Michal Viewegh

 

Nechal si vypočítat ekologickou stopu

Nejúspěšnější český spisovatel současnosti Michal Viewegh přiznává, že ho k zájmu o zdravý životní styl a ochranu přírody přivedla především jeho druhá žena Veronika, s níž má dvě dcery ve věku šesti a osmi let. Vlastně ho tím inspirovala i k napsání jeho zatím posledního románu Biomanželka, který se prodal v nákladu osmdesáti tisíc výtisků.

„Nejdřív jsem byl spíš pozorovatel, ale na druhou stranu si myslím, že by se známí lidé v prospěšných věcech angažovat měli. Nejsem žádný Mirek Dušín ekologie, ale jsem přesvědčený, že je lepší dělat pro ochranu přírody alespoň něco, než vůbec nic - a to může každý. Krajní póly jako fanatismus a na druhé straně arogantní popření jakýchkoliv problémů rozhodně nevyznávám,“ vysvětluje známý spisovatel.

V loňském roce se Michal Viewegh zúčastnil natáčení televizního dokumentu zaměřeného na úspory a vypočítání tzv. ekologické stopy. Jde o uměle vytvořenou jednotku, která určuje, kolik čtverečních metrů Země člověk potřebuje pro svůj život v daném standardu. Jednotka zahrnuje vše - vyhodnocuje získávání potravin, to, jak často a čím člověk cestuje, kolik vyprodukuje odpadu atd. Právě za tímto účelem jeho dům navštívili i energetičtí konzultanti.

„Vše měli velmi dobře připraveno. Zapsali si stavy elektroměrů, vodoměrů a plynoměrů a všechny možnosti, jak se chovat více ekologicky v naší domácnosti, s námi probrali na místě. Poradili nám, jak můžeme ušetřit, což znamená vylepšit svou ekologickou stopu, a za měsíc přišli znovu.“ Domácnost Michala Viewegha přitom byla konfrontována s rodinou herce Davida Matáska, který šel dokonce tak daleko, že si domů pořídil i kompost se žížalami, které rozkládaly biologický odpad.

„Do toho jsme nešli, protože žížaly moc nevoněly, ale na druhou stranu jsme se spoustu věcí přiučili a ty praktikujeme. Například velmi svědomitě třídíme odpad, ale přiznávám, že to je i z nutnosti, protože by nám naše popelnice ani nestačila. Místo koupání ve vaně jsme se naučili spíš sprchovat a většinu z našich žárovek jsme nahradili úspornými. V hale jich máme asi čtyřicet. Také pro mě bylo překvapení, kolik energie spotřebuje varná konvice, a tak dnes ohříváme vodu i v naší malé domácí peci, v níž moje žena občas upeče chleba nebo bábovku. Topíme v ní dřevem, a tak si můžeme uvařit oběd i tehdy, když vypadne elektřina a nejde plyn.“

Bublání v jezírku nevypnul

Toho, čeho se ale spisovatel vzdát nechtěl, bylo bublání v zahradním jezírku. „Rád to poslouchám, protože mě to uklidňuje, a tak jsem namítal, že sice neušetřím energii, ale zase ušetřím za antidepresiva.“

Spisovatelův dům je poměrně nový, a i když není přímo pasivní či nízkoenergetický, architekt při jeho stavbě myslel i na to, aby například přízemí bylo přirozeně vyhříváno zimním sluncem. „Jinak vytápíme elektřinou a hodně využíváme noční proud. Zeleninu nepěstujeme, ale od zemědělců v okolí nakupujeme biobedýnky se všemi možnými plodinami. Kromě biopotravin jíme samozřejmě i běžné potraviny, jenom to kombinujeme. Občas rodinné nákupy obstarávám i já a v leckterém supermarketu jdu do biokoutku už najisto.“

Z nabídky biopotravin si spisovatel oblíbil také biovíno a umí ocenit biokosmetiku. Ta totiž stejně jako biopotraviny nezatěžuje tělo přidanými chemikáliemi.

