Myslím, že nejsem sama, kdo si vás pamatuje ve filmu Pelíšky. Jak teď, v osmadvaceti letech, vzpomínáte na natáčení?

O Pelíškách mluvím vždy v nejlepším. Takhle příjemné natáčení jsem od té doby asi nezažila. Bylo mi šestnáct a je fakt, že dnes bych si té role mnohem víc vážila. Tehdy jsem si ani pořádně neuvědomovala, s jakými herci mám možnost hrát. Byla jsem nervózní a měla k nim velký respekt, hlavně k panu Kodetovi. Ale režisér Hřebejk uměl udělat takovou atmosféru, že nervozita hned opadla. Ti zkušení herci se k nám, mladším, chovali skvěle. Brali nás jako parťáky a nijak se nepovyšovali. Na Pelíšky nemám žádnou špatnou vzpomínku.

Opravdu nebyl žádný problém?

Pokud byl, Honza Hřebejk klidně stopnul natáčení. Třeba s Emilkou Vašáryovou, která hrála moji maminku, jsme dlouho nemohly přijít na to, jak natočit scénu, kdy jsme spolu v posteli, jíme kyselé okurky a ukazujeme si fotky. Nějak nám to nešlo, nevěděly jsme, jak dál, už to bylo takové začarované. Honza tehdy stopnul natáčení a my tři jsme si šli jen tak popovídat. Po chvíli jsme se vrátili na plac a pak už to šlo samo.

Nedávno jste se vdala, váš manžel je režisér. Jak to, že vám ještě nedal žádnou roli?

(Rozesměje se) No to se musíte přece zeptat jeho!

Se svým manželem jste byla dlouho kamarádka. Jak se dá kamarádství změnit v lásku?

Taky jsem to nedovedla dlouho pochopit. Ovšem jen do chvíle, kdy se to stalo mně.

Kristýna Fuitová - Nováková

Kristýna Fuitová - Nováková

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jak dlouho jste spolu kamarádili?

Dlouho, asi šest let. Nevídali jsme se sice pořád, ale často jsme spolu pracovali. Jarda si mě vybral pro svůj absolventský film, který točil na FAMU. To bylo první setkání. Pak jsme se potkávali při práci, režíroval třeba seriál Letiště, kde jsem taky hrála. Vždy nás to k sobě táhlo, ale nic jsme spolu neměli. (směje se) A pak jsme jeli točit do Dánska film Dvojka, ale tam jsme ještě neodjížděli jako pár.

Ale jako pár jste se vrátili.

Ano.

A jak se to stalo? Kdy přeskočila ta jiskra?

Myslím, že to hodně bylo dané atmosférou. Byli jsme jen malý štáb, bydleli jsme spolu v pronajatém domečku. Dánsko je moc příjemná země a celá atmosféra tomu tak nějak nahrála. Vracíme se tam pořád, úplně jsme se do něj zamilovali.

Půlroční zlatíčko - Rozárka, že je máma herečka, ještě nevnímá.

FOTO: Michaela Feuereislová, Právo

Jaké je Dánsko?

Je klidné a velmi přívětivé. Krajina a moře jsou nádherné, ale hlavně povaha lidí je skvělá. Je tam klid, lidé jsou laskaví. Nekrade se tam, nedělají se naschvály. Moře je divoké, není to na koupání, ale spíš na procházky. Když jsme tam byli i s naší Rozárkou, dělali jsme dlouhé procházky po pobřeží.

Jak se cestovalo s osmiměsíčním miminkem?

Dobře, právě proto, že byla tak malá. Prospala celou cestu. Teď, když jí je 16 měsíců, už je to horší. V sedačce moc nevydrží, pořád musíme stavět, aby mohla chodit.

Mateřství je zásadním životním předělem. Souhlasíte?

Ano. Byla to zásadní změna. Mateřství mě velmi zklidnilo.

Docela brzo jste se ale vrátila k práci.

Co je brzo? Někdo je doma tři roky, některé herečky se zase vracejí už po dvou měsících. Já byla s Rozárkou doma rok. Až teď jsem nastoupila do seriálu Aféry. A byla to velká změna. Naštěstí mám maminku, která je doma a má dost času. Hodně mi pomáhá. S malou to umí perfektně, takže když jsem začala zase točit, tak jsem možná Rozárce ani tolik nechyběla já jako ona mně.

A manžel umí přebalit?

Jistě. A taky vykoupat, uspat. Jsou s malou skvělí parťáci.

Zmínila jste seriál Aféry, kde hrajete s Pavlem Křížem. Jak se vám s ním hraje?

Dobře. Myslím, že jsme si sedli i jako lidé i stylem humoru. Natáčení byla legrace. Bylo sice časově náročné, museli jsme stihnout jedenáct dílů za jedenáct dní. A točilo se v Bratislavě. Takže jsme tam spolu trávili mnoho času. Kdybych ho musela trávit s někým, s kým si nemám co říct, bylo by to o dost těžší. Ale Pavel je fajn, ochotný a milý člověk.

