Hlavní obsah

Jake Gyllenhaal: Konečně hraju superhrdinu, co vytáhne svět z bryndy

Právo, Zbyněk Vlasák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Londýn

Film má hollywoodská hvězda Jake Gyllenhaal v genech. Otec režisér, matka producentka a spisovatelka, sestra Maggie herečka, jež mu v branži víc než úspěšně konkuruje. Jake byl nezapomenutelný ve Zkrocené hoře, kde exceloval v milostném vztahu s Heathem Ledgerem, či v temném dramatu Zodiac. Točí dva snímky ročně a užívá si je.

Článek

To je i případ jeho nového velkofilmu Princ z Persie: Písky času, ve kterém si devětadvacetiletý herec střihl titulní roli.

Tváří v tvář působí nenuceně, usměvavě, samý vtípek. Je skvěle oblečen, fešák. Žádná troska, jak ho popisovala některá média v souvislosti s loňským rozchodem s herečkou a „pravou blondýnkou“ Reese Witherspoonovou. V lednu se dokonce objevily zprávy, že svou bývalou bombarduje květinami a drahými dary, že ji chce zpět. Nevím, zda tomu lze věřit. Na mě působí, že ví, co chce a jak toho dosáhnout - při osobním setkání mi přijde minimálně divné, že by neuspěl.

Třeba mu ale z porozchodové deprese pomohly jeho velké koníčky: fotbal a politika. Možná mu zvedly náladu meditace, které denně praktikuje, či to, že si splnil jeden velký dětský sen: stal se, aspoň na plátně, superhrdinou.

Uvažovalo se o vás jako o Batmanovi, Spidermanovi, nakonec jste skončil jako Princ z Persie…

Jako figurka z počítačové hry. Ale je pravda, že jsem v dětství toužil, asi jako každý kluk, být aspoň na chvíli tím, kdo vytáhne svět z bryndy. Myslím, že kdybych teď přišel ke svému osmiletému já a řekl mu, chlapče, jednoho dne budeš hrát něco jako Indiana Jonese, pro spoustu počítačových maniaků hrdinu nad hrdiny, skákalo by do stropu.

To se jistě těšíte na pokračování…

Těžko říct, jestli se natočí další díl. Záleží samozřejmě na divácích. Nadějných projektů, u kterých se mluvilo o pokračování, a nakonec z nich nic nebylo, bych napočítal desítky. Nicméně počítačová hra Princ z Persie měla několik dílů, materiál by tedy byl. A já mám rád ten svět, postavy, myslím, že mě by pokračování bavilo.

Na filmu je kouzelné napětí mezi dvěma hlavními postavami.

Určitě, to byly nejlepší scény, nejlépe se mi hrály. Takový humorný slovní ping-pong, který vede moje postava s princeznou… S Gemmou Artertonovou, která ji hrála, jsme si rozuměli skvěle. Myslím, že si oba umíme ze sebe udělat legraci, pořádně se shodit. Ona poanglicku, já poamericku. Vzpomínám si, že když mě poprvé viděla, nebyla vůbec oslněná.

Foto: Profimedia.cz

V dramatu Den Poté se jeho postava ocitla v hroutícím se New Yorku.

Vážně?

Opravdu! A já hned: Jak to, že ze mě není paf? Všichni jsou ze mě paf! (smích) To napětí mezi našimi postavami jsme zkrátka nemuseli vůbec hrát. Jak s oblibou říkává Anthony Hopkins: herectví netřeba. Bohužel tahle část natáčení uteče zatraceně rychle a vy se pak měsíc a půl honíte při akčních scénách.

Nebývá obvyklé, aby se do tohoto typu projektu najímali tak dobří herci.

Ono nás taky mnoho není. (smích)

Myslel jsem spíše Bena Kingsleyho, který tu hraje hlavního zloducha.

Tak jo, dostal jste mě.

Foto: Profimedia.cz

Jeho nejslavnější rolí zůstává homosexuální kovboj ve Zkrocené hoře (na snímku s Heathem Ledgerem)

No dobře, myslel jsem trochu i vás. Přemýšlel jste, jak k filmu přistoupit?

