Vy máte dva domy?

Na našem pozemku byla truhlárna a později autodílna a tu jsme si předělali. V menší části je dílna a té větší říkáme letní kuchyň. Má velká okna a terasu, kde se dá za deště sedět. Ten původně tovární domek je natolik v pořádku, že jsme se teď v něm - já, Jeník (herec Jan Dolanský - pozn. red.), Max a Amálka - usadili. Sofinka obsadila naši ložnici a náš dům vedle můžeme v klidu rekonstruovat.

Takže váš syn měl vlastně pravdu. Jaký je?

Je to chytrý kluk. Chce být ochráncem zvířat, miluje knihy o zvířatech, sleduje dokumenty, listuje encyklopediemi, má velký přehled. Včera mi v autě vyprávěl o štírovi. O tom, jak je nebezpečný a jak ho musím vzít, aby mě neuštkl. A když mě uštkne, tak mě to nezabije, ale může se mi zastavit buď dýchání, nebo srdce. Vše, co slyší, si pamatuje.

Co dělají dcery?

Amálce je osm a v rodině je takový vyrovnávač. Drží střed a nesnáší konflikty. Kdykoliv se něco děje, začne to okamžitě řešit na jednu i na druhou stranu. Na rozdíl od Maxe, který je mnohem větší praktik, je Amálka trochu jako ve snu: ráno pomalu vstává, pomalu se obléká, pak snídá. Sofinka je hluboká bytost, umělecky nadaná. Výborně tančí, má hudební a výtvarný talent. Chodí do osmé třídy, je jí čtrnáct a rozhodujeme se, kam půjde dál. Minulý týden mi řekla - Ale, mami, když půjdu na uměleckou školu, nemůžu pak dělat něco jiného než umění. Takže ji možná dáme na gymnázium a snad najde svou cestu.

Ví Max, že bude mít ještě dalšího sourozence?

Ví a těší se. Nijak zvlášť se tím ale nezabývá.

Co tomu říkají vaši rodiče?

(smích) Že jsme šílenci, ale jsou rádi. Oba jsou ekonomové.

Máte po nich ekonomické myšlení?

Určitě, minimálně mám po nich produkční talent. Jsem manažer naší rodiny, neustále plánuji, kdo koho vyzvedne, kdo co nakoupí. Říkám tomu natáčecí plán pro rodinu.

A jak uplatňujete svůj talent u řemeslníků, kteří vám opravují dům?

Tohle nechávám na Honzíkovi. Za ta léta, co rekonstruujeme, máme určitý okruh lidí, kterým věříme. Nicméně v létě jsme udělali chybu a nechali jsme si zhotovit střechu od nových řemeslníků a dojeli jsme na to. Musela se znovu předělávat, stálo nás to dost peněz a opravovali nám ji nakonec lidi, na které jsme předtím nechtěli čekat. Pochopili jsme, že je lepší počkat, až budou mít dobří řemeslníci čas. Když vám někdo řekne, že je hned volný, mělo by vám to být podezřelé.

Pomáhá vám někdo? Přece jen jste oba pracovně hodně vytíženi?

Co se dá, zvládáme s Honzíkem, a když někde nejsme schopni být fyzicky přítomni, nastoupí jedna z babiček. Chůvu nemáme, každá u nás vydržela jenom chviličku, protože u nás je to vždycky časově náročné. Nelze se totiž předem domluvit, jak dlouho bude hlídat. Herecký den je pokaždé jiný. Ta chůva by u nás musela bydlet.

Na koho z vašich rodičů jste víc dala?

Vždycky nejvíc na prarodiče. Ti na mě měli největší vliv, vyrůstala jsem u nich do svých devíti let. Měla jsem štěstí, že dědečka vyhodili z vlády a babičku z práce, tak na mě a na bráchu Martina, který je o rok a půl mladší, měli čas. Bydleli jsme u nich, vodili nás do školy a zase nás vyzvedávali. Pořád nám něco vyprávěli, a protože byli vlastenci a staromilci, vychovali nás v úctě k češství.

Museli jsme povinně na Prodanku do Národního divadla, když nám četli, tak Čapka Devatero pohádek nebo Jiráska Staré pověsti české. Chodili s námi na Vyšehrad a vyprávěli nám o Šemíkovi. Jezdili jsme na Berounku nebo do Kašperských Hor. Ovlivnili mě tak, že bych nemohla žít v cizině.

Váš dědeček František Vlasák se v roce 1968 stal ministrem plánování, po roce 1989 byl dokonce místopředsedou české vlády. Co ale dělala vaše babička Libuše?

Byla velmi významná chemička. Měla několik patentů. Mě také na škole chemie bavila, fyzika je mi vzdálená, ale z chemie jsem měla jedničky. A to mě babička žádné vzorečky neučila. Vedli nás s bráchou spíš k hudbě, oba hrajeme na housle. Teď na ně hraje Amálka a je nadšená. Sofinka dala přednost klavíru a kytaře. Honza umí na kytaru, je samouk ve hře na klavír a začal se učit na trubku. Max zatím jen pozoruje.

Kde se ve vás vzalo herecké nadání? Správně byste měla být ekonomka, chemička nebo předsedkyně vlády…

Nevím. To, abych se přihlásila na DAMU, napadlo babičku. V sedmnácti mě poslala na letní herecký kurz do Chebu, jmenoval se Máte talent? Přesvědčte se! Vedl nás herec z chebského divadla. Byla jsem jediná, která předtím nechodila do dramatického kroužku, a přesto mě prohlásil za nejtalentovanější ze skupiny. Pak paní režisérka Marie Plívová-Šimková sháněla dívku do filmu Houpačka a vybrala si mě. Točilo se to v létě mezi třeťákem a čtvrťákem na gymnáziu. Tím vlastně začala moje herecká kariéra.

