Angličtí badatelé během průkopnické studie přišli na to, že každý pátý člověk si živě vzpomíná i na události, které se nikdy nestaly.

Toto šokující zjištění pomáhá vysvětlit, jak je možné, že si lidé mohou pamatovat sdílený zážitek velmi různě.

Psychologové v University of Hull se ptali 1600 studentů, jestli někdy narazili na "falešnou vzpomínku". Pětina z nich byla schopna něco podobného si vybavit. Většinou se podle listu Daily Mail jednalo o události z věku čtyři až osm let.

Jedna dobrovolnice tvrdila, že si živě pamatuje, jak skvěle hrála hokej. Její rodiče ale potvrdili, že nikdy na ledě s hokejkou nestála. Jiný student zase byl přesvědčen, že jako dítě viděl živého dinosaura: ale ani to se samozřejmě nikdy nestalo.

"Autobiografické vzpomínky spoluutvářejí naši identitu a obvykle jsou dost přesné na to, aby nám pomáhaly vyrovnávat se s životem. Naše studie ale ukázala, že ne všechno, co si pamatujeme o své minulosti, je nutně pravda. A vyšlo najevo, že jde o fenomén mnohem rozšířenější, než si dosud lidé mysleli," vysvětluje členka výzkumného týmu Giuliana Mazzoniová.

Rozšířený fenomén falešných vzpomínek

Renomovaný psycholog Jean Piaget si živě pamatoval, jak byl jako dvouleté batole během procházky s chůvou unesen.

Dokonce si vzpomínal na škrábance, které chůvě na tváři způsobil útočník. O třináct let později se ošetřovatelka přiznala, že si to celé vymyslela. Piaget pak přestal věřit, že byl unesen, ale vzpomínka na traumatickou událost mu zůstala.

Americkým vědcům se před několika lety podařilo úspěšně "implantovat" falešné vzpomínky skupině dobrovolníků.

Ukázali jim pozměněnou reklamu na Disneyland, v níž vystupovala postavička Bugse Bunnyho. O pár týdnů později studenty požádali, aby jim popsali výlety, které jako děti do zábavního parku podnikli.

Třetina si vzpomněla i na setkání s vycpaným králíkem Bugsym - ačkoliv ten v parku nikdy nevystupoval.