Filip Čapka: Stále musím hledat rovnováhu mezi nutností vydělávat a ideály

Jeho poslední velkou filmovou rolí byl veterinář Filip Dolanský ve snímku Alice Nellis Mamas & Papas, který se svou manželkou – ve skutečnosti vlastní ženou Zuzanou Čapkovou – marně touží po dítěti. Ve filmu hraje také jeho bratr Michal, a dokonce přerovská babička, jež představovala samu sebe.

Na filmu bylo unikátní, že herci pracovali bez scénáře. „Od Alice jsme měli podrobný životopis postavy, znali jsme ho i u svých partnerů. Scénář s dialogy neexistoval, všechno, co ve filmu říkáme, je naše improvizace, projev našich vlastních životních zkušeností a momentálních nálad. Pro herce to bylo, jako když procházejí labyrintem. Vůbec jsme nevěděli, jak příběh dopadne, já se to dozvěděl při poslední klapce,“ vzpomíná Filip Čapka.

Ve filmu sice hrají Filip a Zuzana Čapkovi manžele, kteří se zoufale snaží o dítě, ale ve skutečnosti mají doma čtyřletou Aničku. „Myslím, že kdybychom dítě neměli – třeba i proto, že zatím nechceme – tak by to bylo mnohem složitější. Možná bychom se trochu báli. Ale protože máme Aničku, mohli jsme tím příběhem v klidu projít,“ odpovídá na otázku, jak se cítil ve scénách, které byly hodně fyzicky i duševně intimní.

„Jednak jsem o těch scénách dopředu nevěděl, jednak vím, že Alice Nellis je člověk s velkým vkusem a nikdy nezajde přes míru. Několikrát mě režírovala na divadle a ani na chvilku jsem o jejím záměru nepochyboval.“

S různými projevy tělesnosti nemá jako herec problém. Ostatně ve své první „pražské“ roli, v Králi Learovi na Shakespearovských slavnostech, se po boku Jana Třísky objevil v rouše Adamově. „Bylo to naprosto cudné, těšil jsem se na to, protože to tam patřilo, nebyl to projev nějakého exhibicionismu. Jenom když jsme pak hráli ke konci léta, tak mi bylo nahému na studeném kameni dost zima,“ přiznává ostravský rodák.

Právě na Shakespearovských slavnostech v roce 2002 si mladého, tehdy olomouckého herce všiml principál Divadla Bez zábradlí Karel Heřmánek a nabídl mu spolupráci. Měl šťastnou ruku, protože za roli zloděje Buči v muzikálu Cikáni jdou do nebe dostal Filip Čapka Thálii. Představení, které má za sebou 250 repríz, je pořád vyprodané.

„Takovéhle boží tvory hraju hrozně rád, jejich radost z mála, naivitu, neohrabanost. Sice někdy lžou a něco jim zůstane mezi prsty, ale mají velikánské srdce a duši. Vždyť tenhle zloděj nakonec zemře za kamaráda,“ říká o své roli a dodává, že při ní dostává pěkně zabrat. „Jsme tam všichni od začátku do konce v pohybu, přitom mám na sobě kožich, takže na konci představení se můžu ždímat.“

I za další hereckou příležitost v Divadle Bez zábradlí je vděčný: spolu s bratrem Michalem a ženou Zuzanou hráli po boku Zuzany Bydžovské a Jiřího Bartošky v O’Neillově dramatu Cesta dlouhým dnem do noci.

S rozhořčením prožívá potíže, do kterých se Divadlo Bez zábradlí dostalo poté, co mu pražská grantová komise nepřidělila čtyřletý grant. „Mám dojem, že někdo má zájem tohle divadlo zničit. To tu snad chce kasino nebo autosalón? Ne že by to v Praze nebylo možné…“

Další pražskou divadelní scénou, kde ho lze ve dvou inscenacích vidět, je Divadlo Palace, které provozuje jeho dávný kamarád Alexej Pyško.

Filipův přechod z Ostravy do Prahy byl postupný a nijak zvlášť plánovaný. Předcházelo mu několikaleté putování mezi Olomoucí, Brnem, Ostravou a Prahou. „Byl jsem sedm let v Olomouci, pak rok v Brně a rok v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Byly to zkušenosti k nezaplacení. Angažmá na oblasti by měl projít každý herec. O Prahu jsem nikdy neusiloval. Ambice mám, ale nemusela to být za každou cenu Praha. Je ale mimo diskusi, že tady je nejvíc příležitostí,“ připomíná.

