Fandila jste v posledních kolech SuperStar jediné dívce Gábině Gunčíkové, nebo vám bylo úplně lhostejné, jestli vyhraje kluk, nebo holka?

Měla jsem svého favorita, ale bylo mi jedno, jestli vyhraje kluk, nebo holka, podle pohlaví jsem to rozdělené neměla. Gábina je skvělá zpěvačka, ale mezi kluky byli stejní adepti na vítěze. Titul SuperStar by podle mě slušel všem finalistům.

Radila jste soutěžícím třeba o pauzách nebo při jiných příležitostech?

Nenazvala bych to radami, ale svoje názory jsem jim říkala. Určitě stačilo, když se nad nimi alespoň zamysleli. Přistupovala jsem k nim jako ke své rodině.

Nemrzelo vás, že se posledních kol finále už neúčastnila Alžběta Kolečkářová?

Mrzelo, protože byla taky dobrá. Doufám ale, že se z pěvecké branže neztratí.

Co si z role porotkyně v SuperStar odnesete do dalšího života? Změnilo to nějak váš pohled na některé věci?

Kromě nových přátel jsem určitě získala nové zkušenosti a poznatky z týmové práce. Trošku méně se taky bojím kamer, protože jsem zjistila, že za nimi stojí povětšinou sympatičtí kameramani…

A co na vaše vystupování v SuperStar říkali vaši rodiče, maminka Alenka, táta i otčím Lešek Semelka?

Fandili mi. Žili tou soutěží se mnou, a tak jsme se spolu také o jednotlivých výkonech soutěžících hodně bavili, a dokonce i hádali. Ale v dobrém.

V porotě jste byla velmi spravedlivá a se soutěžícími soucítila. Nejspíš jste taková i jindy, kde se to ještě projevuje?

Nejsem ranařka, ale jestli se to projevuje jinde, nevím. Na to je těžká odpověď. To byste se musela zeptat spíš někoho, kdo mě zná. Sama na to odpovědět neumím. (Na tomto místě stojí za zmínku, že zpěvačka před časem adoptovala takzvaně na dálku tři děti z Afriky a pravidelně je podporuje – pozn. aut.)

V SuperStar vám to velmi slušelo. Jak šly nápady stylistů dohromady s vaším vlastním stylem oblékání?

Myslím, že docela hodně. Nejradši mám pohodlné, takzvané streetwearové oblečení a vůbec nejlíp se cítím v džínách a bílém tričku. Kostým na vystoupení nebo do poroty – to bylo samozřejmě něco jiného. Přesto jsem neměla problém dát na názor stylisty, kterému jsem věřila, i když jsem třeba měla pochybnosti. V čem se ale opravdu necítím dobře, jsou velké večerní.

Někdy prý vystupujete nenalíčená. V tom jste při natáčení SuperStar asi také musela udělat kompromis…

Nenalíčená, to ne. Bývávalo. Časem jsem se naučila používat pudr a lesk na rty. Ale nemám s líčením žádné problémy, naopak. Když se svěřím do rukou profíka, který ví, co dělá, ráda se nechám nalíčit a sama se z toho snažím i poučit. Samozřejmě ale chci, aby to vypadalo přirozeně, protože mám ráda naturální krásu, a ne tu vyumělkovanou.

Jak probíhal den televizního natáčení?

U ranní kávy jsem si většinou přečetla, co bude který ze soutěžících zpívat. Pokud jsem skladbu neznala nebo si nebyla jistá, našla jsem si ji na počítači a poslechla si ji. Odpoledne jsem pak odjela na pražské Výstaviště, kde se pořad natáčel, převlékla se do kostýmu a nalíčila se. Během generálky jsem si poslechla soutěžící a přitom si už dělala první poznámky k večerním výrokům. Natáčelo se dva dny v týdnu, další dva dny byla vystoupení a další čas mi zabraly ještě různé marketingové akce, takže to byl téměř celotýdenní kolotoč.

Těšilo vás, že pořad byl založen na československé vzájemnosti? Jaký máte vztah ke Slovensku? Dá se to nějak srovnat s Moravou, kde jste vyrůstala, s Řeckem, kam jezdíte každou volnou chvilku, nebo s Českem, kde žijete?

Na Slovensku se cítím stejně dobře jako doma, to je v Čechách i na Moravě – mezi tím nerozlišuji. Na Slovensku se mi líbí ty malé odlišnosti a nuance. Některé bych okamžitě přenesla k nám. Třeba hudbu slovenských rádií nebo módu bratislavských dívek a žen. A také je tam příjemně cítit blízkost Vídně. Řecko je mým druhým domovem. Do svého bytu v řeckém městě Soluň jezdím ráda odpočívat a užívat si anonymity. Tu si tam chráním i před nejbližšími přáteli. Doporučovala bych to všem veřejně známým lidem.

Sama jste začínala kariéru jako patnáctiletá v moravských barech, i když to bylo pod dohledem vašeho tatínka. Jak se vám dařilo skloubit zpívání se školou? Nepřišla jste tak trochu o bezstarostné mládí?

Naopak. To bylo bezstarostné mládí! Na začátku jsme bydlela na internátu, ale brzo jsem si zajistila podnájem, a tím i větší svobodu. Byl to takový útěk, kterým jsem chtěla dokázat našim, že už jsem dospělá a umím si poradit. Na všechno jsem chtěla přijít sama. Rodiče se zachovali skvěle. Nezavrhli mě, ale dál mi nenápadně pomáhali.

S maminkou Alenou Semelkovou sdílejí lásku k muzice a k pejskům.

S maminkou Alenou Semelkovou sdílejí lásku k muzice a k pejskům.

FOTO: ČTK

Jakou školu jste vlastně studovala a jak vám to šlo?

