Připravuje choreografii ke dvěma novým muzikálům. Prvním je Švejk, který bude mít premiéru v pražském divadle Hybernia na začátku listopadu, dalším je Adéla ještě nevečeřela. Tento muzikál se veřejnosti představí v Divadle Broadway koncem letošního října. Zároveň od prvního července moderuje ve dvojici s Ondřejem Vodným Snídani s Novou.

Jednu sérii moderování v přímém přenosu už má Kristina dávno za sebou. S kůží na trh šla poprvé v taneční soutěži Bailando, kde jí parťáka dělal Dalibor Gondík.

Snídaně není Bailando

„Bailando byl úplně jiný typ pořadu. Snídaně je pro mě nová velká zkušenost. Na vysílání se musím sama připravovat, musím zvládat rozhovory s mnoha hosty, být připravená na jakoukoli situaci. Mám ale, stejně jako tomu bylo v Bailandu, vedle sebe zkušeného partnera, o kterém vím, že kdyby se cokoli stalo, tak mi pomůže,“ zamýšlí se Kristina, která měla v Bailandu s Daliborem Gondíkem dohodu.

Kdyby jí náhodou vypadl text, tak se na znamení otočí dokola, aby Gondík věděl, že ji má z bryndy vytáhnout. Naštěstí k takové situaci nedošlo.

Jeden trapas si ale během Bailanda na vrub připsala. „Ve druhém díle jsem Daliborovi řekla, že mu podržím cokoli. Načež nastalo v sále hrobové ticho a v tu chvíli mi teprve došlo, co jsem vlastně pronesla. Tak jsem prohodila: No, jsem prostě blonďatá baletka! Dalibor ale pak říkal, že to bylo vtipný,“ směje se dnes někdejší příhodě.

Problémy s výslovností

Ve Snídani s Novou se jí prý zatím žádný trapas nestal, ale i po téměř dvou měsících práce má stále obavy, že se přeřekne nebo ztratí myšlenku. „Nebo že nebudu vědět, jak reagovat, když si třeba s někým povídám.“

Také si stále dává pozor na výslovnost. Před vysíláním Bailanda jí totiž herečka Jana Andresíková na rovinu sdělila: Děvenko, vy mluvíte strašně rychle, takže musíte nejprve zpomalit. „A pak, že neumím písmena t, l a n. Říkala, že mám špatně posazené dásně nebo jazyk, já už nevím… Já na ní koukala a vyhrkla. Ale já budu uvádět člověka, který se jmenuje Jaroslav Molnár…“

Kristina Bastienová:.Kristina Bastienová se svým kolegou Ondřejem Vodným ve Snídani s Novou.foto: Novinky/Archív Nova

Asi čtrnáct dnů před prvním přímým přenosem pak Kristina chodila za všemi známými a ptala se jich, jestli jí rozumí. „Měla jsem pocit, že mám pusu úplně nakřivo a neumím vůbec mluvit.“ Dnes už s výslovností t, l a n nemá žádný problém. Teď se zase na oplátku učí znova chodit. Při tancování si zlomila kloub na prstu levé nohy a tak musela mít na noze osm týdnů ortézu a při chůzi se opírala o dvě berle.

Skončila u psychologa

Svůj nedávný úraz vnímá jako znamení osudu, že by se měla zastavit, zklidnit a uvědomit si, že život není jen o práci. „Takže jsem to brala v pohodě.“ Horší to bylo před lety, když si zranila koleno a byla osm měsíců v neschopnosti. Byla naštvaná na celý svět.

A nedokázala pochopit, proč se něco podobného stalo právě jí, když tanec je celý její život. Nevěděla, jak to s ní bude dál, jestli se vůbec vrátí na divadelní prkna. Neustálý pláč a špatné nálady Kristinu nakonec dovedly až k psychologovi.

„Psycholog, který je teď můj dobrý kamarád, mě vyzval, abych mu řekla vše, co se přihodilo. Celé dvě hodiny jsem mu vyprávěla, co se mi stalo ve třech letech, před týdnem, před deseti lety. Byly to takové záblesky - křivdy, které jsem měla v sobě. Skákala jsem z tématu na téma. Celé dvě hodiny jsem jen plakala, ale moc mi to pomohlo,“ vzpomíná.

Díky návštěvám u odborníka změnila pohled na vše kolem sebe, dokázala si uvědomit, co je pro ni důležité, a hlavně si pro vstup do „nového“ života osvojila přísloví: Tak jako byl pták stvořen k letu, tak byl člověk stvořen ke štěstí.

Svatební noc podruhé

A Kristina opravdu podle svých slov šťastná je. Oči ji září, úsměvy rozdává na všechny strany. „Jsem prostě spokojená,“ pokrčí rameny a přesně v jedenáct zavolá svému manželovi: „Miláčku, už musíš vstávat!“ Slíbila mu totiž, že ho probudí.

