„Od chvíle, kdy mám syna, jsou pro mě zprávy týkající se dětí – utopení, zavraždění, únos, týrání – šílené. Všechno velmi prožívám, děti nejde brát jako cizí. Vždycky se ta hrůzná událost do mě vrazí a nedá se utnout, vrací se mi v myšlenkách. Velmi špatně podobné věci nesu,“ kroutí hlavou maminka dvouletého Románka.

Chirurg ze mě nebude

Ale změnu do jejího života nepřineslo jen mateřství. Půvabná princeznička z romantických pohádek Zdeňka Trošky se teď na televizních obrazovkách proměnila v ráznou ženu, která si nenechá nic líbit. Nová seriálová posila, primářka urgentního příjmu Lea Vágnerová, se nemůže smířit se smrtí dcerky a viní z ní ošetřující lékařku – Zlatu Adamovskou. Proto se rozhodne přistěhovat do Kamenice. Aby se mohla pomstít.

„Ale kdy a jestli se pomstím, co mezitím prožiju, zda se změním povahově? To je otevřené,“ tvrdí Míša, kterou Nova kvůli seriálu oslovila loni v létě. S kladnou odpovědí herečka příliš neotálela. „Popsali mi záměr role, co se jí stalo a kam směřuje. To bylo pro mě rozhodující, líbilo se mi to.“

Míša říká, že se při natáčení i lecčemu přiučí. Třeba si vzpomíná na scénu, kdy zachraňovala malého chlapce, kterého do nemocnice přivezli se srdeční zástavou. Musela mu udělat masáž srdce. „Přesně tohle jsme se učili ve škole na „Andule“. Zaklonit hlavu, pětkrát pumpnout, pět dechů. To už je ale dávno zastaralé,“ mávne rukou. Dnes odborníci radí třicetkrát stlačit hrudní kost a pokračovat jen dvěma vdechy a opět novým stlačováním.

Od chvíle, kdy mám syna, jsou pro mě zprávy týkající se dětí – utopení, zavraždění, únos, týrání – šílené. Všechno velmi prožívám, děti nejde brát jako cizí.

„Pokud jde o medicínské řemeslo, jsem teprve na začátku. Zatím jsem asistovala u pár operací, a to tak, že jsem držela háky a drmolila latinské názvy,“ směje se s tím, že při natáčení mají herci představující doktory k ruce skutečné lékaře. „Díky nim se člověk v tomhle směru hodně dozví. Ale i kdybych v Ordinaci ještě nějakou dobu setrvala, chirurg ze mě stejně nebude.“

Životní průšvih

Před televizní kameru se Michaela Kuklová vrátila po necelých třech letech. Zahrála si v televizním filmu Sejít z cesty nebo menší roli v seriálu 4teens. Naposledy ji však diváci mohli vidět jako lékařku Milenu ve Světlech pasáže. Pak si dala pauzu v podobě mateřské dovolené. V listopadu roku 2008 se jí totiž narodilo její první a zatím jediné dítě – syn Roman.

Ovšem než se seznámila s jeho budoucím otcem, podnikatelem Romanem Holomkem, prožila několik těžkých a nepříjemných let. Její první manželství s hercem a producentem Jiřím Pomejem se po třinácti letech rozpadlo a zůstalo bezdětné. Když Míša od Pomejeho před pěti lety odešla, připadala si naprosto vyčerpaná a zklamaná. „Ano. Opravdu to tak bylo. Když zažijete velký karambol…,“ odmlčí se, „…nevěříte, že ještě bude líp.“

Prázdno. Nic. Přesně to cítila v momentě, kdy už byl její odchod od Pomejeho na spadnutí. Netvrdí, že tohle manželství bylo po celý čas nešťastné, jen prý nakonec zůstalo naprosto bez emocí. „Jednala jsem jako robot. Ani jsem se neradovala, nebrečela. Prostě prázdno. Život neměl žádný náboj, cíl, smysl,“ popisuje období své krize.

„Představte si, že ve svém produktivním věku napnete veškeré své síly k tomu, abyste byla perfektní – vyděláváte, nakupujete, denně vaříte, platíte složenky, pulírujete a opravujete byt, prádlo skládáte do úhledných komínků a nechodíte se nikam bavit, aby nebyl důvod k žárlení. Ale pak najednou všechno spadne jako domeček z karet a snažení vyjde vniveč, čtyři křížky na krku a není nikde nic. Jen velký životní průšvih…“

On by asi nebyl problém dítě počít, ale copak jde být s člověkem, kterého nemilujete? A já chtěla úplnou rodinu. A hlavně fungující. Netoužila jsem být svobodnou matkou.

Z krize se vypsala

Trvalo jí rok, než se z nejhoršího oklepala. Z chmurných nálad se dostávala především prací. „Naštěstí jsem točila seriál Světla pasáže, hrála v muzikálu a zkoušela další. A ve veškerém volném čase jsem psala příběhy. Každý den několik hodin. To mi hodně pomáhalo,“ vzpomíná.