Vidíte, a už v pětadvaceti jste za hlavní roli ve filmu Lea získala prestižní cenu Český lev. Změnilo to nějak váš život?

Překvapilo mě to a začala jsem si říkat - co dál? (smích) Připadala jsem si moc mladá.

Bývá téměř pravidlem, že herečky poté, co dostanou Lva, nezavadí o pořádnou roli?

U mě to neplatilo. Točila jsem pak hodně, třeba Paralelní světy, Útěk do Budína, kde jsem měla hlavní role. Nefilmovala jsem jen v období mezi Amálkou a Maxem. Měla jsem tehdy hodně práce v divadle a televizi.

Při natáčení filmu Udílení milosti se zamítá jste se zamilovala do Jana Dolanského. Už jste osm let manželé. Čím vás okouzlil?

Nejsme manželé. Možná ale někdy budeme. A čím mě okouzlil? Má v sobě takovou čistotu, je upřímný, jedná na rovinu, stojí pevně na zemi…

 …a je také o šest let mladší.

Nejde o věk, ale o vztah.

Během roku 2007 jste se objevila ve třech filmech a měla jste také roli v seriálu Hraběnky.

V Pusinkách, Tajnostech a O rodičích a dětech jsem měla menší role. Říkám tomu průchod českým filmem. Bylo to jen pár natáčecích dnů. V Hraběnkách to už bylo jiné. To bylo krásné natáčení se skvělou partou, například se Zuzkou Bydžovskou, která je velmi otevřená a temperamentní bytost.

Nicméně nejvíc jste vidět v nekonečném seriálu Ulice.

Už ne, naše rodina odjela do Francie.

Aspoň můžete v klidu porodit a pak se zase vrátit.

No, uvidíme.

Překvapila vás nějaká role?

Třeba hned v těch Pusinkách, kde jsem hrála tvrdou lesbu a měla jsem sex na záchodě.

Jak se to hraje? Styděla jste se?

Styděla jsem se, ale když jsem viděla, že se moje mladší kolegyně úplně klepe a má z té scény takovou hrůzu, tak jsme se dohodly, že to rychle natočíme a pryč od toho.

Myslíte si, že je náhodný sex na záchodě tak běžný?

Myslím si, že ano. Bavily jsme se o tom se scenáristkou Petrou Ušelovou a ona nám říkala, že představa o něžné a křehké lesbické lásce je pověra. Prý je živočišná a probíhá na všech místech stejně jako u heterosexuálů.

No, ale vyberte ještě nějakou jinou roli…

Tematicky mě překvapilo třeba to, když mě Honza (režisér Hřebejk - pozn. red.) obsadil do komedie U mě dobrý. Vydávala jsem se i za prostitutku. Mým partnerem byl Jiří Schmitzer, který je velice vstřícný. V civilu si vykáme a máme spolu krásný vztah.

Aktuálně točíte seriál Elixír mládí. Hrajete v něm neúspěšnou oblastní herečku. Byla jste někdy na oblasti?

Nebyla, už během studia na DAMU jsem měla angažmá v pražském Rokoku. Prožila jsem tam osm let. Nicméně vím, že je to tvrdý chleba. Pak jsem šla na volnou nohu.

V seriálu vám hraje maminku Iva Janžurová. Rozumíte si? Každá jste úplně jiná!

Známe se už dlouho, protože jsem s její dcerou Sabinou chodila do stejné třídy ve školce a můj bratr zase chodil do třídy s Theodorou. Naše rodiny bydlely proti sobě, často jsme všichni spolu jezdili tramvají. Se Sabinou jsme spolužačky z DAMU. Herectví paní Janžurové je sice jiné než moje, ale každopádně je pro mě inspirující.

V seriálu také čekáte dítě?

Naopak, v Elixíru moje těhotenství zakrýváme. Teď mám pauzu, ale jakmile porodím, dotočím zbytek. To bude zajímavé, protože miminko bude ještě hodně malinké. Těším se na to.


Jste na volné noze a hrajete v pražských divadlech ABC, Bez Zábradlí, V Řeznické a Na Jezerce. Do Národního nechcete?

V Národním jsem hrála ve dvou inscenacích, dokonce v jedné -Škola pomluv - i s Honzou, který je tam v angažmá. Tehdy jsme na jevišti nebyli partneři, ale hrajeme spolu už čtyři roky Na Jezerce v představení Na dotek. Já do žádného angažmá nechci. Mám spoustu nabídek a můžu dělat věci, které se mi líbí a baví mě, nechci stále viset na repertoáru divadla, potřebuji si čas řídit sama. Kdysi jsem kvůli divadlu přišla o dost rolí ve filmu. A teď během loňského roku, vlastně půlroku, jsem natočila tři filmy - Kawasakiho růži, Dešťovou vílu a Ženy v pokušení. V hereckém životě přicházejí vlny, které neovlivním, ani nevím, proč to tak je.

Na co se v novém roce těšíte? Tedy kromě březnového přírůstku do rodiny.

No, jsem docela zvědavá, jak to celá naše rodina bude zvládat. Těším se na to, že se nám konečně podaří dodělat náš domeček a že někam pojedeme. Rádi cestujeme karavanem. S tolika dětmi je to ideální. Já ho sice taky můžu řídit, ale Honza mi ho nepůjčí.

A ještě si něco přejte…

Abychom byli všichni zdraví a aby se dětem splnila všechna přání, mají jich hodně. A s Honzou bychom potřebovali trochu zpomalit. Přeji mu, aby si našel něco, co bude jenom jeho. Já například studuji sociální akademii a můžu být terapeutka. Dělám to ale hlavně kvůli sobě a moc mě to baví.