Štěpánka tohle přísloví potvrzuje. Její úspěch přišel ve třiceti a nečekaně. Do konkurzu ji přihlásila personální ředitelka. Ještě před dvěma lety pracovala v Seznamu.cz jako asistentka ředitele obchodní služby. Teď tam řídí tým, díky kterému na internetu nakupují statisíce lidí.

Opisovala od spolužáků

„Na to, abych projekt zboží.cz vymyslela, jsem měla čtrnáct dní. První týden mě nenapadlo nic, přitom jsem ale nemohla myslet na nic jiného. Přítel na mě mluvil a já mlčela. Nereagovala jsem, když se ptal, jestli mám hlad nebo žízeň. A pak jsem šla od babičky a najednou mě napadlo, jak by měla služba vypadat. Hodila jsem to na papír a vyhrála.

Tehdy byl v aktivním vedení Seznamu ještě Ivo Lukačovič (zakladatel portálu, pozn. red.), byla to jeho volba a já jsem ráda,“ říká autorka návrhu na vyhledávací službu, kterou s programátory pořád vylepšují. Mezi 160 000 klienty denně jsou možná i někteří Štěpánčini kantoři ze střední školy, na které ji výpočetní technika vůbec nebavila.

„Moc mi ten předmět nesedl. Psali jsme nějaké příkazy do sešitu, s počítačem jsme se téměř neviděli. Válčila jsem s tím dva roky,“ přiznává. I to, že příkazy od spolužáků opisovala při písemkách. Dnes by z ní učitelé, kteří navštěvují server, kde mohou nejen nakupovat, ale také porovnávat zboží podle různých kritérií včetně cen, měli radost.

Štěpánka Kovaříková:.Štěpánka Kovaříková je v práci mezi téměř samými muži spokojená.foto: Právo/Michaela Feuereislová

S kolegy si rozumí

Štěpánka spolupracuje především s muži. „Rozumím si s nimi,“ směje se otázce, jak se jí s nimi dělá. „IT programátoři jsou zvláštní skupinka. Introverti. Dostat se jim pod kůži je někdy těžší. Někteří se tváří důležitě, člověk je musí trochu překřičet,“ říká upřímně.

Ale vychází s nimi dobře, jistě i díky tomu, že umí používat ženské zbraně. „Muži mají rádi ženy, a když to žena ví a dokáže se třeba zajímavě obléknout a použít takové ty ženské věcičky, mužský to baští,“ prozrazuje své finty. „Chlapi mají svoje a ženy taky, proč bych se měla bránit ženskosti?“ dodává.

A to je prý povahou napůl technokrat. „Mám ráda pořádek v penězích, v administrativě, ale nejsem suchar. Někdy je třeba polevit, protože obchod funguje díky dohodě a vzájemným ústupkům.“

Praxe v supermarketu

Jak se maturantka z ekonomky dostala do Seznamu? Na inzerát. Asi půl roku předtím byla fakturantkou. „To mě nebavilo, brala jsem tu práci jako přestupní stanici, než si najdu něco, co mi bude vyhovovat.“

Otrkávala se předtím i v supermarketu, kam chodila už jako studentka na brigády, a to prý tak usilovně, že si nestačila najít místo. Po maturitě tam asi rok dělala na různých pozicích. I jako vedoucí pokladní.

Nebylo to však ono, hledala dál. Líbilo se jí v jednom uměleckém muzeu, kde se vypracovala na vedoucí obchůdku se suvenýry. „Ale neshodla jsem se s nadřízenou, neboť jsme měly každá jiný pohled na obchod, takže jsem odešla. A jsem ráda.

Teď jsem fakt spokojená. Práce mě baví, ale nejsem workoholik.“ Práci zvládá v pracovní době a má čas i na přítele, sestru, maminku a na sport. „K němu nás vedla mamka, hrála závodně volejbal, ale dcery přihlásila do národní házené.

Maminka byla rozvedená a vychovala nás se sestrou k práci. Když jsme chtěly značkové džíny, neexistovalo ,mami, kup nám‘, ale ,vydělejte si na ně‘. Tak jsme brigádničily.“ Se sestrou si Štěpánka rozumí pořád. Dokonce se za ní po letech vrátila do týmu národní házené, který v jednadvaceti opustila.

Národní házenou hraje Štěpánka Kovaříková za Spartak Modřany Praha.:.Národní házenou hraje Štěpánka Kovaříková za Spartak Modřany Praha.foto: Právo/Archiv Š. Kovaříkové

Člověk má mít práci, rodinu a koníčka

„Hrála jsem ji od sedmnácti do jednadvaceti. Pak jsem toho nechala, ale chodila jsem fandit sestře, která hraje pořád,“ říká Štěpánka, kterou házená zase chytila.
Na školeních ji prý učili, že člověk má mít, aby byl vyrovnaný, práci, rodinu a koníčka. „Tak já jsem asi vyrovnaná,“ dodává.

