„Nikdo to nezkoumal,“ tvrdí profesorka biomechaniky univerzity v britském Portsmouthu Joanna Scurrová. „Jako by se navrhovala auta nebo kuchyňské zařízení, aniž si napřed designéři položili otázku, čemu ten jejich výtvor má sloužit,“ prohlásila ve své přednášce pro britskou asociaci sportovní vědy v Bathu.

Paní profesorka si to vyzkoušela sama na sobě na běžeckém trenažéru s různými podprsenkami. Polepila si tělo osmi pohybovými senzory a začala chůzí, pak přidala do joggingu a skončila co nejrychlejším během. Když si záznamy převedla na počítačovou projekci, zjistila, že její prsy v podstatě pořád opisovaly osmičku. Jelikož sama nepatří k ženám nijak výjimečně obdařeným přírodou, rozhodla se provést výzkum na početném vzorku.

Profesorka Scurrová s jednou z žen při měření pohybu poprsí při běhu

Profesorka Scurrová s jednou z žen při měření pohybu poprsí při běhu

FOTO: LiveScience.com

Dvě a půl deci až dvanáct kilo

Pozvala si sedmdesát žen, od posluchaček přes profesorky až po zaměstnankyně univerzitních kolejí. V souboru tak měla zastoupeny všechny komerční velikosti podprsenek od nejmenší A po největší DD, což reprezentovalo prsy o velikosti od 238 do 800 mililitrů a hmotnosti mezi 30 dekagramy po devět kilo. Do testu zahrnula pro srovnání i ženu s extrémním poprsím G, což odpovídá hmotnosti ke dvanácti kilogramům.

Senzory na tělech pokusných žen snímaly pohyb ve třech dimenzích – nahoru a dolů, do stran a dopředu-dozadu. Vyhodnocení otřáslo dosavadním názorem anatomů a tělovýchovných expertů, že přirozený pohyb prsou, ve vertikále údajně dosahující až 16 centimetrů, se dá vhodnou podprsenkou z převážné části eliminovat.

Scurrová zjistila, že „rozptyl“ nahoru a dolů u téměř desetikilových ňader velikosti D dosahuje až 21 centimetrů a že ani sebedokonalejší prádlo to nesrazí o víc než o polovinu.

Vertikální pohyb je nejvýraznější

Při pokusu v chůzi se prsy žen pohybovaly v poměrně stejné míře ve všech třech směrech – nahoru dolů, doprava doleva a dovnitř a ven. Ovšem jen co ženy přešly k ostřejší chůzi, nebo se dokonce rozeběhly, proporce se změnily: vertikální pohyb představoval přes 50 % veškeré změny polohy a pohyb dopředu-dozadu mírně převyšovaly výchylky do stran.

„Podprsenky jsou konstruovány jen s ohledem na omezení pohybu dolů a nahoru,“ konstatovala Scurrová. Podle jejích měření jsou nejúčinnější klasické podprsenky s kosticemi nebo výztuhou, jejichž košíčky drží každé ňadro samostatně – ty omezí všechny tři směry pohybu prsou.

Moderní lehké podprsenky z elastické látky, které prsy jen přimáčknou k tělu, dokážou částečně omezit jen vertikální pohyb. Velikost prsů na možnosti omezení jejich pohybu ale nemá podstatný vliv: pevná sportovní podprsenka snížila houpání bujného poprsí velikosti G o 55 procent, zatímco u drobných prsů A to dokáže jen o 53 procent.

Rumunská tenistka Simona Halepová

Rumunská tenistka Simona Halepová

FOTO: fotobanka Profimedia

Polovina žen cítí bolest

Badatelka relativně stejné chování ňader všech velikostí vysvětluje jejich morfologií. Prsy jsou tvořeny tukem, mléčnými žlázami a pojivovými tkáněmi – kolagenem, cévami a jen minimem svalových vazů. V přirozených podmínkách je na kůži a vazech, aby prsy držely a omezovaly jejich pohyb.

„Udrží toho mnoho, ale ne všechno,“ poznamenala Scurrová a připomněla, že intenzívní pohyb, při němž se prsy hážou sem a tam, je může i tvarově změnit, nehledě na silnou bolest, kterou tím ženě působí. Nepříjemná bolest z houpajících se prsou podle ní provází přes polovinu žen, které se snaží intenzivně cvičit.

„Je nemálo žen, které by chtěly chodit do fitcentra, ale protože nemohou sehnat vhodnou podprsenku, cvičení se vzdají,“ řekla. Připomenula i případ nejmenované 16leté basketbalistky, která byla nominována do ligového týmu, ale musela odmítnout, protože velké prsy jí bránily hrát naplno.