Když potterovská horečka zachvátila celý svět, začalo být jasné, že život Rowlingové už nikdy nebude jako dřív. Jak moc je slavná, spisovatelce došlo ve chvíli, kdy pořádala druhé turné po Spojených státech.

„Jeli jsme v autě na autogramiádu a podél několika bloků domů se táhla dlouhatánská fronta. Ptala jsem se své průvodkyně, jestli tam mají nějaký výprodej. Pak jsme zahnuli za roh a já najednou viděla, že fronta míří do knihkupectví,“ vypráví.

Právě tehdy pochopila, že není jen obyčejnou spisovatelkou. „Připadala jsem si, jako bych byla jednou z Beatles. Jenže Beatles byli čtyři, takže se mohli jeden ke druhému otočit a říct si: ‚Bože, to je šílené!‘. Já jsem se nemohla obrátit na nikoho a ten tlak byl hrozný,“ vzpomíná.

Spisovatelka s posledním, sedmým dílem série o Harrym Potterovi.

Spisovatelka s posledním, sedmým dílem série o Harrym Potterovi.

FOTO: fotobanka Profimedia

Všechno bylo tím nečekanější, že se pohybovala v branži, kde se moc zbožňovaných idolů nerodí. „Když jste spisovatel, tak si prostě nemyslíte, že v případě úspěchu budou fotografové lovit vaše snímky na pláži v bikinách. Na něco takového jsem vůbec nebyla připravená a zpočátku mě to děsilo. Nikdo mi neřekl, že se mě budou ptát, co dělám, když mi novináři prohledávají odpadky,“ přiznává.

Zpočátku žila na podpoře

Na trnitou cestu ke slávě se Rowlingová vydala počátkem devadesátých let ve vlaku z Manchesteru do Londýna, kde se v její mysli začal odvíjet příběh kouzelnického učedníka. Tehdy pětadvacetiletá Joanne u sebe neměla tužku a nemohla se dočkat návratu domů, aby začala psát. Ze světa fantazie, ve kterém se pohybovala mezi čaroději a roztodivnými pohádkovými tvory, ji ale po pár měsících surově vyrvala rána osudu – po několikaletém boji s roztroušenou sklerózou zemřela její matka Anne.

Aby unikla tíživé realitě, odjela zlomená Joanne učit angličtinu do Portugalska. Tam se seznámila se svým prvním mužem, manželství bylo ale podle ní krátké a katastrofální. Spolu s prvorozenou dcerou Jessicou se proto brzy odstěhovala zpátky do Británie, kde třela bídu s nouzí a jen taktak přežívala ze státní podpory. Navíc se propadla do deprese, ke které měla sklony od mládí, a pomýšlela na sebevraždu. Psychické problémy se jí ale za pomoci lékařů podařilo překonat.

S manželem Neilem Murrayem letos oslaví desáté výročí svatby.

S manželem Neilem Murrayem letos oslaví desáté výročí svatby.

FOTO: fotobanka Profimedia

Dvanáct vydavatelů odmítlo

V roce 1995 konečně dokončila rukopis prvního dílu ságy – Harry Potter a Kámen mudrců – a začala s ním obcházet vydavatele. Dvanáct jich knihu odmítlo. Štěstí se na ni usmálo až na třináctý pokus v malém londýnském nakladatelství Bloomsbury, jehož šéf dal první kapitolu přečíst své osmileté dceři, která se hned dychtivě dožadovala pokračování. Knížku o Harrym Potterovi ale vydavatel přesto chápal jako četbu pro chlapce. Nepřipadalo mu proto vhodné prozrazovat, že autorem je žena. Tak vznikly neutrální iniciály J. K., které si Joanne zvolila přidáním jména své babičky Kathleen.

Agenti Rowlingovou na začátku upozornili, aby si našla práci, protože psaním knížek pro děti se rozhodně neuživí. Román ale měl obrovský úspěch a práva na jeho vydání zakrátko koupili i Američané. Rowlingová osud svého hrdiny rozvíjela v dalších dílech a většina z nich trhala rekordy prodejnosti. Už bylo jasné, že se psaním nejen uživí, ale dokonce vydělá tolik, aby do konce života nemusela pracovat.

Právě to, že je doživotně zajištěná a nemusí se obávat o živobytí, přitom někdejší samoživitelka nyní na úspěchu oceňuje nejvíc. „Tomu, kdo se někdy ocitl v takové situaci jako já, už nikdy nebude připadat samozřejmé, že se nemusí bát hladu a chudoby. Nikdy,“ vylila si srdce v nedávné talkshow.

Konec série oplakala

Za vznik série o čarodějnickém učni přitom paradoxně vděčí i bolesti, již zakusila po smrti matky, kterou velmi milovala.

Joanne Rowlingová s představiteli trojice hlavních hrdinů na premiéře filmu Harry Potter a princ dvojí krve.

Joanne Rowlingová s představiteli trojice hlavních hrdinů na premiéře filmu Harry Potter a princ dvojí krve.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Není přehnané říct, že kdyby nezemřela, nebyl by ani žádný Harry Potter,“ přiznává. Poslední díl Rowlingová dokončila před čtyřmi lety – sedmnáct let poté, co se postava Harryho Pottera narodila v její mysli. Rozloučení s hrdinou, který ji doprovázel v těžkých životních chvílích a pomáhal jí se s nimi vyrovnat, nakonec oplakala.

„Pokud moje knížky představovaly únik z běžného života pro všechny ty děti, dokážete si domyslet, čím byly pro mne. A nebyl to jen imaginární svět Harryho Pottera, ale i pracovní disciplína. Psaní mi uspořádalo život,“ připouští spisovatelka.

Psát chce dál, ale po překonání úspěchu potterovské série netouží. I když nedávno připustila, že by o kouzelnickém světě mohla napsat další díly. „Myslím, že jsem už skončila, ale člověk nikdy neví,“ usmívá se.