Čím více člověk pracuje, tím je na tom lépe, a to nejen z hmotného hlediska. Radost, kterou člověk pociťuje z vykonané práce, se liší od radosti, kterou pociťuje o dovolené. Je to jakési palivo, které potřebuje lidská bytost, jediné tvůrčí stvoření, které - jak psal Friedrich Nietzsche - musí samo sebe každý den znovu stvořit, aby mohlo být šťastné.

Teorie německého filozofa potvrzuje studie Chicagské univerzity, podle níž život plný práce a odpovědnosti zajišťuje mozku ochranu před depresemi, úzkostmi, vztekem a apatií.

Nezaměstnanost nahrává negativním myšlenkám

To vědí nezaměstnaní, kteří se po ztrátě práce propadli do jakési temné díry nebo důchodci, kteří se ráno budí s touhou jít do úřadu. Jejich nesnáze se podle psychologa Christophera Christophera Hseea nerodí jen z praktických problémů, ale mají i neurologický charakter. Ocitne-li se člověk zčistajasna bez práce, doslova mu to vyprázdní mozek a uvolní prostor pro negativní myšlenky.

Christopher Hsee, který výzkumný tým vedl, analyzoval reakce 98 studentů. Požádal je o vyplnění dvou dotazníků v časovém odstupu 15 minut.

Aby studenti dostali druhý dotazník, měli dvě možnosti: buď ho mohli dostat rovnou do ruky, nebo si pro něj dojít do vedlejší místnosti.

Většina, 68 procent, si vybrala první možnost. Vědci dospěli k závěru, že ti, kdo se rozhodli udělat několik kroků navíc, se také podle dotazníků označovali za šťastnější. Z toho Hsee vyvodil, že lidé žijící aktivně, kteří raději něco udělají, než aby zůstali pasivní, jsou v životě spokojenější.

Šťastnější je ten, kdo se umí přizpůsobit

Podobná teorie vyplynula z jiné studie týmu antropologů, psychologů a neurologů z Harvardu. V jejich dlouhodobé studii z let 1937-2009 se sledovalo 268 studentů prvního ročníku prestižní univerzity, jejich fyzický a psychický vývoj v průběhu let.

Získané údaje ukázaly, že šťastnější je ten, kdo se dokáže přizpůsobit, nezávisle na tom, co se mu v průběhu života přihodí. V adaptabilitě spočívá tajemství dobrého života, ale také v touze jít každý den do práce, i kdyby bylo nutné zříci se dovolené s dětmi nebo rodiči. Důležité je neklesat na mysli, uchovat si jasnou hlavu a využívat toho, co dcera Sigmunda Freuda Anna Freudová pojmenovala jako obranné mechanismy.

"Hyperaktivita produkuje ... dobrý stres, syndrom adaptace na nějakou událost, která narušila rovnováhu organismu. Tato reakce je velmi důležitá z toho důvodu, že lidská bytost má potřebu žít soustředěna na současnost. Jestliže má příliš volného času, vede ji to k tomu, že myslí na minulost a budoucnost, a tudíž se noří do nostalgie a úzkostí. V práci, která nás nutí žít ze dne na den, spočívá tajemství štěstí," říká italský psychiatr Alessandro Meluzzi.

Cvičení pro pocit štěstí

Psycholog a esejista Martin Seligman, ředitel Centra pozitivní psychologie na Pensylvánské univerzitě, vymyslel sérii cvičení pro zvýšení pocitu štěstí a načrtl jakousi vědu o štěstí, mezi jejíž hlavní body patří sebeúcta, vlídnost a především tvrdá práce.

Podle Seligmana, který je považován za zakladatele pozitivní psychologie, je k léčbě společnosti zapotřebí zabývat se nejprve zdravými lidmi a pak teprve nemocnými. A nejúčinnějším lékem je zřejmě právě ten úkol, který jsme každodenně nuceni splnit.