"Ještě světlý stín pod obočí a můžete na přednášku," řekla kosmetička Adéla Sukalovská. Před chvíli protrhala klientce obočí, obarvila jí řasy, nanesla make-up a leskem podtrhla rty. Zkrášlovaná se spokojeně usmívá. I přesto, že se v zrcadle nevidí. Je totiž nevidomá.

„Chodím k Adéle pravidelně,“ svěřila se Barbora Stiborová v podkrovní místnosti pražského Tyflocentra, která jednou za čtrnáct dní navštěvuje kosmetický salon. Barbora je studentkou třetího ročníku pražské právnické fakulty. Patří k nevidomým ženám, které k Adéle docházejí na ošetření pleti, radí se o líčení, nebo se nechají zkrášlovat pro různé slavnostní příležitosti.

Kosmetické rady nevidomým jsou zdarma

„Všechny ženy se chtějí líbit,“ shrnula Sukalovská. Nápad nějak pomoci nevidomým s vizáží se zrodil v její hlavě před pěti lety. Od té doby klientela salonu v Tyflocentru narostla na desítky. Chodí mladé dívky i seniorky.

Do rukou šikovné kosmetičky se svěřují pro lepší osobní pocit. Ta jim nejčastěji barví řasy, trhá chloupky kolem úst a nanáší make-up. Služby poskytuje zdarma.

 

„Krok za krokem jsme zkoušely jak nanést make-up nebo jak namalovat rty,“kosmetička Adéla Sukalovská

Při vzpomínaní na začátky Sukalovská přiznala, že nejtěžší bylo naučit se jemně sdělovat kritiku ke vzhledu žen, aby je zbytečně nezraňovala. Po navázání oboustranné důvěry společně hledaly cesty, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku.

Pilování speciálních postupů v líčení trvalo téměř rok. „Krok za krokem jsme zkoušely, jak nanést make-up nebo jak namalovat rty,“ popisuje. K zapamatování technik přesného krášlení nyní zpravidla používá dvě poučky. Make-up na obličeji roztírejte stejně jako krém, rtěnku nanášejte na spodní ret a na horní ji jen obtiskněte.

Ruce nevidomých rady zvládají poměrně rychle, i když vše záleží, podobně jako u takzvaně zdravých klientek, na šikovnosti a cviku.

Nejlehčí je rtěnka, nejtěžší make-up

Práci Sukalovské usnadňuje i skutečnost, že nejedna klientka se pravidelně líčila či se o to alespoň pokoušela ještě před první návštěvou salonu. Patří k nim i Barbora Stiborová, které služby kosmetičky doporučila kamarádka.

S těžkou vadou zraku se studentka práv narodila. Se zvětšovacími pomůckami je sice schopná přečíst si s námahou a pomalu dopis, ale na detaily jemného líčení to nestačí.

„Něco málo mě kdysi naučila máma,“ prozradila. Sama začala s malováním v devatenácti letech. V přesnosti jí slouží jen paměť, zrak nevyužívá.

Pro Adélu Sukalovskou bylo nejtěžší naučit se jemně sdělovat ženám kritiku k jejich vzhledu, aby je zbytečně nezraňovala. A že se jí to daří, jen dokazuje skutečnost, že nevidomá Barbora Stiborová k ní chodí pravidelně.

Pro Adélu Sukalovskou bylo nejtěžší naučit se jemně sdělovat ženám kritiku k jejich vzhledu, aby je zbytečně nezraňovala. A že se jí to daří, jen dokazuje skutečnost, že nevidomá Barbora Stiborová k ní chodí pravidelně.
FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Nejlehčí je rtěnka, nejtěžší make-up. Při jeho nanášení si musím dát důkladně vlasy z čela, abych je nezašpinila. I když se mi vše povede, jak má, nějak si ještě nejsem jistá, že to zvládám,“ sdělila Stiborová.

Dodala, že kvůli tomu prosí o kontrolu vizáže před odchodem z domu blízké. Během dne se ještě ptá občas přátel, zda nemá v obličeji něco rozmazaného.

Pomáhá permanentní make-up

Průměrné sezení v salónu trvá nejméně půl hodiny. Použití barev líčidel se řídí obvyklými pravidly. Rozhodují linie tváře a barva oděvů, které si pro ženy ten den zvolí.

„Některé rysy v obličeji není třeba zvýrazňovat. Má-li klientka oční vadu, soustředím se na její rty, na kvalitní make-up,“ prozradila kosmetička.

Dodala, že mezi zákaznicemi má i skutečné mistryně, jež jsou schopné samy používat řasenku. „To už je umění, ale jde to, když mají nějaký zbytek zraku. Ostatním ke zvýraznění očí pomůže nanesení permanentní barvy řas, vydrží asi měsíc,“ konstatuje.

Drobnou nedokonalost v líčení jako profesionálka odpouští, podle ní podtrhuje osobnost.
Do budoucna sní o rozšíření služeb pro nevidomé ženy po celé republice. Kolegyním kosmetičkám načerpané znalosti ráda předá.