Proč děláte tolik oborů?

Protože mi život přináší příležitosti a já toho od jisté doby využívám.

Od které doby?

V roce 1994 jsem dostal nabídku, abych účinkoval v muzikálu Jesus Christ Superstar, ale tehdy jsem měl svoji první známější kapelu Dorota B. B. (black blond), byli jsme kompaktní partička, tak jsem odmítl. To jsem byl mladý kluk. Teď beru, co mi přijde pod ruku. Je to zdroj obživy. Všechno mi docela jde. Už neodmítám. 

Takže svého rozhodnutí litujete?

Mrzí mě to, protože Ježíš je krásná věc a také bych byl teď známější. To je pro zpěváka důležité. Tehdy jsem měl zpívat Piláta a Jidáše a dokonce se mluvilo i o Ježíši.

Čím se cítíte nejvíc?

Asi zpěvákem. To mám po mamince Evě, která je jazzová zpěvačka. Hodně o ni usilovala například Jana Koubková. Ale taky rád píšu texty a písní jsem složil tolik, že je ani nespočítám.

V kolika kapelách hrajete?

Novinkou je, že jsem v dubnu začal hrát s původně dívčí kapelou Gaia Mesiah. Dále hraji v rockové kapele WAW!?, i když snad jen čtyřikrát do roka a máme jednu, bohužel shodou neblahých okolností, nikdy nevydanou desku. Chtěl bych ji ještě nějak dostat k lidem, protože za to rozhodně stojí. Už proto, že je po všech stránkách naprosto dotažená a díky věhlasnému zvukaři a producentovi Pavlovi Větrovcovi ml. taky mimořádně nadupaná. Snad ještě přijde její čas.

Plavalaguna, Autsider a Dorota B. B. už skončily v propadlišti dějin. S Jiřím Chlumeckým a Honzou Kolářem se ve volných chvílích, kterých je na všech stranách opravdu velmi málo, pokoušíme o reunion kultovní kapely ZOO, kde dříve zpíval Jan Kalousek. Což se děje zhruba rok a bohužel to ještě, zdá se, nějaký čásek potrvá. První opravdovější skupinu jsem spoluzakládal v devatenácti letech. Jmenovala se Božská těla a vyhráli jsme s ní tehdy nějakou soutěž, protože jsme byli ze všech nejšílenější. To jsem byl zrovna čerstvě ženatý a narodila se dcera.

Cože?

Ano, v roce 1988, když mi bylo devatenáct, se narodila Veronika. Byli jsme s bývalou ženou taková ta totalitní sídlištní láska. Tehdy všichni hrozně spěchali s dětmi, aby dostali byty, a my jsme byli jedni z nejrychlejších. Byla to servírka, a pro ty jsem měl vždycky slabost.

Viktor Dyk jako producent CD skupiny Verona

:.Viktor Dyk jako producent CD skupiny Verona FOTO: Profimedia

Které nástroje ovládáte?

Hraju na piáno, na kytaru, nejradši mám baskytaru, perkuse a tak. Trošku jsem zkoušel trumpetu, ale mám špatný nátisk a v tomto případě žádnou trpělivost. S trumpetou je na tom líp Vašek Bárta, kolega z divadla Ta Fantastika, ale taky je o pár desítek let mladší.

Píšete také filmovou a reklamní muziku. Co třeba?

Teď píšu hudbu k původnímu celovečernímu filmu, bude to akční thriller s názvem Verdikt osudu. Jsem zároveň i spoluautorem námětu a scénáře. Hlavní roli jsme nabídli právě Vaškovi Bártovi - je v ní skvělý. Dál by v tom měli hrát například Vojta Kotek, Martin Písařík, Karel Dobrý a další vynikající lidé a herci. To vše v režii Hynka Čermáka. Točit začínáme v létě a odpremiérovat bychom to chtěli na jaře 2010.

Už dřív jsem spolupracoval na hudbě k filmům Snowboarďáci, Ro(c)k podvraťáků, otextoval jsem a nazpíval titulní píseň k filmu Bestiář. Jinak vyrábím reklamní spoty pro rádia, zatímco dostat se k hudbě pro televizní reklamu je dost obtížné.

