Manažerka Magda Pančochová: Za mou prací stojí náhoda

Půjdu úplně do historie. Původně jsem ani pracovat nechtěla. Myslela jsem si, že budu pořád studovat. Pak mě to přestalo bavit a tak jsem si doma otevřela staré žluté tištěné Zlaté stránky a jela jsem podle abecedy. Z velkých firem hned druhá byla Barum Continental. Šla jsem se zeptat a měla jsem štěstí. Zrovna u nich probíhaly pohovory, na které mě pozvali. Vybrali mě, ale ačkoli jsem chtěla dělat obchod, nebo marketing, dostala jsem se do finančního oddělení. Vystudovala jsem totiž podnikatelskou fakultu – účetnictví a finance. Ale shodou okolností jsem po čase dělala nějaký projekt pro tehdejšího šéfa marketingu. Líbil se mu a už si mě v oddělení nechal.

Ne, šla jsem podle seznamu. Ale ovlivněna autíčky jsem byla trochu také. Mám totiž dva bráchy - jeden je automechanik a druhý autokarosář, takže jsem se v tom prostředí pohybovala. Nebyl to tedy šok, že bych si myslela, že jdu do růžového holčičího prostředí a najednou jsem objevila pneumatiky.

Asi čtyři roky v marketingu. Pak jsem odešla a pracovala jsem v plzeňském Prazdroji, kde jsem měla jako manažerka na starosti značku Gambrinus. To bylo taky takové docela chlapské prostředí. Následovalo jedno lehce ženské zaměstnání a tím byla firma Coca Cola. Pak jsem šla na mateřskou, a když jsem se vracela, tak jsem si znova otevřela seznam. Chtěla jsem zůstat ve zlínském kraji a zase se mi v životě objevil Barum Continetal. Tehdy se oddělila maloobchodní síť a přejmenovala se na Best Drive, kde pracuji. Naši firmu jsem si vybrala proto, že jí věřím, znám kolegy a cítím se v ní dobře.

Byla jsem v Barum Continental čtyři roky a už mě přepadal pocit stereotypu. Našla jsem si přítele, byl v Německu v Hannoveru, a tak jsem šla za ním. Ale láska netrvala příliš dlouho, a když jsem se vracela z Hannoveru, byla Praha na půli cesty.

Zatím ne. Jsem tu rok a měsíc, a protože jsme servisní síť, pořád se něco děje. Je to dynamičtější práce. Pod palcem mám celý marketing. A šéfuji dvěma mužům.

Ale ano. Varovala jsem je předem. Oba znám z dřívějška. Zavolala jsem jim a ptala jsem se jich, jestli s tím nebudou mít psychický problém a říkali, že ne. Takže v pohodě.

To bych také ráda věděla. Moc plány do budoucna nemám. Když jsem přemýšlela, co bych mohla dělat, tak by mě ještě lákal nějaký kontroling, ale spíše marketingový. Ale to zítra může být jinak.

Mám dceru Dorku a jsou jí dva roky a pět měsíců.

Se zapojením celé široké rodiny úplně v pohodě. Než jsem šla do práce, všichni moji blízcí věděli, že nebudu na mateřské tři, čtyři roky. Začala jsem pracovat, už když bylo Dorče šest měsíců. To jsem dělala na částečný úvazek obchoďáka – jeden, dva dny v týdnu. Časem jsem se chtěla zapojit už zase na plný úvazek. Prodiskutovala jsem to s oběma babičkami, oběma dědečky, prababičkou... Švagrová také pomáhá. Vždycky to nějak dáme dohromady.

Uvažovala. Když jsem začala hledat práci, tak jsem původně hledala nějakou na zkrácený úvazek, ale na Moravě to není běžné.

Ano, u nás ve firmě je žen 45 %. Naše firma patří do mateřského koncernu Continental, který má v rámci Evropy další servisní sítě. Třeba v Německu, na Slovensku, v Rakousku. Tam většinou pracují muži - hlavně jako vedoucí jednotlivých servisů. U nás je to naopak. Máme asi 30 vedoucích servisů a jsou to ženy. Podle mě je to dobré i pro zákazníky. Protože když přijde chlap jako zákazník něco vyjednávat, tak se mu ženy lépe věnují. Myslím, že technické informace se dokáže naučit každý. I muž i žena.

To je pravda. A háže po nás technické detaily.

Nevím o nikom, kdo by pracoval na částečný úvazek. Ale musím říct, že máme skvělé šéfy. Na svém příkladu mohu ukázat, že se můžeme vždycky domluvit. Když byla dcera nemocná, nebo když jdeme k doktorovi, nebo když něco potřebuji, buď přijdu později, nebo pracuji z domova.

Dřív jsem to tak neřešila. Ale teď třeba pneumatiky měním včas. Když jsem nedávno prorazila pneumatiku, raději jsem si nechala udělat i geometrii. Když se blíží léto, nechám si zavčasu udělat servis klimatizace, servis oleje. Snažím se, abych měla auto v pořádku. Dnes asi nikdo nemá čas nazbyt – a přijde mi zbytečné jej ztrácet na silnici kvůli nějaké poruše. Navíc většinou cestuji i s Dorinkou a dětmi – tak je pro mě bezpečnost opravdu důležitá. Ať už je to volba správných pneumatik, jejich včasné přezutí nebo kompletní údržba mého auta.

Když náš technik přebírá zakázku – tedy opravu, tak by vždycky měl se zákazníkem jít k autu, otevřít kapotu a ukázat mu co a jak se bude měnit. Když se jakýkoli díl vyměňuje, starý zůstává a zákazník může vidět, v jakém byl stavu a proč se vyměnil. A když je nějaký zákazník opravdu echt nedůvěřivý, tak máme kamerové systémy, na kterých mu můžeme dohledat, jak probíhala jeho oprava, aby se přesvědčil.

Ano. Neměli jsme zákazníky, kteří by byli přesvědčeni, že jsme něco neudělali, ale jednou jsme kamerový systém využili při řešení krádeže, a jednou při reklamaci.

Roli hrají určitě geny. Cvičit nechodím. Jednou týdně jezdíme s Dorčou na kole. A to je tak všechno.

No tak to ne. Teoreticky by čas byl, kdyby člověk nebyl líný, aby si ho lépe zorganizoval. Ale to jsem ještě nedotáhla do dokonalosti. Dřív jsem hodně chodila do fitka a jezdila jsem na kole. Když se narodila malá, měla jsem velký plán v jízdě na kole pokračovat i s ní. Nakoupila jsem si k tomu všechny ty sedačky, helmičky, nové kolo. Ale když jsme poprvé vyrazily, přišlo mi to hrozně nebezpečné. To bylo před rokem. Teď už ale jezdíme. Také jsme chodily plavat, to ale s malými dětmi v dnešní době dělá skoro každý.