Jak byste v letošním bilančním roce zhodnotil stav české společnosti dvacet let po obnově demokracie?

Domy opraveny, mozky z velké části stále v dezolátním stavu. Přesně obráceně, než jak jsem si to představoval.

Jak si to vysvětlujete?

Jednoduše: Zázraky se nedějí. Fašismus, socialismus, to je skoro padesát let intenzivní mravní a duševní devastace. Museli bychom být nadlidé, kdyby se to na nás neprojevilo. Navíc naše tradiční rovnostářství má v sobě ohromně silný kód závisti. Náhlá rozdílnost poměrů po tolika letech, kdy všichni vlastně neměli nic, žene závist do výbušné fáze. Dalším aspektem je deziluze, že po padesátce nespravedlivých let v nespravedlnosti vydatně pokračujeme.

Jakých bylo těch dvacet pro vás osobně?

Krásných. Byl jsem myší socialismu. Demokracie mi přinesla zcela jiný život. Od podnikání, divadla až po televizi. A osobní satisfakci. Že nejsem takové hovado, na jaké jsem za socialismu vypadal.

Rozčílil jste se, že Česká televize vyřadila z prázdninových repríz Uvolněte se, prosím díly s poslankyní Kateřinou Jacques a s primátorkou Ivanou Řápkovou. Proč zrovna tyto díly?

Na jednu stranu platí, že je věcí ČT, kdy, co a jak reprízuje. Na druhou stranu bych předpokládal, že to přinejmenším vysvětlí či projednají s dramaturgyní pořadu. Ne. Přijde rozhodnutí „programové rady“. Argumentace tiskového mluvčího pana Šíchy, že je to na Youtube a že by se na to stejně nikdo nedíval, je jen výrazem jeho hluboké nekompetence. Motiv změn dramaturgyni nikdy oficiálně sdělen nebyl, mě zaujalo, že jde zrovna o díly, kde jsou političky.

Jan Kraus při moderování svého pořadu Uvolněte se, prosím

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Čeho se podle vás v tomhle případě v ČT bála?

Nemusí jít ani o strach. Tipnul bych si třeba i něco jako: Katušce už nebudeme ubližovat... Nevím. Ale v každém případě se i třeba v pneu dílně a kdekoli v korektním pracovním prostředí sluší mluvit s těmi, co produkt vytvářejí. V televizi veřejné služby pak se samozřejmostí ještě větší. Argumenty, že staré díly repríz jsou sledovanější než novější, které jsem jako zdůvodnění četl, jsou podle čísel jednoznačně nepravdivé. Jak budu mít chvíli času, dám čísla sledovanosti, která to dokazují, na své webové stránky. Pokud jde o tyto argumenty, nabízí se tedy závěr: buď nefundovanost, nebo lež. Chatrný výběr...

Nebylo vám po tom bio-masovém masakru Kateřiny Jacques nakonec líto?

Trochu jsem nad ní žasl. Směřoval jsem zcela jinam, ale nedostali jsme se tam, protože jsme uvízli na biomase. Pak jsem se ovšem dočetl v jejím rozhovoru s Bárou Tachecí, že cítila tu podprahovou agresi... To mě uklidnilo, že ji litovat nemusím.

Co si myslíte o krocích primátorky Řápkové vůči chomutovským neplatičům? Vedou správným směrem nebo zavánějí rasismem?

Pokud vím, hlavním problémem byla exekuce sociálních dávek, v současné době se jedná o exekuci majetku dlužníků, takže myslím, že dnes už se nepohybuje na hraně zákona jako před časem. Jen samozřejmě doufám, že stejný postup platí i pro neromské dlužníky ve městě... Rád připomínám, že největší dluhy v této zemi nadělali Češi bílí jako křída. Často v límečcích a s kravatami a často šlo o miliardy.

A váš názor na romskou otázku v ČR?