Simona Stašová

 

Po všech doma zhasíná

Zapálenou ochránkyní přírody je herečka Simona Stašová. Stejně jako Michal Viewegh i ona svým podpisem podpořila Velkou výzvu hnutí Duha, která vznikla s cílem vytvořit program pro snížení emisí. „Čím je člověk starší, tím přírodu vnímá mnohem intenzívněji, protože si docela obyčejně začíná uvědomovat konečnost svého vlastního života i všeho kolem. Tím si zcela spontánně začne vážit také toho, co dřív považoval za samozřejmé. Je těžké chtít to po mladých, kteří mají pocit, že se svět točí jen kvůli nim. Dříve se točil kvůli nám. Ke vztahu k přírodě každý dozraje postupně, nebo by alespoň měl,“ vysvětluje důvody svého konání herečka.

To, čemu se Simona Stašová v ochraně přírody věnuje důsledně, je třídění odpadů. V jedné speciální tašce odváží plasty, další má na papír a ještě další na směsný odpad. Ta je prý poslední dobou naplněna vždy ze všech nejmíň, což ji těší.

Změna v životním stylu u ní souvisela i s tím, že přestala kouřit. Poslední cigaretu típla před třemi a půl lety. „Tenkrát jsem přehodnotila víc věcí. Největším motivem k zanechání kouření pro mě byla role v monodramatu Shirley Valentine, které uvádělo Divadlo ABC. Chtělo to pevnou vůli, ale vyplatilo se to, dnes stojím bezmála tři hodiny sama na jevišti a nečiní mi to velké potíže.

A protože všechno se vším souvisí, od té doby jsem se intenzívněji začala zajímat také o zdravý život a životní prostředí. Pěstuju si bylinky a balkón mám plný kytiček. V domě chodím za dětmi a zhasínám po nich, utahuju kohoutky, aby nekapaly atd. Myslím si, že když jdou rodiče příkladem, děti si různé návyky osvojí automaticky.“ Jakmile se oteplilo, herečka ve svém domě také hned vypnula topení. Po neštěstí s japonskou elektrárnou Fukušima si totiž prý znovu uvědomila, že ani energie není samozřejmost. Pokud má na výběr, při nákupu potravin vždy volí ty v kvalitě bio. Dělá to ale nejen proto, aby jedla zdravěji, ale i s vědomím, že byly získány díky ekologickému zemědělství, které půdu nedrancuje používáním chemie.

„S nabídkou podpory nejrůznějších aktivit mě oslovuje řada lidí, ale všemu se věnovat nemůžu a už jsem si z nich vybrala. Jsem ráda, že s Velkou výzvou oslovili právě mě a že moje jméno může pomoci něčemu smysluplnému. Zkrátka a jednoduše: snažím se mít dobrý pocit sama ze sebe.“

Petr Vacek

 

Má doma vlastní elektrárnu

Petr Vacek, herec pražského divadla Ypsilon a také jedna z hlavních postav seriálu Ulice, se o životní prostředí zajímá už dvacet let. S velkou dávkou skepse mi však sdělil, že podle něj je to dnes paradoxně ještě horší než dříve.

„Pravdivých informací se k lidem dostane žalostně málo, protože koupit se dá vše včetně jakékoliv propagandy. A to jsem si dřív bláhově myslel, že na dalším vývoji společnosti musí ochrana životního prostředí jen vydělat. Bohužel ale došlo k opaku, protože čím dál víc lidí zajímají jen a jen peníze a pořád si nechtějí připustit, že se opravdu můžeme dostat za velmi nebezpečný bod,“ kroutí herec smutně hlavou.

Proto se snaží vysvětlovat například opomíjená fakta ohledně stavby plzeňského dálničního obchvatu nebo aféry s fotovoltaickými elektrárnami. „Čtvrtina jich patří ČEZ přímo a další čtvrtina nepřímo, přes spřízněné politiky, takže ,zelení‘ nám žilou rozhodně nepouštějí,“ tvrdí Petr Vacek.

