Schůzku si se mnou dal v restauraci Jet Set v centru Prahy. Je tu častým hostem, protože – jak říká – odtud to má blízko všude tam, kam potřebuje. Navíc restaurace hraje všemi barvami, a to má Ben rád. Přestože je čas oběda, objednává si snídani: míchaná vajíčka s párkem a nechlazenou neperlivou vodu.

Všechno nastartovala SuperStar

Ben je teď na roztrhání. A i když nemá času nazbyt, jemu to nevadí. Využívá šancí, které by nikdy nedostal, nebýt soutěže Česko Slovenská SuperStar, kam se loni přihlásil. „Nakoplo mě to tam, kde jsem vůbec nečekal, že skončím,“ přiznává.

Fanynky po něm šílí. Jestli má ale přítelkyni, se exotický Ben zdráhá prozradit

Fanynky po něm šílí. Jestli má ale přítelkyni, se exotický Ben zdráhá prozradit.

FOTO: ČTK

Přesto v něm vzpomínka na účinkování v tomto klání vyvolává tak trochu pocit studu. „Když se teď podívám na nějaká videa ze soutěže, na to, jak jsem zpíval, tak mě až mrazí a směju se.“ Sebekriticky říká, že tehdy zpíval falešně, neměl techniku ani správný rytmus. „Prostě šíleně,“ kroutí hlavou.

 

Mrzí mě, že jsem tenkrát celou SuperStar absolvoval bez jakékoli předchozí průpravy.

Když se Ben hlásil do SuperStar, myslel si, že jde o soutěž talentů všeho druhu. Kolo od kola ale zjišťoval, že se spletl. „Dnes bych si přál, abych tam byl znova. Už delší dobu totiž chodím na hodiny zpěvu a vím, jak má všechno fungovat. Mrzí mě, že jsem tenkrát celou soutěž absolvoval bez jakékoli předchozí průpravy.“

I když tehdy výroky poroty na jeho adresu nezněly příliš lichotivě, Ben se i tak stal miláčkem mnoha dívek a žen. Využil toho a své muzikantské nedostatky začal napravovat. Od té doby, co vypadl ze SuperStar, dochází na hodiny k R‘n‘B zpěvačce Dannie Langosky.

S modelkou Annou Kalinovou na křtu svého debutového alba Definitely Different

S modelkou Annou Kalinovou na křtu svého debutového alba Definitely Different

FOTO: ČTK

„Nejprve jsem se učil pořádně dýchat, pak k tomu pomalu zapojovat bránici, učil jsem se taky kontrolovat hlas, používat vibrato, udržet tón, správně frázovat. Taky si rozšiřuju hlasový rozsah,“ vypočítává a dodává, že po tři čtvrtě roce studia je teď konečně pevný v kramflecích.

Úplně jiný

Benovi před nedávnem vyšlo první sólové album Definitely Different (Úplně jiný). Název vznikl spontánně – dřív byl totiž tenhle obrat jakýmsi Benovým mottem, které sdílel se svým kamarádem. Štvaly je lidské předsudky a chtěli se právě v téhle oblasti lišit.

„I tou deskou jsem se v Česku chtěl odlišovat,“ vysvětluje. Album je směsicí různých hudebních stylů. Lze na něm najít taneční hudbu, POP, house i R‘n’B. Různorodost byla plánovaná. Chtěl totiž z reakcí na cédéčko zjistit, co se lidem nejvíc líbí a jakým směrem by se měl dál ubírat. „Už to vím. Chtěl bych dělat takové novodobé pop R‘n’B,“ je si jistý.

„Myslím, že o tohle je u nás zájem. O novou vlnu R‘n’B, která je víc hopsací a je v ní víc elektronických efektů. Důležité je, aby taková muzika byla poslouchatelná, dalo se na ni tancovat a hlavně lidi bavila,“ tvrdí Ben, který hudbě propadl už jako malý kluk.

