Ani sedmdesátka neubrala Raquel Welchové nic ze sexappelu

Kráska s jihoamerickými kořeny sice dokázala své fyzické přednosti naplno využít, ale na druhou stranu si uvědomovala limity své kariéry: „Američani vždycky měli sexsymboly. Je to letitá tradice a já jsem zazářila jako jeden z nich. Jenže je těžké vybudovat si dlouhou a plodnou kariéru, když vás zařadí do jediného stereotypu.“ Herecké příležitosti, na které ve filmu marně čekala, jí nabídla až televize.

Raquel Welchová, vlastním jménem Jo Raquel Tejada, se narodila v roce 1940 v Chicagu. Je nejstarší ze tří dětí bolivijského inženýra a anglické herečky. Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Kalifornie. Odmalička zpívala, tancovala a hrála ve školních představeních. Během dospívání zjistila, že kromě uměleckého nadání může využít i své půvaby a úspěšně se zúčastnila různých soutěží krásy.

Již v 17 letech se na střední škole vdala za spolužáka Jamese, za dva roky, v listopadu 1959, se jim narodil syn Damon a za další dva roky dcera Tahnee.

V roce 1963 se vydala dobýt Hollywood, ale tam její iluze narazily na realitu a zpočátku se živila jako modelka, barmanka či hlasatelka počasí. V tomto období se seznámila s bývalou dětskou hvězdou Patrickem Curtisem, který se stal jejím manažerem a následně i manželem.

Postupem času se cílevědomá Welchová prosadila i v Hollywoodu – poprvé zazářila ve filmu Milión let před Kristem (1966), v milostném dramatu z doby kamenné, kde se pohybovala v odvážných kožených oblečcích.

Celkem natočila na 50 hlavně dobrodružných filmů a westernů (například Fantastická cesta, Bandolero!, 100 pušek). Za postavu Constance Bonacieuxové – lásky mušketýra d'Artagnana ve Třech mušketýrech (1973) – dostala ocenění Zlatý glóbus.

Zatímco pro Ameriku byla Welchová především sexuálním symbolem, v Evropě dostala i jiné nabídky a zahrála si například ve snímku slavného italského režiséra Vittoria de Siky Největší balík ze všech (1968).

Od 80. let ale její filmová kariéra začala uvadat, s čímž souvisel i spor se společností MGM okolo obsazení slíbené role ve filmu Plechárna jinou herečkou. Spor sice vyhrála, dveře k zajímavým filmům se jí ale ještě více přivřely.

Novou šanci Welchová dostala v televizi a v roce 1982 také debutovala na Broadwayi. Kromě klesající popularity se musela vyrovnávat i s přibývajícím věkem. „Všichni se shodneme na tom, že stárnutí je náročné, ale věřte mi, je jím ještě víc pro blednoucí sexsymbol,“ napsala ve své knize.

Televizní obrazovka jí ale kromě různých revuálních pořadů nabídla i opravdové herecké příležitosti. Jednu ze svých nejlepších rolí vytvořila v dramatu Právo na smrt (1987), v němž hrála na smrt nemocnou ženu.

Raquel Welchová, která tráví nejvíce času na svém soukromém ostrově Mustique, byla čtyřikrát vdaná, ale ani jedno manželství se jí nevydařilo.