Se svým o pět let starším manželem, zpěvákem Alanem Bastienem, se seznámila v divadle, kde oba účinkují v muzikálu Tři mušketýři. „První, co mě na něm zaujalo, byla jeho vizáž. Pak to ale byly jeho názory na život, Alan má všeobecný rozhled a když si povídáme o problémech, tak se na věci dokáže dívat z více stran,“ zamýšlí se a s dětskou radostí začne snít o blížícím se prvním výročí jejich svatby.

„Říkala jsem Alanovi, že bych chtěla zajít na večeři a že bychom si třeba mohli zkusit zopakovat svatební noc,“ zajiskří jí v očích a hned začne vyprávět. „Před svatbou jsem se ptala kamarádek: Co svatební noc? A oni, člověče, to se nezvládne. Moc alkoholu a tak… My zvládli všechno a bylo to úžasný…“

Manželé Kristina a Alan Bastienovi na křestu debutového alba Alan Bastien v Java Cafe.foto: Korzo

Alan Bastien je totiž zapřisáhlý abstinent. A Kristina, která si dvouleté bouřlivé období večírků odbyla po skončení konzervatoře, si už podle svých slov také „přihne“ jen výjimečně. „Ráda si dám občas vínko s přáteli, ale že bych nějak pila za dva? To rozhodně ne. A můj manžel je v tomhle skvělej. Tím, že nepije, tak mě, když si něco dám, pokaždé odveze domů a je na mě hodnej.“

Důležitá je vize

Alan i Kristina spolu nejen žijí, ale i pracují ve stejných divadlech. Ponorková nemoc však u nich nehrozí, protože se v práci míjejí. Navíc Kristinu teď ještě zaměstnává choreografie Švejka a Adély. S ní už má také zkušenosti. Spolupracovala například na filmu Rebelové či muzikálu The Legend of Golem.

„Když jsem poprvé sestavovala choreografii, tak jsem asi osm hodin doma tancovala a pořád nepřicházel ten správný nápad. Vůbec jsem nevěděla, jak to mám dělat,“ vzpomíná. Časem si ale vytvořila svůj systém. Nejdříve si naposlouchá muziku, kterou si rozdělí, jak potřebuje. A pak hlavně musí mít vizi.

„Ve chvíli, kdy jakoby vidím, co by tam mohlo být, si začnu dělat kroky. Začnu tancovat a zkouším, jestli to jde, a pak teprve choreografii postavím a napíšu si ji,“ přibližuje způsob své práce.

Důležité je spolupracovat

Na papíru se pak objevují různí panáčci a hesla. Z taneční konzervatoře má naučené různé zákonitosti, takže, jak tvrdí, pro laika je psaná choreografie jen těžko vysvětlitelná. „Nebo si píšu: Pravá noha vpřed, krok, levá noha na dvě a přísun k pravé…“

Výsledek pak skonzultuje s režisérem a když by se mu něco nelíbilo, Kristina rozhodně nepatří k těm, kteří si stojí tvrdě za svým. „Jako tanečnice mám zažité, že co řekne choreograf je svaté, a jako choreografka zase to, že co bude chtít režisér je důležité. Takže se určitě budu snažit režisérovi vyjít vstříc. A tanečníkům taky, protože kdyby se jim něco tančilo špatně, určitě figury změním. Aby byla práce příjemná pro obě strany.“

Odejdu, až řekne brácha

Že se Kristině otevírají nové pracovní možnosti, považuje za štěstí. Moc dobře si totiž uvědomuje, že za dráhou profesionální tanečnice bude muset brzy zavřít dveře.

„Odejít v tu pravou chvíli z jeviště, je hrozně těžké. A mě se zatím nechce. Ale myslím, že díky novým pracím, to zvládnu,“ říká s trochou smutku v hlase. Tančí totiž už od dětství a jak tvrdí, stále to je její životní láska. „Takže si to chci užít, dokud můžu.“

Kristina se za svou několikaletou praxi protančila mnoha muzikály. Ať už to byla Kleopatra, Tři mušketýři, Angelika, Golem, Johanka z Arku, Dracula… Srdeční záležitostí pro ni ale stále je role Krvinek v Draculovi. Byla to totiž její první role na prknech českého divadla. Za nejtěžší pak považuje svoji postavu Hada v Kleopatře. „Tanec je spojený s projevem. A jako Had jsem měla zakrytý obličej a bylo najednou hrozně těžké se vyjadřovat jen tělem.“

Znamením toho, že by už měla svoji práci přenechat mladším, je pro ni bratr. „Kdysi se mi stalo, že byl se mnou na představení, ve kterém tančila moje třiatřicetiletá kolegyně. A on říkal: Ježiš, co tam dělá ta stará ženská? Takže až přijde brácha a řekne, že už bych tam neměla být, nastane ta pravá chvíle na můj odchod.