„Muziku miluju celý život. Mamka poslouchala Stinga, taťka kapelu Aerosmith a já s nimi. Pak zase přišel hip-hop z Ameriky, který mě začal bavit, stejně tak R‘n’B, Jackson…“

Muziku miluju celý život, říká Ben Cristovao

FOTO: ČTK

Ben se učil a překládal tehdejší texty svých oblíbených zpěváků. Zajímalo ho, o čem interpreti zpívají, co se v jejich písních odehrává. „Texty jsem měl vlastně místo novin, které mě nebavilo číst. V písních se odrážely problémy doby, život jako takový.“

Nakládačkám od skinheadů neutekl

Podotýká, že se v době jeho dospívání zpívalo hodně o rasismu. I on se s ním už setkal. Jeho tatínek totiž pochází z Angoly a i když z jeho exotického zjevu mladé fanynky ze SuperStar svého času doslova šílely, najde se i dost takových, kterým rozhodně není po chuti.

„Biologického otce znám. Žil s námi do mých čtyř let, pak se s mamkou rozvedl. Teď už mám nového, bílého tátu.“

Že je Ben „jiný“, nenechávali lidé bez povšimnutí. „Ve školce a pak i na základce sem tam nějaké dítě zahlásilo něco, co mě zabolelo. Ale na gymplu to už pak bylo suprový. S jinou barvou pleti už neměli spolužáci problémy. Možná také proto, že dnes v okamžiku, kdy si zapnete televizi, vidíte různobarevné novináře, moderátory, v zahraničních seriálech jsou propojeny minimálně tři kultury, prezidenti jsou různobarevní…“

Přesto má občas někdo s jeho tmavou kůží problém. Ben přiznává, že ho už několikrát napadli skinheadi. Naposledy od nich dostal nakládačku na začátku letošního roku v centru Prahy. Tehdy mu tři rasisti roztrhli ret a po celém obličeji měl po jejich útoku modřiny a pohmožděniny.

„To je ale v každé zemi,“ posteskne si. „Dá se to však zvládnout. Po čase zjistíte, do jakých míst nemáte chodit a jakým lidem je zapotřebí se vyhýbat,“ konstatuje student druhého ročníku angloamerické vysoké školy.

Škola jako zadní vrátka

Benova maminka vždycky chtěla, aby se ze syna stal byznysmen, protože i ona je podnikatelka.

„Dělá reklamu, má spoustu kontaktů v Německu. Chtěla, abych tenhle jazyk uměl dobře i já, proto jsem chodil na Gymnázium Thomase Manna, absolvoval jsem všechny možné kurzy, byl jsem na praxích v německých firmách. Celou dobu si mamka myslela, že budu pracovat třeba v PR oddělení…“

Ben si pro svá vysokoškolská studia zvolil obor diplomacie a mezinárodní obchod. Jak tvrdí, má velký vztah k cestování a jiným kulturám. „Proto jsem se chtěl dozvědět víc o právech a legislativách jiných zemí, o vztazích jako takových, trochu se do toho ponořit a poznat to z profesionálnějšího hlediska. Ale stejně to je teď zabitý…,“ prohodí.

 

Ve školce a pak i na základce sem tam nějaké dítě zahlásilo něco, co mě zabolelo. Ale na gymplu to už pak bylo suprový.

„Teď tancuju, zpívám, točím videoklipy.“ Školu, přestože ho baví, bere jen jako zadní vrátka. Navíc teď ještě dochází na hodiny herectví. Dostal totiž roli v nováckém seriálu Ordinace v růžové zahradě 2.

Nejdřív lyže, potom snowboard

Nova ho prý oslovila sama. „Přišel jsem tam na kamerové zkoušky a vzali mě,“ krčí s úsměvem rameny. Dokonce jim ani nevadilo, že mluví příliš rychle. Na castingu mu odpověděli, že se to poddá a poslali ho k odborníkům na rétoriku. „Mám pocit, že pořád něco nestíhám. Proto tak rychle mluvím. Všechno chci honem říct,“ zamýšlí se Ben.

V seriálu hraje Maxe Suchého, syna Jana Čenského. Max se nechce přizpůsobit stereotypům malého města a jde si za svým snem. „V Kamenici si Max otevírá taneční studio a žije si svůj život, snaží se tam nějak fungovat, dělat, co ho baví, a to je tanec,“ popisuje stručně svou roli.

Ben má, na rozdíl od Maxe, zálib mnohem víc. Kromě zpěvu, tance a herectví je ještě zapálený pro snowboarding. Jeho maminka ale za mlada závodně lyžovala, takže chtěla, aby se Ben také naučil nejdřív perfektně lyžovat. „Až v mých dvanácti mi mamka koupila k Vánocům snowboard. A od té doby jsem na lyže nestoupnul,“ směje se.

