„Já vím, že skoro všechny missky své partnery po soutěži vyměnily, ale ono to je složité. Když vyhrajete, všechno se najednou změní. Objevujete se v novinách, na přítele nemáte tolik času. Hlavně pro něho to je těžké,“ zamýšlí se půvabná osmnáctiletá blondýnka, rodačka z Českých Budějovic. Přiznává, že kdyby se role otočily, ona by to zvládala jen stěží. Proto tvrdí, že se bude snažit dělat všechno pro to, aby ji prokletí rozchodu nepotkalo.

Česká Miss Jitka Nováčková

Česká Miss Jitka Nováčková

FOTO: Petr Horník, Právo

Letos si chtěla soutěž jen omrknout

K titulu Česká Miss 2011 Jitce pomohli televizní diváci, kteří jí v průběhu finálového večera poslali nejvíce SMS hlasů. Dlouhovlasá studentka čtvrtého ročníku gymnázia však byla od začátku favoritkou i samotné ředitelky soutěže Michaely Maláčové. Ta si ji navíc už před časem vybrala do kampaně Hledá se Miss.

„S nabídkou natočit reklamní spot pro Českou Miss mě oslovila agentura.
Neváhala jsem,“ usmívá se. S přihláškou do klání o nejkrásnější dívku republiky to bylo jiné. „Pořád jsem si říkala: Jo, ne, jo, ne…“

Stejně jako se chlapečkům líbí popeláři, já toužila být manekýnou. Líbilo se mi, jak jsou obletované, všichni je fotí. Koho by to nelákalo? Vždyť jsou to vlastně takové novodobé princezny.

Nakonec tři dny před uzávěrkou dala na rady přátel a přihlášku na casting odeslala. Tvrdí však, že to celé brala jen jako na zkoušku. Prý si letos chtěla pouze omrknout, jak to na konkurzech chodí, a naplno do toho jít až příští rok. Ale štěstí se na ni usmálo hned napoprvé.

Až doteď Jitka o podobných soutěžích příliš nepřemýšlela. „Měla jsem představu, že stejně jde jen o to, která holka je nejhezčí. Ale zjistila jsem, že Miss není jen o kráse. Že musíte umět vystupovat, musí vás to bavit,“ tvrdí. Na castingu se jí prý líbilo hodně dívek, které však nepostoupily, protože neuměly bezprostředně zareagovat. Proto se Jitka snažila být přirozená, spontánní.

Novodobá princezna

Česká Miss nebyla její první soutěží krásy. Už v devíti letech se přihlásila do budějovické minimiss. Jak ale přiznává, tehdy neměla žádnou šanci se umístit. „Byla jsem přesně takové to dítě s obrovskými dioptrickými brýlemi a žádným výrazem,“ vzpomíná.

Jitka měří 175 centimetrů, váží 52 kilogramů a pyšní se mírami 83–68–92.

Jitka měří 175 centimetrů, váží 52 kilogramů a pyšní se mírami 83–68–92.

FOTO: Petr Horník, Právo

Tehdejší neúspěch ji ale od snu stát se modelkou neodradil. Odmala se totiž ráda nechávala zvěčňovat a vždycky si pózování náramně užívala. „Když jsem si nedávno prohlížela staré fotky, musela jsem se smát. I v natáčkách ve vlasech jsem se taťkovi před objektiv stavěla jako modelka… Stejně jako se chlapečkům líbí popeláři, já toužila především být manekýnou. Líbilo se mi, jak jsou obletované, všichni je fotí. Koho by to nelákalo? Vždyť jsou to vlastně takové novodobé princezny,“ směje se.

Proto její rodiče nepřekvapilo, když se hned po soutěži minimiss přihlásila do školičky pro mladé modelky. „Byla to pro mě velká zkušenost.“ S ostatními holčičkami se tenkrát učila především chůzi na vysokých podpatcích a překonávat stud. „Vybavuju si, že jsme měly hodně složité choreografie a nebylo jednoduché si je zapamatovat. Navíc v nich byly i taneční prvky.“

Odteď na brusle jen s chrániči

Rodiče ji od samého začátku v kariéře modelky podporovali. „Taťka mi říkal, ať to zkusím. Že do mě klidně bude investovat.“ Poprvé se Jitka prošla na přehlídkovém mole ve čtrnácti letech. Zakázky má hlavně v Českých Budějovicích. „Jsme tam parta super holek-modelek,“ pochvaluje si. Do zahraničí se pracovně podívala zatím jen do Rakouska – fotografovalo se na lyžích pro katalog jisté sportovní značky.

Mimo jiné o sobě tvrdí: Jsem aktivní, veselá, naslouchavá, pečlivá, sebevědomá, věrná, spolehlivá, obětavá, přirozená a přátelská.

Mimo jiné o sobě tvrdí: "Jsem aktivní, veselá, naslouchavá, pečlivá, sebevědomá, věrná, spolehlivá, obětavá, přirozená a přátelská".

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jitka brázdí kopce od pěti let. Naučil ji to otec. „Legrační bylo, že on poprvé stál na lyžích až někdy v pětatřiceti. Ale mě s bráchou strašně péroval a poučoval, jak to děláme špatně. My ho poslouchali a nedocházelo nám, že to vlastně taky moc neumí. A když mi bylo asi tak čtrnáct, s bráchou jsme kolem něj na svahu profrčeli, zatímco taťka jezdil pluhem. Tak jsme na něj volali: Dej ty nohy k sobě!“

Ráda jezdí i na kole, baví ji kolektivní míčové hry, vodní sporty a především pak in-line bruslení. „Kousek od našeho bytu máme stezku, která vede hned vedle řeky. A jakmile vysvitne sluníčko, jdu si zajezdit. Třeba i v mrazu. Jednou bylo minus čtrnáct! Vzala jsem si šátek, zimní bundu a šla. Jezdím třeba jen dvacet minut. Ale hned mi to zvedne náladu a hlavně se protáhnu.“ S titulem Česká Miss jí ale přibude spousta pracovních povinností, a hlavně bude naši republiku reprezentovat na mezinárodní soutěži Miss Universe. Při sportování si musí dát pozor. „No, to teď budu muset chodit na brusle s chrániči,“ chce být zodpovědná.