Určitě jsem se chtěl vyhnout obvyklému a podle mě úplně zcestnému přístupu, že totiž hrajete, jako byste vyprávěl dětem pohádku na dobrou noc. Myslím, že zrovna Sir Ben díky svým bohatým zkušenostem mimo jiné s britským shakespearovským divadlem má neocenitelnou schopnost vyprávět čistě a věcně. Chtěl jsem to dělat stejně, jako by méně bylo více. Když jsem svůj záměr sdělil Siru Benovi, pokýval hlavou. Takže to byl asi dobrý nápad.

Jaký byl pro vás střet s britskou hereckou školou?

Do filmu ji výrazně obtiskl anglický režisér Mike Newell (např. Čtyři svatby a jeden pohřeb, Harry Potter a Ohnivý pohár, Láska za časů cholery - pozn. red.) a líbí se mi na ní hlavně, že pracuje s hereckými talenty. Není to jako v Americe: tady se postav a teď to zahraj. Britové nechávají své mladé růst. Postupně a svědomitě je rozvíjejí. Gemma Artertonová prošla dlouhým procesem zrání, než začala hrát ve velkých filmech.

Foto: Profimedia.cz

V thrilleru Zodiac exceloval v hlavní roli novináře, který pátrá po záhadném sériovém vrahovi (na snímku s Chloe Sevignyovou).

V Maroku, kde jste při realizaci snímku strávili nejvíce času, prý bylo děsné horko, byli jste zavalováni pískem.

A to jste slyšel kde?

Píšou to tady v těch prospektech.

Tak hrozný to nebylo. Snažil jsem se to celé brát jako zábavu, to pak zvládnete i horší věci. Je pravda, že se v poušti cítíte tak nějak nemotorně, jste celý od písečného prachu, do toho pálí slunce, potíte se… Není to příjemné, ale vždycky si můžete odskočit do hotelu a dát si sprchu. To je ta výhoda velké produkce.

Tak mě napadá, jestli pro vás jako herce bylo přínosnější nastudovat si něco o Persii, nebo si pořádně zapařit onu počítačovou hru, která byla předlohou filmu.

Přiznám se, že jsem dělal hlavně to druhé. Ale přečetl jsem i nějaké knihy, abych se do té země a doby trochu vcítil. Zajímal jsem se i o vizuální podobu staré Persie - zkoumal jsem malby, které ji zachycují.

Foto: ČTK

Na premiéře filmu Princ z Persie: Písky času s Gemmou Artertonovou.

Co vám takové malby jako herci mohou dát?

Než jsem je viděl, moc jsem si nedokázal představit, jak vlastně film bude vypadat. Jako ta počítačová hra? Budu pořád nosit to samé oblečení jako její hlavní hrdina? Nebo to celé ponese podobu typického dětského filmu Walta Disneyho? Naštěstí mi Jerry Bruckheimer, producent filmu, vysvětlil, že se chce co nejvíce přiblížit reálným perským kulisám, že chce, aby pro potřeby filmu nově vybudovaný svět byl stejně temný a zároveň stejně rozmanitý, jak ho odrážely ony malby.

Ale abych se přiznal, zase dopodrobna jsem kontext nezkoumal. Pro mě je ten film spíše pohádkou, dobrodružným příběhem než nějakou historickou freskou. Byť pohádkou založenou na skutečných reáliích.

Vaše postava doslova chodí po zdech, troufal bych si říci, že jste se musel dostat do nejlepší formy ve svém životě.

Něco na tom bude. Cítil jsem se díky tomu během natáčení hodně sebevědomě, nebál jsem se zranění, troufal bych si v té době skoro na jakýkoliv sport. Asi to zná každý, kdo pravidelně sportuje, ten pocit ryzího zdraví. Taky se mi na place nic vážného nestalo.

Opravdu?

Jen jsem měl díky posilování trochu širší ramena než obvykle, na což jsem nebyl zvyklý, tak jsem je měl furt odřená. Pořád jsem se někam nemohl vejít. Občas jsem si trochu natáhl nějaký sval, ale nic velkého, nic, co by mě omezovalo.

My novináři bychom samozřejmě nejraději slyšeli, že jste si při skoku přes tři budovy zlomil všechny kosti v těle.

Bohužel, musím vás zklamat. (smích)

Užil jste si toto natáčení stejně jako méně komerční projekty typu Zkrocená hora?