To je náročná problematika. My nezvládneme ani jednodušší věci, natož tohle. Je to velmi citlivá oblast, ale rovnoprávnost platí i v nepříjemných věcech, jako jsou dluhy. Je ovšem rozdíl mezi dluhem rodiny, která se snaží spořit, hledá práci, žije skromně a její vůle je patrná, a rodiny, kde se žije v barech a hernách, o práci nikdo zájem nejeví a pak to svede na diskriminaci.

Patřil jste rovněž k těm, kdo požadovali zrušení volby ředitele České televize. Proč?

Protože Rady ČT jsou voleny jako politické kumpanie a kromě pár výjimek (například pánové Uhde a Voráč) v nich nejsou ctěné osobnosti, ale naopak lidé často bez vzdělání, profesního úspěchu, existenčního zázemí - o to víc poddajní politickým direktivám či touze něco si přivydělat. Ti mohou opravdu jen s malou pravděpodobností rozpoznat kvalitu kandidátů. Celé tzv. výběrové řízení je přece výsměch! Dvě stránky papíru, 15 minut si pokecáte a jdete řídit instituci, která disponuje šesti miliardami přímo od lidí!

Jeho komedie Nahniličko se hraje už čtrnáctý rok. Vedle autora v ní vystupují i Eva Holubová a Josef Hrubý.

Jeho komedie Nahniličko se hraje už čtrnáctý rok. Vedle autora v ní vystupují i Eva Holubová a Josef Hrubý.

FOTO: archiv, Právo

Jak by tedy taková volba měla vypadat? Kdo by měl ředitele ČT volit?

Stejně jako v Německu. Nebo obdobně. Ze zákona vyjmenované instituce, sdružení, univerzity a politické strany. Také si nesou zodpovědnost za své konkrétní kandidáty, ti když udělají ostudu, tak především jim.

Nejste spokojený s ředitelem Janečkem?

Pokud bych se řídil oblíbeným českým pořekadlem, že by se našel jistě horší - mohl bych být nadšený. Ale tvářit se dvacet let po převratu, že v zemi není někdo z mladší generace, s širším rozhledem, se zahraničními zkušenostmi, vzdělaný v oblasti moderních médií, trendů, je absurdní. Rozhodně nevnímám ve vývoji ČT za minulé období nic tak báječného či oceněníhodného, co by jednoznačně delegovalo znovuzvolení pana Janečka. Obávám se, že je to spíš výsledek prorůstání Rady ČT do vedení televize a opačně.

Nenacházíte se v trochu ošemetné situaci, když nemilosrdně kritizujete poměry v médiu, v němž léta děláte pořad, který vám poskytl takovou popularitu?

Jestli kritizuji nemilosrdně či milosrdně, je druhořadé. Jde o podstatu a přínější padně o to, kdo lže. Televize mi poskytla prostor - nikoli popularitu. Ta je, s dovolením, výsledkem mé práce. Podívejte se na Kateřinu Jacques. Taky dostala prostor, popularita je pak výhradně její.

Byl jsem dosud k České televizi loajální a považuji za samozřejmé, že se stejně bude chovat ke mně. Partneři jsou vždy dva. To nejcennější od ČT byla - a skutečně je -svoboda. Proto mě zásah do repríz překvapil. Způsob, jakým to ČT udělala, jako by byl vystřižený z fabriky z dob reálného socialismu. Rozhodnuto - hotovo. Proč? Nač? Co je ti do toho, mouřeníne? Když se ti to nelíbí, vypadni! Je to ale televize diváků, moje jako jejich, jako vedení. Zeptejme se majitelů, tedy koncesionářů, jak to řešit. Nejdřív diváci, pak vedení -v televizi veřejné služby.

Často pranýřujete úroveň českých médií vůbec. Dvacet let svobody jim tedy neprospělo? Vidíte někde světélko na konci tunelu?

