Radim Uzel: Nejzávažnější sexuologický problém je sobectví a nedostatek tolerance

Že se ptáte!

Smysl pro humor, čistota, ohleduplnost a tolerance. Není všem naděleno stejnou měrou.

Neupravený zevnějšek, tetování, hysterie.

Svůj první porod jsem odvedl 12. 4. 1961 ještě jako medik na lékařské fakultě v Brně. To datum si pamatuji, protože zrovna ten den vyletěl Gagarin do vesmíru.

Pomáhala mi zkušená porodní asistentka paní Máčelová. Byla ke mně laskavá a ohleduplná, odvedla v té době už stovky porodů a ta rodička rodila už počtvrté. Proto jsem měl rozhodně menší strach než Gagarin při své vesmírné premiéře.

Samozřejmě ano. Pracoval jsem na gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice v Ústí nad Orlicí. Pro jistotu mi pomáhal starší kolega MUDr. Němec. Vzpomínám si, že jsme se potom večer společně opili.

To bych byl špatný porodník, kdybych si s tím nevěděl rady. Jsou jistě horší situace než porod v letadle. Pan redaktor Petránek mi jednou vyprávěl, že kdesi v Africe asistoval při porodu na chodníku. Protože zrovna pršelo, držel nad rodičkou deštník. Tak to se mi nikdy nepodařilo.

Jaké ohrožení máte na mysli? Sexuální? V těch lázních se sice léčí spousta krásných žen pro neplodnost, ale zase tam každý všechno ví jako na malém městě. Intimní kontakt s pacientkou je v gynekologii považován za závažné osobní selhání. Brzy by z toho byl průšvih.

Ženil jsem se 22. ledna 1966 a dcera se narodila 24. června 1967. I laik ví, že těhotenství u ženy netrvá zpravidla 18 měsíců. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu byla založena v lednu 1991. Dříve to nebylo možné z politických důvodů.

Manželka nemohla studovat, protože její otec byl v padesátých letech v komunistickém vězení. Vyučila se tkadlenou a pak jako vzorná pracovnice mohla vystudovat textilní průmyslovku. Ve Františkových Lázních pracovala ve Výzkumném ústavu balneologickém, později v Ostravě vystudovala dálkově pedagogickou školu a pracovala jako vychovatelka ve školní družině. Nakonec učila předškolní děti v soukromé hudební škole. Odjakživa krásně zpívala a za studií si tím přivydělávala v opeře.

Nedávno mě v metru oslovila krásná mladá dáma, kterou jsem v Ostravě před třiceti lety přivedl na svět. A potom chodila k manželce do družiny. Sama mi řekla, že je vlastně naším dítětem. Udělala mi radost…

Myslím, že v gynekologii a porodnictví se negativní životní podmínky příliš neprojevují. Mezi ostravskými a pražskými ženami byl pouze ten rozdíl, že ty ostravské se do ordinace přezouvaly.

Od 1. ledna 1973 vypsal Krajský ústav národního zdraví v Ostravě volné místo ordináře pro gynekologickou sexuologii. Rozšířil jsem si tedy odbornost o nadstavbovou atestaci.

V hromadných sdělovacích prostředcích včetně televize se nám vždycky podařilo proklouznout s nějakou užitečnou informací. Tak třeba rozbalený kondom prošel jenom proto, že režisér Vrožina při kontrolní projekci odvedl v té chvíli pozornost dohlížejících cenzorů. Prostě je na těch několik vteřin zaměstnal nějakým důležitým problémem. Byl v tom mistr. Bohužel posléze emigroval do Austrálie.

Hanka se neztratila. Má svou sexuologickou ordinaci a je členkou předsednictva Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Patří mezi naše nejlepší sexuoložky a zabývá se hlavně problematikou transsexualismu. Napsala o tom dokonce odbornou knihu.

Sobectví a nedostatek vzájemné tolerance.

Nedávno jsem o tom napsal knihu, která se jmenuje „Nevěra a co s ní“. Když vám to teď řeknu, tak už si tu knihu nikdo nekoupí.

Je vrozená, celoživotně neléčitelná, a proto všemi rozumnými lidmi tolerována.

Ano, je to usídleno v mezimozku stejně jako třeba leváctví. Příčiny jsou neznámé, s největší pravděpodobností genetické.

