I dnes, v jednadvacátém století, se k tomuto „oboru“ hlásí tisíce žen na celém světě. „Naučily jsme se plně využívat svou ženskou intuici a klaníme se moudrosti přírody,“ řekly mi o sobě shodně všechny tři profesionální čarodějnice, které jsem navštívila a povídala si s nimi o jejich řemesle i každodenním životě. Za jednou z těch nejvěhlasnějších, Sandrou, jsem se rozjela až do Mnichova.

Od herectví k magii

Sandra, dcera prvorepublikového idolu filmového plátna Raoula Schránila, žije v Mnichově od roku 1968. Emigrovala, když jí bylo osmadvacet let. Měla za sebou studia na pražské konzervatoři, angažmá v Semaforu a také několik let, která po boku svého manžela, lékaře, strávila v Africe. Tady se jí narodily dcery Adriana a Paulína a také tu pronikla do tajů magie díky místní vědmě a léčitelce, k níž docházela dva roky.

V Německu pak svou kariéru čarodějnice rozjela naplno. Léta strávila usilovným studiem nejrůznějších věd, ale jak sama říká, její zvláštní schopnosti jí byly dány shůry, neboť neobvyklé zážitky měla už jako malá slečna.

 

Sandra, dcera herce Raoula Schránila, ovládá prastaré čarodějnické techniky a snaží se lidem pomáhat. „Dělat něco jiného se nemá,“ říká.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

„Vyrůstala jsem na zámku v Chotětově, kde strašilo, ale já jsem se nebála. Bylo mi asi šest let a věděla jsem přesně, že v domku na zahradě jsou duchové. Natočila jsem několik kýblů vody a tím, jak jsem je tam vylila, jsem je vyhnala. Táta se na mě hrozně rozčílil, i když jinak mě miloval. Říkal, že nemůže věřit tomu, že jeho malá holčička je čarodějnice. A moje matka? Ta se mě bála. Například proto, že jsem jednou dopředu poznala brzkou smrt naší služebné. Tři dny předtím, než Boženka umřela, jsem k ní vůbec nechtěla jít, i když jsem ji milovala. Pro mě už byla mrtvá.“

Raoul Schránil chtěl nezvyklou intuici své dcery potlačit, ale to bylo stejné jako jít proti proudu vody. „Trestal mě za to, i když sám měl intuici velmi dobrou, a stejně tak ji má i můj syn Rainier. Pamatuji si, že táta jednou vyvolával duchy zemřelých a přivolal Napoleona, kterého obdivoval a studoval o něm vše, co se dalo. Věděl, že tyto síly fungují, ale nechtěl si to přiznat,“ je přesvědčená Sandra.

Největší magií je ovládnout sám sebe

Sandra napsala už devět knih a na dokončení čeká také publikace o slavném tatínkovi. Klienty přijímá už téměř dvacet let ve svém Hexenlandu v centru Mnichova. Mezi jinými ji tu navštívil i Karel Gott.

„Chodí ke mně hodně vědců, lékaři, architekti i několik politiků, ale s nimi se moc nebavím, s těmi se spíš hádám. Pracuji všelijak - podle Afričanů, indiánů kmenů Navaho a Hopi, používám runy, kabalu a někdy i karty, které jsou od Mademoiselle le Mormand. Tato dáma byla osobní kartářkou Josefíny a Napoleona a přesně předpověděla datum i hodinu Robespierrovy smrti.“

Sandra denně pracuje maximálně se dvěma klienty, ale konzultace poskytuje i telefonicky. „Volají mi i z Ameriky, kde mimochodem žije moje nejstarší dcera. Američany nejvíc ze všeho zajímá byznys, zatímco v Evropě lidé nejvíce řeší vztahy," vysvětluje Sandra.

"Lidé koukají na módu a hloupé časopisy, ale nikdo se nezabývá vážnými myšlenkami, co bude dál. Nic dobrého nás v blízkých letech nečeká, a abychom to zvládli, musíme se chovat správně k přírodě i sobě navzájem. I slovem se totiž dá ublížit více než magií a všechno se k nám vždy vrací,“ tvrdí Sandra.

Sandra, dcera herce Raoula Schránila, ovládá prastaré čarodějnické techniky a snaží se lidem pomáhat. „Dělat něco jiného se nemá,“ říká.

"Někdy se svých proroctví až lekám. To, co se stane, buď vidím před sebou, nebo se mi o tom zdá,“ říká Sandra.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Příležitostně spolupracuje s policií, a to jak v Německu, tak i u nás. Na žádost Interpolu například v roce 1991 pomáhala řešit únos malého Tomáška.