To nejmenší, co lze podle něj udělat pro přírodu, je třídit odpad, což je například v Belgii, kde žijí hercovy dvě starší děti, už zcela běžné. Petr Vacek třídí odpad pořád. „Mnohem lepší je ale odpad neprodukovat vůbec, nebo docílit minimálního množství. Jednu dobu jsme doma skoro nepotřebovali popelnici, protože vytřídit se dá téměř vše. Pouze nechápu, proč se netřídí hliník. Je to drahá surovina a navíc mi ve spalovně řekli, že když ho likvidují se směsným odpadem v peci, roztaví se a působí jim škody.“

Další samozřejmostí je pro herce také kvalitní strava s co možná největším podílem biopotravin, což je možné hlavně díky jejich dědečkovi v Žamberku. Hercova žena zase ráda rodinu obléká do oděvů z biobavlny. „Osobně také všude jezdím veřejnou dopravou. Auto sice máme, ale používáme ho minimálně. V životě jsem nejel v autě sám. Doma máme kondenzační kotel, který náklady na vytápění snížil asi o třicet procent, a k tomu jsme si pořídili i malý sluneční kolektor na ohřev teplé vody. Když je mráz a svítí sluníčko, tři sta litrů v zásobníku se ohřeje nejmíň na třicet stupňů,“ vysvětluje.

Petr Vacek se také aktivně zapojil do projektu Zelená úsporám, v domku mění okna, zatepluje a pořídil si i rekuperační jednotku, díky které vzduch odváděný z domu odevzdá teplo vzduchu přiváděnému dovnitř.

Zdeněk Svěrák

 

Miluje naši planetu

Kladný vztah k přírodě, v němž od slov není daleko k činům, prokázal i oblíbený český herec, scenárista a dramatik Zdeněk Svěrák. Původní profesí je, jak známo, učitel a právě pro svůj edukativní projev byl před časem osloven s nabídkou, aby namluvil francouzský ekologicky zaměřený dokument Home. S jeho autorem Yannem Arthusem-Bertrandem se krátce předtím potkal v Praze na Kampě při výstavě jeho velkolepých fotografií planety Země nazvané Země krásná neznámá. Akce ho doslova uchvátila.

„Film Home je úžasný nejen svými obrazy a hudbou, ale hlavně proto, že nám jasně a srozumitelně připomíná, že tato planeta je naším domovem. A také, že všechno souvisí se vším, což si někdy nechceme připustit. Říká se tomu efekt motýlích křídel a není to nic jiného než to, že když se na jedné polokouli kácejí pralesy, má to po nějaké době vliv i na to, co se stane na druhé polokouli. Neuteče tomu nikdo. I ve střední Evropě se nás týká nejen kácení deštných pralesů, ale ta ké tání ledovců stejně jako všechno ostatní, co se šustne kdekoli na Zemi.“

Lidem by podle Zdeňka Svěráka měly být připomínány nejen tyto obecné zákonitosti, ale i konkrétní čísla. „Například když budeme lovit ryby tak intenzívně jako dosud, v roce 2050, což je za necelých čtyřicet let, nebudou prý v oceánech už žádné ryby,“ předává herec varující vědecký poznatek.

K tomu ještě připomíná, že také voda je na Zemi jenom jedna, a proto by nás mělo znepokojovat její znečištění, ať už k němu dojde kdekoli. Přesto je však Zdeněk Svěrák optimista. „Film Home nestraší hrůznými scénáři, ale ukazuje na to, co všechno ještě můžeme obdivovat. Například z deštného pralesa zbylo ještě padesát procent, což by nás ale nemělo uchlácholit, nýbrž jen trochu jinak nasměrovat do budoucna.“

Na natáčení dabingu herec dokonce jezdil městskou hromadnou dopravou, aby zůstal stylový, i když jinak rád používá svůj nový vůz s automatickou převodovkou.

„A co pro přírodu dělám každý den ve svém životě? Samozřejmě doma třídíme odpad, ale stále si říkám, že to je málo a že bych měl vymyslet něco dalšího. A tak jsem na chalupě začal topit dřívím, protože z něj je v porovnání s briketami zdravější kouř. Všechny brikety, co jsem měl, jsem vypotřeboval a další si už nekoupil.“