A skvělý tanečník.

Ano, v jednom díle Afér dokonce i tancování uplatní.

I své pověstné kyčle, díky kterým vyhrál StarDance?

Uvidíte. (směje se) Je fakt, že jsem ho ve StarDance sledovala. Měl zvláštní styl tance. Netušila jsem, že se za půl roku sejdeme před kamerou.

Seriál je z prostředí právní poradny. Potkala někdy vás nějaká aféra?

Nevím o žádné, kterou bych způsobila ani kde bych figurovala. (směje se) Aféry, které se v seriálu vyskytují, jsou ale opravdu kuriózní. Často se mě teď ptají, zda jsem nepřehodnotila svůj názor na nevěru.

Jaký jste měla názor na nevěru?

Někde jsem řekla, že bych nevěru neodpustila. Teď, když jsem viděla, co je možné a nemožné, tak ne že bych nevěru odpustila, a pokud ano, nebudu to vytrubovat… Ale spíš jsem změnila pohled na ni. Chce to asi zjistit, proč to ten druhý vůbec udělal, zamyslet se, kde je chyba.

Hrajete asistentku právníka a vaše role se točí kolem rozvodů. Vy jste sice šťastně vdaná, ale proč se podle vás dnes tolik lidí rozvádí?

Myslíte, že to dřív tolik nebylo? Nejsem si tím jistá. Je fakt, že dřív si lidi na sebe zvykli, snažili se problémy nějak překonat. Dnes jsou otevřenější. Berou se i po týdenní známosti, znám takové. Řeknou, no co, když to nepůjde, rozvedu se. Dřív byl manželství slib, který se lidé za každou cenu pokoušeli dodržet. Manželství už nemá takovou váhu.

A pro vás?

Pro mě váhu má, ale myslím si, že udržovat ho za každou cenu nemá smysl. Pokud si ti dva nerozumějí, měli by jít od sebe.

A vy si s manželem rozumíte? Sledovala jste třeba Comeback, který točil?

S manželem si rozumíme, i když jsem Comeback moc nesledovala, protože to nebyl úplně můj šálek čaje. Nebyla jsem z něho tak nadšená jako mnozí kolem.

Hrála jste taky sestřičku v Ordinaci v růžové zahradě. Jaký je váš vztah k doktorům?

No, moc je ráda nemám.

Máte snad špatnou zkušenost?

Mám. Třeba že si mě spletli s jinou pacientkou na sále. Naštěstí mě neodoperovali. Ale už se na mě chystali. Měla jsem jít na trhání krčních mandlí a čekala jsem na narkózu. Tu mi nedali, zato mi píchli zklidňující injekci. Pak zjistili, že jsem někdo jiný. A taky z porodu nemám dobrou zkušenost. Nechci říkat, čí to byla vina, ale zamotalo se to nějak, jak to nemělo být. Takže se nemocnic bojím.

Kdysi jste pracovala jako letuška. Mám tomu rozumět tak, že vás to k herectví zase tolik netáhlo?

Ne, to byla nouze. Rok po střední škole jsem nevěděla co dál. Kam se mám hlásit. Jako herečka jsem práci neměla. Střídala jsem brigády a jednou z nich byla letuška.

Mnoho holek, pokud nechtějí být herečkou, si přejí být letuškou. Vám se splnilo obojí.

Nebyla jsem ale klasická letuška. Dělala jsem letušku v malých letadlech, která si pronajímají ředitelé různých společností. Letadla to byla opravdu malá, tak na moji výšku. A i tam jsem se musela ohýbat. Pasažéři bývali obvykle čtyři a mou prací bylo dát jim pohoštění. Ráno se letělo tam, večer zpátky. Létali jsme většinou jen na jednání. To nebylo nic pro mě.

Vážně? Nervy?

Létání mi nevadí. Ale tohle mě nebavilo. V těch malinkých letadlech jsem se bála a taky mi vadilo brzké vstávání. Jsem sice zvyklá vstávat na natáčení, ale tohle bylo opravdu hodně brzy. Často jsem už ve čtyři byla na letišti, protože v sedm už jsme museli být na jednání v Německu. Zkoušela jsem různé práce, pracovala jsem i v castingové agentuře. Kancelářské věci jsem jen pletla, a tak nevím, co by pro mě bylo. Kromě herectví.

Předváděla jste se ráda jako dítě?

To jsem byla hrozný komediant. Teď to tak už rozhodně není.

Jste v běžném životě stydlivá?

To se trochu změnilo s Rozárkou. Mám totiž pocit, že když jsem matka, tak mám na některé věci nárok. Ale když si jdu třeba zacvičit, pořád se převlékám v koutě a mluvím potichu.

Působíte velmi vyrovnaně. Měla jste někdy období, kdy vám to nevycházelo?

Jsem klidná hlavně díky Rozárce. Ale vše jde ve vlnách. Mívám třeba obavy, že mě už nikdo neobsadí. Režiséry totiž neobvolávám. Nemám na to lokty. Ale zatím to vždy dobře dopadlo.