jeviště. Osudovým představením se stala hra Sylvie uváděná před lety v Divadle Ungelt. Mladé herečce bylo tehdy něco málo přes dvacet let a hrála v ní fenku Sylvii, kterou si její pán chtěl nechat, ačkoliv jeho žena byla proti. Od té doby jsou Vendula Křížová a Oldřich Vízner partneři.

Co povodeň vzala i dala

Vendula pochází z Opavy. Ze všech sourozenců se herectví věnuje jako jediná a vlohy zdědila po mamince, herečce z divadla v Opavě. Tatínek byl dendrolog. „Herečka a dendrolog není moc časté spojení, ale docela tomu rozumím. Maminka byla živá a impulzivní a táta byl zase klidný vědec. Předal mi hlavně kladný vztah k přírodě a toho si vážím. Hodně cestoval, a dokonce objevil nový druh černé břízy. Prakticky pořád byl někde v lese a nás tam brával s sebou. U Opavy také založil arboretum.“

Vendulu Křížovou však při volbě profese zlákalo herectví. „Už jako malá jsem trpěla jakýmsi zvláštním druhem samomluvy. Chodila jsem po zahradě a vedla rozhovory s někým, koho jsem si právě vymyslela. Ségra mě tajně sledovala a hrozně se tím bavila. Doteď říká, že co jsem si všechno navymýšlela, bylo neuvěřitelné. A náš tříletý syn Ferda to má po mně. Občas ho šmíruju a prskám smíchy.“

Do svého domovského Divadla na Vinohradech přišla na prahu dospělosti s batohem a na vlastní nohy se postavila v podstatě šokem. To, že by její dítě v osmnácti odešlo na druhý konec republiky, si sama prý vůbec představit nedokáže. Během prvních deseti sezón ještě před narozením dětí se ve vinohradském divadle objevila v řadě klasických rolí - jako Julie v Shakespearově dramatu Romeo a Julie, také ve Večeru tříkrálovém, v Goldoniho Poprasku na laguně, Molierově Zdravém nemocném a v dalších.

„Víte, já si všechny ty role, které jsem odehrála ještě před narozením dětí, ani nepamatuju. Nevedu si archív a všechny fotografie z divadla a z natáčení stejně jako výstřižky s novinovými články mi vzala povodeň v roce 2002. Jindy poklidný potůček v Tiché Šárce totiž ve chvíli zničil celý náš byt. Měla jsem tehdy měsíčního Bertíka a pamatuji si, že jsem při opakované výzvě k evakuaci do tašky v rychlosti nesmyslně naházela jen obsah celé ledničky a čtyři balíky plen. Čvachtali jsme po kotníky ve vodě a ujeli za pět dvanáct. Nechtěla jsem si ani představovat transport v šestinedělí po nějakém voru se všemi našimi zvířaty a dětmi.“

Herečka doufá, že tím si porci adrenalinu vybrala už doživotně. A jak to dopadlo? „Do zdevastovaného bytu jsme se už vrátit nemohli, ale sehnat narychlo bydlení pro takovou famílii nebylo jednoduché. Tehdy nám kamarádi nabídli, že můžeme bydlet s nimi v jejich domě. Sami přitom mají pět dětí a psy. Zůstali jsme u nich rok a půl a byla to moc krásná doba. Kvůli povodni jsem tedy přišla o všechnu zaznamenanou dokumentaci své práce, ale zato jsem získala cenné přátelství. Pak jsme se přestěhovali na kopec blízko letiště, kde na nás může spadnout už jenom letadlo.“

Na první mateřskou dovolenou Vendula Křížová nastoupila v roce 2000. „Ještě tři týdny před porodem jsem odehrála zájezdové představení v Karlových Varech. Byla jsem jako hroch, funěla jako lokomotiva a Anežku porodila o měsíc dřív. U dalších dětí jsem už byla opatrnější.“

