"Když se správně naučíte a pochopíte smysl každého pomalého pohybu, zvládnete potom lépe i ty rychlé, které do stylu Čchen Tchaj-ťi také patří,“ vysvětluje Radek Kolář, hlavní trenér a zakladatel pražské Taiji Akademie. Na ní se tohle tradiční bojové umění, určené původně výhradně k obraně před protivníkem, vyučuje již téměř deset let. Tai-či patří do skupiny bojových umění, nazývaných kung fu.

„Výraz kung fu však značí mistrovství obecně, nejen dokonalost v boji. Když se vám podaří uvařit výborný oběd, Číňan by řekl, že jste v této oblasti dosáhl kung fu,“ upozorňuje Radek Kolář, kterého cvičení tai-či provází celým životem a certifikát k jeho výuce má dokonce i z Číny.

Učitel tai-či Radek Kolář při cvičení s mečem.

Učitel tai-či Radek Kolář při cvičení s mečem.

FOTO: Archiv, Právo

Tai-chi se sice řadí k bojovým uměním, zároveň však pracuje i s vnitřními energetickými drahami v těle a s vědomým dýcháním. „Tai-či má kromě blahodárných zdravotních účinků na tělo i zásadní vliv na psychiku,“ míní Radek Kolář.

Dokáže stimulovat činnost vnitřních orgánů, přispívá ke zlepšení látkové výměny, zlepšuje srdeční a dechové funkce, přispívá k poklesu cholesterolu a naopak zabraňuje řídnutí kostí. Příznivých účinků mají tyhle cvičební sestavy, při nichž se tělo plynule otáčí a postupně se protahuje každý kloub v těle, dost a dost.

Pěst velkého předělu

Když si Evropan stoupne do základního postoje s mírně pokrčenýma nohama, podsunutou pánví a začne správně dýchat, zjistí, že ho zpočátku jen bolí nohy.

Soustředěním na táhlé a plynulé pohyby a pravidelný dech se však brzy od bolesti odpoutá a tělo i mysl pomalu zaplaví celá škála příjemných pocitů. Čím déle se cvičí, tím jsou intenzivnější. A pozor - při cvičení Tchaj-ťi, což v překladu znamená Pěst velkého předělu nebo také Pěst nejzazší konečnosti, se energie nespotřebovává, ale naopak získává.

„Kromě toho, že cvičení prospívá zdraví a zklidňuje psychiku, je to i nástroj práce na sobě,“ vysvětluje Radek Kolář. Pokud se rozhodnete tai-či věnovat, je podle něj dobré poznat principy, na kterých cvičení funguje.

Názvy jednotlivých pohybů jsou poetické: navíjení hedvábného vlákna, vystoupání na koně či k sedmi hvězdám Velkého vozu.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Nejen postoj je pro Evropany nezvyklý, ale i celý způsob myšlení, ze kterého vychází, je odlišný. Například naše tělo je podle systému čínské medicíny protkáno sítí energetických drah, takzvaných meridiánů. Každý orgán má svoji dráhu. Čím pomaleji cvičíte, tím lépe energie proudí a dostává se na správné místo.“

Kopy, údery a dýchání

Celý styl tai-či je tvořen jak fyzickým cvičením, které zahrnuje prvky bojových stylů, jako jsou kopy a údery, tak technikou správného a vědomého dýchání. Vše je propojeno v souladu s principy taoistické filozofie. Stylů cvičení je mnoho a liší se v různých detailech. Podle území, kde kdysi vznikaly, a mistrů, jež je vyučovali a po svém obohatili.

Dovednosti stylu Čchen Tchaj-ťi čchüan, jež Radek Kolář vyučuje v pražské Taiji Akademii, se v Číně předávaly z generace na generaci. V každé z nich se objevil nějaký výjimečný bojovník, který si do sestavy přidal nějaký prvek, fígl, který techniku ještě více propracoval. Cvičení, jak je známe v dnešní podobě, vychází z fyzicky velmi náročných sestav.