„Vnitřním zrakem jsem viděla písmeno Ch a vyklubala se z toho Chrudim, kde ho také našli. Někdy se svých proroctví až lekám. To, co se stane, buď vidím před sebou, nebo se mi o tom zdá.“
Magie je podle Sandry přirozenou součástí našich životů. Rozdíl mezi námi a našimi předky je jen v tom, že jí nerozumíme. I v Česku má řada starých domů na sobě dodnes obrazce run (jde o starogermánské znaky, které se používaly hlavně k ochraně).

„Nechci nikoho zklamat, ale na druhou stranu nemůžu za lidi řešit úplně všechno, například když mi volají, jaké auto si mají koupit,“ říká ještě žena, která každé ráno snídá při svíčce, denně pracuje s talismany a magickými pomůckami a večer uléhá do postele s vroucím poděkováním, že jí bylo dáno prožít další plodný den.

Čarování je víra a přesvědčení

Čarodějnici Zuzanu Antarés jsem navštívila v Brně. Jméno Antarés si vybrala podle jedné hvězdy v souhvězdí Štíra, o níž se říká, že přináší dramatické změny. Právě ty jsou podle ní teď potřeba. Původ magie mi objasnila ještě jinak.

„Co dnes chápeme jako kouzlo, bylo dříve považováno za praktickou radu. Čarování čili práci s přírodními silami lidé praktikovali už v paleolitu. Je to období starší doby kamenné, která začala milión let před naším letopočtem. V té době lidé uctívali bohyni Matku. Byla to dárkyně života, ale její síla postupně slábla kvůli násilně vytvořené společnosti, v níž začali mít převahu muži. Místo aby čarodějnicím naslouchali, začali je posléze upalovat. Přesto ani tak tyto ženy nepřestávaly provádět své rituály a své učení šířily dál, i když riskovaly život.“

Zuzana Antarés vykládá tarot a píše čarodějnické příručky. Především však chce lidem ukázat, jak se mají připravit na další nelehké období.

Zuzana Antarés vykládá tarot a píše čarodějnické příručky. Především však chce lidem ukázat, jak se mají připravit na další nelehké období.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Zuzana Antarés se od roku 1992 živí výkladem karet a pořádáním seminářů, které mají lidi připravit na nové nelehké období. Důležité prý je, aby našli sami sebe.

„Čarodějnictví je o používání daných postupů s určitým cílem, ale magie znamená vědomé poznávání jiných než hmotných světů a jejich zákonitostí. Lidé jsou dnes duchovně prázdní a díky těmto oborům mohou opět najít vnitřní hodnoty, které jsou nejdůležitější. Na seminářích se zabýváme kabalou, kosmogramy, hlubinnou psychologií, mytologií atd. Studium nekončí prakticky nikdy a člověka přivádí ke skutečnému smyslu života, který se světskou slávou a mocí nemá nic společného.“

Zuzana Antarés absolvovala gymnázium. Pokračovala na psychologii, ale studia nedokončila. Pak pracovala jako knihovnice, prodavačka i kuchařka. Ve své knize Malá škola čarodějnictví vysvětluje, jak ve svém životě využívat síly Slunce i Luny, popisuje různá koncentrační cvičení a vizualizační techniky.

Zuzana Antarés vykládá tarot a píše čarodějnické příručky. Především však chce lidem ukázat, jak se mají připravit na další nelehké období.

Zuzana Antarés

FOTO: Věra Keilová, Právo

„Vždy bychom ve svém životě měli dělat totéž co sedláci na poli. Teď práce na poli končí, a tak je dobré se zklidnit, zamyslet se nad právě uplynulým a své myšlenky a přání obrazně ,zasadit‘ do země, aby na jaře vzklíčily stejně jako zaseté obilí.“

Kolo roku se otáčí

Ženy, které se hlásí k pohanským tradicím, uctívají osm svatých dní a dohromady je nazývají kolem roku. Všech osm svátků je vzájemně propojeno a jejich oslavou vzdávají hold narození, smrti i znovuzrození. Zároveň uctívají jednotu nekonečné tvůrčí energie. V tyto dny pořádají tak zvané sabaty a provádějí rituály, ať už ve skupině či individuálně.

Patří sem 1. listopad (svátek Sammain), 21. prosinec (zimní slunovrat), 1. únor (svátek Imbolc), 21. březen (jarní rovnodennost), 1. květen (Beltaine - má se za to, že jde o nejstarší svátek vůbec), 21. červen (letní slunovrat), 1. srpen (Lammas) a 21. září (podzimní rovnodennost). Zatímco pro ostatní představuje počátek nového roku 1. leden, pro čarodějnice to je svátek Sammain, tedy 1. listopad, kdy vzdávají hold bohyni podsvětí Hekaté.