Samozřejmě ano. V zemích, kde je umožněna, jsou s tím dobré zkušenosti.

Málo. Na to musí přijít každý sám.

Vystudovala AMU, rok zpívala v operetě a teď se zabývá výrobou keramických domovních znamení. Koupil jsem jí kdysi elektrickou pec a ona teď dělá zakázky na přání zákazníků podle jména nebo koníčků. Největší radost je, když se jmenují po nějakém ptákovi. Prostě panu Kosovi udělá kosa a Čápovi čápa. Vyrobila však taky už i zkřížené tenisové rakety, golfové hole nebo rybu.

Těžko nesla neustálé noční služby. Zejména v mládí jsem byl v nemocnici každou třetí noc a každý třetí víkend.

V mládí jsem hrál ochotnicky divadlo, teď mám rád vážnou hudbu, operu, četbu, procházky, cestování. Kromě Antarktidy jsem viděl všechny kontinenty. Nikdy mě ale nebavil žádný sport.

Ve vaně s voňavou pěnou do koupele.

Nerad se tím dnes chlubím, ale byl jsem to, čemu se říká ctižádostivý šprt. Pořád samé jedničky. Vysvědčení mi kazila jenom známka z tělocviku.

Zakládali jsme s kluky pořád jakési tajné spolky, měli jsme zvláštní šifrovanou abecedu.

Dědeček byl praktickým lékařem v jihomoravských Mutěnicích, a tam se dokonce soudil s farářem, což byla od vesnického doktora v roce 1903 značná troufalost.

Farář ho označil jako vlka v rouše beránčím, který léčí tělo, ale ničí duši tím, že rozšiřuje mezi lidmi bezvěrecké knihy, brožury a kalendáře. Pak se ukázalo, že faráři nešel na odbyt křesťanský kalendář, který nabízel věřícím. Já jsem sice v mládí poslušně v kostele ministroval, ale s církví mám občasné spory i teď.

Nejvíce mě výchovně ovlivnila babička Marie z maminčiny strany. Byla ze tří dětí, její bratři byli vysokoškolskými profesory, ale ve škole prý vždycky učitelé říkali, že Mařenka je ze všech nejchytřejší. V té době samozřejmě děvčata nemohla studovat a babička šla na vychování do kláštera, jako všechny tehdejší dívky z tzv. „lepších“ rodin.

Můj otec zemřel pět měsíců před mým narozením, jsem tedy pohrobek. Maminka mě vychovávala osm let jako vdova, teprve potom se podruhé provdala.

Ne. S nevlastním otcem jsme si příliš nerozuměli. Samozřejmě se na to dnes dívám trochu jinak než v pubertě.

Asi po mamince. Ta byla rodinným generálem.

Samozřejmě, jako snad každý má rád své rodiště a město svého mládí. V Orlové bohužel dnes už nestojí kámen na kameni. Všechny budovy zbourali. Neexistuje ani naše stará škola, ani hospoda, kam jsme chodili do tanečních, ani nemocnice, ani kino, prostě nic. Všechno to zbourali v důsledku poddolování a ta stará Orlová mi připadá jako město duchů.

Celkem ano.

Nekupoval bych si tak velikou zahradu. Je to zbytečná práce se stříháním trávy. Ještě štěstí, že to nemusím kompostovat a že naše obec pravidelně odváží bioodpad.

Můj vnuk Honza by mi udělal radost, kdyby se příští rok dostal na filmařskou školu v Písku.

Vnuk už na základní škole fungoval jako sexuální poradce spolužáků. Myslím, že v tom pokračoval i na střední umělecké škole, kde loni maturoval. Moderní výchova tomu říká vrstevnické vzdělávání. Jistě v tom bude amatérsky celoživotně pokračovat. Já se teď věnuji vrstevnickému vzdělávání v domovech důchodců.

Samozřejmě že ano, to je velké celosvětové vrstevnické vzdělávání. Každý nejvíc diskutuje s vrstevníky. Když přijdu na gymnázium a začnu je poučovat o sexu, studenti si řeknou, co nám ten dědek bude povídat, proto se to dělá prostřednictvím stejně mladých lidí, kteří projdou školením. Penzisty můžu oslovit přímo já. U nás na sedm vdov připadá jeden vdovec a ti dědkové to nestihnou. To je ten jejich hlavní problém.