Probudil se až v nemocnici

Ben se začal učit jezdit na prkně ve Špindlerově Mlýně. Když už něco uměl, přihlásil se do oddílu, se kterým za krátkou dobu startoval na prvních menších závodech. „Strašně mě to chytlo, bavilo mě zkoumat, co všechno dokážu.“

Poměrně se mu dařilo, proto se nakonec od oddílu oddělil a začal závody objíždět sólo. „Pokud chcete být dobří, musíte se do tohohle sportu naprosto zbláznit. A trénovat i akrobacii.“ Nakonec se tak zdokonalil, že v roce 2006 vyhrál mistrovství republiky ve freestyle snowboardingu. „Co je freestyle? V něm se kombinují skoky s jízdou po zábradlí.“

Od snowboardingu ho neodradila ani zranění, která si na prkně přivodil. A nebylo jich málo. Výron v levé noze, zlomená pata, jindy mu zas šlachy a vazy u kotníku urvaly kus kosti. A jeho poslední závod skončil tím, že se po dvaceti minutách bezvědomí probudil až ve vrchlabské nemocnici.

Bylo to při závodě, kdy se, jak Ben tvrdí, skáče asi šest metrů do výšky a vzduchem se pak letí zhruba dvaadvacet metrů.

„Když se vám při odrazu na skokánku sekne hrana, nekontrolujete pak celý let. A to se mi stalo. Ani nevím, jak jsem dopadl. Naposledy si pamatuju, že jsem si zavazoval před skokem nad rozjezdem vázání a boty do prkna, pak jsem vyjel a najednou jsem se ocitnul v nemocnici jen v košili a trenkách. Co bylo mezi tím, si nevzpomínám,“ popisuje.

Profesionální dráhy sportovce se už kvůli svému vytížení vzdal. Tuhle sezónu by ale chtěl stihnout pár exhibic. A pak sní o vlastním snowboarďáckém videu. „To je něco, co přetrvá,“ usmívá se mladík.

Ve společnosti gayů

A co slečny, má na ně Ben vůbec čas? „Tohle není pro média,“ vyhýbá se odpovědi s vysvětlením: „Soukromí jsem si vždycky hlídal. Když jsem ještě bydlel u rodičů, měl jsem vlastní pokoj na půdě. A když mamka udělala jídlo, pokaždé jsem si ho vzal nahoru. Problémy jsem si taky řešil sám a nikomu o nich neříkal. A najednou se mě lidi ptají, jestli mám přítelkyni. Ale já nerad mluvím o tom, co je jen pro mě. Ať si každý myslí svoje. Třeba že jsem gay. Mně to je jedno,“ mávne rukou.

„Já vím, že mě někdo považuje za homosexuála. Je to asi kvůli tomu, že s takovými lidmi spolupracuju. Mám kolem sebe hodně gayů. Ale jsou to kreativní, vzdělaní a světaznalí lidi, kteří mají smysl pro humor. Takže když se hodně pohybujete v takové společnosti a navíc nerad mluvíte o svém soukromém životě, je jasné, že spadnu do téhle škatulky,“ zamýšlí se a nakonec prozradí: „Mám člověka, ke kterému něco cítím.“

Byt mu hraje všemi barvami
Ben miluje barvy, i když oblečení nápadných barev moc nenosí. „Myslím, že můj obličej je sám o sobě dost výstřední.“ Nejraději na sobě kombinuje černou s bílou, případně šedou.
Zato jeho byt je paletou různých barev. Obývací pokoj má laděný do oranžovočervené. „Mám rád, když obývák žije. A tohle jsou energické barvy.
V kuchyni zkombinoval dřevo s červenou barvou a do toho trochu černé. „Prostředí, kde jím, by mělo vypadat hezky. Lépe mi pak chutná. A černá barva je taková luxusní…“
Ložnici si nechal vymalovat černozeleně, protože zelená uklidňuje. „Celý pokoj je dřevěný, takový lesový.“
V pokoji pro hosty se dle svých slov vyřádil. „Na stěnách jsou tuny barev a tapety. To je hodně kreativní místnost. Tady jsem pustil uzdu fantazii.“ Texty jsem měl vlastně místo novin, které mě nebavilo číst. V písních se odrážely problémy doby, život jako takový.