Článek
Stejně jako seriálová Marie z Dokonalého světa býváte zpravidla daleko od domova. Nestýská se vám po rodině?
Samozřejmě že po delším odloučení a přenocování v různých hotelech mi začne být už smutno, stýská se mi po mých blízkých, své vlastní měkké postýlce... Ale na druhou stranu herectví miluji, ráda poznávám nová místa, zajímavé lidi a každá taková cesta a natáčení pro mne zároveň znamenají výzvu i dobrodružství.
Umělecké založení jste podědila, nebo tzv. jablko padlo daleko od stromu?
Asi jsem se odrodila, i když moje teta do světa filmu trochu zabředla, dělala klapku v ateliérech na Kolibě. Zahrála si také ve filmu Smlouva s ďáblem se Zuzkou Kocúrikovou, později však odešla do Paříže a hereckou štafetu přenechala mně.
Vaše hrdinka je plachá, příliš si nevěří a neustále bojuje s divokostí ztřeštěné sestry Ivety. Jak byste to snášela, kdybyste opravdu měla takhle střelenou sestru?
Iveta to opravdu se svými nápady a výmysly někdy přehání. Ale čímsi je milá, osvěžující, a hlavně: je s ní zábava! Mária ji má ráda i se všemi jejími chybami, přece jen je to její sestra a sourozenci musí držet spolu. Taky mám sestru Alici, která má rovněž někdy šílené nápady, i když ne takové jako Iveta. Ale jsem ráda, že ji mám, když je třeba, umíme si pomoci, navzájem se vyslechnout, zasmát se spolu i pobavit.
Znala jste se s představitelkou Ivety Zuzanou Norisovou už dřív?
Ne, se Zuzkou jsme se poznaly až při natáčení seriálu. Velmi jsme si porozuměly a těší mě, že mou sestru hraje právě ona. Cosi z Ivety v ní totiž nacházím - tu bláznivost, trochu chaotičnosti, ale i radost ze života. Na rozdíl od ní však Zuzka umí lidem naslouchat, být empatická, poradit a utěšit, když je třeba. Zažily jsme spoustu legrace, ukázala mi různá pražská zákoutí, brala mě na koncerty, do divadla, pěkně se o mě starala, jako opravdová sestra! A za to jsem jí vděčná.
Vyzkoušela jste si práci modelky již dříve, nebo byl Dokonalý svět v tomto směru pro vás premiérový?
Modeling jako takový jsem si před natáčením seriálu nevyzkoušela, i když herectví má v jistém smyslu k modelingu blízko. Stejně jako herečka i modelka se musí strefit do určité představy režiséra, zahrát před fotoaparátem jistou roli. Herec má však navíc slovo a pohyb, modelka jen výraz tváře a tělo v určité póze...
Když jsem studovala v Německu, sledovala jsem v televizi reality show o modelkách. Bavilo mě, do jakých různých prostředí se dostávaly, jak je učili pózovat před fotoaparátem, chodit po molu... Stejně mě to bavilo i při natáčení seriálu, i když vám řeknu, ty vysoké podpatky... To byla makačka!
Jak se vám na nich chodilo?
Když jsme točili scénu, v níž se Marie poprvé ocitne na molu, jde přehlídku s ostatními, už profesionálními modelkami, normálně jsem měla trému. Ale pak jsem vyšla na molo a podpatky nepodpatky, najednou jsem byla v úplně jiném světě, jako v divadle na jevišti. Ta světla, hudba a lidé mě tak dostali, že jsem úplně zapomněla na vysoké podpatky a stala se na okamžik někým jiným - hvězdou v krásných šatech. Až později jsem zjistila, že mám krvavé paty, a divila se, jak je to možné...
Víte, kolik stál nejdražší model, který jste před kamerou oblékla?
Myslím, že jedním z nejdražších kousků v tomto seriálu byla kabelka Birkin Bag. Tuším, že stála zhruba 200 tisíc korun, jestli ne víc. Tato kabelka mě však ničím neokouzlila, všichni jsme na ni ten den čekali, a pak se mi ocitlo v rukách cosi nevelké, fádní, béžové, s komplikovaným zavíráním. V té chvíli mě opravdu nemrzelo, že nemám tolik peněz, abych si tak drahou věc mohla dovolit, protože desetkrát lacinější a krásnější najdu v leckterém obchodu.
Dopřála jste si někdy takový luxusní kousek i v soukromí?
Podle mě jsou sumy jako dvě stě tisíc za kabelku prostě přehnané. Někde končí hranice, kde se ještě platí víc za kvalitu, a pak už se platí vysoké částky jen proto, že je to známá značka. Samozřejmě mě během natáčení Dokonalého světa začala móda víc přitahovat a koupila jsem si pár pěkných, zajímavých věcí, inspirována oblečením ze seriálu; ale v obchodech cenově dostupných normálním lidem. Vlastně jsem během natáčení žila dva životy.
