Jste sice na mateřské dovolené, ale v kinech a v televizi vás vidíme pořád hodně často.

To jsou věci z roku 2007, kdy jsem natočila čtyři filmy a také něco do televize. Teď na to došla řada.

V psychologickém cyklu Soukromé pasti jste například hrála třicetiletou ženu, která dala přednost kariéře a šla na potrat. Jak se to hraje, když jste ve skutečnosti pravý opak?

Postavě jsem rozuměla, ale její postoj mi blízký není, což dokazuji, protože mám dvě děti. Ale neodsuzuji to, ať si každý dělá, co chce. S režisérkou jsem probírala, jestli to ženy opravdu tak mají, a ona mě přesvědčovala, že ano. Jen pro mě bylo těžké je lidsky pochopit. O to víc mě ale role zajímala, jde o nové emoce.

V trojdílném televizním filmu Vlna jste se objevila vloni po boku Jiřího Bartošky. Jak jste s ním vycházela?

Výborně. Barťák je Barťák. To je opravdu bard. Je s ním obrovská legrace, takže mě filmování moc bavilo. Po narození dítěte, tehdy Fandy, jsem natáčení snášela špatně, protože třeba dvě hodiny sedíte a pořád na něco čekáte. Říkala jsem si, že jsem mohla být se synem nebo doma něco udělat. Když vám pauzy někdo vyplní srandou nebo se něco zajímavého dozvíte, tak se to dá. A to naštěstí Jirka Bartoška umí.

Umí to i Oldřich Kaiser, s kterým jste hrála v loňské trilogii Opravdová láska?

Aby Olda nebavil o pauzách! Samozřejmě někdy taky zaleze, ale jinak je to bavič a hrozně zajímavý člověk, obrovský cestovatel, vypráví historky ze svých cest, úžasné poznatky. Ale hlavně je nevyzpytatelný hráč, s ním musíte být neustále ve střehu, protože nikdy nevíte, co vám vyvede.

S Annou Geislerovou ve filmu Medvídek (2007) režiséra Jana Hřebejka.:.S Annou Geislerovou ve filmu Medvídek (2007) režiséra Jana Hřebejka.

Vy ale také ráda cestujete, že?

Procestovala jsem celé těhotenství. Buď sama s Fandou, nebo i s mužem. Odjeli jsme například na Ukrajinu za tátou a bratrem, letěli jsme na Srí Lanku, pak do Thajska, po porodu jsme byli všichni měsíc u maminky v Jihoafrické republice.

Jak tam bylo?

Jako když odjedete k mamince a nemusíte se o nic starat, jen kojíte miminko a všichni kolem vás poskakují. Navíc tam je každý den krásně, třicet stupňů tepla, koupete se, jíte samé dobroty, nečtete noviny, máte vypnutý mobil, úplně se odtrhnete od světa, kde fungujete normálně.

Máte teď, když se pomalu začínáte vracet do práce, nějakou aktuální filmovou nabídku?

Mám nějaké nabídky na televizní filmy, ale zatím nebudu točit nic. Od ledna připravujeme taneční představení a na to se chci soustředit.

Budete zase tančit?

Nejen tančit. Když jsem letěla s naším Fandou na Srí Lanku, vzala jsem si s sebou povídky dánského spisovatele Petera Hoega Příběhy jedné noci. Našla jsem tam jednu krásnou o tanci. Tehdy ve mně ještě dožívalo StarDance. Je to o tom, co tanec pro tanečníka znamená, jak jsou vlastně opuštění, protože pořád trénují a znají jenom dril. A je to také o lásce. Tak jsme se s režisérem Peterem Butkem dohodli, že to uděláme.

V představení se mnou hraje Martin Hofmann a tančí s námi Petr Čadek, který připravuje i choreografii. Takže nám zase začaly tréninky. V únoru nazkoušíme činohru a v dubnu by měla být premiéra v Divadle Ponec.

Taťána Vilhelmová s tanečním partnerem Petrem Čadkem ve finále Stardance II.:.Taťána Vilhelmová s tanečním partnerem Petrem Čadkem ve finále Stardance II.foto: Právo/Petr Hloušek

Do divadla jste se ale vrátila už loni. V listopadu jste začala v Černé labuti tragikomedii Alexeje Gelmana Zhasněte lampióny. Kdo vás vytáhl na pódium?

Já sama. Tohle představení jsem hrála až do března loňského roku a slíbila jsem, že se brzy vrátím. Režisér Peter Butko koupil práva na hru těsně předtím, než jsem otěhotněla s Františkem. Tak na mě čekali. Po dvou a půl roce jsem nastoupila zpátky, odehrála jsem pět představení a byla jsem znovu těhotná s Cyrilem, tak to zase stáhli. Teď, abych nebyla za nezodpovědnou, jsem se rychle vrátila.

