„Vůbec jsem tomu nevěřil. Vůbec!“ kroutí dokola hlavou při vzpomínce na okamžik, kdy z úst moderátora Leoše Mareše uslyšel větu: Vítězem ČeskoSlovenské SuperStar se stává Lukáš Adamec!

„Byl jsem přesvědčený, že to vyhraje Gábi. Zasloužila by si to. Byl jsem fakt velmi, velmi překvapený a šťastný zároveň,“ popisuje své pocity čtyřiadvacetiletý zpěvák, který se s krásnou Gábinou Gunčíkovou během soutěže velmi spřátelil. I proto ho vlastní úspěch vzhledem k ní trochu mrzel.

„Ale hlasovali lidi. Já to nemohl ovlivnit. (Jemu přišlo 51,7 procenta SMS hlasů, Gábině 48,3 procenta - pozn. red.) Takže sám sobě nemůžu nic vyčítat,“ obhajuje se.

Když ho Leoš Mareš vyhlásil za vítěze, nejdřív mu nevěřil. Myslel jsem si, že to je nějaká bouda, aby byl závěr napínavější, tvrdí Lukáš. Na snímku vlevo spolumoderátorka soutěže Tina.

Když ho Leoš Mareš vyhlásil za vítěze, nejdřív mu nevěřil. Myslel jsem si, že to je nějaká bouda, aby byl závěr napínavější, tvrdí Lukáš. Na snímku vlevo spolumoderátorka soutěže Tina.

FOTO: ČTK

Gábina to má v hlavě srovnané

Ale ani Gabriela nepřijde zkrátka. Lukáš se totiž rozhodl věnovat jí deset procent ze své dvouapůlmiliónové výhry. „Na jedné párty po přímém přenosu jsme žertovali, že vítěz dá tomu druhému půlku. Nakonec jsme se zcela vážně dohodli na deseti procentech,“ tvrdí Lukáš.

S Gábinou si padli do oka až během přímých přenosů. „Když nás bylo čtyřiadvacet, tak jsme sotva prohodili pár slov. Nebyla ani šance se lépe poznat se všemi finalisty. Ale jak jsme postupovali dál a dál, zjistil jsem, že poslouchá hudbu, která se líbí i mně. Začali jsme si víc povídat, a tak to vyplynulo,“ říká s tím, že na Gábině ho zaujala hlavně její inteligence a pohotovost.

„Na to, že jí je sedmnáct, je velmi vyspělá, hodně přemýšlí. Prostě to má v hlavě srovnané. V tom mi je sympatická.“

Že by šlo ale o něco víc než jen o čisté přátelství, rezolutně zamítá. Není divu, vždyť je také čerstvě zamilovaný. Tři měsíce chodí s o čtyři roky starší Petrou.

Vysílání prospal na gauči

Sice se s Petrou znají už od svých jedenácti let, jiskra mezi nimi ale přeskočila teprve nedávno. A zřejmě to byla jiskra pořádná, protože Lukáš přiznává, že jejich vztah je velmi intenzivní. Dokonce se nebrání myšlence na rodinu.

Nežárlila jeho přítelkyně na Gábinu? „Rozhodně neměla na co. Protože se s Gábinkou znají. Seznámil jsem je,“ tvrdí čerstvý milionář, který se hned následující den po svém triumfu postaral o pořádné povyražení a průšvih zároveň.

Nepřišel totiž do Snídaně s Novou ani do rádia. A nikdo nevěděl, kde je. Nedorazil ani na dohodnutý termín našeho rozhovoru. Přispěchal až o tři hodiny později, s kruhy pod očima vypovídajícími o velké únavě. I během povídání si několikrát postěžoval na vyčerpání, což se podepsalo i na jeho náladě. Jindy tak veselý a příjemný mladík tentokrát úsměv na tváři vyloudil jen zřídkakdy.

„Kam jsem se po posledním finále ztratil? Ten den jsme byli od osmi od rána až do večera v hale. A přenos byl velmi dlouhý a namáhavý. Navíc potom byla párty pro novináře, kde jsem hodinu a půl stál a stále mluvil. Což bylo také dost úmorné. A pak byl ještě večírek se štábem. No, a když jsem šel na toaletu, uviděl jsem gauč, do kterého jsem zaparkoval. Vzbudil jsem se až v devět hodin ráno. Horkem. Prostě jsem měl tvrdý, spokojený a krásný spánek,“ vysvětluje.

S logem své kapely na prsou

Na rozdíl od ostatních soutěžících se Lukáš do SuperStar nepřihlásil s cílem vyhrát. Jeho hnací motor byl jiný. „Chtěl jsem zviditelnit svou kapelu.“ Proto si na casting i na další natáčení oblékal triko s logem své rockové skupiny Siempre.