Vaše maminka zpívá a otec Vojtěch je muzikant…

…a skladatel, aranžér, kapelník, byl 44 let v Československém rozhlase, 17 let byl hudebním zvukovým mistrem v karlínském Studiu A. S maminkou měli společnou kapelu Jazz Orfeus. Byl bych rád, kdyby se jim povedlo ji ještě alespoň na občasná hraní obnovit - jsou vážně dobří. Mám ještě o téměř šest let mladšího bratra Daniela, ten hraje skvěle na bicí.

Jak to u vás doma vypadalo?

Bydleli jsme na krásném místě pod Vyšehradem, v Neklanově ulici, a celá tátova kapela u nás o víkendech zkoušela. V tom jsem vyrůstal. Pak nám dům kvůli parkovišti zbourali a přestěhovali nás na pražské sídliště Ďáblice.

Jaký jste byl jako malý kluk?

Prý strašně hodný, jen jsem pořád lezl po piáně, protože jsem viděl tátu, jak skládá. Od rána do večera chodil pracovat do rozhlasu a po večerech a po nocích psal aranže a skládal nebo koncertoval s kapelou. Maminka - vyučená zlatnice - je moc šikovná na spoustu věcí, ale nejlepší je ve zpívání. Já jsem chtěl být nejprve popelářem, pak kosmonautem a až teprve potom muzikantem.

Jste příbuzný s hercem a zpěvákem skupiny Night -Work Vojtěchem Dykem?

To je můj bratranec, je to syn tatínkovy nejmladší sestry Věry. Vojtu jsem doporučil na konkurz do muzikálu Obraz Doriana Graye do Divadla Ta Fantastika, to už měl za sebou několik let účinkování v Semaforu, kde začínal někdy v patnácti letech.

Nevadí vám, že si vás lidé pletou?

Mně je to úplně jedno. Je mi čtyřicet a veškeré ambice jsem pohřbil. Nepodařilo se mi dotáhnout do konce už tři desky, to jsou tak čtyři roky života a nic. Vojta je o generaci mladší, získal díky svým schopnostem stálé angažmá v Národním divadle a je neuvěřitelně muzikální.

Oba jste prasynovci slavného Viktora Dyka, literáta, anarchisty, odpůrce Masaryka, poslance, senátora, který seděl ve vězení, narodil se na Silvestra a zemřel na mrtvici při koupání v Jugoslávii. Cítíte s ním nějaké propojení?

V době, kdy jsem koketoval s nějakými drogami, se mi to občas stávalo, ale spíš než propojení to byla sebestřednost. Nicméně nějaké básnické geny v sobě mám, tatínek psal mimo hudbu také texty. Rebelování mám už za sebou v kapele Dorota B. B., pak mě zklidnily děti. Ve vězení jsem zatím nebyl a v moři mě to snad taky neklepne. Nemůžu říct, že bych byl lehkovážný, spíš si naopak v životě vždycky vybírám těžší cestu.

Co tím myslíte?

Zamiloval jsem se do Ivanky (herečky a zpěvačky Ivany Jirešové - pozn. red.) a cítil jsem, že to nebude snadné, protože chodila v té době s někým jiným. Pak s ním byla těhotná a dopadlo to všechno tak, že jsme se vzali loni v únoru a vychováváme spolu Ivančinu čtyřletou dceru Sofinku. Zatím, díky nepochopitelnému verdiktu soudu, tedy pouze střídavě ve čtrnáctidenních periodách, ale jelikož je pro malou nastalá situace naprosto nevhodná, doufáme, že se to v jejím zájmu brzy změní.

Seznámili jste se v Ta Fantastice v roce 2003 při Excaliburu, kde jste oba zpívali. Co vám ten vztah dává?

Ivanka mě hodně zklidnila. Je to křehká a zároveň velice silná žena. Sílu čerpá - mimo mě tedy - hlavně z cvičení jógy, což ji v nelehkém bytí hodně posiluje. Ctí nade vše svou rodinu, má ráda pevné kořeny a jistoty.

Nerozšíříte rod Dyků o dalšího potomka?