Kromě koníčků má i přítele. Je grafik a jsou spolu už šest a půl roku. Ale o svatbě nechce ani slyšet. Ideální je prý registrované partnerství. „Vyřeší se nutné oficiality, ale že bych prahla po nákladné svatbě v bílém šatu s kalou v klopě, se říct nedá,“ říká po pravdě. A neslyší ani na skromnou svatbu. „Nemám ráda obřady. A na mamčině příkladu jsem se přesvědčila, že ani svatba není zárukou pevného vztahu.“

Ať si biologické hodiny tikají

Štěpánce bylo sedm, když se rodiče rozváděli. „Byly jsme asi jen dvě ve třídě, které měly rozvedené rodiče. Nic příjemného. Znáte to, děti ve věku od sedmi do deseti let mají tendenci si dělat ošklivosti.“

Štěpánka však nemá pocit, že by si nesla následky do dospělosti, ale připouští, že nechuť ke svatbě s tím možná souvisí. Shoduje se s přítelem, který je prý ochotný jít i na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, až budou mít děti.

„To si na něm cením, nemyslím si, že tak uvažuje hodně mužských,“ dodává dívka, která má vyšší plat než její kluk.

Ale i když jí biologické hodiny asi už tikají, ještě se jí nechce mít děti. Později. Seznam prý bude mít příští rok firemní školku. „Bylo by úžasné mít možnost dál dělat práci, která vás baví, a vychovávat přitom děti,“ říká nadšeně. Teď si ale ještě chce užívat toho, co si vydobyla.

Štěpánka Kovaříková:."Nejsem úplně spořivý typ, ráda si užívám života. Utrácím za jídlo, což je na mně trošku vidět“. foto: Právo/Michaela Feuereislová

Příjemné chvilky

„Nejsem úplně spořivý typ, ráda si užívám života. Utrácím za jídlo, což je na mně trošku vidět,“ směje se a mrkne na své ženské boky a pokračuje: „A také za dobré pití. Ne že bych prolívala hrdlo litrem vodky, ale dobré víno u dobrého jídla mám ráda.“

Nakupuje taky na internetu? „Jasně, ale ne oblečení. To se musí vyzkoušet. Něco jiného je kosmetika. V jednom oblíbeném krámu si ji vyhlídnu, doma kliknu myší a už vím, že na internetu je levnější.“

A za co utrácí přítel? „Je technický kutil, takže za doplňky k počítači. A protože má kapelu, miluje všemožné drátky ke kytarám, zesilovače, krabičky.“

Že by si navzájem tyto věci kupovali jako dárky, nepřipadá v úvahu. „Než překvapení, které nepotěší, to si raději děláme hezké chvilky,“ vysvětluje Štěpánka. „I s mamkou a sestrou. Jdeme třeba do starého města na dobrou kávičku, po krámkách, když se mámě něco líbí, tak jí to se sestrou koupíme. Pak obídek, dáme vínko... Snažíme se trávit čas společně. Letos jsme byly na dovolené a tam jsme si řekly, že si nebudeme dávat žádné dárky, ale wellness víkendy.“

Jednou ročně velký výlet

Pro maminku je prý stejně nejlepší vyžití, když vycestuje. Jednou ročně si udělá velký výlet. Vloni byla na Cejlonu, letos plánuje na měsíc Vietnam.

Svoji mámu zmiňuje často. Naučila prý své dcery brát život takový, jaký je. Žádný úkol pro ni není neřešitelný. Dokázala to i jako učitelka v době, kdy žila devět měsíců v Turecku s dcerami a druhým mužem, který tam měl práci.

„Nechodily jsme do školy, mamka nás učila češtinu a matiku, sestra se sama musela učit fyziku a já přírodovědu. Naštěstí v té polistopadové době odpadly z osnov předměty jako občanská výchova, ruština a dějepis. A zvládly jsme to, po návratu jsme udělaly rozdílové zkoušky a pokračovaly dál.“

A co říká máma na to, že Štěpánka kouří? Ta se zasměje. „No a co? Snažím se neobtěžovat, ale vadí mi přehnané protikuřáctví. Auta jsou mnohem horší. Když vidím, jak jede za sebou tolik aut s jedním člověkem, toho prostoru a těch zplodin!“ rozčílí se, ale hned ji to přejde. Má život ráda a je v něm teď moc šťastná.