Krása je relativní a v mnohých případech velmi nespravedlivá. A o tom, že to krásní lidé mají v mnoha věcech jednoduší není pochyb. Přesto podle Karla Urbana neexistují žádné přesné normy krásy, kterých se plastičtí chirurgové při konzultacích se svými klienty drží.

„Lidé často opomíjejí skutečnost, že ve skutečnosti vlastně nejsme pouze chirurgové, ale také psychologové a terapeuti, jež mají cit pro krásu. Musíme prostě správně odhadnout, co a jak je třeba udělat, aby výsledný dojem byl co možná nejlepší. Ne vždy to ovšem znamená, že bude přesně splňovat původní představy klientky,“ upozorňuje Urban na záludnosti oboru a upřesňuje:

„Ačkoli je pochopitelně vnímání krásy subjektivní, z pohledu plastické estetické chirurgie je třeba považovat za krásné to, co se líbí většině, zároveň by výsledný dojem měl působit přirozeně a detail by měl být v souladu s celkovou vizáží.“

Lidé mají své představy

Mnoho žen ale stále častěji i mužů přichází za plastickými chirurgy s relativně přesnou představou toho, co by chtěly na sobě změnit. Žádají konkrétní zákrok a na chirurgovi pak je, aby zvážil, zda výsledný dojem v případě požadovaného zákroku bude skutečně příznivý.

„Obecně je za krásný považován spíše malý nos, takzvaný pršáček, než nos velký. Přijde-li za námi žena s drobným obličejem a jemnými rysy, která má takzvaně orlí nos, s tím, že by si přála malý nosík, nebrání nic tomu, abychom se na zákroku domluvili.

Pokud ovšem se stejným požadavkem přijde žena s výraznými ostře řezanými rysy, je třeba zvážit možnost volby jiné varianty. Nos je v takovém případě pochopitelně možné narovnat, vytvarovat a zmenšit, ale požadovaný pršáček, by nejen nepůsobil přirozeně, ale především by narušoval obličej jako celek. Pokud bychom na požadavek klientky bez mrknutí oka přistoupili, je možné, že by si nakonec připadala méně krásná, než před zákrokem,“ vysvětluje chirurg. 

Ideál krásy neexistuje

Především mladé slečny často touží vypadat jako některá ze slavných modelek či hereček, a když se jim podaří získat dostatečný finanční obnos, přejí si svůj sen realizovat.

„Každý člověk je osobnost a je třeba si uvědomit, že opravdová krása vychází z nitra. Příroda to zkrátka tak zařídila, že každá lidská bytost je jedinečná, a naším úkolem není hrát si na bohy a dávat lidem zcela novou podobu, ale spíše opravovat to, co se přírodě takříkajíc nepovedlo,“ popisuje Urban a jeho další tvrzení tato slova ještě umocňuje:

„Zamyslíte-li se nad tím, co či koho lze považovat za ideál krásy, možná narazíte. Například dívky procházející se po přehlídkových molech, které módní časopisy za ideál krásy vydávají, ale také vítězky různých soutěží krásy, jsou zpravidla štíhlé až hubené velmi vysoké ženy. Většinu mužů přitom okouzlí drobné ženy oblých křivek, nikoli tlusté, které vzbuzují pocit, že potřebují, aby je někdo ochraňoval.

Stejně je to i s obličejem, zcela symetrický obličej s jemnými rysy, je bezesporu možno považovat za krásný, ale zároveň takový obličej může působit naprosto nevýrazně. Alespoň mírná asymetrie je totiž tím, co zpravidla upoutá pohled opačného pohlaví, aniž by si dotyčný uvědomil, že se o jakoukoli asymetrii jedná.“