V čem spočívá vaše práce?

Zodpovídám za spokojenost zákazníků i partnerů v rámci střední a východní Evropy. Soustřeďuji se na 23 zemí, např. Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Lotyšsko, Estonsko a Litva, Kypr a Malta. Je to pestrá práce, při které se člověk hodně naučí.

Každá země je jiná a její kultura je osobitá, dá se použít na všechny jedna šablona?

Ne, to se nedá. Myslím, že jsem hodně vnímavý člověk. Což je někdy výhoda a někdy zase nevýhoda. Je to jednodušší v tom, že poznám, co je pro lidi důležité. Je totiž těžké říci: toto je specifikum pro tuto zemi, tyto lidi. Protože to může být velmi individuální.

Pamatuji se, když jsem začala tuto práci dělat, tak jsem o každé zemi chtěla trošičku něco vědět. A učila jsem se i pár slov. Jazyk je hrozně důležitý. Třeba pro země bývalé Jugoslávie to bylo jednodušší, protože některá slova máme stejná. U zemí bývalého Sovětského svazu zase byla ruština, kterou sice nemluvím, ale rozumím. Když totiž člověk alespoň ukáže ochotu, tak jde všechno snáz. V zemích, které mám na starosti, máme malé pobočky, kde jsou šťastni, když je někdo jen nekontroluje, ale i pomáhá.

Martina Šmidochová ze společnosti Microsoft

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Kolika jazyky tedy mluvíte?

Rozhodně umím česky, anglicky - což jsem se naučila během práce. Studovala jsem v Německu, takže se stále domluvím německy a potom pasivně rusky. Rozumím z devadesáti procent. Vzpomínám si na schůzku, kterou jsem měla se zákazníkem v Kazachstánu. U nich přece jen ta angličtina není na tak dobré úrovni a raději hovoří rusky. Náš rozhovor pak probíhal tak, že já jsem mluvila anglicky a on mluvil rusky. A rozuměli jsme si skvěle. Bylo to hrozně zajímavé.

Cestujete do těchto zemí pravidelně?

Většinu aktivit, které lze zastřešit odsud, dělám s kolegou. A i když mám lidi, kteří se v těch zemích o práci starají na 20 % svého úvazku, cestuji. A to především do 12 hlavních zemí. Přece jen, člověk musí zvažovat, kam poletí a jaké jsou ty priority. Pamatuji se, že mě kolegyně oslovila, abych jela na konferenci do Kyrgyzstánu. Já jsem říkala: počkej, ale já jsem četla, že tam byla válka. A ona na to: byla, ale v srpnu. Konference byla v říjnu. Nejela jsem, protože mám dvě malé děti a musím být zde pro ně.

Jsou ve společnosti Microsoft odbory?

V Česku nejsou odbory. Microsoft má odbory, ale v zahraničí.

Mě spíš napadá, jestli se v takové společnosti, jako je Microsoft, stalo, že lidé nějakým způsobem projevili nespokojenost.

Projevili, když jsem nastoupila.

To bylo vůči vám?

Ne, to se netýkalo mě. Pracuji v Microsoftu 9 let. Nastupovala jsem jako personální ředitelka pro Čechy a Slovensko. Když jsem přišla, byl tady tak trochu chaos v papírech a podobně. Nastupovala jsem z poradenské firmy a nikdy před tím jsem nedělala interní personalistiku (HR - lidské zdroje). Chtěla jsem mít všechno v pořádku. Prioritou byl pro mě především rozvoj lidí v souvislosti s rozvojem a úspěšností byznysu. Ta představa některých zaměstnanců byla, že já vlastně budu ten odborář. Že jsem přišla kvůli tomu, aby měli lepší podmínky atd. Některé nesrovnalosti byly například v pracovních smlouvách a některé zaměstnanecké výhody byly využívány několika lidmi přes příliš. Bylo to dané tím, že to bylo řešené z Německa a ne vše jim bylo známo. Takže v úvodu bylo potřeba udělat pořádek, to se ne všem líbilo, a následně jsme se mohli věnovat rozvoji zaměstnanců, motivaci.

A řešilo se to jak? Komu se to nelíbilo, ten odešel?

Co se týká dobrovolných odchodů, tak jsem si to počítala a za tu dobu co jsem byla v HR, tak se týkaly jen asi pěti lidí. Co se týká nedobrovolných, tak to byly dohody, ale těch také bylo velmi málo.

Martina Šmidochová ze společnosti Microsoft

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky


To je docela výjimečné

Ono to asi souviselo s dobou a s vývojem firmy. Byli jsme menší firma, ne jako dneska, kdy se z toho rodinného prostředí změnila víc na profesionální. Bylo to zajímavé a vyřešilo se to dobře. Zaměstnanci si najali právníka, aby jim přečetl jejich pracovní smlouvy a pak přišli za mnou s nějakými úpravami a za generálním ředitelem. Vysvětlila jsem jim, že některé úpravy, které jim navrhuje jejich právník, jsou pro ně horší, než to, co jim navrhujeme my. Nakonec se všechno v pořádku vyřešilo s pomocí naší právničky a rozumných zaměstnanců a žádné odbory tady založeny nebyly.

Čím vás Microsoft oslovil?

Pracovala jsem 6 let v poradenství. Když mě Microsoft oslovil, znala jsem ho z počítače, ale tu firmu jako takovou ne. Měla jsem jinou představu. Když jsem se setkala s vedením z České republiky, byla jsem příjemně překvapená. A musím přiznat, že v té době byl pro mě rozhodující tehdejší generální ředitel. Protože to je pro mě osoba s velikánským charismatem a citem pro lidi a stojí si vždy za svým.

Liší se spokojenost zákazníků v tak různých státech?

Určitě. My si dvakrát do roka měříme spokojenost zákazníků i partnerů. Každá ta země je jiná. A většina zemí si stěžuje, že zákazníci chtějí individuální kontakt.

Třeba Kazachstán je pro mě strašně zajímavá země. Například člověk jde na večeři a v restauraci se k němu chovají otřesně. A přitom restauraci doporučili kolegové. Tak se ptám, proč jdeme právě sem, když servis je tady úplně příšerný. A oni mi řeknou, víš ono je to všude stejné a my si vybíráme už jen podle jídla. Takže podle produktu, ne podle služby. A tak začnu přemýšlet, že když v této zemi naše firma změní přístup, budou všichni spokojení, protože tím budou šokovaní. A ono to opravdu funguje. Najednou jsme zvýšili spokojenost nejen zákazníků a partnerů, ale i zaměstnanců, což s tím souvisí, o nějakých 30 %. Je totiž také strašně důležité mít spokojené zaměstnance.

Martina Šmidochová ze společnosti Microsoft

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Vycházíte zaměstnancům vstříc i tak, že je možné u vás pracovat na zkrácený úvazek?

Jsou tu hlavně ženy, které pracují na zkrácený úvazek. Hlavně kvůli dětem. Tato možnost tu tedy je, pokud to dovolí pracovní pozice. Já jsem ji také využila.

Ale mohou ji využít i muži. Jsem hrozně citlivá na slogan, že to děláme pro ženy, maminky. Vždycky říkám, že tady máme i muže, tatínky, nebo lidi, kteří mají jiné koníčky a potřebují také flexibilitu. Není to jen o maminkách. Z toho důvodu jsem se stala i členkou expertní skupiny „diverzity“ v rámci People management Fora.

Vy máte dvě děti. Jak staré?

Mám docela malé děti. Dvouletého Patrička a pět a půlletého Filípka. Musím říkat pět a půl, strašně si na to potrpí. Máme ve firmě možnost flexibilní pracovní doby a mohu i pracovat z domova, pokud necestuji, a práci si plánovat.

Mateřskou jste měla velmi krátkou.

Měla jsem klasickou mateřskou s tím, že pak jsem nepřešla na rodičovskou dovolenou, nicméně jsem si vybrala veškerou řádnou dovolenou. A do 14 měsíců Patrička jsem pracovala na půl úvazek a jen z domova.

Zvládala jste to, neměla jste třeba spánkový deficit, nebo únavový syndrom?

V té době ne. Měla jsem štěstí. Moje děti spaly jako miminka dobře. Teď už je to horší, ale když kluci byli miminka, tak Filípka jsem už v porodnici po pěti hodinách budila na kojení. A co se týká Patrička, tak od druhého měsíce mi spal celou noc.

Jestli o tom chcete mluvit, můžete říct, co měl váš prvorozený synek za nemoc už v porodnici? Už je všechno v pořádku?

Ano, byl nemocný, ale už je v úplném pořádku. Pravděpodobně to malý chytil přímo v porodnici od sestřičky a na 95 % to byla encefalitida. Po nějakých pěti dnech, co jsme byli doma, nás odvezli do nemocnice s obrovskými horečkami. Strávili jsme tam pět, šest týdnů.

Teď je všechno v pořádku. Je to hodně živé dítě, sportuje, jezdí na kole bez koleček od 3 let, hraje hokej, rád plave, lyžuje jak drak, ale zároveň je velmi kreativní, krásně maluje, nedávno hrál malou roličku v rámci slavností v Krumlově a je to velmi chytrý kluk.

S Patričkem mají moc hezký vztah, i když jsou oba velmi rozdílní. Hezky si spolu hrají a mají se moc rádi. Možná je to i tím, že Filípek vybral Patričkovi jméno a rozhodl o něm.

Martina Šmidochová ze společnosti Microsoft

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Kdo vám s dětmi pomáhá?

Filípek chodí do školky. Když jsem pracovala na půl úvazek, měla jsem u sebe jen svou maminku. Když jsem začala pracovat na plný úvazek, hledali jsme paní na hlídání. Babička stále pomáhá, hlavně při mých cestách a máme Ivetku. Je to mladá holčina, je jí 23, ale miluje děti, má zkušenosti a stala se součástí naší rodiny.

Jsou před námi prázdniny, jak je plánujete?

Mám ráda aktivní dovolenou. Ležení u moře nevyhledávám. K moři ale jedeme, i ze zdravotních důvodů. Chystáme se do Chorvatska. V rámci plaveckého kurzu s dětmi plánuji týden v Krkonoších, kde budeme mít plavecký kurz i procházky po horách. A ještě nás čeká týden v jižních Čechách. Už teď připravuji pro děti hru, aby se nenudily. Budeme mít skřítka Kryšpína, který děti bude pobytem provázet a ony budou plnit jeho úkoly a objevovat nové.

Ráda tančíte, lyžujete, jezdíte na kole. Najdete si pro sebe čas?

Otevřeně? Je to těžší a těžší. Musím to víc skloubit s rodinou. Takže když na kola, lyže, tak společně. Takhle jsme byli nedávno v Mikulově a měla jsem hroznou radost, když Filípek ujel sám na kole 40 kilometrů. Je pravda, že toho času je méně, ale jak už jsou děti větší a můžeme je dát třeba na den babičce, tak si to člověk může lépe naplánovat. Ale stejně, když jsem bez dětí, tak mám pocit, jako kdyby mi chyběl kus těla. Nejsem na to moc zvyklá.