S postupem do semifinále prý vůbec nepočítal, natož pak s účastí ve finále. „Když jsem se tam dostal, bylo to maximální promo kapely. Větší jsem si snad přát ani nemohl.“

Že půjde do SuperStar, se rozhodl kvůli tomu, že se Siempre zůstali stát na mrtvém bodě. A chtěli se posunout někam dál. Jak tvrdí, do vyššího levelu. Chyběla jim ale dostatečná propagace. „Věděli jsme, že silným médiem je televize. Tak jsme toho chtěli využít. A vyšlo to.“

Lukáš se dušuje, že své hudebníky za jiné nevymění, jak občas u vítězů podobných soutěží bývá zvykem. Jednak proto, že jeho kolegové jsou dle jeho slov „pořádnými dříči“. Navíc se z nich za dva a půl roku, co spolu hrají, stali i skvělí kamarádi. A taky jim Lukáš za hodně vděčí. Vždyť právě oni ho mnohému naučili. „Třeba jak vystupovat a chovat se na pódiu, jak píseň prodat a zbavit se paniky,“ vypočítává.

Mistr Slovenska ve vodním pólu

Hudbě se Lukáš věnuje už od dětství. Rodiče ho jako malého kluka postavili před hotovou věc - bude chodit do základní umělecké školy. Jen si měl vybrat, na jaký nástroj se chce učit. Zvolil si piano, protože ho měli doma. „Určitě mě bavilo. Ale čtyři roky cvičení etud a různých klasických skladeb? To pak trochu začne otravovat. Přesto jsem se učil devět let. Pak ještě dva roky na elektrické klávesy.“

Určitě jsem během soutěže přemýšlel, že bych odešel, protože to bylo velmi namáhavé. Ale velmi rychle jsem se vzpamatoval. Byla by to zrada vůči lidem, kteří posílali hlasy, konstatuje.

Určitě jsem během soutěže přemýšlel, že bych odešel, protože to bylo velmi namáhavé. Ale velmi rychle jsem se vzpamatoval. Byla by to zrada vůči lidem, kteří posílali hlasy, konstatuje.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

A k tomu hrál za dorost vodní pólo. Úspěšně. Několikrát se s týmem stali mistry Slovenska a navíc ještě dva roky strávil ve slovenské reprezentaci. Jenže mu nezbýval čas na nic jiného.

„Byly doby, kdy jsme v létě měli i třífázové tréninky. Ráno, přes oběd a večer. O víkendu bylo buď volno, nebo zápas. Je to náročný sport,“ upozorňuje. Sekl s ním ve druhém ročníku ekonomické fakulty na Technické univerzitě v Košicích. Uvědomil si totiž, že se vodním pólem v budoucnu stejně živit nebude.

„Není to sport, který by byl finančně lukrativní,“ podotýká. Navíc dospěl k názoru, že by měl začít už někde pracovat.

Chodil jsem na párty a pařil

Všechno se seběhlo v době, kdy ho táta vyhodil z domova. K tak přísnému rozhodnutí dospěl poté, co Lukáš odmítal napravit své nerozvážné chování. „Nenazýval bych to rebelstvím. Byl jsem normální klasický puberťák, který se vracel domů pozdě večer. Chodil jsem na párty a pařil. Prostě jsem se choval tak, jak jsem se choval.“ Víc už se k tomuto tématu nechce vracet.

Nicméně přiznává, že odchod z domova mu otevřel oči. „Byly chvíle, kdy jsem se opravdu cítil velmi sám,“ svěřuje se. Postarat se o sebe dokázal. „Musel jsem si ale zvyknout skloubit práci se školou. A musel jsem myslet na to, že je třeba zaplatit nájem a ještě aby mi zbylo na jídlo.“ Tehdy začal prodávat ve sportovním obchodě. Na tříčtvrtinový úvazek. S penězi vystačil. Ale na velké šetření to nebylo.

Sice studuje ekonomickou fakultu na Technické univerzitě v Košicích, svoji budoucnost však spojuje především s hudbou.

Sice studuje ekonomickou fakultu na Technické univerzitě v Košicích, svoji budoucnost však spojuje především s hudbou.

FOTO: ČTK

Teď mu na účet poputuje finanční injekce ze SuperStar. Za tu si plánuje koupit vlastní byt. I když trochu pochybuje, že mu to bude stačit. Protože část peněz chce ještě investovat do své kapely a koupit něco svým nejbližším.

A co plánuje do budoucna? Rozhodně koncerty a hlavně dodělat školu. Ještě musí napsat diplomovou práci a udělat státnice.

„Diplomku píšu na téma diskriminace zaměstnanců na pracovišti. Závěr je ale jasný. Každý diskriminaci v práci pociťuje. Bohužel je to tak. Všichni zaměstnavatelé nějakým způsobem omezují své zaměstnance, kteří jim to trpí. I já bych to trpěl. Protože bych jinak neuměl přežít.“