Dršťková klidně, koblihy ne

Svého titulu a mediální pozornosti by chtěla Jitka v budoucnu využít k boji proti anorexii a bulimii. „Kamarádka si tím prošla,“ ztiší hlas, „kvůli modelingu úplně zblbla a přestala jíst. Najednou strašně hubla, bylo jí pořád zle. Začalo to těsně předtím, než měla odletět za prací do ciziny.“ Když se jí okolí ptalo, proč tak rychle ubývá na váze, odpovídala prý, že hodně cvičí, aby vypadala dobře. „Jenže ona si neuvědomovala, že už dobře nevypadá!“

Na finálový večer Jitku přišli podpořit jak rodiče, tak její o tři roky mladší bratr.

Na finálový večer Jitku přišli podpořit jak rodiče, tak její o tři roky mladší bratr.

FOTO: Petr Horník, Právo

Jitka nabízela pomoc, marně. „Měla svou pravdu. Nepřipustila si, že má problém.“ Nakonec modelka skončila v péči lékařů a psychologa. „Dostala se z toho… Ale je to strašně nebezpečné. Holky se do podobných problémů dostávají kvůli trendu v modelingu, který se teď naštěstí mění. Donedávna byly v kurzu co nejhubenější modelky, aby na nich nebyl ani gram tuku. Jenže pak vůbec nevypadají žensky!“ Podle Jitky je základem pravidelná a častá strava. „Pak nikdo nebude mít s postavou problémy. Pokud ale hladovíte, je logické, že si tělo bude dělat zásoby. Takže já chci jít příkladem, že s pravidelnou stravou to také jde,“ zdůrazňuje.

Ani nedokáže spočítat, kolikrát denně jí. Co ví ale jistě, je, že k snídani si dá cokoli. Klidně i segedínský guláš se třemi knedlíky, dršťkovou polévku či svůj oblíbený tatarský biftek. „V tomhle směru jsem blázen,“ směje se. Co prý ale po ránu nemůže, jsou třeba koblihy nebo jiné sladké pečivo.

Aby ji během dne nepřekvapil hlad, nosí si s sebou v kabelce něco k zakousnutí. I na náš rozhovor přišla vybavená dvěma suchými houskami. „Přítel mi říká, že když mám hlad, jsem strašně protivná. Má pravdu. Pak se mnou není řeč. Začnu s ním mluvit až poté, co si dám alespoň rohlík.“

Marka si vyhlédla už před osmi lety

S jednadvacetiletým Markem, který pracuje v rodinné zahradnické firmě, chodí tři roky. Poznali se před osmi lety na letním dětském táboře. Už tehdy se do něj Jitka zakoukala. „Byl to hrozný blázen. Pořád někam běhal, bylo ho všude plno, neustále mluvil, vtipkoval, pořád si zpíval. Nedávno jsem doma našla fotky z tábora. Všichni tam vypadají normálně, jen Marek si píská,“ říká pobaveně.

Zamilovala se do něj, on ale neměl zájem. „Nijak mi nevadilo, že mě nechtěl. Byla jsem ještě dítě. Takže když jsem se vrátila z tábora domů, na Marka jsem zapomněla a hned se zamilovala do Petra ze třídy,“ směje se.

Před třemi lety se opět potkali. Tentokrát na plese. Jitka ho hned poznala. „Šla jsem za ním a povídám mu: Ahoj, ty jsi Marek, že? Ale na něm bylo vidět, že vůbec netuší, která bije, nevěděl, odkud ho znám. Později se mi přiznal, že na mě celý večer koukal a říkal kámošovi: S tou si musím zatancovat.“

Já vím, že skoro všechny missky své partnery po soutěži vyměnily, ale ono to je složité. Když vyhrajete, všechno se najednou změní.

Ještě ten den si vyměnili telefonní čísla a Marek Jitce krátce nato zavolal. Asi za měsíc si spolu vyšli. „Byli jsme na motokárách,“ vybavuje si první rande, při kterém se hned dali dohromady. Dnes spolu už tři čtvrtě roku žijí ve společné domácnosti.

„Jak to doma máme rozdělené? Není to tak, že bych uklízela jen já nebo Marek. Střídáme se a já jsem moc ráda, že mi se vším pomáhá,“ chválí svého přítele. „Naprosto se ničeho nebojí. A to je na chlapovi to nejdůležitější. Peníze? Ty jsou sice fajn, ale když je mužský neumí vydělat nebo je hned prohýří, tak k čemu to je? Marek je přesně ten typ, který neumí sedět doma a nic nedělat. Když má volno, jede na chalupu a tam maká.“

Jitka výhrou v soutěži mimo jiné získala na rok zdarma i byt v Praze, do kterého se chce co nejdříve nastěhovat. Jednak kvůli práci a také kvůli vysoké škole, na kterou se, jak doufá, dostane. Přihlášek si podala víc, kromě jiného na mediální obor na Karlovu univerzitu nebo na ekonomii. Marek zůstane v jejich bytě v Českých Budějovicích. „Za ním budu jezdit tak často, jak to jen půjde,“ plánuje si.