Na Strašnickém divadle se mi líbí, že se tam nepracuje „od-do“, tedy, zpravidla se tu pracuje mnohem déle než „do“. Na první zkoušce naší nové chystané inscenace jsme měli pětiměsíční Kačenku a chovala se skvěle! Malé děti a taky psi mají v sobě hodně pozitivní energie a ta se přenáší na lidi.

Když jsme zkoušeli Údolí včel, fenečka Betynka porodila štěňátka. No a protože si dramaturg nemůže vzít mateřskou dovolenou na psa, Betynka o štěňata pečovala v divadle a my se s nimi chodili mazlit. Takže ta něha a dotyky v Údolí včel mají prapůvod v těch mazlících orgiích! Pejskům je u nás dobře, tváří se, že jsou někde na výletě, a hned je všude uvolněná a přátelská atmosféra. A ta má na práci zásadní vliv.

Jste drobná. Nevyvolává to v mužích ochranitelské pudy?

Což o to, oni by ochraňovali, až by se hory zelenaly! Ale nějak jim to nedokážu umožnit. Jsem hodně soběstačná. Řídím se moudrostí Marka Twaina, že pomocnou ruku najdete na konci svého ramene. Samozřejmě, že je hýčkání vítáno, ale netrvám na něm. Můj přítel Ondřej Neff si někdy ze mě utahuje, když mi nabízí pomoc a já trvám na tom, že „já sama“. Soběstačnost mi dává pocit svobody. Snažím se neotravovat.

A když už je zle a vyšlu signál SOS, rodina mi pomůže, ať je to dcera Anna Marie, nebo Ondřej. Takže i ty pomocné ruce mám k dispozici, ale častěji hlavy.

S Ilonou Svobodovou v nekonečném seriálu Ulice.S Ilonou Svobodovou v nekonečném seriálu Ulice.foto: Právo/Michaela Feuereislová

Co tím myslíte?

Ondřej je moje pochodující encyklopedie a Anička má za sebou první státnice na právech. Tak by byla škoda nevyužít tu mozkovou kapacitu, kterou mám nadosah. Někdy je toho ale přespříliš. Když se ti dva pustí do filozofické debaty, mám pocit, že nastala chvíle na přípravu malého občerstvení, a jdu vařit čaj.

Máte za sebou pár těžkých životních období a proslýchá se, že chystáte třetí svatbu.

Nevím, co tím myslíte. Těžké životní období, to je ošklivá nemoc v rodině nebo když dítě propadne drogám. Ani jedno mě zaplať pánbůh nepotkalo a vše ostatní jsou jenom lapálie. Nejspíš narážíte na to, že jsem se dvakrát rozvedla. Ale když je z obou stran dobrá vůle, dá se i tahle lapálie překonat bez trvalých následků. S oběma bývalými manželi jsem schopná komunikovat. Annin tatínek je skvělý ortopéd-operatér a já se mu permanentně starám o práci, protože si každou chvíli někdo v divadle vymkne nohu na praktikáblu a podobně.

Člověk by neměl zatracovat žádné životní období a vztah. Do každého přece jdete s obrovskou nadějí. Když se zamilujete, máte euforické představy a krásné pocity, na které byste neměli zapomínat. I když se to nakonec nevyvede, je dobré uchovat si hezké vzpomínky.

Když si moje dcera přivedla prvního kluka, musela jsem se moc ovládat, abych se nesnažila řešit problémy za ni. Jak jste to prožívala vy?

To riziko je nasnadě, že si dospívající dcera přivede nějaký protějšek, který jí připadá nejkrásnější, nejchytřejší a nejneodolatelnější. Většinou mají maminky trochu odlišný pohled. Ale z vlastní zkušenosti mohu poradit - zdržte se komentářů. Dcera prohlédne a zůstane vám hezký vztah bez šrámů. Ony ty první lásky bývají hodně citlivé na kritiku.

Odstěhovala jste se z Prahy. Nezkomplikovala jste si tím život?

Byl to samozřejmě krok do neznáma. Mám nepravidelnou pracovní dobu a už to samo o sobě přináší komplikace. Jenže vždycky je něco za něco. Když se vrátím domů, můžu si vzít kolo, nebo popadnu foťák a jdu fotit, vyjdu si do lesa… Hlavně z blízkosti lesa jsem nadšená. Vezmu si pohory a jdu dvacet třicet kilometrů a nepotřebuju se dopravovat nějakým povozem. Stačí mi vyjít ze dveří, jedním směrem je Vltava, druhým Sázava. Když jsem se do Zvole stěhovala, netušila jsem, jaká krása mě tam čeká. Dojíždění je samozřejmě daň, kterou za ni musím platit.

