V nenápadné a neokázalé kanceláři v přepychové budově na břehu Ženevského jezera Monfrini vysvětluje, že lidé se dělí na lovce a sběratele. „Lovci obírají sběratele o jejich kořist,“ podotýká.

Za posledních dvanáct let našel právník z pověření okradených zemí, například Nigérie a Haiti, víc než 1,5 miliardy švýcarských franků (30 miliard korun). „Je to paradox: Švýcarsko, jež mnozí považují za ráj pro ukrytí a zhodnocení bohatství jakéhokoli původu, se tak stalo světovou jedničkou v odkrývání majetků tyranů, mafiánů a zločinců,“ svěřil se týdeníku Focus s tím, že jen diktátorům uvízne ročně za nehty nejméně deset miliard dolarů (174 miliard korun).

Jeho úsilí se vyplácí – zadavatelům i jemu. Mark Pieth, předseda protikorupční komise Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), odhaduje, že profesionálové, kteří pátrají po penězích, zlatu, účtech i nemovitostech diktátorů, pobírají pět procent nálezného. „Z těchto sum si žije velmi dobře celé odvětví prakticky neznámých, ale výkonných lovců,“ shrnuje.

Ženevský advokát si zakládá na tom, že nikdy nevolá nikomu jako první. „Nenabízím se, zvažuji objednávky,“ objasňuje.

Husní Mubarak

Husní Mubarak

FOTO: fotobanka Profimedia

Přiznává, že když nakonec třeba rozmotá spletenec cestiček vedoucích k úkrytům, neznamená to ještě, že ukradené miliardy skončí nakonec v rukou vyšetřovatelů. „Náš hon bych přirovnal k šachové partii. Rozhoduje koncovka. Chce to hlavně trpělivost,“ prozrazuje lovec „sběratelů“.

Arabské jaro přineslo nové zakázky

Monfriniova živnost vzkvétá ještě výrazněji od vypuknutí „arabského jara“, série revolucí v arabských zemích v severní Africe a na Středním východě, které jsou namířeny proti despotům. Pustil se po stopách majetku Egypťana Husního Mubaraka (83), Libyjce Muammara Kaddáfího (68) a Tunisana Zina alAbidína bin Alího (74).

„Do hledáčku se mi dostal také Laurent Gbagbo, exdiktátor z Pobřeží slonoviny. Švýcarsko už zmrazilo majetek a konta těchto kleptokratů,“ upřesňuje.

Kolik blokovaná částka, rozložená ve čtyřiceti švýcarských bankách, činí nebo zda nakonec bankovky – pro jejich majitele včas – neskončily jako investice třeba do zábavních parků nebo leteckých společností, o tom panuje hluboké mlčení.

Muammar Kaddáfí

Muammar Kaddáfí

FOTO: fotobanka Profimedia

V čem spočívá tajemství úspěchu houževnatého Švýcara, jehož tvář neplní první strany novin a časopisů? „Mám skvělé kontakty na švýcarské bankéře. Bankovní tajemství de facto zmizelo,“ vypočítává. Za druhé se může spolehnout na tým soukromých vyšetřovatelů, mezi nimiž nechybějí někdejší špičkoví prokurátoři či agenti zpravodajských služeb ve výslužbě: „Dokážou – samozřejmě výhradně legálně – obstarat potřebné informace.“

A konečně, svou roli sehrává i psychologie. Monfrini, syn švýcarského diplomata, prožil dětství v Africe a dodnes si několikrát do roka jezdí odpočinout do Ghany, Pobřeží slonoviny a především Jihoafrické republiky, kde žije jeho sestra, manželka velvyslance. „Diktátoři bývají paranoidní. Nepoužívají zahraniční zprostředkovatele, ale peníze jim spravují jejich důvěrníci, většinou z užší rodiny či širšího klanu. Chtějí je mít po ruce. V průměru na jejich ulití potřebují 14 bankovních operací a dalších kroků na zametení stop,“ objasňuje.

Hrozby na něj neplatí

Monfrini si pochopitelně nadělal spoustu nepřátel. Když se pídil po majetku vojenského despoty Saniho Abachy, jenž do roku 1998 vykrádal Nigérii a přihrál si až pět miliard dolarů (87 miliard korun), Abachovi synové mu důrazně naznačili, že si „nenechají ohrožovat rodinu“. „Nezastrašili mě,“ upozorňuje právník.

Sani Abacha

Sani Abacha

FOTO: fotobanka Profimedia

Přitom se zprvu zdálo, že první kolo mače Monfrini vs. Abachova rodina nigerijský klan hladce vyhrál. Než švýcarská generální prokuratura rozhodla o zmrazení exdiktátorova majetku, stačila rodina „vybílit do mrtě“ jeho konta. „Peníze pokaždé zanechají stopu. Dokonce i prázdné konto dokáže vyprávět,“ směje se advokát.

Hledač krvavých peněz se nakonec uchýlil k triku. Využil paragrafů pro boj s mafií a podal na Abachu trestní oznámení kvůli zločinnému spiknutí.

Pak přišla ke slovu trpělivá mravenčí práce. Švýcarským stopařům se podařilo rozmotat rafinovanou mezinárodní síť 23 krycích firem. Země helvetského kříže tak mohla Nigérii vrátit 1,3 miliardy dolarů (22,6 miliardy korun).

Navzdory všem úspěchům se Monfrini cítí jako Don Quijote. „Nikdo neví, kolik černých peněz spí na švýcarských kontech,“ kroutí hlavou. Americká organizace Global Financial Integrity odhaduje tuto částku na alespoň 150 miliard dolarů (2,6 biliónu korun).

Na nedostatek práce si Monfrini určitě stěžovat nebude.