Přesun do Prahy usnadnilo i to, že sem šel se svým nejlepším kamarádem Adrianem Jastrabanem. „Hráli jsme spolu v Olomouci, velmi jsme o sobě v té době pochybovali. Já tam přišel ze školy a měl jsem pocit, že neumím mluvit, chodit, natož hrát. Po nocích jsme na ubytovně mudrovali, proč nám to nejde. Pak jsme se rozhodli, že nebudeme destruktivní a prostě si budeme věřit. Vyšlo to a prožili jsme tam nádherné období,“ vzpomíná Filip.

Oba pak hráli na Shakespearovských slavnostech, společně je Karel Heřmánek angažoval do Divadla Bez zábradlí, kde se sešli v inscenacích Když tančila, Maratón, Cikáni jdou do nebe a Tango.

Nad otázkou, kdo ho v životě nejvíc ovlivnil, dlouho neváhá: „Můj děda, maminčin táta. Taky na mě měl velký vliv složitý vztah s mým otcem. Vyřešilo se to tím, že jsem dospěl k tomu, že nehraju divadlo, abych se vyrovnal otci (herec Jiří Čapka – pozn. red.), ale že mě to baví. Všechno se vytříbilo a máme teď k sobě blízko. Nesmím zapomenout na svou mámu, která má úžasný smysl pro humor, a na jejího manžela, který je pro mě vlastně táta. A v neposlední řadě na mého bráchu, mé druhé já. Každý z nich má v mém životě nezastupitelné místo,“ říká Filip.

S manželkou Zuzanou, rodačkou z Košic, jsou spolužáci z brněnské JAMU, pak se jejich cesty rozešly: ona zůstala v Brně, on šel do Olomouce. Dohromady se dali až po krachu Filipova prvního manželství.

Nyní žijí u Prahy ve vesnici Kozomín. „Máme kolem sebe bezvadné sousedy, pomáháme si s hlídáním dětí. Občas přijedou babičky, jedna z Ostravy, jedna z Košic, ale zase přijedou třeba na měsíc,“ odpovídá na otázku, jak profesně vytížený pár zvládá péči o malou Aničku. O druhém dítěti zatím neuvažují: „Žijeme teď v takovém shonu, že si to nedovedu představit!“

S příjemným bydlením ve vlastním domě jsou však spojené finanční závazky. „Otrokem své hypotéky se necítím, ale stále musím hledat rovnováhu mezi nutností vydělávat a ideály, které o své práci pořád mám. Snažím se v tom neztratit, neztratit tvář a obstát sám před sebou,“ zamýšlí se herec.

Své účinkování v připravovaném nováckém seriálu Dokonalý svět za nějaké zpronevěření nepokládá: „Naopak, je to velkoryse natočený seriál. Točilo se to filmově, bylo na to dost času. Hraju tam módního fotografa. Sám rád fotím, takže mi to bylo blízké. Svět módy a módních časopisů mi je zcela vzdálený, ale líbilo se mi, že hraju povaleče, kterému se v tomhle načančaném prostředí líbí, protože tam jsou prachy a hezké holky.“

Focení krásných modelek si užíval: „Překvapilo mě, jaké to jsou naprosté profesionálky. Člověk si s nimi moc nepopovídal, ale jak se řeklo akce a začaly pózovat, najednou měly ve tváři ducha.“

V současné době přichází do kin film režiséra Tomáše Bařiny Román pro muže podle stejnojmenného románu Michala Viewegha. „Překvapivě tam hraji vrcholového sparťanského fotbalistu,“ přibližuje svoji roli. „Asi se teď nebudu moct objevit kolem fotbalových stadiónů. Mým parťákem je Jan Budař a jsme takové dvě gumy.“

Velkou radost mu udělalo, že ho Jan Svěrák přizval do svého posledního filmu Kuky se vrací. „Jsme tam mezi loutkami jen čtyři postavy skutečných lidí. Moc mě tam ale neuvidíte, protože hraju dnešního typického tatínka, který má na svého malého syna málo času,“ podotýká.

„Pro mě to bohužel v poslední době platí taky. Když se to trochu uvolní, snažím se to Aničce vynahradit,“ dušuje se.