Teď určitě ne, snad přijde vhodnější doba. Ale kdybych měl ještě někdy syna, byl by to Viktor. Když už jsem nositelem toho krásného jména, rád bych tradici udržel. Pokud mě ovšem nepředběhne Vojta.

Který byl váš první muzikál?

První byla role Lancelota v Excaliburu, hrajeme to už pátou sezónu. Následoval onen Obraz Doriana Graye, představení Láska je láska a skvělý muzikál s hudbou Vaška Bárty - Němcová! Divadlo Ta Fantastika se stalo loni repertoárovou scénou, kde se hraje mimo černé divadlo a muzikálů také skvělá činohra.

Manželé Viktor Dyk a Ivana Jirešová

:.Manželé Viktor Dyk a Ivana Jirešová budou možná brzy k vidění společně v jednom novém muzikálu. FOTO: Profimedia

Ta vás neláká?

Činohra mě začala bavit díky režisérům Vladimírovi Morávkovi a Jiřímu Pokornému. Otevřeli mi cestu při zkoušení našich představení, ale nejvíc mi na začátku pomohl kamarád a kolega Honza Zadražil, neuvěřitelný herec a člověk. Dává vždy do herectví veškerou svou energii, na což jsem byl do té doby zvyklý pouze z živých koncertů těch lepších kapel. Dělal mi zrcadlo a pak mi vždycky říkal, co dělám na jevišti špatně a čeho bych se měl úplně vyvarovat. Díky, snažím se..!

Viděla jsem vás v rockové opeře Antigona v pražském Divadle v Dlouhé. Tam se tedy nešetříte!

Já jsem taky zvyklý dávat do živého provedení čehokoli vše, co si daná věc zaslouží. To je fakt. A Antigona? Jsem z toho úplně nadšený. To je tak živelná, živočišná (díky skvělé kapele přímo na jevišti) a navíc původní věc, ve které jsem dostal možnost naplnit roli despotického vládce Kreonta, že si to opravdu velmi užívám!

Je to pro mě uvnitř taková kompenzace za „Ježíše“. Těžké představení s živou kapelou, občas s námi zpívá sopranistka Eva Urbanová. Antigona je mým současným ventilem veškerých negativních energií, které v sobě mám. Funguje to trochu jako autoterapie. Jsem potom vždycky vyrovnanější a nemusím blbnout jinde.

Co chystáte dál?

Kromě moře práce okolo našeho filmu a hraní v divadle ještě s Peterem Fiderem a Markétou Jakšlovou připravujeme k vydání první exportní album jejich Verony, pak produkuji první singl Martině Pártlové z X-Factoru a pár dalších věcí si ještě ponechám. Snad ještě zajímavost - byli jsme s mou Ivankou osloveni k účinkování v jednom novém muzikálovém projektu, kde bychom měli ztvárnit hlavní role. Název bohužel prozradit nemohu, i když už bych hrozně rád. Zatím snad jen to, že autorkami jsou dvě sympatické slečny, oba nás to velmi zaujalo a doufáme, že to dobře dopadne.

Sólovou desku nepřipravujete?

Tu připravuji už asi deset let. Letos se mi to opět nepodaří, spíš se to přerodí v soundtrack k „Verdiktu“. Materiálu mám dost.

A co filmové role? Nějak se vám vyhýbají…

To víte, že bych si rád zahrál, nejradši zápornou roli, ale zatím mi to nikdo nenabídl a sám si to ve vlastním filmu nabízet nechci. Byl jsem párkrát pozván do několika nezávislých snímků a nedávno jsem si zahrál v klipu k písničce „Vo da tvá“, kterou zpívám a která je součástí sólového alba Oldy Krej čov se, jinak kytaristy Monkey Business a jeho hostů.

Jak jste oslavil nedávné čtyřicátiny?

Narozeniny nikdy moc neslavím, stejně jako konec roku a přechod do roku následujícího. Zasáhl mě ale přechod do nového milénia, to jsem trochu cítil, že se něco děje. Jenže to možná bylo v té době ve spojitosti s lehkými drogami. Výročí beru jako čísla a nepřikládám tomu žádnou váhu.

Máte nějaké přání?

Přál bych si, aby se k sobě lidi chovali slušně. Strašně mi vadí bezohlednost.