Obrovské napětí z ní postupně opadávalo a najednou si začala chvíle klidu a samoty užívat. Smířila se dokonce i s myšlenkou, že už asi navždy zůstane bez dítěte. „On by asi nebyl problém ho počít, ale copak jde být s člověkem, kterého nemilujete? A já chtěla úplnou rodinu. A hlavně fungující. Netoužila jsem být svobodnou matkou.“

Míša tvrdí, že po rozchodu s bývalým mužem najednou cítila, že je – pokud jde o výběr vhodného partnera – mnohem náročnější. Nebránila se seznamování, jenže stále to nebylo ono. Až jednou potkala o deset let staršího podnikatele Romana Holomka. Poznali se v divadle Kalich, kde Míša hraje. „Pěkný chlap, krásný hlas, charisma…,“ usměje se a další podrobnosti už neprozradí. „Roman si svého soukromí cení,“ omlouvá se. Její spokojený výraz ve tváři však prozrazuje, že je vyrovnaná a šťastná.

Napojeni jeden na druhého

Po dvou letech vztahu se jim narodil syn Románek. Pro Míšu se miminko stalo středem vesmíru. Když o něm mluví, rozzáří se jí oči a neřekne mu jinak než Romíšek. „Je to obrovský smysl života. Obrovský!“

Že ho porodila až ve čtyřiceti? V tom problém nevidí. Říká, že nejdůležitější je, jak se žena cítí. A pokud se bude cítit mladě i v pětačtyřiceti, není podle Míši problém počít dítě i v tomto věku. „Samozřejmě ale mluvím o případech, kdy to z vážných důvodů není možné dřív. Je ale pravda, že starší maminky své děti asi víc pozorují. To ucho opravdu nevypnou.

Třeba moje máma rodila hodně mladá. A i když je fantastická, pro mě a pro bráchu by udělala první poslední, neměla problém nás hned od miminka dát spát za dveře do pokoje. A tenkrát nebyly chůvičky, pomocníci, bez kterých si člověk dnes neumí představit, jak by fungoval,“ říká herečka.

Že by ona dala Románka na noc do jiné místnosti? Pro Míšu nemyslitelné. „Spíme spolu na letišti,“ směje se a dodává: „Samozřejmě to je způsobeno tím, že jsem ho velmi dlouho kojila. V podstatě jsem přestala až nedávno, když jsem začala točit Ordinaci. Tím jsme se na sebe velmi napojili. Oba vyžadujeme blízkost toho druhého. A když jsem vedle něj, spí celou noc bez hnutí, stejně tak já. Takhle nám to vyhovuje a nemíním to v brzké době měnit. To asi až ucítím, že Romíšek sám chce soukromí.“

Mamánek z něj nebude

Do výchovy si Míša nenechá moc zasahovat. Ani od své maminky. „Ona nás měla už dávno. Tehdy byly jiné metody, jiný způsob výchovy. Do porodnice nesměli tatínkové ani návštěvy, děti se ukazovaly přes okno. Nepodporovalo se kojení, miminku se hned začal dávat sunar, takže já nebyla kojená, můj bratr jen dva měsíce. Všechno bylo jinak. Dnes na vás miminko hned položí, abyste s ním měla od prvního okamžiku kontakt.“

Míša si třeba nedovede představit, že by malému každý den před spaním něco nevyprávěla, nepovídala si s ním, což považuje za takový jejich malý rituál. Ale zatímco ještě donedávna ho u nikoho ani náhodou nenechala přes noc, teď už si přece jen na kratší odloučení se synem zvykla. Kvůli herectví. „Když třeba natáčím a vstávám hodně brzy ráno, spí Romíšek u mé mamky. Ale hned jak můžu, tak si zase pro něj jedu.“

Mateřskou jsem si opravdu naplno užila skoro rok a půl. A tím, že jsme s Romíškem byli na sebe tak fixovaní, změny mu prospívají. Aspoň nebude takový mamánek, což taky považuju za důležité.

Míša se k práci vrátila po čtrnácti měsících mateřské dovolené. Začala divadlem, opět naskočila do role Elišky v muzikálu Tajemství, ve kterém účinkovala už před těhotenstvím. „Mateřskou jsem si opravdu naplno užila skoro rok a půl. A tím, že jsme s Romíškem byli na sebe tak fixovaní, změny mu prospívají. Aspoň nebude takový mamánek, což taky považuju za důležité.“

Ke své profesi se mimo jiné tak brzy vrátila i kvůli seberealizaci. „Potřebuju k životu svou práci! I když herectví spíš považuju za koníčka.“ A kolik má nových nabídek? „Je období, kdy není skoro nic a pak se najednou roztrhne pytel, začne se o vás vědět a zase začnou nabídky chodit. Já teď ale nemůžu o ničem moc uvažovat. Uvidíme, jak to bude kolem prázdnin. Ty bych si však ještě chtěla s malým užít, protože už s ním bude větší legrace,“ uzavírá.