Ano, za dalších dvacet, možná třicet let. I když vyvstává otázka, kam se globálně média vyvinou. Jak jsem se mohl přesvědčit, velká část novinářů nepochopí poměrně lapidární sdělení, takže ho pak, sice v dobré vůli, dezinterpretují. Další část vás pochopí dobře, ale dezinterpretuje záměrně. Dělají z vás, stejně jako třeba z politiků, kohokoli, co si myslí oni, že jste. Ironii rozpozná málokdo, hodně jich toho neví o čemkoli nic, protože zřejmě pořád jenom píšou. Pár dobrých novinářů tu je. Ale opravdu neobvykle málo. Stačí sledovat titulky. Často je v nich jednoznačně manipulativní podtext, který je ale v rozporu s obsahem textu.

Klepou teď politici na dveře vašeho pořadu usilovněji než jindy?

Nepředpokládám to. Navíc jsem oddělený od dramaturgie pořadu. Hosty zajišťuje výhradně Simona Matásková. Pro mě největší osobnost castingu v českých televizích. Mluvila-li jste o popularitě, pak jí patří určitě 50 procent.

S životní partnerkou Ivanou Chýlkovou v komedii Tomáše Vorla Gympl (2007).

S životní partnerkou Ivanou Chýlkovou v komedii Tomáše Vorla Gympl (2007).

FOTO: archiv, Právo

Máte svoji stránku na Facebooku?

Měl jsem pár dní. Jakmile to je kolektivní móda, nebývá to pro mě. Chápu komunikační kanály jako prostředek dorozumívání mezi těmi, co se znají. „Přátelé“ z netu, co si sdělují, co měli k obědu nebo že venku zase lije -pro ty je Facebook záchranou. Jinak jsou ale zřejmě dost hotoví. Ovšem proti gustu žádný dišputát.

Co si o těchto tzv. sociálních sítích myslíte?

Pro mnoho lidí jediná cesta, jak vůbec navázat kontakt s někým jiným než sám se sebou. Mnoho lidí se tak poznalo se svými budoucími životními partnery, těžko to posoudím, když nejsem příliš kolektivní typ. Když kolektiv, tak na sedadlech. Diváky miluji a mám k nim respekt. Mají můj osud v rukou.

Jako se herců ptají, jaká je jejich vysněná role, zeptám se, kdo je váš vysněný host v Uvolněte se, prosím?

Usáma Bin Ládin. Hned bych to tam s ním vyřídil. Matásková ovšem není schopna ho sehnat. Je to její jediná slabina.

Kdo byl dosud pro vás nejpříjemnějším překvapením a u koho jste naopak litoval, že na červenou pohovku usedl?

Překvapením je skoro každý, koho neznám. A neznám většinu z hostů. Lituji každého, kdo je na začátku nervózní a snažím se mu pomoci, aby se té hrůzy zbavil. Jinak to skočí i na mě.

Skamarádil jste se s někým z hostů?

Víceméně ne. Já se s nimi před pořadem ani po něm příliš nestýkám. Před pořadem záměrně, po pořadu jsem dost grogy.

Jste rád, že dva z vašich čtyř synů jdou víceméně ve vašich stopách? David (29) je úspěšným zpěvákem i hercem, Adam (27) studuje na DAMU.

Nejdou. Já nikdy nezpíval, jsem hluchý jako poleno. A nemohl jsem chtít být hercem, protože jsem jím byl od 10 let a bral jsem to jako výhodnou možnost, jak se zkusit uživit v hnusném systému.

A jak se v tomhle smyslu projevuje váš nejmladší syn?

Jáchym má konkrétní představu o začátku vlastní show na ledě, kdy efektním skokem přistane uprostřed haly a spustí ďábelské sólo na kytaru. Ukazoval mi ten skok v pokoji, nevidím to tak jednoznačně úspěšně. A to hru na kytaru jen markýroval divokými pohyby ruky přes pyžamo…

Umí ve svých jedenácti strávit, že je synem mediálně exponovaných rodičů? Nestydí se třeba za vás?

Pokud by se za mě styděl, musel by být blbým chlapečkem. Zatím na to nevypadá. Už proto, že všechno nasvědčuje tomu, že mě miluje jako já jeho. Jako miluji všechny své děti. Narodil se už exponovaným rodičům, a když nebude blbým chlapečkem, měl by se s tím srovnat. Taky jsem mohl být alkoholik a Ivanka na drogách...

