Česká Miss Jitka Válková: Rebelka jsem, jen když zpívám

„Rock prostě miluju,“ usmívá se sympatická studentka katolického gymnázia. Jen svoji kapelu, se kterou už tři roky po zábavách provětrávají osvědčené rockové pecky, teď bude muset trochu zanedbávat. Získaným titulem jí totiž začíná zcela nový život.

Že je časovaná bomba, předvedla Jitka hned na večírku po finále České Miss. V dlouhé společenské róbě a s korunkou na hlavě neváhala vyskočit na pódium a rozbalit tam s muzikanty hit od Nirvany Smells like teen. A sálem se neslo obdivné šuškání: Kdo by to byl do téhle cudné katoličky řekl?

Zaráží mě, že se všude o mně píše jako o katoličce. Přitom od začátku říkám, že pokřtěná nejsem a do kostela nechodím.

To ano.

Nevzpomínám si, kdy jsem si svou víru začala uvědomovat. Možná spouštěcí moment byl, když jsem jako malá jezdila na prázdniny k babičce. Je také věřící a vždycky mi četla z bible.

(zamyslí se) Snažím se, ale vždycky to nejde.

Neber boží jméno nadarmo. V naší rodině se hodně používá takové to typické ježišmarjá! Pro mě je dost těžké se to odnaučit.

Nooo, každý někdy použije milosrdnou lež… Někdy je přijatelnější než pravda, která by ublížila.

Nikdy jsem nic neukradla.

Je dané, že by pár neměl mít předmanželský sex, ale s tím já se neztotožňuju. Určitě nejsem pro, aby lidi, kteří se znají velmi krátce, spolu hned spali. Ale když už mají delší vztah, když cítí, že se mají rádi, a jsou jeden pro druhého tím pravým?

Určitě ne.

Tak to ne, to ne! Alkohol a drogy ke mně nepatří. Ale někdy chápu ty, kteří takhle žijí.

Pro muzikanty musí být někdy vyčerpávající mít šňůru velkých koncertů. Potřebují se nabít energií! Osobně si nedovedu představit, že bych třeba měsíc měla dělat každý den po sobě obrovskou show. Ale já bych určitě nic nebrala.

Ne! Vím, že se na vesnických zábavách kouří marihuana, ale ta jde taky naštěstí mimo mě. Proč ji zkoušet?

Odmala. Ale s kapelou teprve tři roky. Dohromady jsme se dali přes inzerát, který jsem si podala asi ve čtrnácti.

Ano. Chtěla jsem s někým zpívat. Na inzerát se mi kluci ozvali asi po půl roce. Zkusili jsme to, líbil se jim můj hlas. Tak jsme to dali dohromady. A hodně mi to pomohlo. Zbavila jsem se trémy. Na pódiu se vždycky úplně uvolním. Ale kdybych měla být v publiku, tak to je horší. Tancovat na někoho je pro mě složitější než dělat show na jevišti.

To ne. Ale pak mě hodně chytla. Tatínek ji má taky rád. Takže to je v rodině. (smích)

Rebelka jsem, jen když zpívám a užívám si to. Jinak bych neřekla, že bych dělala skandály nebo něco podobného.

(smích) Moji kolegové jsou o dvacet let starší!

Všichni mají rodiny.

Myslím, že ne.

Nemá!

S mým bývalým přítelem jsme se začali názorově rozcházet. On byl spíš při zemi. Já měla jiné cíle. Třeba jsem se na podzim přihlásila do Česko Slovenské SuperStar a on byl hodně proti. Ne že by mi soutěž zakazoval, ale říkal, že jestli tam půjdu, nedopadne to s námi dobře. Ale teď jsme přátelé.

Něco se rýsuje. Ale zatím o tom nechci mluvit. Nechci nic zakřiknout.

Samozřejmě že jsem to obrečela. Ale to bylo spíš tím, že ze mě najednou spadl všechen stres. SuperStar byla hodně náročná a rychlá. Nespala jsem tam skoro padesát šest hodin. Ale i když jsem vypadla, považovala jsem to za velký úspěch. Nabrala jsem nové zkušenosti, naučila jsem se dívat a mluvit do kamery. Myslím, že v tom jsem v soutěži Česká Miss měla proti ostatním finalistkám výhodu. Kamera mi už tolik nevadila.

Myslím, že výhodu bych mohla mít v tom, že už netrpím tolik trémou.

Určitě musím trénovat chůzi po mole a angličtinu.

Hodně teď přemýšlím o zubech. Možná si je nechám malinko zbrousit. Ale na druhou stranu s těmihle upířími, jak jim říkám, bych se zase mohla odlišovat od ostatních. A moje piha na tváři? Slyšela jsem názory, že až si ji nechám odstranit, budu opravdu krásná. To mě zaskočilo, protože piha mi vůbec nevadí.

Ano, prý že vypadám jako malá cikánka. (smích) Ale myslím, že jsem se pak dobře zapojila do kolektivu, i ve škole.

Ne. Člověk se u nás nemůže jít nikam pobavit, je tam jen malá hospůdka, do které chodí jenom chlapi povykládat si k pivu. Není tam společenský život.

Určitě méně.

Já nikam.

Tak doteď jsem neměla auto, takže jsem nemohla jet ani do Třebíče, která je od nás dvanáct kilometrů. I když tam se taky není moc kde pobavit.

Bydlet v Praze si přeju odmala. Vzpomínám si, že když jsme sem jeli se školou na výlet, měla jsem pokaždé slzy v očích. Strašně jsem si přála tady žít. Teď se mi to splnilo.

Ještě jsem toužila být zpěvačkou nebo modelkou. (smích)

Abych všechno zvládla.