Studovala jsem soukromou střední školu s právním zaměřením. Byla jsem normální průměrnou studentkou. Ale školu jsem nedokončila a během studia odletěla zpívat na Lanzarote, kde jsem byla více než rok. Pak už následovalo období Black Milk a má sólová kariéra.

Nastal nějaký zlomový moment, kdy jste si uvědomila svoji popularitu?

Žádný takový nebyl. Snažím se být stále pokorná, a když mi to ujede, je to spíš z přemíry práce než z nějakých hvězdných manýr.

Máte nějaký vzor z české hudební scény?

Nedá se říct, že by někdo pro mě byl jediným vzorem, ke kterému bych vzhlížela, ale pravda je, že zbožňuju třeba Kamila Střihavku.

Pro svou další sólovou desku, která by měla vyjít na podzim, máte prý napsanou zhruba polovinu písniček. Kde vlastně berete inspiraci?

Je to vůbec poprvé v mé kariéře, že skládám vlastní písničky. Děje se tak v malém studiu, které mám doma, a inspiraci beru všude kolem sebe. Někdy se odrazím od prožitého pocitu, jindy mi prostě nějaká melodie vznikne v hlavě. Něco mám už hotovo, další věci se rodí. Cédéčko bych chtěla vydat ještě letos, a když ne celé, tak alespoň pár singlů.

První sólovou desku s názvem Ready To Roll vydala před pěti lety, nyní již pracuje na svém třetím albu.

První sólovou desku s názvem Ready To Roll vydala před pěti lety, nyní již pracuje na svém třetím albu.

FOTO: ČTK

Troufla byste si napsat písničku i pro jiné interprety?

Pro nikoho jiného nepíšu. Stále jsem teprve ve stadiu objevování.

Je pro vás sólová kariéra v porovnání s Black Milk v něčem lepší?

Je jiná. Lepší snad v tom, že se můžu rozhodovat sama za sebe. Jinak Black Milk existovaly v jiné době, než je dnes. Vše se mění velmi rychle. Tenkrát si naši fanoušci ještě kupovali mnohem více cédéček, dnes se hudba více stahuje z internetu a celý hudební průmysl je v krizi. Před pár lety bylo také v televizích více pravidelných hudebních pořadů, zatímco dnes jich tam je jen pár a hledají se k tomu speciální příležitosti.

Poslední léta trávíte každou volnou chvilku v Řecku. Umíte už řecky?

Řecky umím docela dobře. Mám ten jazyk moc ráda, prostě se mi líbí. Samozřejmě že taky poslouchám řecké písničky, zpívám si je a tím se taky učím.

Kouzlo této země jste nicméně začala objevovat až poté, co jste se poprvé zamilovala. Jsou řečtí kluci v něčem lepší?

Jsou větší gentlemani a také o nich rozhodně platí, že když se řekne „a“, musí se říct i „b“. Čili jiné vlastnosti mají třeba zase horší než naši muži – vyplývají už z historie a také souvisejí s jinou zeměpisnou polohou. Musejí mít pravdu a musí být po jejich víc než u nás.

Máte nějaké speciální oblíbené místo, nebo je střídáte? Jak se podle vás Řecko změnilo po krizi?

Jako turista necítím žádnou krizi a myslím, že ji neucítí ani žádný jiný z turistů. Jen třeba nervozita a pracovní problémy mých přátel ji připomenou. Ale já už nejsem typickou českou turistkou. Jezdím po Řecku více za lidmi, a tím Řecko poznávám. U turistů je to naopak. Přes krásná místa teprve poznávají lidi, kteří tam žijí.

Také prý chytáte ryby? Zkoušela jste to i na moři?

Ryby jsem chytala s mým bývalým přítelem. Teď už jen sporadicky s kamarády na Moravě nebo v Řecku. Mým největším úlovkem byl zatím dvanáctikilový kapr.

Netajíte se tím, že chcete mít velkou rodinu. Přemýšlíte už o jejím založení? Chcete v tomto směru vyvíjet nějakou aktivitu, nebo to necháte na partnerovi, eventuálně na osudu?

C je správně. Na založení rodiny jsou třeba dva, a k tomu spousta důležitých a méně důležitých detailů, situací, skutků apod. A kdy nastane ta správná konjunkce, to můžu sama ovlivnit jen tak z poloviny… (Vztah s řeckým přítelem Christosem Dmitrisem byl již několikrát slepován a momentálně se o něm zpěvačka bavit nechce – pozn. aut.)

V lednu zpívala na svatebním veletrhu v brněnské Olympii.

FOTO: ČTK

Co byste chlapovi, partnerovi nikdy neodpustila?

Lež. Čeho by se týkala, není už důležité.

Líbilo by se vám zahrát si ve filmu? Jste dost atraktivní a herectví by vám asi také sedlo. Láká vás to?

Neláká. Nemyslím si, že je to moje parketa. I v porotě seděla jen Helena Zeťová, a ne Helena Zeťová v roli porotkyně. Byla jsem tam sama za sebe. Jedině že by po mně někdo ve filmu chtěl roli Heleny Zeťové. Pak by mě to zajímalo.

Býváte viděna v doprovodu ochranky. Někdo vás už nějak obtěžoval?

To přímo ne. Naštěstí. Ochranku nevyužívám já, ale pořadatelé akcí, na kterých vystupuju, abych se třeba v tlačenici návštěvníků nebo fanoušků cestou z pódia nebo na pódium nezranila nebo spíš neztratila.

Je možné dělat šoubyznys a zůstat normální holkou do nepohody? Jak zní váš recept?

Být pokorným. Jiný recept asi ani neexistuje. A vlastně ani nehraje roli, zda je člověk známý a jakou dělá práci. Důležité je jen to, aby zůstal člověkem.