Možná bych si jí ani nevšimla, kdybych ji - krátce před plánovaným rozhovorem v jednom z festivalových stanů na canneské pláži - už nevyhlížela. Ne proto, že by tak obyčejně vypadala, ale že se tak úplně normálně chová.

Na festivalu hrála v soutěžním filmu dánského režiséra Larse von Triera Melancholia (25. května měl premiéru v našich kinech) a dostala plným právem Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Vlastně ale měla ohromnou kliku - ta role byla původně psaná pro Penélope Cruzovou, která ji nakonec s politováním odmítla. Dala přednost čtvrtým Pirátům z Karibiku, které také teď do Cannes přivezla ukázat. Triumf však zažila Kirsten.

Video

Upoutávka na film Melancholia (v kinech od 25.5.2011)

 

Před pěti lety jste v Cannes zářila jako Marie Antoinetta ve stejnojmenném filmu Sofie Coppolové, o rok později jste natočila z úplně jiného soudku tehdy už třetí díl kultovního Spider-Mana. Nedávno jsme vás viděli v romantické komedii Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám, teď v Melancholii přicházíte v roli depresivní nevěsty na útěku. Jak si role vybíráte, dáváte některým žánrům přednost?

Vzhledem k tomu, že jsem na kameru zvyklá od nejútlejšího dětství - začínala jsem jako tříletá v reklamě na mýdlo - vím, že herec má být rád především za každou roli, která ho posune o kousek dál. Miluji komedie, měla jsem ráda Spider-Mana, velkou radost mi přinesla práce s Michelem Gondrym na filmu Věčný svit neposkvrněné mysli. A bavila mě samozřejmě i Marie Antoinetta. Sofia Coppolová zvolila úplně neobvyklý, do té doby nevídaný úhel pohledu na devatenáctiletou dívku, doslova odsouzenou ke královskému údělu a s ním k osamělému chudému životu uprostřed celého dvora a největšího luxusu.

S režisérem Larsem von Trierem a Charlotte Gainsbourgovou, která v Melancholii ztvárnila její sestru.

S režisérem Larsem von Trierem a Charlotte Gainsbourgovou, která v Melancholii ztvárnila její sestru. Za necelou hodinku po tomto fotografování Trier šokoval svými výroky, že má „jisté pochopení pro Hitlera“ a je nacista. I když se za svá slova omluvil, byl o den později z festivalu vyhoštěn.

FOTO: fotobanka Profimedia

V čem tedy byla přitažlivá, nebo dokonce výjimečná právě nabídka Larse von Triera hrát depresivní ženu ve filmu Melancholia?

Především tím, že jsem ji vůbec dostala! Víte, nemá cenu si zastírat, že ve většině filmů hrají ženy vlastně jen partnerky mužů. Jsou krásné, sexy, elegantní a vtipné. Mají na obličejích spousty líčidla, které z nich dělá nádherné bytosti, ale které zároveň překrývá jejich skutečné tváře. Já jsem přesvědčená, že když mám na sobě make-up ve vrstvách, vypadám strašně. Že mi sluší přirozenost. A v Melancholii jsem mohla - vlastně dokonce musela - vypadat tak, jak skutečně vypadám. Lars ukazuje ženy zevnitř. A takovou příležitost hned tak nějaká herečka nemá. Byla a jsem za to ohromně vděčná.

Dá se tedy říct, že jste měla Triera na seznamu režisérů, s nimiž byste chtěla pracovat?

Lars je ten typ muže, o kterém ani nevím, kdy a jaký film točí. I když ty filmy pak třeba vidím a na zážitek z jeho Prolomit vlny nikdy nezapomenu. Nikdy mě ale ani nenapadlo, že bych s ním mohla pracovat. Opravdu, ani jedna malá myšlenka tím směrem. Ale když zazvonil telefon a já jsem si přečetla scénář, nejdřív jsem vůbec nemohla uvěřit tomu, že je postava Juliette opravdu určená mně, a pak jsem radostí skákala jako malá holka.

Jaké bylo první setkání s ním - nepůsobí zrovna jako příjemný chlapík…

Protože tak působit nechce. Je ve skutečnosti strašně hodný, obdivuhodný, ale k ženám přísný. Asi mě za to bude nenávidět, ale musím říct, že ve skutečnosti je úplně jiný než na veřejnosti. Je to člověk, který šokuje, když ho potkáte napoprvé, který provokuje, když má publikum a chce upoutat pozornost, ale ve skutečnosti je pak velice tichý.

Co říkáte jeho výrokům, v nichž vyjádřil pochopení pro Hitlera, a jeho vyhoštění z Cannes? Už na tiskovce bylo vidět, že jste z toho, co říká, vyděšená snad ze všech nejvíc.

Jsem z toho strašně rozpačitá, vlastně se stydím. O takových věcech se nemůže žertovat, je to naprosto nepřijatelné, stupidní.

Omluvil se vám za to, do jak nepříjemné situace jste se s ním všichni dostali?

No ano, sice po svém, ale dá se říct, že omluvil.

Jaké bylo natáčení - působila na vás melancholická atmosféra a nálada vaší postavy?

Byla to samozřejmě ohromná zkušenost. Předtím, než jsme začali opravdu točit, jsem měla asi dva týdny na to, abychom se všichni navzájem poznali, což je u každého psychologického filmu strašně důležité. Není možné přijít na plac, nikoho neznat, nasadit výraz číslo pět a začít hrát. Měla jsem jasnou představu o své postavě, pak jsme o ní mluvili, ale stejně - když na vás potom zamíří oko kamera, je to zase něco jiného. Byl to složitý, náročný film, ale na to, jak byl těžký a vážný, jsme si užili do cela dost legrace, dost jsme se nasmáli.