Moc se mi nelíbí, když se na snímky typu Princ z Persie: Písky času lidi dívají jako na ryzí komerci. Jako kdybych to dělal jen pro peníze. Alespoň u mě konkrétně, nemůžu mluvit za ostatní, vždycky nad obchodní stránkou vyhrává to, že si prostě užiju trochu zábavy, dostanu možnost být zpátky tím osmiletým klukem.

Foto: Profimedia.cz

Se slavnou blondýnkou Reese Witherspoonovou jim to nevyšlo.

Můžete mi ten pocit trochu přiblížit?

Je to, jako kdybyste nejel každé ráno do práce, ale třeba na automobilové závody. Ten druh pocitu. Jste jako kapitán týmu. Čeká na vás obrovský štáb, tisíce komparsistů, postavily se kolem vás obrovské, do detailu propracované kulisy. A to ještě tušíte, že se později pomocí různých speciálních efektů stanou ještě vyššími, ještě monumentálnějšími.

Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, co od svého povolání chci. Stále více se smiřuju s tím, co všechno obnáší. Naučil jsem si ho užívat. A nebudete mi to asi věřit, ale užívám si i rozhovory s novináři.

V Princi z Persie jste mě překvapil opravdu dobrým britským akcentem. Ten nebývá u amerických velkofilmů ani u amerických herců zrovna obvyklý. Třeba snímek Valkýra necitlivými hrátkami s akcenty jednotlivých postav hodně utrpěl.

Producent Jerry za mnou přišel už na začátku, že mě to čeká. Jednak proto, že Gemma Artertonová i Ben Kingsley a nakonec i Mike Newell mají britský akcent jaksi od narození, a navíc zní britská angličtina tak nějak starověce. (smích) Vždycky se snažím dělat to, co si role vyžaduje.

To jste mi hezký nahrál. V příštím filmu, který se jmenuje Láska a jiné drogy, budete hrát distributora léčiv.

Ano, budu prodávat viagru.

Jaká byla tady příprava?

Opravdu velmi zajímavá a dál bych to raději nerozmazával. Ne, vážně, mohl bych vám ji tady z fleku prodat. (smích)

Tak se asi pozná dobrý herec. Když jste mluvil o rozdílu mezi Spojenými státy a Británií - prý jste taky velkým fanouškem fotbalu, toho našeho evropského, to není u Američana zrovna obvyklé.

Vždycky, když se mě někdo ptá, jestli jsem chtěl být už odmala hercem, řeknu, že jsem si nedávno prohlížel deníky z doby, kdy mi bylo šest. A tam je velký písmem napsáno: Fotbal je můj život! Hrál jsem ho v té době od rána do večera a později i na škole.

Tipoval bych vás na tvořivého záložníka.

V tom věku se na nějaké pozice moc nehraje, chvilku jsem byl v obraně, chvilku v útoku, chvilku jsem se válel na zemi.

Když mluvíte o hrdosti být Američanem, vy jste se taky dost angažoval ve prospěch Baracka Obamy. Aktivně jste se zúčastnil jeho prezidentské kampaně.

Za posledních pár měsíců toho Amerika hodně dosáhla. Vybrali jsme si správného prezidenta, silného, co má srdce. A já za ním stojím. Přesto, že na různé konkrétní záležitosti můžeme mít rozdílné pohledy. Taky jsem rád, že herci už zase mohou být jen herci a mohou se přestat plést do politiky. Alespoň do dalších prezidentských voleb.

Krasavec plavčíkem i kmotrem…
Je kmotrem dcery tragicky zesnulého Heatha Ledgera.
Chodil s herečkami Kirsten Dunstovou a Reese Witherspoonovou.
S Witherspoonovou se rozešel loni v listopadu, byť ještě několik týdnů jejich mluvčí tvrdili opak.
Na univerzitě vydržel dva roky, učil ho mimo jiné i otec herečky Umy Thurmanové. Na školu se chce vrátit.
Své dva psy pojmenoval podle postav své oblíbené knihy Jako zabít ptáčka.
Každý rok věnuje peníze na obnovu lesů v Mozambiku.
Pravidelně se umísťuje na nejvyšších příčkách v žebříčcích atraktivity.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám