A i když si letos za virtuózní výkon svérázného terapeuta Liona Loguela v oscarovém dramatu Králova řeč druhou prestižní sošku neodnesl, dostal tolik ocenění, že by se jako učitel řeči málem mohl živit.

„Pro mě byla ta role velmi zajímavá. Vždyť řečnické umění není důležité jen pro krále, herec se jím ve své profesi živí celý život. Proto i já je neustále musím pilovat, a to nejen kvůli rolím, ale i kvůli vystupování na veřejnosti,“ vysvětluje dnes už devětapadesátiletý Rush.

V Králově řeči s Colinem Firthem.

V Králově řeči s Colinem Firthem.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Jsem patronem Melbournského filmového festivalu a velvyslancem Melbournského symfonického orchestru, takže jsem často žádán, abych jejich vystoupení uváděl. Dříve mi úvodní řeč, stejně jako králi, připravovali, dnes si ji už raději píši sám. Chci totiž, aby byla v rámci možnosti zábavná a abych publikum neotrávil ještě před začátkem představení. Takže lidi nejprve rozesměju a pak teprve řeknu to, co musím,“ dodává.

Na otázku, jestli měl někdy hereckou trému, odpovídá: „Asi tři čtyři roky na začátku devadesátých let, když jsem hrál v divadle, jsem před vstupem na jeviště prožíval doslova muka a panické záchvaty hrůzy. Pak naštěstí přišel rok 1996 a nečekaný oscarový úspěch v Záři a bylo po trémě,“ směje se Geoffrey, který má až nečekaný smysl pro humor.

Letos koncem února na slavnostním předávání Oscarů způsobil rozruch tím, že přišel s dohladka vyholenou hlavou, a v bulvárech se hned objevily dohady, jestli nepodstoupil chemoterapii. Geoffrey to ale později uvedl na správnou míru. Svou kudrnatou kštici si nechal ostříhat kvůli roli.

„V newyorském Brooklynu hraji v Gogolových Bláznových zápiscích titulní postavu úřednického byrokrata, kde střídám jednu klaunovskou paruku za druhou. A já mám skutečně hodně nepoddajných vlasů, takže to bylo ideální řešení,“ prozradil.

Cesta k herecké slávě byla ale pro Rushe trnitá. „Ve dvaceti jsem jako neznámý herec přijel poprvé do Anglie. V té době se na nás dívali ještě jako na kolonii, Austrálie neměla z mezinárodního pohledu velkou kulturní hodnotu, byli jsme pro svět zemí plnou ovcí a trestanců, takže ani jako herec nebylo vůbec jednoduché prorazit,“ vysvětluje.

V hudebním snímku Záře se představil v roce 1996, kdy mu bylo pětačtyřicet let.

V hudebním snímku Záře se představil v roce 1996, kdy mu bylo pětačtyřicet let.

FOTO: fotobanka Profimedia

Čekání na slávu po třiadvaceti letech působení v Queenslandské divadelní společnosti v Brisbane se však všestranně nadanému Rushovi bohatě vyplatilo. Dnes mu ze všech prestižních cen chybí jen hudební Grammy. Přesto podle něj ceny nejsou všechno.

„No řekněte sami. Já jsem sice za Zamilovaného Shakespeara a Královnu Alžbětu dostal další oscarové nominace, ale Joseph Fiennes se v rolích milence mohl dotýkat a líbat s Gwyneth Paltrowovou a Cate Blanchettovou. Klidně bych s ním býval měnil,“ vtipkuje.

Geoffrey Rush

Geoffrey Rush

FOTO: fotobanka Profimedia

Geoffrey je už dvaadvacet let ženatý s australskou herečkou Jane Menelausovou. Mají spolu osmnáctiletou Angeliku a o tři roky mladšího Jamese. A protože je, jak říká, rodinný typ, svého pozdního úspěchu využívá k tomu, aby jim ukázal svět.

„Byli se mnou například tři měsíce při natáčení Pirátů z Karibiku na Bahamách, když jsem filmoval Královnu Alžbětu, tak jsem zase rodině ukázal ty nejkrásnější architektonické skvosty Británie. Zvlášť se to hodilo dceři, která v té době psala esej o středověké Anglii a stala se z ní docela dobrá expertka na normanské a gotické stavby Anglie. A manželce tak mohu alespoň trochu splatit to, že když jsem dělal já kariéru, ona obětovala tu svou a plně se věnovala dětem.“

Už počtvrté po boku Johnnyho Deppa v Pirátech z Karibiku: Na vlnách podivna.

Už počtvrté po boku Johnnyho Deppa v Pirátech z Karibiku: Na vlnách podivna.

FOTO: fotobanka Profimedia

Na otázku, zda nelituje, že úspěch z oscarové Záře nepřišel dříve, říká: „Nevím, proč o tom dumat, jsem fatalista, prostě to tak mělo být. Užívám si hollywoodských velkofilmů, proto jsem kývl i na čtvrté pokračování Pirátů, přitom ale chci natáčet i doma v Austrálii menší nezávislé filmy. Takovým byl v roce 2003 snímek Plavat proti proudu o chudém chlapci, ze kterého se stal nejslavnější australský plavec. Vyrůstal jsem v Brisbane a takové události mám stále v paměti. I proto mi jsou naše filmy blízké.“

K Brisbane ho pojí i jiné momenty. „Od pěti let, kdy nás opustil otec, jsem vyrůstal s matkou a jejími rodiči. Byli jsme chudí. A tak v době, kdy jsem byl na univerzitě, a moji bohatší kamarádi si kupovali auta, já jezdil vlakem a stopem.

S manželkou Jane na letošním předávání Oscarů.

S manželkou Jane na letošním předávání Oscarů.

FOTO: fotobanka Profimedia

Pak jsem na pár let odplul do Evropy, a když jsem se vrátil dokončit studia, bylo mi málem třicet. Jako divadelní herec jsem vydělával sotva na slušné živobytí, a tak jsem si řekl, že na auto zapomenu. Před pár lety jsem si chtěl řidičák přeci jen udělat, ale nikdy jsem nebyl doma dost dlouho na to, abych to stihl. Tak jsem to nakonec vzdal a nijak toho nelituju,“ dušuje se Geoffrey, který žije od roku 2009 v Darlinghurstu v Novém jižním Walesu.