Ten jeden - můj vlastní, Evy Sakálové, herečky, objevující Prahu, lidi, divadlo, knihy, filmy, pendlující mezi Bratislavou a českou metropolí. Druhý život byl Mariin, která objevuje svět módy, peněz, lásky, odpouštění, odvahy vrhnout se do víru života a žít ho naplno!
Vím, že ráda a dobře zpíváte. Neuvažovala jste o kariéře zpěvačky?
Velmi ráda zpívám, ale činohra je mi bližší, cítím se v ní jistější. Ještě na konzervatoři jsem totiž dostala komplex ze zpěvu. Na hodinách jsem zpívala bez problémů, ale na zkouškách před ostatními profesory jsem vždy dostala trému, začal se mi třást hlas. Mívám ji dodnes, hlavně při konkurzech. Když už mám ale postavu i pěvecká čísla nastudovány, na jevišti před divákem mě tréma opustí a konečně si tanec i zpěv užívám.
Hrajete na kytaru, prý i na klavír... Ještě na nějaké další nástroje?
Hru na kytaru jsem studovala, vydržela jsem však pouze rok. Na klavír ale hraji už dlouho, od osmi let. Těší mě, že se mi ty klavírní hodiny, i když zpočátku spíš přetrpěné, nyní zúročí, mohu se při zpěvu sama doprovázet.
Krásně štíhlou postavu jste podědila, nebo se o ni musíte přičinit?
Na konzervatoři mi spolužáci dali přezdívku Špagetka. Byla jsem opravdu hubeňoučká, i když jsem jedla za dva. Teď už jsem přece jen trochu nabrala ženské tvary a cítím, že musím sportovat a zdravě se stravovat. Při natáčení seriálu jsem se vědomě vrhla na zdravou stravu a ke konci jsem zhubla skoro pět kilogramů. Sice se mi nepodařilo váhu udržet, ale doposud se snažím jíst zdravěji, lehká jídla.
Také ráda tančím, nedávno jsem objevila power jógu jako úžasný způsob relaxace, v létě miluji plavání a sem tam si i zaběhám. Navíc si momentálně užiji dostatek pohybu při natáčení polských Záchranářů i během divadelní sezóny.
Natáčíte i v Polsku. Co jazyková bariéra?
Dorozumět se s kolegy bylo zpočátku těžší, polština se přece jen liší od slovenštiny mnohem víc než čeština. Navíc jsem česky přečetla nespočetně knih. Když ale člověk chce, vždycky se domluví, sem tam jsme si pomohli angličtinou. Časem jsem si na polštinu zvykla, je to krásný a zajímavý jazyk. Rozumím už skoro všemu, pochytila jsem hodně slov, která používám při rozhovorech v jakési polsko-slovenské směsce.
Studovala jste i v Hannoveru. Jak se vám líbilo v Německu?
Byla to úžasná zkušenost. Poznala jsem nové, zajímavé lidi, naučila se dobře německy a také trochu jiný styl herectví. Hodně mi daly hodiny zpěvu, pohybu, řeči a hlasu. Se spolužáky jsme nazkoušeli dvě představení, vystupovali jsme i v Staatstheater Hannover (Státní divadlo Hannover pozn. red.).
Díky jednomu profesorovi, který shodou okolností pochází z Polska, jsem se poprvé ocitla na koňském hřbetu v malebné vesničce Wiezycza společně s ostatními německými a polskými studenty herectví na dvoutýdenním kurzu. Takže zážitků mám opravdu hodně!
Když máte volno, jak ho trávíte a s kým nejraději?
S lidmi, které miluji - s rodinou, přítelem, kamarádkami. V létě jsme zpravidla skočili na kolo, odjeli do Rusoviec k jezeru a pak na zmrzku nebo kuřecí salát. V zimě se scházíme po kavárnách, chodíme do divadel a kin. Samozřejmě nemáme vždycky tolik času, kolik bychom si přáli, ale snažíme se ho najít a ukrást si aspoň chvilku klidu ke společnému příjemnému posezení.
Vaše seriálová Marie touží po domečku s muškáty. O čem sníte vy?
Už mám za sebou český i polský seriál, ještě mi chybí do sbírky německý nebo rakouský, možná i anglický... A pak bych ráda natočila několik zajímavých filmů, zahrála si pár krásných divadelních postav, dál cestovala po světě, potkávala inspirativní lidi a užila si každý, každičký den, protože život je tak krátký!
Krásná představa… Má v ní místo i rodina a děti?
V budoucnu samozřejmě rodinu i děti chci. Nejlépe tak, abych dokázala zkombinovat práci a péči o rodinu. Nerada bych se jednoho či druhého vzdávala. K tomu je dobré mít manžela a péči o děti si s ním hezky rozdělit. O založení rodiny však začnu vážněji uvažovat až za pár let. Teď se ještě hledám a občas nacházím a míním v tom pokračovat.