Článek
Teď stojí zčistajasna před další napínavou výzvou. Může ji proslavit, nebo také pohřbít. Pronikla do dozorčí rady koncernu, jehož osud se ve Spolkové republice skloňuje ve všech (čtyřech) pádech – sítě obchodních domů Karstadt. „Těším se. Doufám, že napomůžu svými skromnými silami šťastnějším dnům Karstadtu a lidí kolem něho,“ svěřila se televizi RTL.
Kritici: žena jako trofej
Před bankrotem obchoďáky, jež patří ke Spolkové republice stejně úzce jako Audi či Franz Beckenbauer, spasil Nicolas Berggruen (49), americký miliardář a filantrop. Charismatický Američan sbírá nejen umění, ale také pozoruhodné nápady a schopné poradce. V okruhu jeho rádců vynikají nositelé Nobelovy ceny Joseph Stiglitz a Michael Spence, španělský expremiér Felipe González, bývalý eurokomisař Chris Patten – a někdejší spolkový kancléř Gerhard Schröder.
„Je neuvěřitelné, čeho dosáhl a dosahuje, zejména když si uvědomíte, z jakých poměrů vyšel,“ snažila se Doris polichotit svému choti, německému exkancléři Gerhardu Schröderovi.
„Loni si Berggruen a Schröderovi vyrazili na večeři do noblesního berlínského hotelu Adlon. Zřejmě tam se zrodila vize, že Karstadt spolu s KaDeWe, legendárním berlínským obchodním domem, bude kormidlovat do budoucnosti i Doris Schröderová,“ usuzuje list Berliner Zeitung.
Doris odjakživa rozdělovala německou veřejnost. Část jí nikdy nepřestala mít za zlé, že se podle ní své slávy jako správná kariéristka domohla především sňatkem s pozdějším kancléřem. V jejich očích se stala „trophy – wife“ – ženy jako trofej. „Lidé ji v posledních letech znají jako starostlivou matku tří dětí. To není právě oslnivá kvalifikace, aby ji v dozorčí radě mohli brát vážně,“ myslí si deník Handelsblatt.
Stoupenci této drobné plavovlasé a optimistické ženy ve vší tichosti už pět let řídí v Hannoveru ne právě nenápadnou rodinnou firmu, v jejímž čele stojí státník, světoběžník, spojenec kapitánů průmyslu a bank, právník Gerhard Schröder. „Můžete dát ruku do ohně za to, že se čerstvá členka správní rady na svou novou roli připravila jako na všechno, na čem jí doopravdy záleželo – na 300 procent. Ten, kdo ji do řídícího grémia Karstadtu vytáhl, rozhodně nestál o žádnou trophy – wife,“ upozornil ve stejném komentáři Handelsblatt.
Začalo to v baru
Pozdě večer 4. února 1996 se náhodou v lobby jednoho hotelu ve Frankfurtu nad Mohanem potkali novinářka Doris Köpfová, hvězda týdeníku Focus, a tehdejší premiér spolkové země Dolní Sasko, o 18 let starší Gerhard Schröder. On se vracel z natáčení diskusního pořadu televize ZDF, ona si chtěla dát „mezi lidmi“ kávu, než se pustí ještě před půlnocí do přípravy dalšího příspěvku pro svůj týdeník. Pozdravili se, usadili se do baru a povídali si až do rána.
Lidé ji v poslední době znají jako starostlivou matku tří dětí.
O tři měsíce později svůj vztah prozradili veřejnosti, při letu vrtulníkem na ropnou plošinu. Ona ho obdivuje. „Je neuvěřitelné, čeho dosáhl a dosahuje. Obzvlášť když si uvědomíte, z jakých poměrů vyšel,“ tvrdila Doris.
Vyrůstali v úplně jiném prostředí
Rodina jejího muže žila po válce na okraji Mossenbergu u Detmoldu v zanedbaném sociálním bytě. Outsideři, a to nejen z tohoto pohledu. Matka, které Gerhard dodnes neřekne jinak než Lvice a na kterou nenechá dopustit, se živila jako posluhovačka.
Aby se rodina udržela nad vodou, v noci navíc drhla v kancelářích podlahy. Když nebylo na jídlo, chodil Gerhard krást na pole sedlákům brambory. Jediné místo, kde jako chlapec dosáhl uznání, bylo fotbalové hřiště.
„Vyrůstali jsme úplně jinak,“ vybavuje si jeho žena. „Nebyli jsme nijak zvlášť bohatí, ale moje rodina patřila k početnému sedláckému klanu. Pamatuji si, že mi jako malé mnozí říkali: To je pravá Köpfovka. Brala jsem to jako poklonu. Manžel měl všechno neporovnatelně těžší. Kdykoli ho napadají, chtěla bych ho obhajovat – kdyby nic jiného, tak protože od dětských střevíčků zažil tolik bezpráví.“
Doris vyrůstala v Tagmersheimu, ve vesnici v bavorském Švábsku, asi 65 kilometrů od Augsburku: „Mám před očima velkou rodinu, všechny ty strýce a tety, bratrance a sestřenice, svatby a posvícení.“ V deseti letech rodinu opustila a zamířila na internát. Po maturitě nastoupila do listu Augsburger Allgemeine, pak do Bonnu a odtud do New Yorku. Ve 23 letech se stala nejmladší německou zahraniční zpravodajskou. V USA, kde žila s přítelem, redaktorem televize ARD Svenem Kuntzem, se jí v roce 1991 narodila dcera. Když Kuntze rodinu opustil, vrátila se domů jako samoživitelka. „Od rána pozdě do noci jsem byla na nohou, abych všechno zvládla,“ svěřila se žena, která tak ráda hraje vabank.
Pro Schrödera je to čtvrté manželství, nemá vlastní děti. Otce nikdy neviděl, protože padl za války v Rumunsku. Gerhard nebýval právě rodinný typ. Na otázku, jakým zvířetem by chtěl být, kdyby si mohl vybrat, odpověděl: vlkem.
Schröderovi adoptovali v roce 2004 tříletou dívenku z ruského Petrohradu a o tři roky později chlapce. Exkancléř na podzim 2005, kdy velmi těsně prohrál volby do Spolkového sněmu s Angelou Merkelovou, opustil po sedmi letech úřad. Stal se mj. šéfem dozorčí rady NEGP, konsorcia ruského plynového giganta Gazprom a německých firem BASF a Eon, jež staví plynovod z Ruska přes Baltské moře do Německa, působí jako poradce několika bank, vydavatelství a nadací.
Když se novináři Gerharda Schrödera ptali, zda věří, že Doris novou roli pod drobnohledem celého Německa zvládne, odpověděl lakonicky: „Určitě. Je to přece Köpfovka-Schröderka.“