S prvorozenou dcerkou však byla doma jen rok - na začátku další sezóny už v divadle začala s režisérem Jiřím Menzelem zkoušet Krále Jana. „Během té doby jsem ale zjistila, že jsem zase v jiném stavu. Vůbec jsem nevěděla, jak mu to mám říct. Nemohla jsem najít vhodnou příležitost, a tak jsem to pořád oddalovala. Když už bylo po premiéře, seděli jsme v rekvizitárně, a ačkoliv to na mně ještě nebylo vidět, Jirka Menzel se na mě zadíval a najednou řekl: Ty seš těhotná! Zajímalo mě, jak to poznal, a on odpověděl, že to ženský pozná na očích.“

Do divadla s dětmi i se psem

„Když byly děti malé, do divadla jsem je brávala běžně. Například v Ungeltu, kde jsme s Oldou hráli, jsem si odskočila z jeviště do zákulisí nakojit a pak šla zase zpátky. Do divadla jsme s Oldou jezdili nejen s dětmi, ale i se psem, takže se tam vlastně na několik hodin přestěhovala celá naše rodina.“

Dokud děti nechodí do školy, je to pro ně podle herečky příjemná změna, ale všechno je jinak od okamžiku, kdy začne škola a kroužky. Po narození třetího potomka Ferdy se do divadla vrátila až vloni v září. Ferdovi jsou dnes tři roky a chodí do školky. Bertík je ve druhé třídě a Anežka ve čtvrté.

„Olda prakticky celý svůj dospělý život průběžně a plynule vychovává své děti, takže nevyšel ze cviku. Ani mu nepřijde, že by to mohlo být i jinak a že by si od rodičovských starostí mohl také někdy odpočinout. Mít muže, pro něhož by na prvním místě byla jeho kariéra, bych po svém boku mít nechtěla.“

V Divadle na Vinohradech je Vendula Křížová k vidění v komedii Na flámu a nově zkouší hru Cyrano z Bergeraku. Také hraje v zájezdových představeních a v létě si s chutí zopakuje svou roli Lady Percy v Shakespearově dramatu Jindřich IV. v rámci Letních shakespearovských slavností. Na otázku, která role pro ni zatím byla stěžejní, odpovídá: „Takhle já nepřemýšlím, těším se na ty, které přijdou.“

Psi, kočky a dvanáct ptáků

Protiváhou divadla je pro ni natáčení seriálů. Po Ordinaci v růžové zahradě, kde hrála učitelku a manželku jednoho z lékařů, se nyní objevuje jako vrchní zdravotní sestra v projektu televize Prima Cesty domů.

Děti hereckého páru přítomnost rodičů na televizní obrazovce prý nijak neřeší. „Mají svoje zájmy. Anežka se věnuje volejbalu a hezky kreslí, Bertík je zase zapálený fotbalista.“ Do domácnosti patří však nejen děti, psi a kočky, ale také dvanáct opeřenců. „Olda je manuálně velmi šikovný a zručný a u jedné z domovních zdí vybudoval voliéru a vymyslel to tak, že ptáci můžou prolétávat i dovnitř do domu, kde je samozřejmě také voliéra,“ vysvětluje praktickou stránku věci.

A jak k těmto netradičním mazlíčkům přišli? „Před pár lety jsem od svého muže dostala k narozeninám dva ptáčky, takové ty malé astrildy. Další dva papoušky jsme si přivezli z dovolené a pak jsem asi půl dne odchytávala a zachraňovala něčí ulítlou korelu. No a poté se nám ptáčkové už jenom množili a množí se stále, což je prý celkem vzácné.“

Dnes se o rodinné ptactvo stará hlavně nejstarší Anežka a spolu se svými mladšími brášky pro ně vyrábí prolézačky nebo domečky ze skořápek kokosu. „U nás doma je vlastně neustále tvůrčí dílna, což ale vyžaduje i jisté sebezapření. Tuhle jsem například přišla domů, děti v kuchyni hnětly kuličky pro ptáčky z medu a zrníček, což byla kombinace přímo vražedná. Zrníčka skřípala pod nohama úplně všude a moje bílá kuchyň byla upatlaná od medu. A děti samozřejmě také. Šly na mě mdloby. Víc dobrodružství už opravdu nechci.“