Rituály mají daný řád, předchází jim rituální očista a stejně důležitý je speciální oděv a základní obřadní pomůcky - pohár, pentagram (stojící na dvou hrotech), dýka a hůl. Při rituálu jde především o uspořádání a nasměrování myšlenek.

„Když za mnou někdo přijde, abych pro něj čarovala, sestavím mu rituál na míru. Také mu poskytnu posvěcené svíčky, bylinky a jiné nezbytné předměty, ale pak mu poradím, ať jej provede sám. Teprve tím přebere plnou odpovědnost za své přání a většinou jej ještě před rituálem přehodnotí, nebo si alespoň svůj záměr ujasní.

Rozdělení na černou a bílou magii neuznávám, protože, i když si přejeme něco dobrého, může to v budoucnu způsobit problém. A každému radím, aby především řešil sám sebe.“ I když se prý díky čarodějnické práci dá připravit vhodný terén pro ledacos, a naše přání se tak mohou vyplnit, svobodná vůle druhých musí být zachována.

Největším kouzlem je láska

Na rozdíl od křesťanství nebo judaismu, které mají své strašáky (satana nebo různé démony), podle čarodějnic veškerá negativní energie vychází z lidí. Pražská vědma Markéta Vostrá tvrdí, že pokud člověk neustále na všem vidí jen to špatné, pak se to špatným skutečně stává.

Když však aktivně pracuje na změně svého vnímání, dává obrovskou šanci růstu harmonie ve svém životě. I to je magie. A vůbec největším kouzlem je láska, která je univerzálním lékem na jakýkoli problém.

Také Markéta nosí na krku pentagram. Co tento znak vlastně představuje? „Jsou to čtyři živly -země, oheň, vzduch a voda - a pátý cíp značí lidského ducha. Tento znak pochází z pohanských dob a při práci funguje jako ochrana především pro mě,“ vysvětluje.

Pentagram nosí Markéta Vostrá na krku pro svou ochranu. Představuje čtyři hlavní živly a pátý cíp náleží lidskému duchu.

Pentagram nosí Markéta Vostrá na krku pro svou ochranu. Představuje čtyři hlavní živly a pátý cíp náleží lidskému duchu.

FOTO: Věra Keilová, Právo

Podle ní je čarodějnice každá žena, která dokáže uchopit svůj potenciál a proměnit jej v moudrou, klidnou a léčivou sílu. Doba, kdy je třeba odhlédnout od zprofanování pojmu čarodějnictví, podle ní právě nastává.

Kromě toho, že Markéta Vostrá vůbec nepije alkohol, vaří v biokvalitě a chodí meditovat na vyšehradskou skálu, žije podobně jako ostatní čarodějnice životem moderní ženy. Tedy víceméně. Stará se o domácnost, manžela a pejska, živí se výkladem tarotových karet a psaním knih. Její prvotina má název Vostrá škola života.

„Náhody pro mě neexistují a vše, co ke mně přichází, je pro mě zamyšlením nad otázkou, co mi tím má být sděleno. Sny se mi často prolínají se skutečností a já zjišťuju, jak do sebe všechno zapadá.“

Konec pohádek

Pro vzkvétání lásky jsou v pravém rohu bytu Markéty Vostré umístěny pivoňky a v levém rohu jsou pro zajištění materiálního dostatku čínské mince hojnosti a štěstí. A kromě toho je vědma obklopena také spoustu kamenů, jež v sobě nesou energii země.

„Čarodějnictví představuje pomoc tělu i duši. Když ke mně kdokoli přijde s žádostí o radu či pomoc, je důležité ho správně vnímat a dojít k tomu, co potřebuje, aby se zharmonizoval. Toho lze dosáhnout různými technikami, amulety i magickými postupy, základem je ale karetní nebo astrologický výklad.“

Podle Markéty Vostré byla magie zesměšňována a devalvována po celá staletí a nyní je třeba podívat se na ni jinak. Svědčí o tom podle ní i nevídaná popularita knih o čarodějnickém učni Harrym Potterovi.

„V duchovním vývoji lidstva nastává revoluce a je to nezvratné. Je na čase odhlédnout od pohádek, kde ježibaba míchá hnátou cosi v kotli. Čarodějnice jsou ženy, které se nenechají vláčet životem jako bezbranné loutky a jsou ochotné ke změnám. A takové ženy jsou dnes potřeba.“