Jako dvanáctiletý v detektivní komedií Dva tygři s Lubomírem Lipským a Jiřím Dohnalem.

Jako dvanáctiletý v detektivní komedií Dva tygři s Lubomírem Lipským a Jiřím Dohnalem.

FOTO: archiv, Právo

Ivana Chýlková přirovnala vaše soužití k romantické procházce minovým polem. Jak byste ho charakterizoval vy?

Navrhuji jí opakovaně, ať napíše knížku o životě se mnou s doporučeným názvem: Výhra v loterii aneb Ráj na zemi. Zatím se k tomu nemá.

Mám představu, že u vás doma musí být strašná legrace. Je správná?

Naštěstí žiji jen ve své rodině, ale celkově myslím, že v rodině Krausových je odjakživa srandy nadprůměrně. Často proto, že bychom se jinak zbláznili, a také proto, že v takovém množství lidí se vždycky našel někdo, kdo problém úspěšně zesměšnil.

Vlastníte pozemek na Měsíci. Jaké s ním máte úmysly?

Dostal jsem ho jako dárek v Uvolněte se. Výtečné místo. Kousek od budoucí základny. Čili čistě spekulativní nákup. Prodám ho hned na začátku osidlování, než se zjistí, jak to na Měsíci za nic nestojí.

Proč jste se stal patronem nadačního fondu Emil? Co vám setkání s postiženými sportovci dávají?

Pocit, že popularitu efektivně zužitkuji.

Jak se vám moderovala letošní Miss Slovensko?

Výborně. Kromě držkopádu. Rád pracuji na Slovensku. Pokud jde o moje zkušenosti, jsou tam v mediální oblasti v mnoha ohledech výrazně před námi. Mladší lidé, umí formáty, žádné estrády s napsanými scénáři. I ser-vis pro vystupující je na dobré úrovni.

Jaký držkopád máte na mysli?

Když jsem hned v úvodu spadl z pódia do díry.

Jak pohlížíte na soutěže tohoto typu?

Miss je významnou a oblíbenou součástí průmyslového odvětví, kterému se říká showbyznys.

S paralympionikem Jiřím Ježkem na autogramiádě na podporu nadakčního fondu Emil pro sportující handicapované děti, jehož je patronem.

S paralympionikem Jiřím Ježkem na autogramiádě na podporu nadakčního fondu Emil pro sportující handicapované děti, jehož je patronem.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Čím vás žena obvykle zaujme? Čeho si všímáte jako první?

Rovnou si jí všimnu celé. Dokážu to. Prostě rovnou ji vidím kompletní. Lituji chlapy, co před sebou vidí jen prsa, zadek, nohy... Mluvící prsa, to by mě asi vyděsilo.

Která herečka je pro vás prototypem přitažlivosti?

Ivanka Chýlková. Přitahuje mě víc než Země. A to je co říct.

Proč si myslíte, že jste přitažlivý pro ženy vy?

Myslím si, že je to kec.

Má vaše popularita na Slovensku jiné rozměry než tady?

Ano, jsem tam jen „polodomácí“, takže se ke mně chovají nepoměrně slušněji a uctivěji. Asi jako my ke slovenským osobnostem. Slovenský bulvár dohromady o mě a mé rodině zatím nenapsal tolik prolhaného hnisu jako v Česku samotné pidlooké vydavatelství Bauermedia.

Jeden jejich časopis nedávno investigativně odhalil, že se nejen nekontrolovaně škrábete, ale rovněž nervózně poklepáváte nohou. Pomozte s dalšími postřehy o sobě.

Nedávno přišel Poblitý svět s umělým oplodněním... Komerční lež. Živí se lží! Nejsem nějaký Skopalík, ředitel vydavatelství Bauermedia, abych s Ivankou musel na umělé oplodňování. Umím oplodnit pohledem, když na to přijde... Teda, aspoň jsem kdysi uměl.

To si tedy koledujete o seriál článků o tom, jak jste svedl a hanebně opustil celou plejádu žen.

Toho se nebojím.