Kromě planetární katastrofy a konce světa je to především film o narušených rodinných vztazích. Myslíte, že v životě existuje něco jako ideální rodina?

Ne, to si rozhodně nemyslím. A jestli někdo říká, že existuje, nebo dokonce že on ji má, tak lže. No ale uznávám, že rodina v Melancholii je opravdu hodně brutální, i když to třeba na první pohled není vidět.

Juliette vypadá na svatbě chvíli šťastně, ale pak uteče svému novomanželovi ještě během svatební noci - a není asi první na světě, která to udělala. Jak si to vy sama vysvětlujete, proč žena něco takového udělá?

To je těžké, takové věci člověk může řešit, jenom když se stanou jemu. Ale myslím, že se najednou v tom všem, co se kolem ní dělo, v tom svatebním blázinci, začala ztrácet a mít strašné pocity: všichni ode mě čekají, že teď budu tou nejšťastnější osobou na světě, a já nejsem, je to jen den a kulisa toho dne, ale v životě je všechno jinak… A najednou si uvědomí, že i manželství je spíš kulisa, určitý pocit bezpečí, ale se vztahem to už nemá mnoho společného. Proto také propadne takovému smutku, melancholii, depresi.

Svatební šaty jste ovšem měla nádherné. Jak jste se v nich cítila - říká se, že každá žena se ve svatebním cítí jako princezna…

To vůbec není žádná legrace mít na sobě takové svatební šaty, to je strašlivá dřina! Lars chtěl typickou americkou svatbu a svatební šaty, a já v nich pak musela běhat, válet se v trávě, bylo to vážně hrozné! A nakonec jsem byla celá špinavá a ty šaty - jak jsem se v té trávě kutálela - nakonec vypadaly jako příšerně umazané staré tričko.

Vaši sestru hraje Charlotte Gainsbourgová, jež ztvárnila hlavní roli už v předchozím Trierově filmu, šokujícím Antikristovi. Necítila jste se trochu nepříjemně jako nováček v týmu? Jaké bylo pracovat s Charlotte?

Necítila, od producentů až po štáb se ke mně všichni chovali krásně. A Charlotte mám moc ráda, je to hodná, stydlivá, ale zároveň velmi silná ženská. Má všechny kvality, které na ženě obdivuji.

Je vůbec možné nebo potřebné připravovat se na roli depresivní ženy?

Ano, dělala jsem si dokonce poznámky… Teď se tomu směju, ale kdybyste ty poznámky a zápisky viděla, smála byste se taky. Vždycky jsem si napsala, co mě napadlo nebo co vyplynulo z našich vzájemných rozhovorů, naučila jsem se to a pak začala vrčet kamera - a bylo to v háji. Dělala jsem to stejně tak, jak jsem v tu chvíli cítila, že to musí být. Víte, Lars není ten typ, který by mluvil o osobních a nepříjemných věcech. Ale pracuje na tom, aby ostatním otevřel duši, aby byli k depresi, jež k jeho filmům neodmyslitelně patří, otevření a vstřícní - a asi se mu to daří. No, nebudu nic zastírat - byla to sice úžasná zkušenost, ale teď jsem zralá natočit zase nějakou komedii. Miluji je a myslím, že komedií a smíchu není nikdy dost.

Jaká scéna byla vůbec nejtěžší?

To víte, že ta erotická, opravdu. Při natáčení a pak i v kině, když jsem se na to dívala.

Vy jste viděla Melancholii až v Cannes?

Ano a bylo to velmi intenzivní. Přesněji řečeno, třásla jsem se předem jako ratlík. První dojem byl velmi silný, byla jsem na sebe pyšná, měla jsem ze sebe radost. Ale pak jsem se s tím nějak postupně vyrovnávala hůř a hůř, měla jsem pocit, že se na to vůbec nemůžu dívat. A nakonec jsem si z toho začala pro sebe dělat legraci. To víte, na lidi se musíte pořád usmívat, vesele breptat, bla,bla,bla…

Kirsten Dunstová

Kirsten Dunstová

FOTO: Vincent Kessler, Reuters

Máte takové obří události, jako je canneský festival, ráda?

Ano, jezdím na festivaly docela ráda. Může to být jednak velmi zábavné, a někdy je to navíc příležitost vidět dobré filmy. Ale je to také hodně stresu, pořád někam běhám - třeba na rozhovory s novináři. Ale opravdu se cítím poctěna, když jsem součástí takové události.

Co vás čeká v nejbližší době - prý byste měla hrát zpěvačku Debbie Harryovou z kapely Blondie a režírovat to má Michel Gondry, s nímž už jste točila Věčný svit neposkvrněné mysli?

Je to tak, bylo by to hezké, moc by mě to bavilo. Michela mám ráda a Debbie mě sama oslovila. Ale zatím ještě není vůbec nic jistého. Takže možná, snad…

Jako Mary Jane v zatím trojdílné sérii Spider-Man ji zná hlavně mládež. Pavoučí muž by se měl vrátit podobně jako Piráti z Karibiku ještě počtvrté, ale Dunstová ani Tobey Maguire už údajně s dalším účinkováním nepočítají.

Jako Mary Jane v zatím trojdílné sérii Spider-Man ji zná hlavně mládež. Pavoučí muž by se měl vrátit podobně jako Piráti z Karibiku ještě počtvrté, ale Dunstová ani Tobey Maguire už údajně s dalším účinkováním nepočítají.

FOTO: fotobanka Profimedia

Režírovala jste už dva krátké filmy - plánujete další?

Já radši nic moc dopředu neplánuji. Rozhodně je to práce, které bych se ještě věnovat chtěla, ale zatím nemám ani téma, o kterém bych točila.