Jsou to vždycky jen tři večery v měsíci. A dvakrát do měsíce hrajeme v Bratislavě na lodi, kde je postavená komorní scéna. Můj herecký partner Marian Miezga je členem Divadla Astorka. Bývá vyprodáno.

Jak to po té pauze šlo?

Žádný velký šok se nekonal. Pokaždé se těším. Ty večery mají řád, svůj rytmus, což je po dnech, kdy doma nemůžete nic plánovat ani předpokládat, vítaná změna.

Představení si opravdu užíváte, i když téma také není z vašeho života.

Mám roli opuštěné ženy, která nechce být sama, a tak krouží kolem mužů. Mnoho diváků říká, že se v představení vidí, a přitom to hrajeme s velkou nadsázkou. Člověk se občas dostává do situací, kdy dělá zběsilé věci. Já jsem kdysi také jednu dobu byla sama. Když je ale sama mladá holka, je to něco jiného než osamělá paní s děckem.

Tatiana Vilhelmová:.Tatiana Vilhelmová se teď chce především věnovat své rodině ...

Vyhovuje vám tak blízký kontakt s lidmi? V Černé labuti hrajete téměř mezi diváky.

Mám to ráda, jsem na kontakt s lidmi zvyklá z Dejvického divadla.

Kdy se tam vrátíte?

V Dejvicích budu zkoušet novou věc až od příští sezóny, tak jsme se dohodli. Sice za Zuzku Stivínovou, která odjíždí pryč, jedno představení přeberu, ale jinak chci být co nejvíc doma.

Vrátila jste se i k dabování?

Ano, dabing mám moc ráda. Poprvé jsem namlouvala roli Oleanny ze stejnojmenného britského dramatu, když mi bylo šestnáct. Docela mi to šlo. Teď jsem začala dabovat pokračování výborného amerického seriálu Dharma a Greg. Je to docela těžké, protože Jenna Elfmanová, která hraje Dharmu, je vynikající komička, pořád mění polohy. Televize Nova koupila další díly. Z toho jsem nadšená. První díly jsme dabovali už před deseti lety.

Je vás také slyšet v rozhlasových hrách.

Rozhlasové hry miluju, protože rozvíjejí fantazii. Poslouchali jsme je hlavně u babičky na chalupě. Tam byl pořád puštěný dráťák. Ve studiu se setkávám s herci, kteří mají ještě techniku staré školy, baví mě je pozorovat. Je to komorní, pečlivá práce, kterou mám ráda.

Zajdete někdy ke kamarádce Anně Geislerové do její cukrárny na Malvazinkách?

Jo, to víte, že jo.

Neinspirovala se filmem Medvídek, kde také byla spolumajitelkou cukrárny?

To byla shoda náhod. Už před deseti lety jsme si říkaly, že si otevřeme buď květinářství, nebo cukrárnu. Aňa to udělala. Je tam příjemně, scházejí se u ní kamarádi, má tam koutek pro děti. Když u ní jsem, pozoruju, jak Aňa obsluhuje, jak všechno zařizuje. Ani si nepokecáme, ona pořád telefonuje. Je neuvěřitelná obchodnice, má organizační talent. Na našem Vánočním bazaru, kde vybíráme věci na charitu, smlouvá ceny. To bychom já ani kolega Peter Butko nedokázali.

Ve filmu Milana Cieslara Duše jako kaviár (2004) s Filipem Blažkem.:.Ve filmu Milana Cieslara Duše jako kaviár (2004) s Filipem Blažkem.

Jak se teď jako matka dvou dětí cítíte?

Mám s nimi príma obyčejný život. Před rokem po StarDance jsem všeho měla až nad hlavu, celý ten humbuk kolem mi přišel přehnaný. Uvědomila jsem si, že do toho světa moc nepatřím. Pro mě to je příliš velký šoubyznys.

Teď si užívám toho, jak je krásné být doma, mít pravidelný režim, dělám si v klidu svoje věci, těším se na taneční představení. Je pro mě hodně důležité. Už čtyři roky jsem v divadle nedělala něco nového a začalo se mi hodně stýskat. Tohle představení jsme si sami vymysleli, upravili, můj muž nám shání peníze. Je to náš domácí podnik. K tomu všemu se starám o ty své tři chlapíky.

Foto: Marie Votavová, Lenka Hatašová, Milan Ležák, TV Nova, Kirké, Černá labuť