Uvidíme vás v nějaké filmové roli?

Nesnáším filmování, ale občas mě něco strhne. Teď například film Tři sezóny v pekle. Pěkný scénář, důvěryhodný režisér.

Prince si zahrál jedinkrát: v roce 1977 v humorné pohádce režiséra Václava Vorlíčka Jak se budí princezny.

Prince si zahrál jedinkrát: v roce 1977 v humorné pohádce režiséra Václava Vorlíčka Jak se budí princezny.

FOTO: archiv, Právo

Koho ve filmu, inspirovaném osudy mladého Egona Bondyho, hrajete?

Pána, který se jmenuje Jan Lukáš. Je to víceméně kladná postava. Proto mi ji také režisér Tomáš Mašín svěřil.

Je vaše moderátorská popularita magnetem nebo odpuzovačem filmových nabídek?

Spíš magnetem. Osobně to ale považuji za omyl. Jsem provařený jako komik talkshow, takže autentičnost mé postavy je - podle mě - ohrožena. Nejsem si jistý, jestli je v Česku někdo, koho zná tolik lidí tak důvěrně jako mě. Znají mé názory, manýry, chování, nevědomosti, vědomosti, nedostatky i klady. Z Uvolněte se. Herce znají jenom z rolí, politiky z politiky, novináře z textů či názorů. Ale mě znají ti, co se na to dívají, důkladně. Leckteré příbuzné tak dobře neznají. A teď najednou se na plátně objevím třeba jako farář... Divný, ne? Ačkoli faráře mi nikdo nenabízel. Spíš čerty.

Žena, která objevila Krause
Prince si zahrál jedinkrát: v roce 1977 v humorné pohádce režiséra Václava Vorlíčka Jak se budí princezny.

Dramaturgyně Simona Matásková spolupracuje s Krausem již 11 let.

FOTO: archiv, Právo

Pracují spolu 11 let a stále si vykají. „Zvlášť roztomilé to vykání je, když se hádáme,“ směje se dramaturgyně Uvolněte se, prosím Simona Matásková. „S Honzou je příjemné hádání, protože vás to posouvá dál. Navíc on je ten, komu nedělá potíž udělat ten první vstřícný krok a obrátit to v legraci.“

Poznali se na Primě, kde Simona připravovala talkshow Sauna. Když se hledal moderátor, vzpomněla si na Jana Krause. „Znala jsem ho díky prvnímu manželovi z divadla, kde spolu hráli. Došlo mi, že to by mohl být ten správný člověk,“ vzpomíná na dobu před jedenácti lety. Pak spolu odešli do České televize, kde dělali talkshow Přesčas a Občan Kraus. Před pěti lety začalo Uvolněte se, prosím a 17. listopadu budou natáčet už dvoustý díl. „Tenhle pořad stojí a padá s Janem Krausem,“ tvrdí. „Je prostě pro tenhle druh pořadu ten pravý.“

Za vlastnost, kterou na něm nejvíc obdivuje, označuje statečnost. „Honza mě naučil, jak se nebát,“ oceňuje Matásková. „Nebát se rozhodnout, i když udělám chybu.“ Nad otázkou, koho by do pořadu nikdy nepozvala, protože by ho Jan Kraus nechtěl, váhá. „V životě mi něco takového neřekl a vím, že ani neřekne. Já jen dopředu vím, co by se dělo a jak by to dopadlo. Chcete-li nějaké konkrétní jméno, tak třeba vím, že v Uvolněte nikdy nebude Ivan Langer. Žádný seznam ale neexistuje.

Jsem vděčná České televizi, že nám do výběru hostů nikdo nemluví. Škoda jen, že v létě nastala při reprízách ta chyba v komunikaci,“ podotýká. A koho naopak do pořadu dlouho zve, ale dosud se to nepodařilo? „Dlouho se už těším na Karla Gotta,“ odpovídá diplomaticky. „Mnohokrát slíbil účast Pavel Bém, ale ve finále vždycky zavolal někdo z jeho sekretariátu a odvolal to.“