Na Vysočině rodina žije ve společnosti koní, psů, kocourů, má kachny, králíka, samičku potkana a stádo ovcí.

„Ovce nejsou hloupé, jak se tvrdí, jsou lstivé. Často je oslovuji jmény lidí, kteří mi nesedí. Je to skvělá terapie,“ směje se Vanda Hybnerová. Protože je na Praze závislá profesně, hraje v pěti divadlech, neustále pendluje po D 1. I když kvůli ovcím tolik spěchat nemusí. Pokud jim připraví hodně krmiva a vodu, vydrží v ovčárně i přes noc.

„Často se používá příměr, že se chováme jako stádo ovcí. Ony sice mají stádní rozum, jedna se pohne a pohnou se všechny, a také jsou schopny skočit do ohně, když jsou v panice, ale my je už máme nějaký ten rok, tak jsem přišla na to, že se projevují i jinak,“ vypráví herečka.

„Na podzim jsem sázela malé stromečky, které jsem v potu tváře sehnala. Ovce se pásly asi půl kilometru ode mě a předstíraly, že si mě vůbec nevšímají, a přitom celou dobu moc dobře sledovaly, co dělám. Když jsem byla s prací hotova, šla jsem domů. Asi po půlhodině jsem se vrátila a zjistila jsem, že na stromcích nezbyla ani větvička. Všechno spásly!“

Jedna zmizela

V současné době mají jedenáct ovcí. „Měli jsme jich dvanáct, ale teď se nám jedna za nějakých copperfieldovských okolností ztratila z ohrady, asi nám ji někdo ukradl. Takže zůstalo sedm beranů a čtyři ovečky. Ovcím není nutné věnovat každodenní péči a lásku, třeba jako tzv. inteligentnějším nebo myslícím tvorům, například koním.

Ovcím stačí dostatečně velký prostor. Život v chlívku je pro ně utrpení. Naše ovce jsou celoročně venku, ale v zimě je musíme dvakrát denně krmit senem. Mají svoji ovčárnu, takže můžeme odjet i přes noc, pokud jim připravíme dost potravy a vody.“

Hrozilo přemnožení

Všichni beránci jsou vykastrovaní. První tři roky měli berana v plné síle, ale když zjistili, jakou geometrickou řadou se ovce množí, museli zasáhnout.

„My je nemáme na maso a také počet přátel, kteří by si od nás vzali jehňátko a slíbili, že se o ně budou dobře starat do jeho přirozené smrti, nebylo tolik. Neměli jsme jinou volbu. Teď, jak napadl sníh, mají ovce nádhernou čistou vlnu, asi dvacet čísel dlouhou, chundelatou, s lanolínem v srsti. Ten je opravdu výborný na ruce a srst krásně hřeje. Tak se k nim někdy tulím a hřeju se.“

Odvržené jehně

Někdy se stejně jako u jiných zvířat stanou anomálie. „Jedna ovce porodila tři jehňata a jedno odvrhla. Nechtěla ho, byla na něj agresivní, útočila na něj, tak jsem se stala maminkou já. Byly to krušné dva měsíce, kdy jsem míchala sunárek. Byl to náš nejdražší beránek, krmila jsem ho po dvou hodinách i v noci. Tak si na nás zvykl, že nechtěl zpátky do stáda. Byl pořád u nás, chodil s námi do lesa na procházky, byl ochočený jako pes.“

A tak museli docela krutě zasáhnout. „Vrátili jsme ho do stáda a ignorovali ho, dělali jsme, že prostě není. Nejdřív to bylo drsné, ale pak si zvykl a už se normálně zařadil mezi ostatní,“ pokývala spokojeně hlavou náhradní matka.