Své stinné stránky to ale jistě má!

Máte pravdu, tak třeba večer po představení, zatímco všichni relaxují v klubu, třeba u skleničky dobrého vína, já si dám džusíček a sedám za volant. Kilometrů najezdím opravdu hodně a ty hrůzy, které leckdy cestou vidím, mě zřejmě nabádají k větší opatrnosti.

Vy jste herečka a partner spisovatel. Máte na sebe čas?

Opravdu na sebe někdy máme málo času. Vždy se vídáme u snídaně, na tom oba trváme. Jsem ráda, že Ondřej se mnou vždycky vstává, i když je to někdy v nekřesťanskou hodinu. Má to svoje výhody.

Ondřej chápe moje problémy. Má trpělivost. Dobře ví, jak se cítím před premiérou. Tedy, on má taky daleko do klidu želvy, když dokončuje román! Jsme schopní jeden druhého pochopit a neděláme z maličkostí problémy. Navíc se vzájemně ovlivňujeme. On začal chodit do divadla více než dřív a já se naučila kamarádit se s počítačem a fotím. Takže když to shrnu, je to samé plus. Tuhle kombinaci mohu vřele doporučit!

Na předávání cen ANNO se Ljuba vydala s přítelem Ondřejem Neffem.Na předávání cen ANNO se Ljuba vydala s přítelem Ondřejem Neffem.foto: Právo/Michaela Feuereislová

To on vás učí fotit?

Je profesionální fotograf, učí v Institutu digitální fotografie. Bylo by legrační, kdyby musel učit i doma. Takže to probíhá většinou tak, že když jsem v úzkých, řeknu si o radu. Když vidím, že to rozvíjí do sáhodlouhé technické přednášky, dám najevo, že zbytečně plýtvá silami. Musím ale opatrně, abych ho nedemotivovala, což je slušné slovo pro naštvání.

Pomáhá mi s fotografováním, ale i s počítačem a spolu jsme vyrobili moji webovou stránku. Trvalo to déle než rok než přišla do provozu! Kovářova kobyla chodí bosa a webařova žena čeká na konci fronty. Ale teď už je stránka hotová a jsem ráda, že se každý může na ty moje fotopokusy podívat a posoudit, jestli mě Ondřej něco naučil, nebo jestli jsem beznadějný případ.

To asi nejste, když už jste měla výstavu.

Nebyla jsem tam sama, vystavovalo nás celkem pět včetně našeho předního fotografa divokých zvířat Vaška Šilhy. Byly to fotky, které jsme pořídili loni na fotosafari v Keni. Pro mě to byla fotografická maturita, a tak mi udělalo velkou radost, že mne pánové vzali mezi sebe.

V nekonečném seriálu Ulice hrajete třetí rok. Není to rutina jako ve fabrice?

Pravda je, že se necítím nejlíp, když mám nástup v šest hodin ráno. Po většinu sezóny je v tu dobu ještě tma, a to fakt kňučím, že jsem mohla jít dělat do Kolbenky a měla bych ve dvě odpoledne padla. Ale po desáté ráno, když přicházím k sobě a poznávám kolegy kolem sebe, jsem ráda, že je vidím. Naštěstí moje Anička je „dávkovaná“ přiměřeně, takže netrpím ponorkou. Navíc prožívá zajímavé věci, a tak jsem sama zvědavá, co mě v dalších dílech čeká.

Známé tváře seriálu Ulice: Ljuba krbová, Alexandr Minajev a Jaroslava Obermaierová.Známé tváře seriálu Ulice: Ljuba krbová, Alexandr Minajev a Jaroslava Obermaierová.foto: Právo/Michaela Feuereislová

Máte nějakou touhu nebo přání?

Svoje sny jsem měla, když jsem byla posluchačka herecké konzervatoře. To jsem snila o Maryše, o Lady Mackbeth, o Hippodamii. Ty mě minuly, ale zato mě potkaly Agnes v Krysaři, Mimi v Loupežníkovi a spousta dalších krásných rolí. Odnaučilo mě to snít. Čekám na to, co přijde - a je důležité být připravená, když to přijde. Pak máte šanci na úspěch.

Takže jste optimistka?

Asi ano. Netrápím se, že jsem Lady Mackbeth nehrála, a raduju se z toho, že mě potkala role Aničky v Ulici. Lidi si ji oblíbili a těší mě, když mě potká paní a řekne: Aničko, my vás máme rádi a držíme palce, ať to s tím vaším chlapečkem dobře dopadne!