Ty obsahovaly mnoho obtížných výkonů, jako třeba výskok do vzduchu s dopadem do roznožky nebo stojky, nebo vysoký nůžkový kop. Z pěti původních sestav sestavil před 400 lety mistr Čchen Čchang-sing, jemuž se kvůli důstojnému vystupování a vzpřímenému postoji přezdívalo Pan Náhrobní kámen, hlavní sestavu cviků o třinácti formách.

Navíjení hedvábného vlákna

Názvy jednotlivých pohybů jsou poetické: navíjení hedvábného vlákna, vystoupání na koně či k sedmi hvězdám Velkého vozu. „Tai-či vznikalo v Číně někdy před 400 lety a tyhle názvy vznikly z činností a myšlení blízkých lidem té doby,“ říká Radek Kolář. On sám se o bojová umění zajímal už od dětství.

V Číně není nic neobvyklého, že se v parku sejde velká skupina lidí a soustředěně společně cvičí sestavy.

FOTO: fotobanka Profimedia

Aby se mohl věnovat aikidu, kdysi dokonce opustil vysokou školu. „Chodil jsem tehdy cvičit do polotajného oddílu. Kromě karate a juda byla totiž u nás bojová umění zakázána. Pracuje se v nich s údery na vitální místa a to bylo považováno za nebezpečné.“

V tomto oddíle se poprvé seznámil se cvičením tai-či. Později se mu začal věnovat systematičtěji a propadl mu, když v roce 1999 odjel poprvé do Číny za svým tamním mistrem. „Naše akademie je ojedinělá právě kvůli přímému spojení se zemí původu, s Čínou,“ říká. Akademie totiž svým žákům kromě pravidelných kurzů a víkendových seminářů nabízí také možnost vycestovat do Číny a cvičit přímo tam. Více informací najdete na www.taiji.cz.

Halapartna, kopí, vějíř

V Číně není nic neobvyklého, že se v parku sejde velká skupina lidí a soustředěně společně cvičí sestavy. „To je rozdíl proti Česku. I u nás už můžeme vidět, že si lidé jdou zacvičit ven, do parku či přírody. Čech si ale najde spíš klidné a nerušené místo, kde se cvičení věnuje. Číňan se naopak rád přidá ke skupince cvičících,“ srovnává Radek Kolář.

Pokročilejší sestavy se cvičí i s různými nástroji a zbraněmi. „Zbraně se používají spíš pro zdokonalení stylu a získání dalších dovedností. Dnes už nikdo nechodí s halapartnou, i když cvičení s ní patří do tradičních sestav. Stejně tak kopí. Místo něj se z bezpečnostních důvodů používá tyč.“

Populární je dnes také cvičení s vějířem, což však není typická zbraň. „Ovšem jak říká můj mistr: Když se naučíš dobře styl, je jedno, co si vezmeš do ruky. Cokoli se potom v tvé ruce stává zbraní.“

Základním cílem však zůstává schopnost bránit se.

FOTO: fotobanka Profimedia

Základním cílem však zůstává schopnost bránit se. Pravidelností a zdokonalováním stylu si cvičenci dokážou vypěstovat přesnou koordinaci pohybů, schopnost rozpoznat své těžiště a bleskurychlé reakce.

„Říká se, že lidé ve vesnici Čchen-ťia-kou, kde vznikl jeden ze stylů, získávali až nadpřirozené schopnosti. Uměli třeba vyskočit velmi vysoko, byli rychlí, měli neobyčejný postřeh,“ říká Radek Kolář. „V čínských mýtech tyhle schopnosti hraničí až s hollywoodskými triky, jak je známe z akčních filmů. Těžko ale zjistíme, co je na tom pravdy.“

FOTO: Archiv, Právo

Úspěch i v Číně

V Číně se cvičebním sestavám věnují často i děti od pěti let a pro stejný postup se rozhodla i pražská Taiji Akademie. Dětskými kurzy už prošly stovky dětí a třináctiletá Martina dokonce vyhrála soutěž v tai-či v Číně. „To nás opravdu těší,“ usmívá se Radek Kolář. „Ale hlavně jsem rád, pokud naše žáky cvičení opravdu pohltí a oni se mu pak věnují naplno. A takových tu nemáme málo.“