Herečka Kamila Magálová: Dnešní mladí lidé vyrůstají na stupidních seriálech

Prostory bývalého mysliveckého zámku se za třináct let změnily v hotel, proslulý na Slovensku i za hranicemi. Populární herečka netají, že k popularitě hotelu přispělo i její jméno.

„Lidé chtěli vidět na vlastní oči, jaká je Magálová hoteliérka. Pořádáme především firemní akce a v létě venku v zahradě svatební obřady. Máme zde golfové hřiště, stáje a vlastní jezdecký klub,“ pochlubí se herečka, která je známá svou láskou ke zvířatům. Na každém kroku ji doprovází dva psi. „To jsou mí bodyguardi. Jednoho jsem zachránila, když ho majitel vyhodil z domu,“ hladí s láskou svou zvířecí ochranku.

Za největší pozitivum v podnikání považuje fakt, že ji po celou dobu obklopují zvířata. „U hotelu mám psy, kočky, kozy a padesát koní. Čtyřicet let jsem žila v centru Bratislavy, takže to je malý zázrak, že jsem obklopena přírodou a zvířaty,“ říká.

Magálová je dlouhá léta patronkou Svobody zvířat, prezidentkou Nadace na záchranu koní, velvyslankyní UNICEF a v Motešicích vlastní chov 220 koní plemena Furioso. Jde o chov koní, který vzešel ze šesti kobyl, jenž herečka zachránila s manželem před prodejem do Itálie na maso. „Pracovníci hřebčína nás na to upozornili a my jsme pak koně odkoupili,“ vypráví herečka.

Magálová pochází z umělecké rodiny. Otec působil dlouhá léta jako šéfdirigent Slovenské filharmonie. „Oba prastrýcové byli akademickými malíři. Tuto vlastnost jsem bohužel nezdědila. Umím pouze rýsovat geometrické tvary. Dědeček byl hudební skladatel, doma jsme měli dvě piána a pořádali jsme domácí koncerty,“ vzpomíná. Dědeček chtěl na piáno naučit hrát i vnučku.

Když viděl, jak dost nerada cvičím, po čtyřech letech to vzdal. Doslova mi shodil kryt od piána na prsty a řekl, že to stačilo. Tehdy jsem byla šťastná, že už nemusím cvičit, ale teď toho velmi lituji, že jsem se hudbě víc nevěnovala,“ dodává.

Herečka vyrůstala a čtyřicet let žila v centru Bratislavy. „Byly mi tři roky, když se rodiče rozvedli. Tehdy to nebyla běžná věc a spolužáci mi to dávali dost pocítit. Řekla jsem si, že jim ukážu, že budu v něčem výjimečná. Když se mě učitel zeptal ve čtvrté lidové, čím chci být, spontánně jsem řekla, že herečkou,“ uvedla.

Samozřejmě, spolužáci na ni okamžitě začali posměšně pokřikovat „herečka“. To ji ještě víc povzbudilo, aby jim dokázala, že nemluvila do větru. „Na střední škole jsem s oblibou suplovala chybějící profesory tak, že jsem je celou hodinu imitovala. U spolužáků jsem měla úspěch a přestali se mi posmívat,“ dodala.

Po maturitě začala studovat na Vysoké škole múzických umění a tam už byla ve svém živlu. „Tu školu jsem milovala. První dva roky byl mým profesorem Karol Zachar a další dva ročníky Jozef Budský. Oni byli zcela rozdílné typy, ale oba skvělí profesoři, kteří mi hodně dali a jsem jim za to velmi vděčná,“ vzpomíná Magálová. Ve čtvrtém ročníku však čekala první dítě a naznačili jí, že to ohrožuje její začínající kariéru. „Rozhodla jsem se pro dítě a dodnes toho nelituji,“ dodala.

Do svého prvního angažmá nastoupila do poetického souboru bratislavské Nové scény, kde zůstala deset let. Poté přišla nabídka ze Slovenského národního divadla, kde působí dodnes.

Herečka patří ke generaci, která často účinkovala v televizních inscenacích. Diváci dodnes i v Česku s nostalgií vzpomínají na tzv. bratislavské televizní pondělky. „Bylo to skvělé období. Dělaly se kvalitní a úžasné inscenace. Bohužel, dnešní mladí lidé vyrůstají na stupidních seriálech,“ posteskla si.

Rozdělení Československa Magálovou hodně zasáhlo. „Miluji Prahu a stále ji považuji za své hlavní město. Rozdělení Československa jsem moc prožívala, ale nedalo se nic dělat,“ řekla.

Herečku mrzí, že po rozdělení republiky v Česku zmizela slovenština z médií a slovenské filmy se dabují do češtiny. Trápí ji, že mladá generace v Česku přestala slovenštině rozumět.

„Teď naštěstí nastává v Česku reinkarnace slovenštiny pomocí společných televizních pořadů,“ dodala.

V umělecké oblasti natolik rozdělení nepocítila, protože nadále probíhají výměnné zájezdy mezi národními divadly a slovenští herci hrají v českých filmech a naopak.

Herečka prozradila, že režisérka Marie Poledňáková připravuje druhý díl úspěšné komedie Líbáš jako Bůh. „Letos v září se bude točit v Praze a v říjnu v Maroku. Moc se na to těším, protože už při natáčení prvního dílu byla skvělá atmosféra a úžasní kolegové,“ vzpomíná herečka.