„Přivandrovalce“ z měst, zejména Pražáky, však ne vždy a rozhodně ne všude rádi vidí, natož vítají s otevřenou náručí. Například pro Jana Boháče, jednoho ze zakladatelů divadla Sklep a majitele hotelu v jihočeských Slavonicích, se přerod z obyvatele stověžaté matičky v jihočeského hostinského neobešel nejen bez počátečního chladu Slavonických a nutnosti prolomit ledy, ale ani bez proměny v novodobého Ferdu mravence. Jako on totiž dělá práce všeho druhu.

„Jsem restauratér, hoteliér, keramik, údržbář a občasný spisovatel," říká. Ke kladným stránkám svého přesunu na jih počítá fakt, že si tam našel ženu a že s pražskými kamarády se teď paradoxně vídá více než dřív. Jezdí totiž za ním do jeho hospůdky.

Pochvaluje si i zdejší nově vzniklou „přistěhovatelskou“ komunitu lehce intelektuálského ražení, oceňuje však hlavně fakt, že ve Slavonicích se dá všude dojít pěšky, že má zásadně více času a chodí méně na večírky. Přesto uznává, že některé věci jsou tu těžko k sehnání a pro většinu místních ze starší generace už navždy zůstane oním nevítaným přivandrovalcem.

Velkorysost, odvaha, arogance

Mnozí lidé z venkova, chcete-li z regionů, vnímají Pražáky a obecně obyvatele z velkých měst spíše negativně, přestože zásadní rozdíl mezi nimi a starousedlíky – tedy pokud jde o slušnost a poctivost – nejspíš není.

Možná lze vypozorovat odlišnost pokud jde o velkorysost a odvahu, ale také aroganci. „Lidé v regionech mají měné příležitostí ztratit slušnost,“ říká na webu http://www.nalozmetoprazakum.cz/ Zuzana Semerádová, která v roce 2002 odešla z Prahy do Malé Úpy, kde provozuje komplex dětských penzionů.

„Myslím si, že to souvisí s absencí anonymity, která je v Praze veliká, a negativně ovlivňuje i komunikaci mezi lidmi a jejich vzájemné vztahy.“

I život na venkově má své nevýhody

Venkovany nejvíce trápí horší možnost uplatnit se na trhu práce v kontextu s dosaženou kvalifikací, horší dopravní obslužnost a méně komfortní infrastrukturu. Přesto se kvantum těch, kdo míří na středočeský a jiný venkov, zvětšuje. Chce to samozřejmě nejen odpovídající životní filozofii, která počítá s poněkud méně chaotickým způsobem existence, ale také s určitou odvahou.

Obcím, které „přistěhovalce“ přijmou pod svá křídla, často novousedlíci přinesou nejen oživení místního života, ale také spoustu nápadů a leckdy i nezanedbatelné finanční zdroje.

Kam míří Pražáci

Nejvíce se Pražáci stěhují do Středočeského kraje, který pro hlavní město znamená tradiční rekreační a bytové zázemí. Tyto dva celky jsou navíc intenzivně propojeny i prostřednictvím trhu práce a dopravou.

Nové domovy nacházejí hlavně v okresech Praha-východ a Praha-západ, tedy v metropolitní oblasti, stále častěji bodují i Nymburk, Mělník, Kladno, Benešov a Beroun, Kolín, Příbram a Rakovník.

Migrace však výrazně zesiluje směrem do jižních Čech, poměrně často Pražáci nacházejí nová působiště také na Plzeňsku. Hodně lidí se z hlavního města v poslední době vystěhovalo i do Královéhradeckého kraje, ovšem za uplynulý rok statistiky zaznamenaly růst počtu vystěhovalých do všech 14 krajů.

Pokud jde o věk, týká se migrace z Prahy do regionů hlavně mladých rodin s dětmi a seniorů v důchodovém věku.

Hlavní město má sice pro život celou řadu negativ, ale také spoustu příjemných stránek, bez nichž si život nedokáže představit každý. Aby člověk zamířil na „venkov“, nestačí si vybrat místo krásné a půvabné, ale takové, kde se ani po čase nebude nudit. Kde najde přátele, možnost
uplatnění i trávení volného času.